Žena, moře a Mary - Goblin IX.

Goblin

(říjen - 2004)

IX.

U večeře šéf sdělil rozhodnutí o ukončení nahánění kaniců a pokračování zjišťování zamoření. Nad jeho smyslem vyslovil dost nevybíravými výrazy pochybnosti Ichtyl. Podle něho byl způsob dostatečný pro krátkodobý pobyt potápěčů ve vodě, ale jinak neznamenal nic. Přidal se k němu Zrzoun, jemuž v hlavě uvízly nějaké znalosti z doby studia vojenské školy Její Výsosti a hrozilo vypuknutí naprosto zbytečné diskuze. Naštěstí zvítězil zdravý rozum a vidina jistoty úhrady proflákaného času. Když pánové po chvíli vyplácali argumenty, došlo konečně i na skutečně důležitý problém.

„Šéfe, Mary zůstane tady a budeš objíždět ostrov na člunu nebo změníme kotviště?“ zazněl nesmělý dotaz od Prcka.

„Přesunem se k východnímu břehu,“ dostala odpověď, která nebyla ani trochu v souladu s jejími plány.

„Zůstanu tady. Vyzvednete mě, až skončíte,“ navrhla.

Kapitán místo zamítnutí překvapil otázkou: „Proč?“

„Dole je žralok, ale jinej, jakýho jsem ještě nepotkala. Je hluboko, kolem padesáti metrů a vnímala jsem ho hned při prvním ponoru a ráno zas. Už to je divný. Žraloci se nezdržujou na jednom místě.“

„A ty by ses za ním chtěla podívat?“

Neřekla nic, ale upřela na nadřízeného pohled, který řekl víc než půl hodiny vysvětlování.

„Když tu necháš člun nebo Mary, na Prcka dohlídnu,“ přidal se Ichtyl, „mohly by z toho bejt zajímavý záběry. Stačej dvě hodiny, a pak vyrazíme za váma. Aspoň by měla návštěva Annobónu smysl.“

Po chvilce přemýšlení kapitán kývl na souhlas: „Nechte si loď.“

Šéf s Pumpičkou vyrazili podél ostrova a plánovaný Prckův sóloponor vyústil do propracované akce. Ichtyl rozhodl, že se ho zúčastní i Čočka. Kameraman sice nevydržel pod hladinou tak dlouho jako mladá žena, ale šest minut zvládl. Malý palubní jeřáb, jehož lano zatížilo závaží, poslouží za výtah, usnadňující cestu do hloubky a zpět na hladinu. Obsluhu zajišťoval Zrzoun.

Plešoun podle pokynů Prcka přemístil Mary do ústí zálivu, kde sklouzla do vody. Šla nalehko, obutá do monoploutve umožňující rychlejší pohyb. Klesla do třiceti metrů, kde zůstala viset se zavřenýma očima. Veškerou pozornost soustředila na vjemy z okolí, z nichž postupně odfiltrovala všechny nepodstatné. Nakonec zůstal jediný. Odhadla místo, odkud přicházel, a vrátila se na hladinu, aby předala upřesňující instrukce kormidelníkovi.

Čočka navěsil na lano jeřábu kameru, fotoaparát a lampu. Pro všechny případy přidal ještě malou láhev s nitroxem, jako bezpečnostní pojistku. Místo masek použili speciální brýle, chránící oči před tlakem vody. Nakonec si stoupl na závaží zády k lanu a Zrzoun ho připnul karabinou na opasku. Tak bude mít volné ruce pro manipulaci s kamerou. Pokud by potřeboval místo opustit, Prcek ho uvolní. Potom zvedl náklad nad úroveň pažení, otočil rameno nad hladinu a uvolnil západku brzdy. O ostatní se postarala přitažlivost.

Prckovi se podařilo zachytit závaží kousek pod hladinou, kde výtah zpomalil zčásti vlivem odporu vody, ale také přibrzděním navijáku. Mířili do hloubky šedesáti metrů, kam dorazí zhruba za minutu. Zároveň na spuštěné plošině odvíjel Ichtyl tenké signální lanko. Poslouží ke komunikaci s potápěči, kde jedno cuknutí znamená plujte vpřed, dvě vzad, tři vlevo, čtyři vpravo. Dlouhé zatažení stop a prudké cukání vytáhnout.

Podle plánu zůstanou pod hladinou šest minut, což byl Čočkův limit a vynoří se společně. Během poučení o postupu doktor Prckovi několikrát důrazně připomenul, jak je důležitá souhra obou potápěčů. Všechno poctivě odkývala s ujištěním, že dokonale rozumí. Pokud se k neznámému tvorovi dostatečně přiblíží, bude se věnovat pouze svícení a poslechne všechny kolegovy pokyny, pro úspěšné natočení několika záběrů. Opomněla však zmínit celkem nepodstatnou drobnost, totiž schopnost zůstat pod hladinou minimálně o dvě minuty déle než její přítel.

Ještě před zastavením výtahu sejmula z lana svítilnu. To byl signál pro Čočku, aby byl v pohotovosti začít točit. Věděla přesně, kde se podivný žralok nachází. Jen ji mátlo, že není schopna odhadnout jeho úmysly. Stiskla vypínač a kužel světla zachytil nejpodivnějšího tvora, jakého za dva roky pod hladinou potkala. Čtyřmetrové tělo, které postrádalo charakteristické rysy svého druhu. Zato hlava by neudělala ostudu žádnému hororu. Výtvor hodný šíleného sochaře.

Žralok udělal pomalý obrat a zamířil přímo k nim. Bylo málo tvorů, co dokázalo Prcka vyvést z míry, ale tomuhle se to povedlo. Jen s největším vypětím zvládla záchvat paniky, velící k bezhlavému útěku na hladinu. Úplnou kontrolu jí vrátil pohled na kolegu, zírajícího na displej kamery. Pokud obluda zaútočí, nemá šanci.

Po celou dobu nepustila žraloka ze zajetí světelného kužele. Byl již jen něco přes tři metry od nich.  Několikrát prudce zatahala za signální šňůru na znamení pro vytažení na hladinu. Potom vyrazila proti parybě. Kromě funkce osvětlovače bylo jejím úkolem chránit do jisté míry bezmocného kameramana.

Čočka zaujatý natáčením neměl tušení, co se s Prckem děje. Nenapadlo ho, že by ji neobvyklý zjev žraloka mohl vyvést z míry. Až cuknutí lana výtahu a následné stoupání k hladině přimělo kameramana odtrhnout pohled od displeje, aby zkontroloval čas ponoru. Ještě měl půl minuty.

V té chvíli zahlédl, jak kolegyně vyrazila proti žralokovi. Natáhl ruku, aby Prcka zachytil, ale nestihl to. Ani karabinu poutající ho k lanu, jednou rukou uvolnit nedokázal. Připnul kameru a po chvilce úsilí byl volný. Mezitím však vystoupal přes deset metrů.

Ve chvíli, kdy strhl z lana záložní láhev, světlo pod jeho nohama zhaslo. V posledním okamžiku zahlédl dvě zmítající se těla, klesající ke dnu. Nasadil náustek dýchací automatiky, ale naštěstí včas přišel ke slovu rozum. Naděje nalézt Prcka v tmavém neoprénu byla v houstnoucím šeru nulová. Měl dost zkušeností, aby pochopil, že přítelkyně je odkázána sama na sebe.

- pokračování –