Jestli mě najdeš

Možná se teď touláš

někde po horách.

Osamělá

ale

odhodlaná.

Na zádech ti sedí

těžký kobaltový nebe

opilý vodou,

a nemilosrdnej vichr

proti tobě vrhá

tisíc žiletek.

 

Jdeš dál.

 

Víš, že nakonec

ti přece jen

pár útlejch strun

slunečního svitu

zabrnká na zátylek.

A třeba pak brhlík

proletí tvými vlasy,

zanechá v nich vůni

dřeva a borůvek,

a ty se po celý věčnosti

zase usměješ.

Růžově a hořce

jako zeměžluč.

Protože ten prchavej

dotek štěstí

bude možná

teplej a laskavej,

ale není tím,

co hledáš.

 

Hledáš mě.

 

Jenže já nevoním

dřevem ani borůvkama.

Někdy spíš

smrdím pivem.

Ale dokážu malovat.

Hudbu, sny a příběhy.

Umím proplout knihou,

a utišit nářek

žíznivejch květin,

naslouchat horám,

nebo nakrmit vítr,

osedlat mraky 

a uhánět vstříc

novým horizontům.

 

A jestli mě najdeš...

 

Tak ti 

zabrnkám na zátylek

mnohem líp,

než nějaký

slunce.

---