Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽena, moře a Mary - Setkání s Moby Dickem VII.
Autor
Andreina
Setkání s Moby Dickem
(leden 2004)
VII.
Šéf s Ichtylem zůstali na místě, a kameraman pokračoval pomalu v přibližování. Prcek se přitiskla k vorvaňově hlavě za stálého hlazení okolí oka. Nyní vše záleželo, zda jí důvěřuje natolik, aby pustil do těsné blízkosti dalšího vetřelce. Případná chyba v odhadu emocí mohla mít fatální následky. Útok by pravděpodobně zahájil zvednutím hlavy nad vodu a mohutným plácnutím by je zkusil omráčit. Potom stačí jediné sklapnutí obrovské čelisti.
Vše nasvědčovalo, že se rozhodl důvěřovat. Byl opatrnější než jen v přítomnosti Prcka, ale nevnímala žádné varování. Přesto Čočkovi nedovolila, aby se vorvaně dotkl. Když usoudila, že je s přítomností potápěče smířený, vyzvala k přiblížení Ichtyla, a nakonec šéfa. Po půl hodině si byla jistá, že je obr přijal.
„Už je dobře,“ oznámila, „můžete si ho prohlídnout zblízka a ze všech stran. Hlavně žádný doteky, na ty je háklivej. Ztrácet se budete postupně, aby neznervózněl. Já počkám u hlavy, dokud neskončíte.“
„Může zpanikařit, když nás neuvidí a napadne tě?“ obával se šéf.
„Kdepak, jsme kamarádi,“ usmála se a poplácala vorvaně po hlavě.
Zatímco šéfovi s Čočkou stačila prohlídka jizvy a odplavali na pláž, Ichtyl se zdržel u vorvaně skoro hodinu. Velice podrobně zkoumal celé tělo, než skončil opět u kolegyně.
„Víš, od čeho má jizvu?“ vyhrkla nedočkavě, sotva se k ní připojil.
„Ránu způsobilo křidýlko harpuny a není starší než tejden. Musela to bejt velrybářská loď, která používá harpuny s třaskavým nábojem a hoch ještě nemá vyhráno. Najdou ho.“
„Jak to?“
„Něco jsi přehlídla, poplav se podívat.“
Zavedl ženu podél pravé strany vorvaňova těla na úroveň hrbolu, suplujícímu hřbetní ploutev. Tam ukázal na váleček o průměru pěti centimetrů, částečně zabořený v kůži. Při ranní procházce po hřbetě velryby ho nemohla spatřit, protože byl skrytý v prohlubni.
„Co to je?“ zeptala se po vynoření, něco podobného během působení na Mary neviděla.
„Vysílačka,“ vysvětloval Ichtyl, „velrybáři ji používaj k dohledání poraněnejch kusů, když je harpunování neúspěšný. S harpunářem je připravenej další člen posádky se speciální puškou. Pokud harpuna mine nebo velrybu jen zraní, nastřelí vysílačku do hřbetní ploutve. Kdykoliv se vynoří nad hladinu k nadechnutí, zachytí její signál.“
„Proč tu teda ještě nejsou?“
„Vorvaň na jeden nádech uplave pod vodou až sto padesát kilometrů a je o dost rychlejší než velká loď. Taky musej čekat na první vynoření, aby zjistili směr. Možná pronásledování vzdali, ale taky můžou kdykoliv dorazit.“
„Co s tím uděláme? Přece jim nedovolíme, aby Moby Dicka zabili,“ vyděsila se při představě, že by měl nádherný tvor zemřít.
„Pokud dorazí, tak nic. Jedinej, kdo by mohl pomoct jsou Australani, ale jsme moc daleko od jejich výsostnejch vod. Maximálně ho můžem vyplašit do tý míry, že uplave o kus dál.“
„Tak ho zbavíme vysílačky a teprve potom vyplašíme,“ navrhla.
„Prcku, neblázni. To si představuješ, že mu vylezem na záda a vytrhnem ji? V lepším případě zdrhne hned při prvním doteku, v horším nás umlátí ocasem…“ Ichtyl přerušil vysvětlování a zamračil se při pohledu na její obličej, který vyjadřoval intenzivní mozkovou činnost, „hele, na to zapomeň a mazej na břeh!“
„To není správný…,“ pokusila se odporovat, ale paže napřažená k pláži vyjadřovala jasně, co má udělat.
S povzdechem poslechla a vyrazili k ostrovu. Doktor se držel několik metrů vzadu, aby ji měl na očích. Tušil, co Prckovi běží hlavou. Za čtrnáct měsíců poznal potrhlé stvoření dost dobře. Přes pozornost, kterou jí věnoval, neměl šanci zabránit tomu, co přišlo. Byla příliš rychlá, příliš mrštná a o čtvrt století mladší.
Na poloviční cestě ke břehu zmizela pod hladinou. Doktor jen natáhl paži, když ho míjela velkým obloukem. Potřebovala by se opět zastavit u hlavy a vorvaně uklidnit, ale nepochybovala, že ji kolega bude pronásledovat. Zamířila proto přímo k hřbetní ploutvi, trčící jen malý kousek nad hladinu.
Nejprve pohladila hrbatou kůži, očekávajíc reakci. Vorvaň zůstal v klidu. Ichtyl na ni cosi křičel, ale nevěnovala mu pozornost. Teď musí být rychlá, hodně rychlá. Usadila se za ploutví, jednou rukou popadla konec vysílačky a trhla.
Naštěstí byl pokus úspěšný, protože vorvaň zareagoval okamžitě. Prohnul tělo do oblouku, zvedl hlavu a ocas nad povrch vody, zatímco střed ponořil. Potom následovalo obrácené prohnutí, s nímž zároveň vyrazil vpřed a do hlubiny. Potápěl se způsobem pro tento druh velryb obvyklým, s ocasem zvednutým vysoko nad hladinu.
V první chvíli strhl Prcka pod vodu vír, způsobený potápějícím se hřbetem. Vzápětí pod ní začalo velké tělo ujíždět. I když byla vycvičená k rychlým reakcím, uniknout nestačila. Ocas ji zdvihl a jako obří plácačka odhodil deset metrů daleko.
Doktor vyrazil ihned, jakmile zamířila k vorvaňovi. Uplaval sotva polovinu vzdálenosti, když zůstal s hrůzou zírat na letící tělo. Rychle se však vzpamatoval a zamířil do míst, kde zmizela pod hladinou. Bylo jasné, že i kdyby přestála bez následků ránu ocasem, náraz na vodu ji mohl připravit o vědomí. Svou délkou se rovnal skoku z věže. Tam však působí pouze zemská přitažlivost, zde byl umocněný počáteční rychlostí, když vorvaň zafungoval jak katapult.
Šéf s Čočkou probírali na břehu vorvaňovo zranění. Z debaty je vyrušil křik Ichtyla, kterým se snažil odvrátit Prcka od jejího úmyslu. Okamžitě také vyrazili na pomoc. Doktor byl skoro na místě, kde zmizela pod hladinou, když se před ním vynořilo bezvládné tělo.
Pochopila, že z dosahu vorvaňova ocasu nemá šanci uniknout. Zvolila proto na první pohled nepochopitelný postup. Místo útěku vyrazila proti němu. Náraz zbrzděný odporem vody bude méně razantní než úder nad hladinou, kde by se dostala do role odpalovaného pingpongového míčku. Záměr vyšel s drobnou vadou. Nestačila dokončit obrat, aby nasměrovala proti ocasu nohy.
Připlácnutá na jeho plochu břichem, byla zdvižena čtyři metry do vzduchu a odhozena deset metrů od vorvaně. V poslední chvíli před pádem na hladinu se stačila nadechnout a sbalit do vajíčka. Přesto ji náraz téměř připravil o vědomí. První, co si uvědomila, bylo silné pálení zad. Měla pocit, že je někdo polil vařícím olejem. Nechala se vynést na hladinu, kde zůstala ležet na zádech ve snaze potlačit bolest. Tak ji našel Ichtyl.
- pokračování -
16 názorů
Maruško, deset metrů není zas tolik, už jsem skočila i z větší výšky, ale chce to kontrolovaný skok nebo pád. V opačném případě to hodně bolí.
Mirku, doporučuji neporovnávat s původní verzí. Nic podstatného se nemění, jde jen o přeskupování a krácení. Myslím, že je to takto čtivější. Nicméně jsem ráda, že i tak Ti stojí povídka za přečtení.
Kočkodánku, díky a nezoufej, že jsi ve skluzu. Vážím si Tvých veršů, i kdyby to byly jen čtyři řádky.
Ivi,!!!!!!!!!!!! Promiň, to nebylo moc slušné, ale odolat jsem nedokázala.
blacksabbath
10. 02. 2023Andreino!!!!!!!!!!
Dosáhl jsem skluzu,
díly kolem pádí,
verše vezmu v klusu,
vím, hodně si troufám.
„To mi, vole, vadí,“
nesdělíš mi doufám.
Takže obsah stručně –
objevení vysílačky,
P. z ní málem šílí plačky,
vytrhne ji zručně,
má to vážné následky,
není v roli baletky…
Andrejko, já to chápu, ale třeba mi připadalo akčnější, že "rychle" pochopila. Chápu i, že to přeskupuješ, takže vyjde jiný počet kapitol. I když na pp ten poslední odstavec začínal až novou část a ta byla teprve VII. Víc to i napínalo čtenáře, než se dočkaly pokračování...Na druhou stranu: tady těch dílů můžeš vložit víc a paralelně i jiné povídky a nic tě neomezuje krom tvého času...
Ale stejně si to rád znovu připomenu...:-)
dievča z lesa
09. 02. 2023desať metrov šup! ... ten chrbát (záda) to zrejme schytali naplno ... AU ... dúfam, že vorvaň utiekol do neznáma, aby ho nenašli***
Alegno, nerozum je asi moje druhé jméno, tak to alespoň občas říkají kolegové. Já si o tom myslím svoje. Není to otázka nerozumu, ale posouzení, kam až člověk může zajít. Možná zažívám víc než ostatní, ale je to tím, že člověk tomu musí jít naproti a možná se někdy nekoukat napravo nalevo.
Ani jsem nedýchala, nebudu psát nic o nerozumu, sama víš nejlíp. Žes to všechno přežila je evidentní, jinak bychom si nepočetli :). Myslím, že máš nejen několik andělů pracujících na plno, ale i dáno do vínku možnost prožít víc, než ostatní smrtelníci....
Mirku, čas kvačí a člověk s odstupem let se vyjadřuje trochu jinak. Proto jsem při přípravě této povídky zachovala děj, ale někde lehce upravila formu. No, a tím vyšlo i jiné dělení kapitol.
Jamardi, nedostala jsem do vínku příliš bujnou fantazii. Asi naštěstí, protože v takovém případě bych svou práce nemohla dělat. Člověk si pod hladinou nesmí připouštět, co všechno by ho mohlo potkat. Co se týká obsahu povídek, mají reálný základ díky deníčku, který si poctivě a poměrně podrobně vedu už celých 21 let. Domyšlím jen přímou řeč a snažím se upravovat text do čitelné a snad i zajímavé formy.
Stanislave, u Prcka se se zdravým rozumem nedá počítat. Kapitán si také často ztěžoval, jak rychle mu začaly po jejím nástupu do posádky ubývat vlasy. Zabíjet však nechtěl, jen často vyhrožoval, že z ní nadělá pár ještě menších, aby trpajzlíci měli kromě Sněhule i další ženský. Na druhou stranu, i takové bláznovství se nakonec ukázalo býti prospěšným.
Evžo, čím víc rozumu, tím méně zábavy. Tato nepřímá úměra platí od chvíle, co první předkové člověka slezli ze stromů.
Evženie Brambůrková
09. 02. 2023Víc štěstí než rozumu, ale bez toho by to nebylo ono.
To bylo sice krásné gesto, ale poněkud neslučitelné se zdravým rozumem. A s pracovní disciplínou. Jako bych slyšel šéfa: "To byla slabá rána, ale neračte se obtěžovat, pane vorvani, zabiju si ji sám." Já mít takové zaměstnance, tak nešetřím výpověďmi.
Nejdříve bych myslela, že si to i vymýšlíš, pak zase, že je to tak podrobně popsané, že to asi bude pravda. O potápění nevím nic. Ale ráda se nechávám překvapovat.