Žena, moře a Mary - Pobřeží koster II.

Pobřeží koster

(říjen 2005)

II.

„Prcku, jak to, že nejsi v posteli?“ vyjel šéf, když dorazil do jídelny.

„A kdo by ti připravil snídani?!“ odsekla.

„Jednou provždy,“ otočil se kapitán na Čočku, „pokud má Prcek noční službu, je kuchyň tvoje povinnost! Jasný?“

„To by mi někdo musel říct, že jsi v noci svěřil naše životy do jejích rukou,“ ohradil se kameraman.

„Prcku?“ zamračil se šéf.

Vrátila mu stejně zamračený pohled: „No, a co? Zapomněla jsem ho vzbudit. Taky byl Plešoun od tý dobroty, aby mi něco řek o místě, kam plujem, když to nikomu jinýmu nestálo za námahu.“

Kapitán zvedl oči ke stropu, ale než stačil spustit na Prckovu hlavu proud výtek zasáhl Ichtyl: „Co ti Plešoun navykládal?“

„Obecný informace o Pobřeží koster.“

„O Dunedin Star se nezmínil?“

„Ne.“

To byla voda na doktorův mlýn. Otevřel stavidla své výmluvnosti, aby ji seznámil s nejznámější katastrofou novodobých dějin Pobřeží.

Případ britské nákladní lodi Dunedin Star se do historie nezapsal vlastním ztroskotáním, jako zmatenou záchrannou akcí. Na podzim dvaačtyřicátého roku narazila na skalisko pod hladinou. Kapitán posadil loď na mělčinu, aby zabránil potopení, ale neklidné moře hrozilo rozlomením vraku. Při evakuaci se podařilo jednadvaceti pasažérům a dvaačtyřiceti členům posádky dostat na břeh. Zbývajících čtyřicet tři námořníků zůstalo uvězněných na lodi.

V Kapském městě zachytili volání o pomoc a vyslali na sever lodě Nerine, Sir Charles Elliot, Temeraire a Manchester Division. Třiačtyřicet trosečníků z vraku bylo zachráněno, ale rozbouřené moře zmařilo pokusy dostat nešťastníky z pevniny. Druhý den musel Sir Charles Elliot a Temeraire nabrat zpáteční kurz kvůli nedostatku uhlí. Manchester Division vydržel ještě dva dny a ani Nerine neuspěla.

Situace trosečníků byla zoufalá. Přes den je spalovalo slunce, v noci trápila zima. Většinu zásob, který člun dopravil na břeh, vzal příboj. Čtvrtý den došly potraviny i voda.

Když se v hlavním městě Namibie Windhoeku doslechli o špatných podmínkách pro záchranu z moře, vypravili osm vozidel. Špatně vybavená auta bez vysílaček zmizela v poušti. Téhož dne vzlétl z Kapského města dvoumotorový bombardér se zásobami. Vítr chvílemi roztrhal mlhu a pilot dvě stě kilometrů před cílem zahlédl loď, trčící tři sta metrů od břehu na mělčině.

Několikrát zakroužil, než mohl podat zprávu. Pobřeží koster si vybralo další oběť, Sir Charles Elliot ztratil v mlze směr. V té době ještě nikdo netušil, že jsou i první mrtví. Při pokusu o dosažení břehu se převrhl člun s pěti námořníky. Zbylých dvanáct členů posádky zůstalo ve vraku. Po nahlášení polohy pokračoval pilot v letu. Úspěšně shodil zásoby, aby letadlo odlehčil, a při několika nízkých přeletech prohlédl terén. Přes zákaz přistál, aby zachránil alespoň část lidí. Při pokusu o start letadlo skončilo v písku.

Šestý den po ztroskotání Dunedin Star vzlétl další bombardér se zásobami, o které podělil posádky obou lodí. Zároveň vyrazil na cestu druhý záchranný konvoj s úkolem vyhledat posádku lodi Sir Charles Elliot, které se mezitím podařilo přemístit na Rocky Point, kde byl vhodný terén pro přistání letadel. Ztratili přitom dalšího muže.

Čtyři dny pátrala tři letadla po ztraceném prvním konvoji, který nakonec našly utopený v písku. V terénu nebylo možno přistát. Posádkám vozů nezbylo než dojít několik desítek kilometrů pěšky, a připojit se k trosečníkům z Dunedin Star. Zde se prameny různí. Některé zdroje uvádí, že byli úspěšní. Podle jiných si je vzala poušť.

Osmý den se vrátila Nerine, která doplnila zásoby uhlí. Po velkém úsilí nalodila devatenáct a později ještě sedm trosečníků. Po jejím odplutí zbylo na pobřeží jedenačtyřicet lidí.

Druhý automobilový konvoj dorazil k posádce z lodi Sir Charles Elliot, kde zanechal část zásob a pokračoval na sever. Zapadl stejně jako první výprava, ale k trosečníkům Dunedin Star zbývaly pouhé čtyři kilometry. Společnými silami vozidla vyprostili, naložili námořníky a přemístili je na Rocky Point, odkud pokračovali letadly do Kapského města.

To mohl být konec příběhu, nebýt lidské umíněnosti. Pilot letadla, které při startu uvízlo v písku, nemínil nechat stroj pobřeží napospas. Vrátil se s dobrovolníky a bombardér vykopali. Odstartovali, ale po hodině letu začal vynechávat motor a přistáli na moři, které letadlo pohltilo. Na břeh se dostali bez zásob a spojení. Nezbylo než vyrazit pěšky přes poušť směrem, kudy se měl vracet konvoj od Rocky Point, na který skutečně po padesáti kilometrech narazili.

Piloti se zachránili, ale Pobřeží koster si nenechalo vzít, co jednou uchvátilo. Vrak letadla se připojil k lodím Dunedin Star a Sir Charles Elliott, aby je pozvolna pohltil bezedný pobřežní písek.

Většinou posádka znala rámcový rozsah úkolů, ale tentokrát je čekala neplánovaná zastávka. Původně měli po skončení srpnové mise u pobřeží Grónska plout k Falklandským ostrovům. Ze Severního ledovýho oceánu do jižního ledovýho Atlantiku, jak celkem trefně označil přesun Čočka, jak to vypadá, letos se ve vodě neohřejem.

Ještě nepřetnuli obratník raka, když vše změnil mail z firmy. Se zanedbatelnou zajížďkou deset tisíc kilometrů měli zamířit k pobřeží Namibie. Šéf jen kroutil hlavou. Rozporoval původní plán, který je hnal ze sedmdesátého stupně severní na padesátý jižní šířky a následně do karibské oblasti patnáct stupňů nad rovníkem. Všechny námitky byly marné, a tak nad rozhodnutím firmy mávl rukou.

- pokračování -