Zatracené fraktály

    Doktor Faust se procházel se šálkem čaje pod oknem, kde jsem byl asi já. 
    Pod nohama mu křupaly skořápky z vánočních ořechů. 
    Holka, co vyběhla ze vchodu domu vystřihla holubičku namísto, aby začala čučet do mobilu, či si zapálila cigaretu.     Doktor F. si něco napsal tužkou do notýsku, když šálek čaje odložil na kontejner. 

    Příchozí člověk v šedivé kapuci měl místo obličeje monitor s dvěma svítícími otazníky místo očí. 
    Šel ovšem jistě. 
    Ne jako nevidomý. 
    Jen s větší nevšímavostí ke svému okolí. 
    Do ulice vlétl příval vody. 
    Doktor F. si jen přisedl k šálku na kontejner.

    Na té vodě připlula dvojice na kánoi, aby se udělala tváří tvář tanečnici a kapucínovi. 
    Prostě se převrhli a strašně se smáli. 
    Na monitoru kapucína jen nahradily otazníky vykřičníky. 
    Dívka vzlétla do koruny břízy. 

    Já se musel vrátit od okna ke sporáku. 
    Vařil jsem si bramborové knedlíky. 
    Pára mi šla z okna. 
    Doktor F. si ji asi všiml a něco na mě volal. 
    Jistě to nebylo důležitější než bramborové knedlíky. 
    Už byl jejich čas.
    
    Na kredenci mi začal řinčet budík. 
    Sám ze sebe vyděšený. 
    Už jsem ho dlouho nepoužil. 
    Nevyrábím bomby a nechodím do práce, tak k čemu by mě byl. 
    Jen jitří vzpomínky na jitra, kdy jsi vstávala o hodinu dříve než já. 
    Musela jsi vypít dvě kávy a vykouřit šest cigaret, abys začala vnímat svět.

PS.
    Kupředu či zpět?
Nic takového neexistuje.
Obraťte židle na stoly vzhůru nohama.
Tak neutečou.
(zapsal si doktor F. do notýsku)