Dívka a moře - Kokosové ostrovy a kosatky VI.

Kokosové ostrovy a kosatky

(listopad – prosinec 2003)

VI.

Právě k Anak Krakatau měla Mary namířeno. Plánovali týdenní zastávku spojenou s průzkumem boků ostrova, aby zjistili, zda netají nějaké překvapení. Společnost jim budou dělat dva vulkanologové, kteří na místo dorazí z Jakarty.

Až opustí sopku proplují Jávským mořem a Massarským průlivem do Celebeského moře. O konkrétním místě, kde budou pokračovat s další zakázkou se rozhodnou během plavby. Pro dívku to znamenalo, že ji pravděpodobně vysadí na Borneu v městě Semporna nebo Lahad Datu, které mají provinční letiště. Odtamtud poletí místní linkou zpět na Javu do Jakarty. Jakmile budou na dosah Indonésie musí sednout k počítači a najít vhodné spojení do Evropy.

Jak to již bývá, plány se tvoří proto, aby bylo co měnit. Ač se dívka těšila na potápění v Celebeském moři, tak mělo jí být odepřeno.

Od jara ji šéf s Plešounem zasvěcovali do řízení lodi a byla dobrou žačkou. Od září již zůstávala občas na můstku sama. Dobrovolně si brala směnu od půlnoci do pěti ráno, kdy navázala přípravou snídaně.

Řídit loď na volném oceánu je nuda, o vše se stará autopilot. Pryč jsou časy, kdy na můstku stál námořník s pohledem upřeným do tmy před lodí. Dnes patří k hlavní povinnosti sledovat radar, sonar, meteo a kontrolky motorů. Námořní mapy jsou díky satelitům doplněné i o nejmenší útesy a mělčiny, které by mohly lodě ohrozit. Jediné vážné nebezpečí představují vraky, které ještě nepohltilo moře. Ač se to může zdát divné, i dnes jich bloudí po oceánech dost.

Pokud vydrží počasí, čekala je pětatřicetihodinová plavba. Když před vyplutím rozděloval šéf služby na můstku, hlásila se na obě noční, ale dostala pouze první. Druhou noc již budou v oblasti s hustou dopravou a u kormidla musí být někdo zkušenější.

Během noční služby zakoušela pocit, jaký přes den na malé lodi zažít nemohla. Kromě mírného houpání a tlumeného zvuku motorů nic jiného nerušilo klid. Zelené a červené poziční lampy byly umístěny za úrovní můstku, takže nebránily výhledu na hladinu osvětlenou měsícem. Byl to pocit naprosté samoty uprostřed ničeho. Občas brávala notebook, kam zaznamenávala zážitky z posledních dnů. Osobní deník, který vedla již od příjezdu do Austrálie.

Pár minut před půl třetí ráno vyrušil Prcka z psaní prudký manévr. Kormidelní kolo se roztočilo, jak autopilot vracel Mary na původní kurz. Přejela pohledem obrazovky radaru a sonaru. Byly prázdné, jako před chvílí. Na panelu s kontrolkami funkce motorů však blikalo červené světlo. Otáčkoměr levého ukazoval šedesát procent.

Něco podobného již viděla, když se do jednoho šroubu zamotal řetěz bójky potopené těsně pod hladinou. Uprostřed oceánu to bylo nepravděpodobné, ale instrukce zněly jasně. Praštila pěstí do velkého červeného tlačítka. Následovalo prudké zakymácení, jak se lopatky šroubu zastaveného motoru otočily do nulové polohy a autopilot opět rovnal kurz. Zároveň rychlost klesla na jedenáct uzlů z původních pětadvaceti (poznámka: 1uzel = 1,85km/hod.).

Popadla baterku a vyrazila na záď zkontrolovat šroub, kde spustila plošinu těsně nad hladinu. Pokud si lehne na samý okraj s hlavou ponořenou do vody, měla by na šroub vidět. Neviděla. Zvířená voda od druhé hnací jednotky působila ve světle jako optická stěna.

Bude muset loď zastavit nebo jít do vody. V prvním případě to znamená mít za chvíli na palubě celou posádku. Ve druhém riziko, že ji strhne vír a zůstane trčet uprostřed Indického oceánu. Po chvíli váhání vytáhla z přístěnku vedle dekompresní komory jistící lano s opaskem. Ani toto řešení nebylo zcela bezpečné. Pokud lano zachytí hřídel šroubu, nadělají z ní lopatky sekanou pro rybičky.

„Proč plujem na jeden motor?“ překvapil ji Pumpička, kterého probudila změna rytmu motorů a rychlosti.

Dívka vysvětlila, co se stalo, a co má v úmyslu.

„To si tam chtěla bez jištění!?“ rozčílil se technik. „Holka ty fakt nedostaneš rozum, ale když už jsi mokrá, mrkni dolů.“

Uvázal konec lana k plošině a popadl dívku za nohy. Ponořila do vody celou horní část těla. Nyní výhledu nic nepřekáželo. V kuželu světla neviděla nic, co by mělo bránit otáčení šroubu.

„Tam je to v pořádku,“ nahlásila po vynoření.

„Mazej ke kormidlu,“ rozhodl Pumpička a odklusal do podpalubí.

Zkontrolovala radar, ale byl pustý, jako dřív. Jen na sonaru prozrazovalo několik stínů přítomnost velkých tvorů.

Přemýšlela, co jsou zač, když se ozval interkomem technik: „Vypni autopilota a chyť kormidlo. Odstavím i druhej motor.“

Ve strojovně se nacházel stejný panel, jako na můstku, z něhož bylo možno ovládat funkce lodi. Dívka přepnula na manuální řízení s očima upřenýma na kontrolky. Když po chvilce zablikalo světlo ohlašující vypnutí spojky druhého hlavního hřídele, zvládla bez velkých manévrů udržet kurz.

Zapnula maják na střeše můstku, oznamující, že plavidlo není schopné manévrovat a přepnula vysílačku na interkom do strojovny. Potom se rozeběhla za Pumpičkou, který právě nahodil stávkující motor. Přehlédl kontrolní panel a se zachmuřenou tváří obešel dvoumetrový blok. Na úrovni každého válce chvíli poslouchal.

„Zavolej šéfa,“ nařídil dívce s ještě zachmuřenější tváří.

Chvilku trvalo, než vyburcovala kapitána ze spánku, ale jakmile mu došlo, že necítí vibrace plující lodi, okamžitě procitl. Za několik minut dorazil do strojovny.

„Co se stalo?“ vyhrkl hned mezi dveřmi.

„Ventily u druhýho a pátýho válce levýho motoru,“ informoval technik, „Prcek naštěstí zasáhla včas, můžem pokračovat pomalejc jen s pravým motorem, nebo to zkusíme se Zrzounem opravit tady.“

„Jdem na můstek,“ rozhodl šéf a po cestě se ještě zeptal, „jak dlouho by oprava trvala?“

„Dvanáct až šestnáct hodin,“ odhadl Pumpička.

„Prcku, jak vypadá meteo?“

„Čistý, nic na obzoru. Chytla jsem předpověď počasí, stejná tlaková výše nad celou oblastí a téměř bezvětří. Takže to nebude ani moc houpat,“ vysvětlila dívka, které došlo, proč se šéf ptá.

Na můstku se kapitán sklonil nad mapou, kam vypíchl jejich souřadnice. Byly zatím mimo pravidelné lodní trasy a osamoceně stojící loď nebude nikomu překážet.

„Tak jo,“ rozhodl, „do svítání zbejvaj asi dvě hodiny, zatím poplujem na jeden motor. Prcku, poradíš si s tím?“

„Určitě,“ přikývla.

„Dobře, hned po rozednění zastavíme. Pumpičku a Zrzouna vytáhneš z postele. Uděláš jim pořádnýho lomcováka a pustěj se do opravy. Plešouna necháš spát, na můstku tě vystřídám já.“

- pokračování -