Jarní blábolení

"Proboha zakažte to jaro!" Vyhrkl ze sebe Mirek a skočil střemhlav pod tramvaj šinoucí se k zastávce 1km v hodince.

"No chlape," vykřikl na Mirka řidič došinoucí se tramvaje, "to už jste dneska desátej, letos to jaro začalo vážně z vostra."

"Pane..." Hodil ležící Mirek psí oči k tramvajákovi.

"Nó?"

"Mohl byste mě prosím přejet."

"To rozhodně nemoh'. Nejsem tu od přejíždění, ale od převážení."

Ovšem Mirek si už zoufat nemusel, neboť člověk si zařídil svět k obrazu svému a shledal, že je dobrý.

Na Mirka najednou vyskočili neznámo odkud se vzavší pánové s kazajkou do které Mirka sevřeli a odvezli ho dopryč, neznámo kam, aby neobtěžoval slušné lidi, kteří spěchali za smyslem světa, totiž prací.

Od tohoto incidentu uběhlo pouhých 3 000 let, lidé zcela vymizeli (ačkoli byli zprvu považování za způsobilé být inteligentní) a nebyl důvod se dělat s jarem. Glób obsadili veleobří brouci, dříve chrobáci, kteří žili k hovnu, nyní pro svou velikost a nedostatek hoven adekvátní velikosti valily před sebou celé skály.

Toho rána, kdy zima skočila do plného léta se potkali u jedné dosud nepřevalené skály dva čerstvě se probudivší brouci a žádostivě pohlédli na onu skálu. Pro lepší orientaci brouk jedna dostal jméno, Brouk jedna a brouk dva, jméno Brouk dva. Samozřejmě že se nejmenovali brouk jedna a dva, ale třeba Tonda a Jenda, ale to by bylo silně matoucí.

Brouk jedna: "Hm?"

Brouk dva: "Hm!?"

Brouk jedna: "Hm?!"

Brouk dva: "Hm!"

Brouk jedna: "Hm!!"

Po tomto dialogu se na sebe brouk jedna a dva vrhli a svět v nastalém zmatku vybouchl.

Po miliony let v kosmu létali bezduše kousky prachu, než vyvinuli inteligentní prachovou civilizaci ve které se jednotlivé prachové částice začali k sobě po 0,0000000000000001 mm za rok shlukovat.

Po miliardách let prosperující prachové civilizace se postupně scucli planety a hvězdy. Hvězdy rozhodly že budou svítit a že jsou určeny k obíhání, planety trpce přijali svůj osud obíhatelů a občas se rebelsky posrážely k nelibosti hvězd. Mezitím se z hvězd stávaly černé díry (alespoň není znám nikdo, kdo by uvnitř svítil) a všechno šlo do hajzlu, jenom na jedné planetě, pro snažší orientaci ji říkejme třeba XB-92873736464747/Uc26262q2 se narodil život. Nejdříve ten neinteligentní a poté přišel se zpožděním i ten inteligentní (a jistí brouci valící si před sebou svou kuličku).

Když bylo konečně hotovo a ve světě zavládla práce, přišlo jaro a Mirek tak akorát dorazil na zastávku tramvaje a protože byl inteligentní, věděl že má zpoždění...