Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Žena, moře a Mary - Holka na prodej II.

13. 02. 2023
11
22
382
Autor
Andreina

A jde se na břeh na návštěvu k lidožroutům. 

Holka na prodej

(duben 2004)

II.

 

Bylo jasné, že rozhovor skončil. Manua padl obličejem na stůl a za hlasitého chrápání se odebral do říše opileckých snů.

„Tak to tu ještě nebylo,“ uchechtl se Pumpička, „zažili jsme leccos, ale u lidožroutů jsem ještě nebyl.“

„Že bejvali Polynésani kanibalové, je známý, ale to už snad neplatilo ani v minulým století,“ kroutil nevěřícně hlavou Zrzoun.

„Blbost,“ uvedl tlumočníkovu informaci na pravou míru Plešoun, „ještě dneska jsou odlehlý oblasti, kde si občas na lidským mase pochutnaj. Jde o výjimky a maj spíš náboženskej motiv.“

„Nechte spekulací,“ zarazil debatu šéf, „posoudíme situaci na místě. Pokud Manua mluvil pravdu, omrknem vodu v okolí atolu, aby byla firma spokojená. Maj si pořádně ověřit podmínky, než podepíšou smlouvu. Prcka s Čočkou pustím do laguny v případě, že si budu naprosto jistej jejich bezpečností. K Nukamaroro dorazíme po půlnoci a do rána zůstanem v uctivý vzdálenosti od břehu. Plešoun protáhne směnu až na místo, kde převezmu hlídku.“

 

Pokud Mary stála na kotvě, nebo jako v tomto případě udržovala polohu pomocí motorů, vstávala posádka před osmou. Dnes tomu bylo jinak. Již v sedm byli shromážděni na palubě a pozorovali atol porostlý pisonií. K všeobecnému údivu se přidal i Manua, který po vydatné konzumaci alkoholu působil čilým dojmem.

„Manuo,“ obrátil se na Polynésana kapitán, „včera jste nám nedopověděl, co víte o obyvatelích ostrova. Setkal jste se s nima?“

„Potřebuji po včerejšku trochu vyčistit hlavu, aby se mi lépe mluvilo,“ oznámil tlumočník, ale tentokrát narazil.

„Ne!“ zamračil se šéf, „nejdřív vyklopíte, co víte. Podle toho se rozhodnu o dalším postupu, a taky jestli vám ještě naleju.“

„Tak dobře,“ vzdychl Manua a pustil se do vyprávění. 

 

První setkání nedopadlo dobře. Jakmile uviděli vojáky, rozprchli se domorodci do křovisek, odkud házeli oštěpy. Pár vojáků bylo zraněno a velitel nařídil ústup. Podle rozkazu se měli pokusit o setkání bez násilí. Po roce rozhodla správa parku o dalším pokusu o kontakt. Tentokrát vyslalo vedení pět neozbrojených civilistů. Místo zbraní je vybavilo různými dárky. To zapůsobilo a domorodci byli ochotni jednat.

Společenství řídí samozvaný král, považující se za absolutního vládce celého atolu. Jak tomu bývá v Polynésii zvykem, funkci šedé eminence zastává kahuna. Král přijal vyslance u severozápadního průlivu, milostivě přijal dary a tím audience skončila. Přes všechnu snahu se o obyvatelích ostrova nic nedozvěděli.

Vedení parku se nemínilo vzdát. Chtěli znát počet domorodců, jak žijí, a při dalších třech návštěvách nabízeli vše možné, aby získali pozvání do vesnice skryté hustým větvovím. Jediným výsledkem však bylo zjištění, že kahuna je pravděpodobně vzdělaný muž, který má u krále rozhodující slovo. Nikdy se před Manuou nepodřekl, ale tlumočník došel k přesvědčení, že mluví anglicky. Je proto nutné být při jednání ostražitý a vynechat nevhodné poznámky.

 

„Proč je vystěhovali z Tongatapu?“ zajímalo Ichtyla, když Polynésan skončil s vyprávěním.

„Kvůli kanibalismu a agresivitě, tak zní oficiální verze.“

„Ještě mě zajímá, jak přežívají s nedostatkem pitný vody? Na tom skončily pokusy Amíků a Britů o kolonizaci.“

Otázka Manuu rozesmála: „Tak se může zeptat jen běloch. My najdeme vodu i tam, kde zdánlivě není. V rybách, rostlinách a dává nám ji nebe v podobě častých srážek. Vy umíte otočit kohoutkem, a když neteče, není to vhodné místo pro život…“

„Stačí,“ zarazil ho šéf, „podle vašich slov lze s domorodci jednat. Jak navážeme kontakt?“

„Stačí přistát u průlivu a čekat, jistě nás již pozorují.“

„Vyrazíme. Jediný kotviště má bejt u severozápadního průlivu, kde zůstanem v bezpečný vzdálenosti od břehu. Zbytek zvládnem na člunu. Pojedu já, Ichtyl, Zrzoun a samozřejmě vy v roli tlumočníka.“

„Podle nařízení nesmíte na atol vstoupit,“ bránil příkazy Manua. 

„Až vás zas vysadíme na Tarasy, nahlašte porušení tabu, ale tady velím já. Kromě toho, pokud návštěva dopadne dobře, mám v kabině ještě jednu láhev. Pokud jachtu najdem, bude i nějaká ta prémie. Záleží jen na vás, jestli chcete spolupracovat.“

 

Rozmýšlení netrvalo Manuovi dlouho. Zda to byla vidina plné láhve nebo úplatku nebylo jasné, ale po chvilce přikývl: „Dobře, ale budete se řídit mými pokyny. Za prvé, čím víc vás pojede, tím lépe, protože návštěvu jen několika lidí by král považoval za urážku jeho majestátu. Za druhé, je nutno přinést dary, bez nich jednat nebudou. Za třetí, žádné zbraně. Za čtvrté, pokud si mezi sebou budete chtít něco říct, tak ne anglicky. Jestli souhlasíte, můžeme vyrazit.“

Zakotvili necelých sto metrů od břehu a po dohodě s Manuou vybrali ze skladu několik dárků pro krále. Hlavní složku tvořilo pět potápěčských nožů se vzduchovou harpunou. Zvlášť z výběru harpuny měl Polynésan radost, neboť v ní viděl možnost lepší pozice ve vyjednávání při příštích návštěvách. Domorodci budou závislí na dodávce nábojů, které si sami opatřit nedokáží.

Na Manuovo doporučení šéf rozšířil delegaci o zbytek posádky kromě Prcka, která měla držet hlídku na lodi. Kapitánovy rozkazy respektovala, a pokud nesouhlasila, porušovala je skrytě bez předchozího odporu. Tentokrát však protestovala, dožadujíc se účasti na schůzce s domorodci.

„Prcku, tohle není pro ženskou,“ zamítl šéf protest.

„Kapitáne, možná byste měl rozhodnutí přehodnotit,“ zastal se mladé ženy Manua, „není to špatný nápad, aby se slečna schůzky zúčastnila, pokud se bude správně chovat. Dodá vám to na vážnosti.“

„To myslíte jak?“ nedůvěřivě zareagoval šéf.

„Bude vystupovat, jako vaše otrokyně.“

„Cože?“ vyhrkli najednou šéf i Prcek.

„Myslím to samozřejmě obrazně. Pokud k jednání dojde, budeme sedět v kruhu, ale ona se postaví za vás. Předá dary, podá vám kokosový ořech k napití a poslouží s dalším podle okolností. Tím zdůrazní vaši důležitost. I ostatní vám budou prokazovat úctu, jako domorodci králi. Musí z toho mít pocit, že jedná se sobě rovným a bude důvěřovat vašemu slovu,“ vysvětlil Manua plán komunikace.

„Nevím, jestli je to dobrej nápad, ale znáte místní poměry, tak souhlasím,“ neochotně přikývl šéf, „na lodi zůstane Plešoun.“

„To je moudrý rozhodnutí, protože s jeho postavou by moh vzbuzovat choutky ke kanibalizmu,“ neodolal Zrzoun, aby si nerýpl do výrazné postavy kormidelníka, za což sklidil štulec do žeber.

 

- pokračování -


22 názorů

Delfín
16. 02. 2023
Dát tip

Andrejko, ta kniha byla taková zajímá směs deníku a cestopisu, byly tam recepty i sex. Já po ní původně sáhnul v domnění, že to psala jiná Lenka Požárová. Až pak jsem zjistil, že to je jinak. Teoreticky by mohla autorka být její mámou, ale vzhledem k tomu, že ta moje známá má dvě sestry, sotva by to stihla při všech svých cestách. I když místně by se zo i shodovalo.  Navíc jsem se na fejsu i zeptal právě Severky a dokonce si i na to téma vyměnil pár řádek s její maminkou.a viděl foto.

Dotyčnou kamarádku znám jako autorku odjinud od jejích 17 let a teď je trojnásobná maminka, r.89.

 


Andreina
15. 02. 2023
Dát tip

Ivi, tak snad Tě nezklame pokračování.


já si raději v klidu přečtu od tebe:-))))


Andreina
15. 02. 2023
Dát tip

Mirku, díky za info. Název jsem uložila pro dobu, kdy sem nebudu moct.


Delfín
15. 02. 2023
Dát tip

Já ne, to ta Brňačka! Ona má oceněmí za kuchařky a psala takové zajímavé knihy o cestách po světě, kde zajímavé jídlo kombinovala i s tím sexem.

Přečti si třeba "Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice." 

Její život a to i ten sexuální, byl takový dost divoký. Ale na konci té knihy už našla svého osudového muže, jednoho z těch dřívějších, který se mezitím oženil. Ale bývalo to mezi nimi asi jako mezi Honzou a Evou. 

Ta kniha je takový skoro denník, proložený recepty, sexem i různými dobrodržstvími.Teď je jí 50. V té knize si prostě vyrazila do Ameriky s Němcem, co obchodoval s kávou, pak se ale rozešli.


Andreina
14. 02. 2023
Dát tip

Mirku, nepleť dohromady exotiku s erotikou, je to nebezpečné.


Delfín
14. 02. 2023
Dát tip

"Člověk je v podstatě dobrý!" pravil kanibal a oblízl se...Nepochybuji o tvých kuchařských kvalitách i zásobě přísad, o nichž ani tví strávníci netušili, že existují! A ty jistě znáš i exotické a erotické kuchařky Lenky Požárové...


Andreina
14. 02. 2023
Dát tip

Aru, a to je právě ono. Cesta nebo cíl? Jednou jsem četla, že u rozvodového soudu uváděl manžel jako důvod, že mu manželka napsala na první stránku detektivky jméno vraha. Tady není těžké představit si možný závěr, i když si myslím, že bys ho neuhád, ale jakými peripetiemi se k němu propracujem. 

Kočkodánku, dobře zveršováno.

Mirku, nepochybuj, kuchařské rady všeho druhu na to jsem expert.

Evžo, tentokrát to bude opravdu dost odlehčené psaní, tedy až na výjimky.

Ivi, Tebe by nelákal výlet na Nukamaroro? Já myslím, že na tokový ostrov to jinak než s humorem nejde.


Mně se tvoje psaní líbí....je v něm napětí... i humor se najde...a navíc se dozvídáme o oblastech, kam se nikdo z nás ...jentak... nedostane.


Tak to bude veselohra? No, nechám se překvapit.


Delfín
14. 02. 2023
Dát tip

Andrejko, nepodceňuj se! 

A pokud mohu soudit z dostupných fotek, nějaký statný kmínek na rožeň by se jistě našel, kanibalové taky nejsou žádná párátka a jistě bys jim poradil stran úpravy masa...;-)


Kočkodan
14. 02. 2023
Dát tip

O hoďku dřív všichni vstali,

Manua má zájem stálý

o alkáče lemtání,

po bossově reptání

potlačuje touhy pocit,

o setkáních s domorodci

v jídelně jim vypráví.

Blíží se čas výpravy,

P. měl zůstat na lodi,

tlumočník však nadhodil

(střízlivý byl přitom dost),

že by ženy přítomnost

měla v akci jisté plusy,

stala by se dobrodiním,

může dělat otrokyni,

šéf své plány změnit musí.


Aru
14. 02. 2023
Dát tip

no právě :))


Andreina
14. 02. 2023
Dát tip

Mirku, také už kroutím kormidlem dost dlouho, ale na Plešouna nemám a nikdy mít nebudu. Člověk nemůže mít cit pro všechno. Já si nechávám svoje zvířátka a jemu kormidelní kolo. Jinak na Plešouna by musel být pořádný rožeň. Je to přece jen kus chlapa.

Aru, to není těžké uhodnout a nejde o výsledek, ale o vývoj situace.

Stanislave, víš, co je na tom nejzajímavější? Že jsou pořád ještě po světě místa, kde se toho při vyjednávání od časů Cooka a Magellana moc nezměnilo. Čas je relativní pojem a na různých místech kráčí různě rychle.

Ireno, díky za zhodnocení. Kdysi na mou gramatiku dozíral Jaroslav - revírník a hodně mě naučil, ale k dokonalosti se zřejmě nedopracuji nikdy.

 


Gora
14. 02. 2023
Dát tip

Dobře napsané, uvěřitelné dialogy. Zajímavé téma. Drobnost v gramatice v sz. 

Jsem zvědavá, co se odehraje dál!


Vyjednávání s divokými domorodci je ošemetná věc. Všichni víme, jak dopadl James Cook nebo Ferdinand Magellan. Chce to holt lstivého ducha a mrštný jazyk.


Aru
14. 02. 2023
Dát tip

už asi chápu název, kam to celý směřuje a jak to dopadne


Delfín
13. 02. 2023
Dát tip

No, myslím, že bys ho už zdatně zastoupila, mezitím už jsi zvládla mnohé triky a poznala i víc nebezpečných míst...

Ale proč riskovat, že by lidožroutský král napodobil toho knížete z Rumcajze, jak říkal: "Tu husičku chci do kuchyně!" ;-)

Třeba: "Toho Plešouna chci na rožeň!"

:-D

 


Andreina
13. 02. 2023
Dát tip

Maruško, samozřejmě se všechno zkomplikuje. 

Alegno, každá ženská je komediantka, zvlášť, když si to může užít.

Mirku, proto zůstal PLešoun na lodi. Jako kormidelník nemá konkurenci, tak by ho byla škoda.


Delfín
13. 02. 2023
Dát tip

Pokud jde o Plešouna, oni kanibalové mají rádi hodně tuku?! ;-:


Alegna
13. 02. 2023
Dát tip

Zatím dobrý, jsem zvědavá, jak zvládne žena svou roli :)


chichi ... som zvedavá, ako táto divadelná scéna dopadne v živom prevedení na území ľudožrútov ... držím palčeky***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru