Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePhantasia XXXI.
Autor
Benetka
Jsem ubytován v jakémsi obrovském hotelu. Ze svého patra sjíždím dolů na večeři. Přicházím do jídelny a sleduji že všechny pulty a stoly zejí prázdnotou. Přišel jste pozdě řiká mi číšník a připadá mi to jakoby se mi poškleboval. Snad jenom támhle zůstalo trochu polévky. Ukazuje rukou na mísu v popředí. Otevírám ji a_! Je prázdná. Dnes se tedy nenajím...
Snažím se vrátit na svůj pokoj ale nepamatuji si na kterém byl poschodí. Namátkou stisknu tlačítko a výtah mě tam vyplivne. Vcházím do pokoje kde je spousta lidí z nichž žádného nepoznávám. Chvatně odcházím a omlouvám se: Promiňte - spletl jsem si patro. Jedu zdvižkou o poschodí nahoru a ocitám se v jedné obrovské místnosti. Je tam lůžko vedle lůžka a na každém z nich jeden pár. MUŽ & ŽENA. A všichni se mě unisono ptají: Vy jste ten kameraman?! A já sleduji jak se_________________________________________________________
Milují.
Jedna dvojice mladý muž a mladá žena - on ji uspokojuje orálně a ona je v _sedmém?_ nebi. Vzdychá snad až příliš přesvědčivě a pak se na mne podívá a řiká: Tak jaké to bylo? Muž a žena již s notně prošedivělými vlasy. Milují se na misionáře - zcela nenuceně a když je po všem oba se láskyplně obejmou a kývnou na mne: Tak.To by bylo? Další pár kde žena klečí a muž do ní buší zezadu... Prostě...... Všude samá vagína a penis. Eh.
Procitám. Na hodinách svítí 5:07.
A...
Město jí (snídá)
A...
Mně stojí (erekce)
Skoro jako...
Stojan Jakotyč.
Tak.
5 názorů
No vidíš Benetko! Jak tady ty lidičky inspiruješ! Sny. Nepamatuju si. Jenom vím že vždycky někde lítám a padám a tak. Ale nic konkrétního. Teď nevím jestli si mám zoufat a nebo mít radost?! ;)
Nezávidím ti takové sny. Já nechci žádné a mám jich tolik.
nic si z toho nedělej.....
Moc snů se mi nezdá a pokud ano, tak jsou tak zmatené, propletené a zamlžené ... nevím, jak moc jsou sny ovlivněné našimi touhami :)
Já se poslední dobou probouzím před čtvrtou ráno. Nezdá se mi nic. Sejdu dolů. Dvě lžíčky kafe, dvě cukru, vřící voda. Upiju. A usnu. Byla po dlouhé době les. Plch prožral v posedovým vaku únikový otvor. Zip se zadrh. Nechtěl hřát. Přespala. Nad ránem už s tělem třepal mráz. Přitiskla k němu oči. Fotila srnce v lýčí a taky srny, ty jejich společný tanečky. Tlustého jezevce. Červánky. Miluju to.