Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Žena, moře a Mary - Taipi IX.

11. 05. 2024
11
19
181
Autor
Andreina

Původně bylo toto pokračování poslední částí celého vypravování, ale rozhodla jsem se zítra ještě vložit doslov. Jednak si ho zaslouží památka Taipiho, a také všichni obyvatelé Austrálie, která si před pár lety prošla peklem.

Taipi

(prosinec 2006)

IX.

 

Telefon zazvonil po dvou minutách: „Vyklopte, co potřebujete, za chvíli budou volat záchranáři, abyste jim popsala stav zraněnýho.“

„Nemáte v Lockhartu zvěrolékaře?“

„Jeden tu je. Proč?“

„Ten hajzl postřelil Taipiho. Chtěla bych, aby se na něj podíval a mám obavu, že záchranářům se do toho nebude chtít.“

„Jste blázen? Myslíte si, že se někdo bude zabývat hadem?“

„Zaplatím,“ navrhla.

„Nevymýšlejte nesmysly, vyrážím k vám.“

„Počkejte ještě,“ zarazila šerifa, „tak aspoň přivezte nějakou velkou plastovou bednu s víkem, do který se vejde…“

 Ještě chtěla pokračovat, ale přerušilo ji pípání oznamující další hovor. Byli to záchranáři. Podala podle nejlepšího vědomí vyčerpávající informaci. Od operátorky dostala několik rad, jak postupovat, kdyby se stav zraněného náhle zhoršil. Podle všeho však injekce již začala zabírat, neboť dýchal mnohem klidněji. Hovor skončil sdělením, že vrtulník je již ve vzduchu.

 

Jednu starost měla snad z krku. Než záchranáři dorazí, potřebovala ještě vyřešit pomoc pro Taipiho. Nalistovala v adresáři telefonu číslo správy parku a zaváhala, zda volat ústřednu nebo nejvyššího šéfa. Pak usoudila, že ve druhém případě je šance na úspěch větší.

„Nowack,“ ozval se ředitel parku po několika zazvoněních.

Po představení pokračovala trochu ze široka, aby ji hned neodbyl: „…mám velkou prosbu, a nevím na koho se obrátit. Pod správu parku patřej taky zvířátka, co tu žijou?“

„Jistě, máte nějaký problém?“

„I taipani?“

„Samozřejmě. Zajišťujeme odchyt, když se nastěhuje někam, kde nemá co dělat. Snažíme se tak předejít jejich zabíjení. Co se stalo?“

Sdělila, co se seběhlo, a vysvětlila šerifovu neochotu přivézt zvěrolékaře. Po několika dotazech ke stavu uštknutého muže došlo na Taipiho. Když skončila s popisem zranění, bylo na druhém konci chvíli ticho.

„Myslím, že máte zbytečné obavy. Zranění nebude vážné a dostane se z toho sám. Hadi mají tuhý kořínek,“ snažil se ji Nowack uklidnit, „a ještě byste mi mohla vysvětlit, proč byl v chatě. Mohl ohrozit i vás.“

Podala výklad o soužití s plazem, který ředitele zaujal: „To bude ten had, o kterém mne informovali strážci. Je to prý pořádný kousek. Občas je pověřím, aby při kontrole oblasti chatu vyvětrali, ale dovnitř nikdy nevlezl. Vaši starost chápu, pořídila jste si sice trochu nebezpečného tvora k soužití, ale na druhou stranu výborného hlídacího psa. Osvědčil se skvěle a možná vám zachránil život. Přesto bych vše nechal na přírodě.“

Intenzivně přemýšlela, jak Nowacka přesvědčit. Potom ji napadl argument, na který by mohl slyšet.

„Pane, šerif říkal, že farmář, kterýmu ten člověk zabil ženu, vypsal na jeho dopadení slušnou odměnu. Stát prej taky něco přihodí a o chycení se postaral právě Taipi, tak mu říkám, protože to není obyčejnej had,“ odbočila od tématu, kdyby byl ředitel natvrdlý a nechápal o kom je řeč, než pokračovala s nabídkou, „proto myslím, že si tu odměnu zaslouží. Jelikož je obyvatelem parku, jste jeho poručníci a odměnu může získat správa.“

Ředitel se argumentaci zasmál, ale hned pokračoval vážně: „O odměnu se můžete ucházet sama. Ten člověk vás také napadl a bez ohledu na zásah hada do rukou spravedlnosti ho předáte vy.“

„Pro mě je důležitější Taipiho zdraví, a sám jste řek, že mi zachránil život. Pokud se o něj postaráte, budu mít ještě jedno přání. Po úplným uzdravení zařídíte, aby dál v klidu žil pod verandou vaší chaty. Je tu doma a kromě toho loví krysy, kterejch tu máte požehnaně.“

„Pokud si to ještě s penězi nerozmyslíte, tak přiznávám, že rádi přijmeme každý dolar. Slibuji, že osobně dohlédnu, aby měl Taipi nejlepší péči. Máte tam nějaký box, v kterém ho lze převézt?“

„Požádala jsem o něj McMaru, tak snad ho přiveze, ale nevím, jak Taipiho dopravit k vám. Pochybuju, že by byl šerif ochotnej jet sto padesát kilometrů do Rocky Pointu na západní pobřeží poloostrova.“

„Až přiletí záchranáři, zavolejte mi. Zatím na shledanou.“

 

Sotva domluvila s Nowackem, přiřítil se k chatě šerifův pick up. Podle zapnutých majáků a sirény usoudila, že chtěl překonat rychlostní rekord na dvanáctimílových tratích vedoucích buší. Důvod však byl prozaičtější. Podle zkušeností se jednalo o účinný způsob plašení klokanů, psů dingo a krokodýlů. Z auta mimo McMary vyskočili i dva pomocníci. Nahmátla tep uštknutého muže, který byl zřejmě v bezvědomí, a běžela jim naproti.

„Kde ho máte?“ vykřikl šerif místo pozdravu.

Ukázala za chatu, a zatímco McMara s kolegou utíkali ke zraněnému, druhý vyndal z auta plastovou bednu s víkem. Usoudila, že mají s přepravou plazů zkušenosti, protože účelu vyhovovala. S přemístěním Taipiho do boxu se rozhodla počkat do rozhodnutí o přepravě do Rocky Pointu.

Po několika minutách se šerif vrátil. Na dotaz pomocníka ohledně stavu uprchlého vězně pokrčil rameny a sdělil, že nic moc. Potom ještě dodal větu, která mladou ženu šokovala svým cynismem. Snad vydrží do chvíle, než s ním vzlétne záchranářský vrtulník, protože v takovém případě již nebude na jeho úřadu, aby se staral o ostatky. Prý již měl dost starostí s pátráním.

Nutně potřebovala vyřešit před příletem záchranářů peníze pro správu parku. Po šerifově prohlášení ohledně zdravotního stavu vězně však její otázka vyzněla stejně cynicky.

„Šerife, odměna za dopadení pořád platí?“

Pomocník na ni udiveně pohlédl. Slova šerifa ho nepřekvapila, ale od ženy takový dotaz neočekával ve chvíli, kdy jde o život člověka.

„Jistě, vypíšu vám šek, o nic nepřijdete,“ zamračil se šerif, kterému také došla nevhodnost otázky.

„Já žádný peníze nechci, ty patřej Taipimu. Mluvila jsem s Nowackem a potřebuju zařídit jeho přepravu do Rocky Pointu,“ uvedla vše na pravou míru.

McMara nedůvěřivě zavrtěl hlavou: „To si myslíte, že vypíšu šek na Taipi had, bytem pod verandou chaty a nacvaknu mu ho na zoubky, aby si moh v bance vyzvednout hotovost?“

„Neblbněte,“ zpražila ho pohledem, „šek připadne správě parku.“

„Ženská, víte vůbec, o jakou částku jde?“

„Ne.“

„Třicet tisíc.“

Usmála se a odpovědí dostala oba strážce pořádku do kolen: „Tak to bude Taipi bohatý ženich.“

 

Po příletu vrtulníku šlo vše jako po drátku. Po krátké diskuzi mezi Nowackem a jedním ze záchranářů byl kromě vězně naložen i box s Taipim. Přemístění z lůžka do bedny proběhlo bez problémů. Neodpustila si však kázání, jak se má v novém prostředí chovat. Pokud bylo syčení před zaklopením víka rozloučením nebo slibem, že nebude dělat potíže, netušila.

Přes velkou radost ze setkání s rodiči a sestrami, neměla doma klid. Ještě před odletem z Austrálie navštívila Rocky Point, aby zjistila, zda Nowack drží slovo. Taipi měl všechno, co takový had k životu potřebuje a podle slov zvěrolékaře bude v pořádku. Přesto denně kontrolovala poštu, ale dočkala se až na Štědrý den ráno.

 

Vážená slečno, Taipi je v pořádku a podle Vašeho přání opět obývá prostor pod verandou chaty. Pokud Vás to zajímá, uštknutý muž také přežil. Přeji příjemné svátky a doufám, že nás opět navštívíte, šerif McMara si stěžuje, že je v jeho okrsku bez Vás nuda. Nowack.

 

Pouhé tři věty, ale byly nejkrásnějším dárkem, jaký mohla dostat.

 

- pokračování -


19 názorů

Delfín
před 5 měsíci
Dát tip

Když had leze po prsti,

vezmi rozum do hrsti

a neriskuj, žabko milá, 

že bys ho upozornila

na to, žes tu, holka, k snědku,

nevsadil bych ani pětku

na to, že bys přežila

jeho útok, má milá.

Pročež poslechni mé rady,

neprovokuj tyhle hady,

sic tenhleten protiva

slupnul by tě zaživa!

Nic by nedbal na protesty,

raději se kliď mu z cesty,

dříve, nežli uvidí tě,

rosničko, mé drahé dítě.

On má pohled hypnotický,

oběti své zmámí vždycky,

nezmůžou se na obranu

a brzy jim zvoní hranu...

V úniku svou spásu hledej,

překvapit se nikdy nedej,

tak si pozor dej!


Andreina
před 6 měsíci
Dát tip

Lili, máš pravdu. Nechápu, proč lidé v hadech vidí zlo, a když je zahlédnou, často je chtějí zabít jen proto, že jsou jiní. Stačí je respektovat a had má dost rozumu, aby si nás nevšímal. 


Lili.
před 6 měsíci
Dát tip

Velké čtení. Myslím, že hadi jsou laickou veřejností zbytečně démonizováni... jak vidno, fascinující tvorové. 


Andreina
před 6 měsíci
Dát tip

Kočkodánku, výborně. Tvé veršování  je naprosto úžasné a vždy pobaví.


Kočkodan
před 6 měsíci
Dát tip dievča z lesa

P. má prosbu na McMaru,

o Taipiho, jasně, kráčí,

jen kousek má chlápek k varu

a kámoška hada k pláči,

ta zřídka čas profláká,

zavolala Nowacka,

vylíčila, co se stalo,

přemlouvala pana správce,

naléhavě, pak i sladce,

lehký byl ten proces málo,

když nabídla odměnu

vypsanou za dopadení

(lakoty v ní stopa není),

u řídi znát proměnu,

o taipana slíbí péči,

žena už zas málem brečí.

Střih – záchranka s vrtulníkem,

naložili do něj vězně,

Taipy mizí v boxu s víkem,

odchyt proběh takřka něžně,

končí uvnitř stroje,

ne však verše moje,

v Česku Andy dovču tráví,

dopis přines dobré zprávy,

krásné budou pro ni svátky,

pod verandou je had zpátky.


Andreina
před 6 měsíci
Dát tip Zeanddrich E.

Romane, nevím, jak to vypadá v kriminálech na Novém Zeelandu ani v Austrálii, ale pro jistý druh vězňů uznávám jen takové zařízení, kde dostávají k snídani krajíc chleba, litr vody a k obědu pár ran bičem.


Zeanddrich E.
před 6 měsíci
Dát tip

... .

(Hm, pro mne je to celé jako z jiné planety...; mimochodem, vyprávěl mi cca před 15 - ti lety jeden Čech, že byl nějakou dobu zavřenej v kriminále na Novém Zélandu - a tam prý dozorci  lehčí vězně pouštěli pick - upem na nákupy apod., jelikož věřili jejich slovu, že neutečou...)


Andreina
před 6 měsíci
Dát tip

Stanislave, však si to také zasloužil.


A pak že nemá vyjednávací schopnosti. Nejbohatší had na světě.


Andreina
před 6 měsíci
Dát tip

Lído, já si myslím, že šerifovo přání svědčilo o tom, že moc rozumu nepobral. Ale legrace s ním občas byla, to zas jo. Nicméně jsem se s ním již nikdy nesetkala.


Alegna
před 6 měsíci
Dát tip

Šerifovým slovům naprosto věřím ..... bylo to prima čtení, těším se na doslov


Andreina
před 6 měsíci
Dát tip

Aničko, je fakt, že Taipi byl úžasný a všechnu tu péči si zasloužil, i když to ocenit asi nedokázal. Mně jen utěšuje, že snad dožil v klidu.


8hanka
před 6 měsíci
Dát tip

 Z Tajpiho sa stal VIP, ktovie, či si uvedomoval výnimocné postavenie a užival si naplno let, veterinárnu starostlivosť  i  návrat pod svoju chatu. Dojemný príbeh o spolunažívaní, láske a tolerancii dvoch na prvý pohĺad neskutočne rozdielnych tvorov. Doslovu sa bojím, hoci už viem.. :(


Andreina
před 6 měsíci
Dát tip Gora, dievča z lesa

Mirku, nejhorší pro svět jsou ti rozumní, kteří nad vším moc přemýšlí. Většinou jejich zásluhou trpí všichni kolem, protože se snaží vládnout v domění, že se jich bláznoství netýká. 

Maruško, je to tak, nejen místo pod verandou je již pouze v srdci, ale i chata a všechno kolem je jiné.

Ireno, když jsem tuto povídku před roky psala byla tato část tím správným zakončením, jenomže bohužel svět má i tu odvrácenou tvář, proto jsem doplnila krátký doslov.

Aru, díky, a kéž by to tak opravdu bylo.

Jamardi, děkuji i Tobě za přečtení Taipiho příběhu. 


Jamardi
před 6 měsíci
Dát tip

Super!


Aru
před 6 měsíci
Dát tip

no tak to je skvělý :))


Gora
před 6 měsíci
Dát tip Aru, Jamardi, 8hanka, Zeanddrich E.

Lepší závěr příběhu si nelze ani představit. 


dievča z lesa
před 6 měsíci
Dát tip 8hanka

miesto pod verandou je dnes zrejme miestom v srdci***


Delfín
před 6 měsíci
Dát tip 8hanka, Zeanddrich E.

Víc takovejch krásnejch cvoků a svět by hned byl hezčí místo k žití...:-D


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru