Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽena, moře a Mary - Setkání s Moby Dickem III.
Autor
Andreina
Setkání s Moby Dickem
(leden 2004)
III.
Dva metry nad dnem zamířila k pobřeží. Cestou sledovala drobné rybky, hledající v písku potravu. Asi po padesáti metrech narazila na šňůru langust, putujících husím pochodem k laguně. Je známo, že dokáží tímto podivným způsobem překonat obrovské vzdálenosti, ale důvod řazení i do stovek metrů dlouhých hadů, ještě nikdo nevysvětlil. Ťapou po dně, dotýkajíce se tykadly družky před sebou.
Chvilku sledovala největší z korýšů, dosahující hmotnosti až osmi kil. Usmála se nad zlomyslným nápadem, obnovila zásobu vzduchu a opět zamířila k langustám, kde vsunula dlaň mezi tykadla a zadeček dvou jedinců. Potom ruku pomalu posunovala do strany. Korýš ji následoval, čímž došlo k přerušení řetězu. Pokud nyní ucukne, po pár okamžicích vznikne nový proud ubírající se původním směrem.
To však neměla v úmyslu. Opatrně, aby dlaň neztratila kontakt s tykadly, opisovala kruh. Když se opět přiblížila ke šňůře, druhou rukou opakovala stejný postup u jiného tvora, čímž dosáhla dalšího rozdělení. Potom zavedla první langustu k poslední v kruhu. Po dně pokračovaly původním směrem dva samostatné proudy a mimo ně vzniklo kolo, které rotovalo na místě. Věděla, že přes svou velikost mají poněkud dlouhé vedení. Bude trvat několik minut, než jim omyl dojde, kruh přeruší a budou pokračovat původním směrem.
Chvíli sledovala nesmyslné kroužení, než vyrazila dál. Písečná placka s palmovým hájem byla lemována nádhernou pláží s bílým pískem. Téměř kýčovitý obrázek, který by slušel všem titulním stránkám katalogů cestovních kanceláří. Vyběhla na pláž, kde provedla pár cviků pro zahřátí a vyrazila na průzkum. Kromě papoušků však jiné suchozemské živočichy neobjevila. Zkusila na ně pokřikovat, ale evidentně nejevili o komunikaci zájem.
Vrátila se na pláž, kde usedla na písek a rozhlížela se po mořské hladině. To je její svět. Nekonečná vodní pláň, skrývající nepřeberné množství živočichů. Tvorů, s nimiž si rozumí. Představovala si, že by tady chvíli dokázala žít, bez styku s ostatním světem. Bez lidí, bez televize, rádia a dalších nesmyslných vymožeností civilizace. Sama, pouze se šnorchlovací výbavou.
Jak bloudila pohledem po moři, zaujalo ji cosi, co narušilo klidnou hladinu. Kousek na sever, kde v místě poklesu dna přecházela barva z tyrkysové do temně modré, vynořila se obrovská světlá hmota.
„Co to je?“ vyjekla a vyskočila, aby mohla jev lépe pozorovat.
V prvním okamžiku ji napadlo, že může jít o běluhu, ale myšlenku okamžitě zavrhla. Ta žije v arktických vodách, zdaleka nedosahuje takových rozměrů a je mnohem bělejší. Barva tohoto tvora byla spíš hodně světle šedá. Problém vyřešil gejzír vody, který vyrazil do výše několika metrů. Velryba, obrovská bílá velryba.
Migaloo, bleskl jí hlavou další nápad. Jestli je to opravdu onen zázrak přírody, má neobyčejné štěstí. Bílý keporkak, zřejmě jediný takto zbarvený, byl dlouho považován za výmysl. Potom se objevily fotografie, které zaplavily odborné časopisy i ostatní tisk. Začal hon, srovnatelný s úsilím kapitána Achaba z románu Hermana Melvilla. Po několika letech vědci prohlásili existenci patnáctimetrového samce za skutečnost. Pojmenovali ho Migaloo.
Zdržuje se převážně v australských vodách a byla vytipována místa, kde ho lze spatřit. Zároveň vznikla obava, aby nějaký senzacechtivý rybář vzácnou velrybu neulovil. Australané proto vydali speciální zákon na jeho ochranu. Nese název podle keporkaka a zakazuje lodím přiblížit se blíž, než na půl kilometru a letadlům na sedm set metrů pod pokutou šestnáct tisíc australských dolarů.
Nadšení ze setkání se vzácným tvorem opadlo, když nad hladinu vykoukla ocasní ploutev. Žádný Migaloo, ale velryba přesahující velikost keporkaků. Potřebovala vidět záhadu z nadhledu. Vyšplhala na první palmu, která jí přišla do cesty a usazená v koruně nevěřícně zírala, jak se padesát metrů od břehu vyvaluje obrovský vorvaň. Do pětadvaceti metrů mu moc nechybí, usoudila. Vorvaně ještě na vlastní oči neviděla a vzrušením se jí tajil dech.
Vorvaň obrovský patří do skupiny velryb, jimž evoluce dala zuby. Samci dorůstají ke dvaceti metrům s váhou padesáti tun, ale byli zaznamenaní i třicetimetroví stotunoví jedinci. Samice jsou o třetinu menší a o půlku lehčí. Charakteristickým rysem je hlava dosahující třetiny délky těla. Podle tvaru bývá též nazýván tupolebým nebo tuponosým. Obsahuje polotekutou voskovitou hmotu spermacet, sloužící k vyrovnávání tlaku při hloubkovém potápění.
Vzácná substance je jedním z důvodů, proč obrovským tvorům hrozí vyhubení. Za spermacet platí kosmetické firmy astronomické ceny. Dalším důvodem je dlouhověkost, obvykle kolem osmdesáti let, s nízkou porodností a dlouhým dospíváním. Nadměrný rybolov probíhal především na jižní polokouli, kde natolik zdecimoval populaci samců schopných rozmnožování, že počet vorvaňů klesl na čtvrtinovou úroveň oproti oblastem od rovníku na sever.
Vorvani jsou mezi vodními tvory v mnoha směrech rekordmany. Mají absolutně největší mozek ze všech tvorů žijících na Zemi, dosahující váhy přes devět kilogramů. Jednolitá, šedě zbarvená kůže s nádechem do hněda, dosahuje na hřbetě a hlavě tloušťky až pětatřiceti centimetrů. Výjimečně lze zahlédnout i samce výrazně světlešedého zbarvení. Jsou jedinými savci, kteří při potápění dosahují hloubek kolem tří kilometrů. Není bez zajímavosti, že při prudkém vynoření mohou trpět kesonovou nemocí.
Živí se převážně chobotnicemi, krakaticemi nebo dalšími obyvateli mořského dna. Pod vodou vydrží tři čtvrtě hodiny a urazí velké vzdálenosti. Po dlouhém ponoru obvykle odpočívají na hladině asi deseti minut. Při lovu se zdržují nad hlubšími vodami, ale k lenošení využívají mělké pobřežní šelfy.
Samice se rády druží a občas jich lze spatřit i patnáct pohromadě. Mladí samci také drží pospolu, ale s přibývajícím věkem vyhledávají samotu. Pánové v pokročilém věku jsou vyloženými samotáři.
Rychle sešplhala z palmy a rozběhla se k moři. Vorvaň si třeba dopřává siestu po lovu, ale stejně tak mohl jen odpočívat v mělké vodě před dalším ponorem. Celou dobu, kdy plavala k velrybě si opakovala počkej na mě, prosím tě, počkej.
Vorvaň opravdu lenošil nebo přání vyslyšel. Pět metrů od jeho těla se vynořila k nadechnutí. Nechtěla propást ani minutu ve společnosti jednoho z nejúžasnějších tvorů oceánů. Byla si jistá, že o její přítomnosti ví, ale nechtěla ho zbytečně vyplašit. Proto nejprve zamířila k hlavě. Každé takové setkání má začít slušným představením a pozdravem.
Čau, nejsi náhodou Moby Dick? To abys mě nesežral, vyslala myšlenku, když zůstala nehybně trčet před jeho okem.
- pokračování -
13 názorů
Stanislave, tak to jsi určitě plný zážitků.
Co se týká keporkaků, jsou to krásní tvorové. Na jednu stranu je dobře, že se k nim lidé moc nepřibližují a nechávají je napokoji, na tu druhou, plavat s keporkakem je něco nezapomenutelného. Obdivovat jeho sílu a majestátnost. Mám kliku, že vzhledem k mému povolání je mi to umožněno a ještě větší, že mne přijímají.
Langusty, tak to je bez komentáře. Maj holt holky smůlu, že jim to moc nepálí.
Co se týká karet, byly to s největší pravděpodobností karety obrovské nebo pravé. Ono jich je víc, ale z těch nejznámějších obecná nebo menší na pacifické straně střední ameriky nežijí.
Nedivím se Ti okouzlením tamní přírodou. Jsou ještě místa na světě, kam by člověk klidně utekl a dokázal přežít s minimem bez internetu, telefonu a jiných civilizačních vymožeností. Pár jich znám a pokud mi moře dovolí, možná jednou skončím na nějakém ostrůvku, kde dorobinsuju svůj život.
Květoň Zahájský
06. 02. 2023Při čtení jsem se mírně zatetelil radostí. Minulý týden jsem se vrátil z Kostariky, přesněji z poloostrova Nicoya, kde jsem doufal v setkání s keporkaky, ale zahlédl jsem jenom hřbet kdesi v dáli. Zato hrátky s langustami jsem si užil skoro stejně, jak to popisuješ ty. Musel jsem ovšem potlačit kulinářské a gurmánské choutky. Taky jsem poprvé mohl pozorovat, jak se páří karety přímo v oceánu. Nebyl to příliš erotický, ale spíš komický zážitek. V této části Kostariky je tak přátelská divočina, že byc tu dokázal žít jenom s udicí a mačetou. Nakonec mnozí domorodci toho také víc nemají, přesto jsou šťastní. Pura vida.
Aru, s velrybáčkama bývá docela i zábava a bude i s tímhle, však uvidíš.
Kočkodánku, přesně jsi to vystihl a jsem ráda, že jsi mě nesprdnul za ty langusty. Občas si takový žertík dovolím a jednou jsem dostala pořádně vynadáno, proč z těch nebohý, kapku méně inteligentních tvorů dělám ještě větší blbce.
Prcek plave na ostrůvek
(možno dodat – na pustý),
já se zdržím ostrých slůvek,
že zlobila langusty.
Dívka zatím nemá tiky
ani šperky na oušku,
pro zahřátí dělá cviky,
seřvala pár papoušků.
Vidí cosi na obzoru,
masa těla hrozná,
uvažuje o tom tvoru,
pak vorvaně pozná.
Jasný impuls tu je –
ihned k němu pluje.
Maruško, však i vorvaň pochopí, že se chce Prcek jen kamarádit. Tedy zatím.
Ivi, Prcek je slušně vychovaná mladá žena, která ví, co se sluší a patří (tedy někdy). To je jeden důvod, no a tím druhým důvodem je kapku nevyvážený objem jí a vorvaně.
Evžo, je fakt, že to zajímavější ještě přijde.
Evženie Brambůrková
04. 02. 2023K tomu není zatím, co dodat.
Ovšem informace o vorvaních jsou velmi zajímavé.
blacksabbath
04. 02. 2023ty jsi číslo:-))))...."Každé takové setkání má začít slušným představením a pozdravem."....měla jsi začít....já jsem ta - co vyhledává průšvihy.....
dievča z lesa
04. 02. 2023dezorientovať langusty a trčať pred vorvaním okom ... ty si slanovodný huncút ... langusty to predýchajú a čo na to vorvaň? ...***
Alegno, je to tak. Proto se snažím končit v místech, která by mohla čtenáře lákat k dalšímu čtení. Všechno vždycky vyřešit v daném pokračování, to by brzy přestalo bavit.
V tom nejnapínavějším se má přestat :)? Ale dobře, napnutá se těším na další....
Aničko, ono na tom vlstně nic moc není. Stačí být dostatečně střelená a zapomenout na pud sebezáchovy, když se objeví něco, co skýtá možnost úžasného setkání. A kdo by odolal Moby Dickovi, i když on se vlastně ve skutečnosti jmenoval jinak, to si ho jen Melville trochu překřtil.
:)
Tvoji anjeli strážni nemajú ani chvíľu oddychový čas, nezávidím im, odvážlivcom ako Ty, trochu áno...no trochu...veľmi:)
NIkdy neuvidím toľko krásy, nikdy sa nezblížim s toľkými úžasnými tvormi, je skvelé, že o tom môžem aspoň čítať, ponoriť sa do príbehov, vidieť ich pred sebou ako napínavý film na pokračovanie...pri Tebe som sa aj do hada zamilovala a to mám z nich roky fóbiu...