Dívka a moře - Kokosové ostrovy a kosatky I.

Ireno, i takový je bohužel vztah některých lidí k přírodě. Umíme ničit, to nám jde opravdu dobře a jen někdy je náprava možná.

Díky za opravu.

Andrieno, také tě zdravím. Díky za zajímavé vypravování, tentokrát je spíš smutné /až k vzteku/... ale dobře se četlo - a snad se nebudeš zlobit, že v poslední větě bych zrušila čárku... a v prologu opravila:  trochu schovívavosti - shovívavosti.

Mirku, já se soutěží nezúčastňuji, to za mě obstarává Eva a kromě toho na to asi nemám.

Kočkodánek válí, máš recht.

Tak to jsem se asi neměl ozývat, Andrejko! Připravil jsem se o mejlík od Tebe...Do soutěže jsem zatím nic nevymyslel a i když Irenka minule vzala i to, co přišlo později ten den, nevypadá to , že bych paní músu probudil...Mám jen otevřený mejlík s její adresou a oředmět....

No, juknu se na pp, už se mi stalo víckrát, že ty Tvé povídky mi připadaly nové a přitom jsem je četl. Snad proto, že jsem to bral na jeden zátah a spíš to prožíval, než abych z toho byl schopen udělat referát. A závidím tady Kočkodánkovi jeho schopnost shrnout to ve verších....

Měj se krásně! :-)

Stanislave, k tomu nemám co dodat, protože máš pravdu do posledního písmenka. Jen mám obavu, že než k tomu dojde, již nebude co zachraňovat.

Ahoj Mirku, znáš ji, jen se asi někam zakutálela v chumlu ostatních. 

Jsem ráda, že ses ozval, už jsem byla rozhodnutá psát mail. Je to ale i tak trochu moje chyba, ale jen trochu, protože i u mne si vzala músa volno a dva měsíce se mořím s novou povídkou, ale nejde to. Takže jinde jen nakukuji a kometářuji. Také mám problém s časem. Na konci minulé sezóny odešel kapitán do důchodu a nastaly posuny v posádce, což pro mne znamená opět víc povinnost, když nejsem pod vodou. Ono se to srovná, ale všecho chce čas.

Soukromé vlastnictví ostrovů i výstavba obřích turistických rezortů má na přírodu stejně devastující dopad, jako činnost těžařských společností. Majitelé a provozovatelé se snaží nervozitu místních rozptýlit tvrzením, že domorodci budou z turistiky prosperovat. Ať už formou plánované proměny lokality, nebo díky široké škále pracovních příležitostí, které turistický průmysl nabídne. Tak se všichni ti hrdí místní obyvatelé stanou usměvavými slouhy. Prales, který jim zdarma poskytoval jídlo i léky přemění v golfové hřiště, mangrovy vykácí kvůli plážím, korály zničí, protože písek nebodá do nohou a ryby, které jim dřív samy skákaly na háček, budou kupovat v supermarketu. Zdá se, že už je nutné nahradit turistický průmysl něčím méně škodlivým pro planetu a příčetnost místních obyvatel.

Andrejko, vítej zpátky! Tuhle povídku adi neznám...

Na soupeření s kočkodanem nemám, i když v jeho věku jsem taky psával veršované komentíky. Ale uznávám, že je dobrý a krásně to tu oživuje. Já zatím ani nevím, zda něco vypotím do poslední soutěže. Moje paní Músa zatím tvrdě spí...

Korálové útesy to nemají lehké nikde. Co neničí člověk, pomalu devastuje zvyšující se teplota oceánů nebo přemnožená trnová koruna. Proti tomu se těžko bujuje. Jednou za rok až dva kontrolujeme útesy na jižních oblastech Madagaskaru, které pomalu umírají. Zůstává jen bílá pustina a není to jediný případ.

Je smutné, když nemají dost a neumějí přestat. 

V jiném článku jsem četla, že někde jinde (raději nebudu psát kde) jsou korálové útesy i 15m od břehu. Ráj pro potápěče. Snad si to tam hlídají a nezničí se to.

Evžo, díky za přivítání, je to na jen pár dní, než vyrazím na krtátkou dovolenou za rodinou. 

Že jsou lidé pitomí je asi slabé vyjádření jejich honby za zlatým teletem, kvůli kterému jsou ochotni ničit. A bohužel jich je hodně, moc.

Ráda tě tu zase vidím.

Lidé jsou neuvěřitelně pitomí. Tedy dost velká část.

Ivi, bude veseleji, ale na optimismus bylo tenkrát ještě brzy. I když, tohle byl jeden z těch mála případů, kdy jsem naprosto souzněla s místními policajty. Jinak totiž většinou býváme na opačné straně hřiště.

Prosecký, tohle je věčný problém. Snažím se do svých povídek nacpat všechno možné. Popis míst, kam se od nás běžně na pikniky nejezdí; popis zvířátek, která mnozí vidí jen v TV; někdy i popis zajímavých lidí. Občas mi někdo vpálí, proč to dělám, když si informace může najít na netu. Jenže ona to není úplně pravda. Když zmíním třeba ostro nebo zvíře, kolik lidí bude někde hledat popis? Kromě toho většina hledá na Wikipedii, kde nebývají relevantní informace a ještě k tomu přidávám osobní zkušenost, kterou se nikde nedočtou. To vše se snažím spojit dějem, pokud možno s trochou napětí a humoru. Jelikož nemám moc bujnou fantazii (kdybych měla, tak bych asi svoje řemeslo ani dělat nemohla), vždy vycházím z reálné situace, jak se stala, a mořím se pouze s domýšlením dialogů, jež pochopitelně v deníčku zapsané nemám. 

Tak, a teď vzniká ten problém se zařazováním. Já sama nevím, co vlastně píši za žánr. Jelikož se vždy držím zásad, když jsem pitomá, zeptám se, tak jsem se i v tomto případě ptala několika chytřejších. Nedohodli se. Proto zůstávám u povídek, i když kus cestopisu třeba konkrétně v této části určitě je.

Alegno, myslíš, že se ještě pobavíš, čeho je obyčejná holka z Čech schopná, když se maličko naštve.

Čau, Aru, díky za přivítání.

Maruško, dneska je souostroví s výjimkou korálového porostu a původních endemitů zase již v dobré kondici, včetně účasti predátorů, kteří se již zabydlili a to je dobře. Dravci jsou totiž známkou zdravého útesu. První návštěva byla hrozná, ale dnes jsem ráda, že jsem se právě toho i dalších návštěv účastnila.

Kočkodánku, tyhle Tvé veršovánky mi moc chyběly. Začínám tentokrát sice smutně, ale bude legrace, slibuju.

Ahojky.....ráda vidím, že znovu písmenkuješ.....prvních pět odstavců dobře uvedlo do tématu....spoustu z mejch otázek už napsalo dievča.....tak snad poračování bude optimističtější....

dievša má pravdu, začalo to smutně, tak sna pokračování bude veselejší

ahoj zpátky Andreino ;)

začína to smutne, neružovo ... navštívili ste ostrovy aj v priebehu ďalších rokov? ... zaujíma ma, či Ichtylova prognóza na oživenie lagúny sa napľňa ... teším sa na pokračovanie***

Andy, z tvého vetření

já rozhodně nepěním,

jen kufr se zvedal, zvracet

se mu skoro chtělo,

co se všechno dělo

na Ostrovech kokosu,

ta příšerná devastace,

život dostal do nosu,

vyhrál živel lidský

(jako takřka vždycky).

Bleskne mi však v duchu –

tolik zase nešil

z cestovního ruchu,

stav se časem zlepšil.

Aničko, děkuji za přivítání. 

Myslím, že jso to vystihla přesně, když se blízcí lidé delší dobu nevidí, mají si o čem povídat a jiná zábava jde stranou. Máš to stejné jako my a jistě se již na syny těšíš. Snad přijedou oba.

vitaj, Andrejka, rada Ťa  zase vidím... u nás zase počas Vianoc prakticky neexistuje TV, väčšina ľudí sa teší na rozprávky a filmy a my na seba... tých pár spoločných dní preletí príliš rýchlo...