Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePředsálí
Autor
Gora
Přátelím se ve špitále se skutečnými personami, jakmile pochválím tetování na svalnaté ruce sanitáře. Říkají mu Bivoj a prý mě hravě udrží na boku tahem za pravé rameno po celou dobu operace. Chci mu dát tabulku čokolády - až potom, směje se.
Obrázek na býčí šíji mi zvolna mizí. Chraplavý hlas zní z předsálí. Oči v otvorech karnevalových masek jsou během chvilky neživé, cizí.
Zasyčí plyn zvaný rajský. Z prasklin v omítce vědomí vylézají hadi, jedovatě zelení. Přibouchnu prudce dveře. A dál?
Přijely májové kolotoče. Hity dětství jdou naproti současným "flákům". V poledne slunce připaluje, všechno se točí. Děti podupávají do rytmu. Sytě zelení hadi z želatiny na pultu slečny Aranky lákají včely v okolí. Pijeme ledovou tříšť bez ledu.
Atrakce pouští tetovaný muž v tílku. Má býčí šíji, chraplavý smích a mne zničehonic začíná bolet pravá ruka v rameni.
23 názorů
Zajímavé. Hned jsem si představila ten okamžik v nemocnici a zajímavé metafory. Líbí.
Autentické, narkóza navrací čas a míchá vzpominky. Zde poznávám básnickou dušu, která nachází poezii i v místech a událostech, kterým se zdaleka vyhýbá.
Z.E. - u nás se říká jen - kolotoče, protože tu není momentálně ani pouť, ani hody. Nejlepší "kšeft" mívali přes prázdniny na Lipně, tady nepřišla krom nás ani noha... byli zklamaní. Ve městě ten den pořádalo město něco pro děti a rodiče v parku, a tak kolotočáři vyšli naprázdno. Opečené klobásky asi snědli sami.
Díky!
pěkně propojené motivy a asociace, dobře napsáno...
... .
Přeji Ti, Goro, abys špitály raději mohla obcházet obloukem... .
(Jinak mi vyplula vzpomínka na občasnou spolužačku od komediantů - byla s námi vždy cca jeden (někdy možná i dva?) týden v roce, když k nám na začátku měsíce října ,,přijela *pouť" ). Někdy byla v učivu napřed, někdy pár dnů pozadu. Neměla to jednoduché.
*(u nás, na jihu Moravy, se ovšem říká, že jsou Hody - a přijíždí pouze ,,komedianti". Pouť je u nás procesí ke svatým (potažmo na posvěcená, svatá místa, apod.) )
Taky jsem roky dělala v nemocnici a manžel tam dostal přezdívku medvědobijec... ale i Bivoj mohl být fajn, tihle chlapi mají někdy křehké duše. :)
Tož je, Irčo, dobře, že jsi v nemocnici potkala Bivoje a ne nějakýho kance. (mrk)
Tvoje dílko si u mne vydobylo výrazné čtenářské zalíbení, obzvlášť ono propojení konce s úvodem.
Tichým tipům dík...
Phil, mně ho dali, protože běžnou narkozu nesnesu. Díky za komentář.
Rajský plyn jsem zažila jednou. Když mne nemohli jinak uspat a bylo zle. Nikdy jsem nezažila takovou bolest, co překračuje hranice lidství. Je to jizva a bolí při každé změně počasí.
Ano, člověk je napnutý a chtěl by vědět, jaké kejkle se s ním budou dít. Teoreticky to není jako prakticky. Já jsem byla uspávána jen jednou. Myslela jsem si, že si uvědomím, jak usínám, ale stalo se to hopem a jako by v další vteřině jsem byla probuzená na pokoji.
Hezky jsi zachytila ten okamžik.
Karle, díky:-)
Hanko, díky za tvou vzpomínku. Oba mé zážitky jsou "čerstvé" a jen slovně propojené... a kolotoče smutnoprázdné, jak správně poznamenáváš - byli jsme tam s vnoučaty sami... I tobě slunný Den matek!
Andreino, díky. Mí hadi se dali zabouchnout za dveře třinácté komnaty, zatímco tvůj byl reálný:-)
Mozaika ze střípků vzpomínek, co se mísí do mnohdy absurdních propojení. Rajský plyn dokáže pořádně zmást smysly. Hezky jsi to zachytila.
Přeji, ať jsi brzo v pořádku a víš, co je zajímavé? Párkrát jsem již také měla to potěšení usínat pod dávkou z dýcháku, ale nikdy jsem si nepamatovala, co se mi zdálo.
Tajpiho si medzi nimi nevidela? V narkoze spomienky na detské casy, skvele podané. Stali sme fronty na kolotoč, gumenych hadov som milovala. Teraz sú kolotoče smutnoprázdne, záujmy detí sú iné. Dufam, ze už si v poriadku... a prajem ten naj Den matiek
To jsou skvělé, a skvěle podané, postřehy. Umíš se pozorně rozhlížet kolem sebe a to tě ctí. Přeju brzké uzdravení.