Nikdykde 78.

Asi... Asi jsem původně chtěl psát o něčem jiném. Třeba o snech z dnešní noci. Divokých a zvláštních.

(je přeci úplněk/spln_!)

Avšak současně těžko zapamatovatelných. A nebo o Tobě. Má/nemá němá Lásko. Má ZLATOHNĚDÁ. Jak jsi dnes za mnou přišla a jako obvykle zdravíš: Čau Slávi! A Já? AHOJ KRÁSKO! Pousmála ses a říkáš: Já a kráska? Po dnešní noci?!?!?! Kdy mě pejsek probudil ve dvě ráno??? A pak jsme si měnily místa v postýlce a já nespala a...

A krásnější být už nemůžeš. To jsem Ti mohl říct. Ale neřekl.

Na místo toho jsem Ti povídal příběh který se stal když jsem byl vojínem ČSLA.

Nuž...

A až potom co jsi odešla jsem si uvědomil že se ten příběh stal v roce kdy ses narodila.........

Slávi? Vyhodíš tady ten bordel od skartovačky prosím? Už tam dlouho smrděl. A já na to: Říkáš to jako by to byly skartované použité toaletní papíry! Usmála ses. Víš ale na Krétě_! Tam jsem nikdy nebyl přerušil jsem Tě_! Nuž tak tam se to nesmí házet do záchodu ale do koše vedle. Chudinky uklízečky! A vlastně tak to mají v celém Řecku. Joj! Ani sis to neuvědomila a řekla jsi úplně Č.I.S.T.O.K.R.E.V.N.É. Ř!!!

Můj příběh:

V přijímači - kdy hlavně a zejména dělali z chlapců muže - jsem byl na protiletadlovémraketovémoddílečíslojedna a tam bylo čůrání stylem od stěny do žlábku a pak kanálkem ven. Jenže ten kanálek se ucpal. Vyčistit jej měl můj spolubojovník který to absolutně nedával. A já mu Řek: Počkej: Já to udělám. A holou rukou jsem šátral v kanále kde se mísily chcanky s plivancema a vajglama a... Bůh ví ještě s čím a vyčistil to. A on mi byl neskonale vděčný. A to až tak že když jsem se na oddíl jedna po roce vrátil z oddílu sedum a šel za provianťákem_! Seděl tam On. A pamatoval si mne. A řiká: rád tě vidím! Máš u mě protekci. Ty víš proč!

Čiň lidem dobro a dobrem se ti odmění.

Tenkrát se v armádě v létě nosily tzv. bundokošile. Bylo to oblečení z umělé hmoty které ani nesálo pot ani nebylo příjemné na těle. A ten můj kolega provianťák říká: Mám tu bondošky bavlněné. Předchozí model. Jenom pro vyvolené. A ty jsi jedním z nich. Jako můj vděk za to co jsi tenkrát pro mě udělal.

Řekla jsi mi že to byl moc hezký příběh. A hlavně že dobře dopadl.

Jo.

No... A to byl prosím pěkně rok

1989