Tahák

emme

Nojo, tam třeba taky jednou dojdu nebo spíš dojdeme.. ;) 

toot

Děkuju za váš příběh i za tu báseň. Inspirovala jste mě k tomu, abych se sám poezii zkusil věnovat trochu víc. A ta báseň- když jsem ji přečetl poprvé, říkal jsem si, co na tom lidi vidí... Pak jsem myslím pochopil. U Žáčka jsem četl něco v tom smyslu, že báseň má mít něco jako tajemství. A tohle je asi ono. Říkám si,  že tuším, jak to myslel třeba s tím batohem snění a proč tam je to "snad", ale nikdy si nemůžu být jistý, jestli mi něco neuniká. Řekl bych, že zrovna u téhle básně mi toho uniká spoustu ;)

a z druhýho konce

povedem se za ruce...
... oba dva - po záruce

Tohle je moje oblíbená o lásce. 

toot Vidíte, to mě nenapadlo, takhle trénovat metrum. A přitom je fakt důležité. I když zrovna z Máchova máje jsem zkoušel metrum ukrást pro vlastní verše.  A děkuji za rady, rád bych teď zkusil psát něco o lásce. Je zvláštní, i když tedy nejsem velký čtenář básní, že jsem ještě nenašel žádnou, která by vystihovala moje pocity. Takže buď si ji napíšu sám, nebo mám smůlu ;)

Janina6 Děkuji za upřesnění, na tom něco je. Budu příště dávat obzvlášť pozor, kdyby mě náhodou zase napadlo někoho parodovat. 

Jen pro dokreslení třeba mojí situace: já začala psát básničky ve třinácti a něco jsem dala i sem. Tehdá se tu pohybovalo už dost "zavedených básníků", kteří jsou skutečně dobří a já vlastně ani nevěděla pořádně, co dělám. No a tehdá Jan Těsnohlídek ml. pod přezdívkou Petr_Pan mi řekl, že to má potenciál (ač to stálo za pytel v retrospektivě) a tím mi dodal naději, že by to třeba jednou mohlo být lepší. Ať zkusím víc číst a tak podobně. Tak jsem právě začala "kopírovat" věci, co se mi líbily (žádná sláva to nebyla) ... ale posouvalo mě to. Začala jsem se na věci dívat trochu jinak ... hledala jsem souvislosti ... Dostávala dost tvrdou zpětnou vazbu a ze svý perspektivy můžu říct, že to je to nejlepší, co se mi mohlo dít. Začalo mě to bavit víc a víc a poezie se stala součástí mýho všedního života. Nejlíp se mi vždycky plodilo při utrpení - ha. Nic. Teď zním jako narcis já, ale jsem spíš blatouch ... Chci tím říct, že nikdy se nebudeš číst dobře všem. Každej má jiný nároky ... Když tě to bude zajímat a budeš chtít, aj tady na Písmáku je ke čtení dost teorie a ... věcí a psaní ... No.

Tak třeba já jsem začínala dost podobně. Líbila se mi nějaká báseň (autor je jedno, ať už to je klasik nebo jen někdo neznámý) a zkusila jsem napsat svůj text ve stejném metru. A čím víc jsem to zkoušela, tím lépe to šlo. Neříkám, že umím psát dobrou poezii, protože na tu ti jenom metrum nestačí. Ale technika nástroje je hrozně důležitá. Naučit se prstoklad a noty. Pak můžeš hrát/psát po sluchu a nebo improvizovat. Proto za sebe myslím, že je to opravdu validní. Víš co, člověk má někdy třeba dojem, že vymyslel super metaforu a že je to pecka a pak přijde na to, že to napsalo už sto lidí před ním. Stejně je to aj v hudbě, je těžké přijít s něčím novým. Taky je důležitý vědět, co a komu chceš sdělit. Jestli si píšeš pro sebe a nebo pro čtenáře. Kdo se dokáže s tebou "naladit" ... Chceš psát lyriku, epiku, dělat legraci? Všechno má své publikum ... Co třeba já úplně nemusím (ale není to pravidlo) jsou "sezónní pocitovky" ... všechno kvete a na světě je krásně, všechno je barevný protože je podzim  ... Ono na to asi není nic špatného, situovat děj do období, do přírody ... ale když je báseň "jen" o tom, tak mi moc neříká (obvykle) ... :) Tož - ať se vede.

Jo, tohle se mi líbí, tváří se to sice naivně, ale ta prostota je až... dojemná.

Když se tu ten Mácha pořád rozebírá... nevím jak ostatní, já jsem u té tvé básně neměla na mysli, že jsou klasici "nedotknutelní", mně se jen ta tvoje báseň zdála slabá, nic nového nepřinášející. Takže za mě, ano, klidně psát parodie na klasiky, ale dělat to šikovně, nebo je nechat na pokoji ;)

Jinak děkuji za odkaz, báseň i podání pobavilo. Mrzí mě, že tahle báseň vyznívá jako ty naivní dívky, snad nejsem tak naivní.. Už jsem si všiml toho, že "poznat blíž" je fráze, a o ty známé otázky při tom poznávání nejde. Nebo aspoň ne hlavně. Myslím, že člověk nějak pozná, jestli chce s někým být nebo ne a nezáleží na konkrétních otázkách, i když třeba i jimi se dá zaujmout, když jsou originální. Ale ne a ne ty myšlenky správně vyjádřit v básni. Ne, že bych se o to nějak dlouho pokoušel, ale pár neúspěchů už jsem měl.   

Děkuji za povzbuzení, doteď si říkám, proč by se to nesmělo, dělat si legraci z Máchy. Na druhou stranu myslím chápu ten dojem, který to zanechává: "on si myslí jakej je frajer, že dokáže přepsat Máchu, místo, aby sám napsal něco pořádnýho.." a myslím, že jsem si možná opravdu o sobě myslel trochu moc. Občas se podezírám z toho, že jsem skrytý narcis :D 

Mi se zo normálněpodařilo dohledat, nevěřila jsem ... tady to je...

To mi připomíná:

Pár holčiček z primy A

s pohádkovým princem si mne plete.

Píšou mi na internetě:

Čauves, jak se máš?

A když napíšu "mám se fajn",

hned si myslej, že mě maj

a následuje finta něžná: 

"Líbíš se mi, sice mě neznáš,

ale až mě poznáš - budu happy."

V tu chvíli si představím,

jak s holčičkou sedím nad sklenicí s čokoládou 

a její něžné rtíky otázky mi kladadou:

"cos dělal po škole?

máš psa?

jíš maso?"

...

hehe, jsem slyšela kdysi na slam poetry a nevím, kdo to recitoval

mimochodem je škoda, žes smázl toho studentského Máchu, mělo to potenciál ... a o tom, zda se to hodí nebo nehodí ... si jako autor rozhoduješ jen ty sám (jako trénování rytmu a vázání si myslím, že to bylo zcela validní)

Myslím, že by z ní mohla být hezká básnička. Ještě to třeba zkusím

Ještě na to klidně koukni, na rytmus a rýmy.