Dobrý den, pane hrabě.

Zámek Chyše nám otevírá v 10 hodin ráno svou bránu.

Nejsem zde poprvé, ale pokaždé mne okouzlí.

,,Dobrý den, prosím vstupenky pro seniory. A zaplatím kartou."

Slečna se otočila jako podnutá včelou.

,,Tady nejde platit kartou."

Zarazilo mě to, nikde není nic napsaného.

,,A bankomat tu máte kde?"

,,Nemáme, ale počkejte! Paní Lažanská, máme tu problém."

Docela se divím, že by má žádost byla ojedinělá, ale čekám.

Za paní hraběnkou se objevuje příjemný starší pán a nabízí jednoduché řešení:

,,Pokud vám to nebude vadit, doprovodím vás do pivovaru, a tam můžete zaplatit kartou."

Ještě se rozhlíží, kam položil bedničku s čerstvou zeleninou a můžeme vyrazit.

,,Mohu vám s něčím pomoci?" Přecházím do spisovné češtiny a snažím se vypadat jako vzdělaná osoba.

,,Ne děkuji, jen pokud dovolíte, podle etikety, má dáma být po pravé ruce," dodává s úsměvem.

,,Ale samozřejmě," tvářím se, jako by mne hrabě doprovázel každý den.

Cestou jsme probrali situaci v městečku, problém s bakomatem a panem starostou. Prostě jsme si poklábosili.

Vše je vyřízeno a pan hrabě Lažanský mne doprovází k vrátkům do zámku.

,,Přeji vám krásný den," a s nepatnou úklonou mi přidrží vrátka.

,,Vám také krásný den a děkuji." 

Vlastně i za tu ukázku starosvětské galantnosti, které je pořád méně.

Tak i Vám všem: Krásný a pohodový den!