Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Digitální děti
Autor
Andreina
Tak snad nejsem zcela mimo zadání.
Žena s úlevou odložila těžkou tašku s nákupem vedle lavičky na autobusové zastávce. K jejímu překvapení shodili dva kloučkové batůžky na zem a poposedli, aby jí uvolnili místo.
„Děkuju,“ vyhrkla překvapeně nad poněkud nezvyklým chováním. Snad byli ještě příliš mladí nebo měli štěstí na učitele a rodiče, kteří jim do hlavy vtloukli alespoň základy slušného chování. Uvelebila se na uvolněném místě a bezděky naslouchala hovoru. Není to slušné, ale co naplat, když je veden hlasitě. Vzduchem létaly mega, giga i terra Byte a odborné hodnocení kvalit pamětí a procesorů. Tak třetí třída, odhadla žena v duchu a nevěřícně zavrtěla hlavou nad znalostmi těch špuntů.
Díky Bohu, že tohle už jde mimo mě. Porozumět tý hatmatilce je jako kdybych se ještě chtěla světa chytati, běželo stařence hlavou.
Po chvíli se debata snesla s digitálních výšin ke zcela prozaické otázce menšího kluka: „Nevíš kolik je? Už by to mělo jet.“
Vyšší vytáhl z kapsy iPhone s černým displejem a povzdechl: „Došla šťáva, tyhle čtyrky sou krámy, sou to žrouti baterek. Snad dostanu pod stromeček šestku. Koukni se ty.“
„Dneska mi ho úča vzala. Nacpal sem do něj vyjmenovaný slova a chytla mě při diktátu.“
Po chvíli ticha se obrátil ten větší k ženě: „Paní, prosím vás, nevíte kolik je hodin?“
Mrkla přes ulici, kde na lampě pouličního osvětlení visely velké hodiny. Byly tak výrazné, že nemohly pozornosti chlapců uniknout. Okamžik rozvažovala, zda si z ní náhodou nestřílí, ale pustili ji sednout a i otázka zněla slušně.
„Za pět minut tři čtvrti na čtyři,“ odrecitovala postavení ručiček a zároveň ukázala na hodiny.
„Dě … dě … děkuju,“ rozpačitě ze sebe vykoktal hoch a chvíli si něco s kamarádem špitali. Potom natáhl ruku k hodinám. Ukazovákem opisoval ve vzduchu imaginární oblouk s pravidelným zadrhnutím, kopíruje cestu velké ručičky po ciferníku.
„Patnáct čtyřicet jedna, možná čtyřicet dva,“ vypadlo z něho se zřejmou úlevou, když dospěl ke smysluplnému výsledku.
23 názorů
Zeanddrichu, také dětem ráda naslouchám, v jejich dětském uvažování je mnohdy víc logiky a moudrosti, než kolik jí mme my dospělí.
Zeanddrich E.
18. 04. 2023
Každá generace má prostě svoje :)
(a jinak se přiznám, že třeba v MHD si mnohdy záměrně sedám do blízkosti dětí, abych dostal možnost nahlédnout do ,,jiného" (jejich) světa :) )
Bohumil Hrabal byl taky jen "zapisovatel", ale že mu to šlo...
Zajíčku, snažila jsem se, ale není z mé hlavy. Já jen poskládala slovíčka, podle skutečného zážitku. Život je ten nejlepší autor.
Zajíc Březňák
22. 02. 2023Hezká miniatura, těžko k ní dodat něco, co ještě nebylo řečeno.
To je snad sci-fi, nebo se to děje. Naše vnoučata mají doma normál ručičky, tak doufám že jim rozumí.
Stanislave, tak jsi mne přived na myšlenku, jak by se hoši asi tvářili, kdyby jim paní odpověděla podobným způsobem.
Květoň Zahájský
20. 02. 2023Jak by řekl klasik - krátce před hodinou nešporní.
Jane, je to samozřejmě otázka výchovy. Myslím si však, že díky digitalizaci smějeme právě k formátu 00:00.
dievča z lesa
19. 02. 2023krásny širokospektrálny obrázok***
Ivi, když se podívám na ručičkové hodiny, tak vím kolik je hodin, i kdž to za půl minuty zapomenu. U digitálního zobrazení si musím výsledek přečíst, ale za půl minuty je situace stejná. Takže hlasuji pro ručičky, nak kterými nemusím přemýšlet.
Alegno, myslím, že současné mladé generaci chybí to, čemu se říká všeobecná vzdělanost. Jak na tom jsou by ukázal pořádný blackout.
Janino, jsem ráda, že téma pobavilo.
Danny, díky za Tip, i když je digitální.
Kočkodánku, vystihl jsi to opět treně.
Jaroslave, děkuji za Tip.
Ajťácky je čiperný
párek menších hochů,
problém dělá ciferník,
ten dá zabrat trochu.
Naprosto přesné, taky se orientuju podle veřejných hodin. Je pravda, že dnešní děti umějí s technikou zázraky, ale vědomosti hledají v mobilech, počítačích, ne v hlavě, jako naše odcházející generace :)
nojo..znaj jenom ty digitální....malá a velká ručička je jen oběžnicí kolem nich....alespoň v něčem máme - my staří - navrch :-))))))...můj starý rozum zase ale jde mimo to a.m. / p.m. ....:-)))))...moc hezky jsi nám odposlechnuté podala.....
Aničko, já si myslím, že kromě těch, kdo se výpočetní technice věnují profesionálně je pro ostatní více nebo méně španělskou vesnicí. Udržet krok při tom fofru není možné. Co je však mnohem důležitější, aby si mladší generace udržela úctu k těm, kdo je vychovali.
Ireno, napsala jsi dobře, že jde o odposlechnutou historku. Už je to pár let, kdy jsem byla svědkem podobného divadla na zastávce tramvaje při jedné z posledních návštěv Prahy.
Jamardi, nevím do jaké miry, ale zřejmě ro funguje leckde. I v zemích, kde používají pouze dvanáctihodinové dělení dne s dodatkem, zda jde dopoledne nebo odpoledne.
Andrieno, dobře "odposlechnuto"... a napsáno.
Generační posun užíváním nejnovější techniky je zde zřejmý, pro TD trefný.
:)
podobné debaty detí sú (aj) pre mňa scifi, ale veď nemusím vedieť všetko...vždy ma poteší, keď vidím niektoré deti, že sú pozorné a slušné voči starším...
moji synovia sú dávno dospelí, vždy ma však poteší, keď vidím, že automaticky pomôžu, kde treba..., napríklad na dovolenke v Provence , pricestovali sme neskoro večer po celodennej štrapácii s veľkým meškaním lietadla, syn si všimol na kraji cesty starú pani s taškami, bála sa vstúpiť na vozovku...podišiel k nej, prihovoril sa, vzal jej tašky a previedol cez cestu...maličkosť a ako ma hriala... a takých maličkostí býva veľa...