Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePět minut něhy denně
19. 01. 2007
9
10
1942
Autor
Jolana19
"Je tu zas, vidíš ji, už zas si klidně nakráčela, protáhla se ani nevím kudy a je tu zas. Já nechci aby si sem chodila, jak ji napadne, vadí mi to, slyšíš, udělej s tím něco!"
"O co jde, co se děje, proč se vztekáš?"
"Nevidíš ! Je tu znovu, nevím kudy tentokrát, ale protáhla se a je tady! Určitě si schválně nechal otevřené dveře."
"Zbláznila ses, proč bych to dělal?"
Mužův hlas zněl sice přesvědčivě, ale lhal. Otevřel, jenom na minutku a ona přišla. Protáhla se jako vždycky a s pohledem upřeným jen před sebe zamířila neomylně do houpacího křesla. Už v něm byla. Schoulená do sebe a s přimhouřenýma očima vychutnávala teplo co ji obklopovalo.
Ječivý tón ženina hlasu nabýval na intenzitě: "Okamžitě ji vyhoď, bůhví kde se válela, je špinavá, smrdí a má spoustu nemocí! Nechci ji tu!"
"Není špinavá!" rázně a tvrdě zaznělo místností "A i kdyby byla, stejně to nebude vidět, je černá" pomyslel si muž "A nesmrdí !" a pomalu k ní natáhl dlaň.
Škubla s sebou. Žena i kočka.
Žena vztekle pohodila ramenem, práskla dveřmi a ještě notnou chvíli bylo slyšet její rozlobený hlas, zřejmě někomu dlouho telefonovala a stěžovala si na svůj těžký život v tomto domě.
A kočka?
Lekla se dlaně, jako ostatně vždycky, vždycky se jí poleká a vždycky ztuhne, když se k ní někdo přiblíží moc blízko a vždycky nakonec přemůže strach a zkusí to znovu. I dnes.
Natáhla hlavu k dlani, k té co byla tak blízko, k té co voněla a sálalo z ní teplo. A vložila svou hlavu do ní, nasála vůni a nechala se pohladit.
"Jen jednou, jen jednou" říkala si "Jen dnes, naposled, pak už ne, co kdyby mě zmáčkl"
a s přivřenýma očima nechávala mužovu dlaň volně klouzat po uších, po hřbetě, slastně se protahovala a vrněla. Byla spokojená, možná i šťastná.
"Je to příjemné" pomyslel si muž "Je hebká, černá, celá vláčná se protahuje, když ji hladím a když se zapomene i nahlas zavrní. Je příjemné vědět, že někomu udělá radost, když ho pohladím, že neucukne a nespustí se litanie nářků co všechno je špatně a musí se udělat. To
ona jen přijde a nechá se hladit. Na chvíli. A někdy tím drsným jazykem olízne mou dlaň, je zvláštní, jak má drsný jazyk a někdy když ji neobratně uchopím tak se začne bránit."
Hřbet mužovi dlaně nesl známky čerstvých i zhojených ran, od kočičích drápů, od boje za život a svobodu. A kočka? Jedna dlouhá velká a prý dávno zahojená jizva se táhla celým jejím životem.
Pět minut něhy denně, podle posledních nejnovějších výzkumů, právě zveřejněných na internetu významným lékařem, má na lidský organismus velmi zásadní vliv.
Jen jestli je to moc či málo na vypěstování závislosti?
Třeba jednou taky otevřeš, až Ti bude hodně smutno a budeš chtít někoho pohladit nebo být pohlazen.
10 názorů
Usmáty_autor
02. 02. 2007
Neděkuj, piš. Bez mušek nebo s muškami, to je lhostejno. Časem odlétnou, vydržíš-li. *
díky, velmi jste mě překvali, tedy pozitivní reakce :-), takže ještě jednou děkuji.
Snad jen na vysvětlenou, já jsem ta černá kočka, co vstupuje do cizího života a občas se nechá pohladit, proto pro mne opravdu zůstává otázkou jest-li 5 minut denně nemůže vytvořit docela silnou závislost.
to je krásně napsané, mám kočky moc ráda :-))) Díky a TIP
palino8 - díky za avi, potěšilo :-)))
super.... normálne som nevedel, že o čo ide, kým to nebolo povedané ;) čakal som niečo imaginárne, skrátka správne napätie a potom veľmi pekná úvaha... super*
Ten nápad, použít jako název sekvenci slov, jejichž význam bude objasněn až na konci příběhu; ten nápad se mi líbí. Co se mi nelíbí, je použitý typ písma a grafická úprava vůbec. Ten kousek textu, který má působit třeba jako úryvek článku z novit, by mohl být 'odpíchnut' od zbytku textu trochu výrazněji.
Vidím v tom takové dvě misky vah. Láska k člověku (člověkyni) na jedné straně a láska ke zvířeti na straně druhé. To, co mají obě strany vah společného, je právě těch pět minut něhy, které jsou deklarovány v názvu. A napadá mě, nebylo-li by vhodné nechat váhy párkrát zhoupnout na jednu, a pak zas na druhou stranu. Ale tím by se text asi příliš prodloužil a nikdo by jej nečetl. I když 2695 Bytů není mnoho. Neumím si představit, jak se vůbec vejít pod 4096 :-)
Dík a TiP
Mít k sobě trochu blíž a tušit přání těch druhých a někdy je i plnit... to může být i smysl života.