3.10.1988

Bratru před dlouuuhatááánskými 35 lety jsem byl právě třetího října nucen narukovat. Destinace: V.Ú. 8514 České Budějovice. Ale to jsem ještě nevěděl že můj útvar je dislokován na letišti kde sídlí 1.čs stíhací letecký pluk tzv. Zvolenský (Na věčnou památku SNP). Pro mě dva roky zelené pakárny. Aneb 730 dnů a nocí kdes... V pátek 30.9. jsem oslavil 19 narozeniny a v neděli v noci 2.10. cestoval vlakem z Břeclavi přes Brno a Jihlavu do Budějc. Kamsi do nesvobody. No... Obrečel jsem to. Vždycky jsem byl taková ta Cíťa no. Měl jsem od mámy půjčené její dámské kolo na kterém jsem šlapal z Charvátské Nové Vsi. A pak jsem jej ponechal zamčené u nádraží. Pamatuji se poměrně dlouhé čekání na přestup na Brněnském hlaváku a poté strašně úmornou cestu v přeplněném kupé až do Budějc. Noc se pomaličku přelomila v den a já spolu s několika dalšími břeclaváky vystoupil na perónu v místě určení. A někdo řekl: Půjdem se ještě projít do města ne? Erár na nás určitě ještě chvilku počká! Tak určitě. V místním obchodním domu PRIOR jsem zakoupil kapesní zrcátko které mám u sebe až dosud. Ale pak už naše cesta vedla na autobusové nádraží kde čekaly autobusy označené příslušnými čísly útvarů. Půlka kluků od nás z Břeclavi šla k PS. Což znamená Pohraniční Stráž pro neznalé. Já a ještě jeden můj nový známý z vlaku jsme spolu cestovali busem č. 8514. 

První co tě v armádě přivítá je... Nekonečné řvaní! Hejbni se ty buzno! Tady si v armádě! Jo. Tak jo. Su v armádě. Druhé je to že se svlíkneš z civilu hodíš jej do papírového pytle a oblékneš modré tepláky. Třetí: Čekáš až tě ostříhaj skoro dohola. Na vojnu jsem jel zarostlý páčem ve stylu Angela Davis. Alespoň můj tupý fotr mi to tak dycky řikal. Mé vlásky se asi z lásky přirozenou cestou kudrnatí. V čekárně u holiče jsem s mým novým spolubojvníkem čekal až na mě příjde řada. A když jsem se pak vrátil zpět a sedl vedle něj povídám: Tak co? Jak mi to sekne!? A on řiká: A ty si kurva kdo?!?!?! Nepoznal mě. Potom jsme šli na oběd. Párek s chlebem a hořčicí. Posléze přijímací pohovor. Otázka: Čím jste v civilním zaměstnání? Odpověď: Zahradník. Výborně! Budete letecký mechanik-radista. Super! A já si dycky řikal proč ta éra padaj... :D (Funkce č. 175 MECHANIK, ČísloVojenskéOdbornosti 434. Povýšen!!! Do hodnosti vojína... Čtvrté: Fasování výstroje. Divný panelák s odpornou chodbou a dveřma s malinkatým okýnkem.Týpek ti jako první věc podá zelené prostěradlo. Desetník co je s tebou jako dozor řekne: Polož si to tady na zem pod vokýnko. No apotom to z něj už jen létalo. A týpek si odškrtával: Kanady č. 11. Pyžamo sepraně oranžové. Jehličkové maskáče - kalhoty blůza kongo. Zelená košile vel. 41. tři kusy. Trencle. Taktéž tři a taktéž zelené... ETC. Nakonec z toho byla obrovská zku*vená hromada všeličeho a desetník povídá: Svaž si rohy prostě rádla k sobě vem výstroj a jdeme. Hmmm... Jo. Jenže ta hromada vážila si 100 kilo! No to pí*o! To mi prostě poser kozy!

A pak jsme se na pokoji pro asi 30 vyjukaných zelenáčů učili skládat komínky. Pokud by někdo nevěděl co si pod tim termitem představit tak... Ne. Neni to jako z té odrhovačky co můj tata ožrala kořala tak rád zpíval: Hopsa hopsa hopsasa Koza nemá ocasa Enom malý kulínek Co zakrývá komínek. Toš né. Tento komínek to rozhodně nebyl. A kucí na pokoji se mnou zpívali jinou pícničku: Ježišmárjá! Tobylkomín!! Šupsajdá!!! No a pak už někdo na chodbě zařval:

VÉÉÉČÉÉÉRKÁÁÁ!!! 

A šlo se spát. Jakože. Jenže venku odstartoval do vzduchu roj Mig21 do bojové akce a tabulky v oknech se třepaly a já si řikal: Tady se přece nedá spát!!!

Eh. Jak jen jsem se mohl takhle mýlit?!

POKRAČOVÁNÍ příště?