Omluvy nikdy nekončící

to se pokaždé musí člověk stokrát omluvit
než políbí dlaň milované bytosti
aby si vědom byl
koho vlastně miluje…

aby ta jiskření
která se vynořují z pohlaví
nebral jako bernou minci pro svůj svět

vrtkavé sny
jež se nenechají strhnout režijním výkřikem
STOP!
doznívají v titulcích rána nad černou kávou

ponechat slova TAM
kde není třeba je vyslovit
nač říkat něco jen pro efekt chvíle
která je minulostí už v tom okamžiku?

raději ať mluví ticho
slíbané platonickými polibky
díky...