Démon alkohol

Zrak měl už lehce zakalený a na prstech se snažil napočítat, kolik sklenic bourbonu už za večer stihl vypít. Výsledkem si nebyl jistý, ale věděl, že toho vypil málo a byl ve skluzu oproti svému dennímu plánu. Za pomoci gesta, aby se co nejvíc vyhnul kontaktu sbarmanem, si objednal dvojitou. Zatímco čekal, rozhlížel se po baru.

24. 01. 2015
0
1
485
Povídky

Zakopaný pes

Martin a Tereza mlčky odcházeli od čerstvého hrobu. Ona podrážděná, on slehce vlhkými koutky očí. Ruce měli schované vkapsách. On jako pravý gentleman, na kterého si od mládí rád hrával, protože mu tohle životní divadlo dávalo pocit nadřazenosti, sáhl po klice a chtěl podržet Tereze otevřené dveře.

23. 10. 2014
0
4
450
Povídky

Jeden den v životě zdravotní sestry

Vtomto ústavu nebyly návštěvy. Vtomto ústavu nebyl smích ani bolestný křik. Vtomto ústavu vlastně nebyli ani lékaři, protože zde nešlo o zdraví, ale o sklizeň. Vše bylo moderní, perfektně sterilní a čisté.

23. 10. 2014
0
0
2020
Miniatury prozaické

Úsměv

Jedinkrát v životě jsem se usmívala. Vypadala jsem sjetě a brzy mě chytla křeč. Seděla jsem tehdy v kavárně, kouřila třetí vanilkový doutník a přemýšlela, co dělat se životem. Po lžičce trčící zšálku s nekvalitní kávou ukazující oknem do venkovní nicoty jako kostnatý prst zemřelého předurčující zkázu lezla Glosina palpalis a svými meskalinovými křídly odrážela krajinu snů.

23. 10. 2014
0
1
355
Miniatury prozaické

Usmívám se jak blázen

Udělal jsem si kafe, černý jako dnešní noc, moje srdce a moje myšlenky na tebe. Je pozdě večer, chladná podzimní noc, kouzelník rozsypal po obloze hvězdy a zatoulaný kočky zpívaj o lásce. Vypadá to docela ideálně, co. Otevřeným oknem fouká do pokoje vítr, odlepuje od stěn plakáty, novinový výstřižky, mlhavý vzpomínky na časy, kdy jsi byla moje malá neznámá baletka.

23. 10. 2014
1
0
323
Miniatury prozaické

Patetická

Seděla na obrubníku a slzy jí padaly
Na rozparek na kolenem
Hlavu měla necitlivou
A zhlubin duše kní mluvila jedovatá žába

23. 10. 2014
0
1
381
Volné verše

Svoboda

Koncept svobody asi každý vnímá jinak. Většinou to znamená možnost volby-partnera, kariéry nebo třeba i jak si obarvíte vlasy. A tohle většině lidí stačí. Jsme omezováni zákony, společenskou i osobní morálkou, jsme omezováni i přáními našich rodičů, našimi závazky, ale stejně si připadáme svobodní, dokud máme nějakou možnost volby.

23. 10. 2014
1
4
425
Povídky
Nahoru