Písmák Vlčí “C”
Z kulichu plavé vlasyz purpury nos a lícepod vločkou rukaviceco hávy tají asi.
V úsměvu žal a něhudo větru vlas ne slovavstoupila do mě znova
ne řasách plných sněhu.
Plameny svíčky v zrakypohledy, úsměv, touhaden je vteřina pouháchceš věřit na zázraky.
Když mi chybí "š"
Když mi chybí "š"
písmeno mozaiky
múza pro prozaiky
hledám tě z-pátky.
Království slunce a stínu
Šeredná je samota,
co dal mi osud do věna,
jak moréna si odsává
poslední krůpěje,
Lásko, voníš ještě?
Jen když jsou dny temné
nebo krásné, slyším básně,
cítím tě zvonit, rosu ronit
vkládáš naději ve mne.
Krůpěje naděje
Slyším.
ve tvých vlasech melodie
Vlhké.
jak rosa ve stínu žije
Dej k( )rokům smysl
Jak ostrý důvtip času,
zahladil stopy při životě,
už není sám kůl v plotě,
zavelel pohov tvým vlasům.
Až jednou budu...
jako věčná žínka
na záda i šminky
s vůni konvalinky
po hrotech cinká
Když nás dělí síť
Když nás dělí síť,
chci jenom poradit,
jak nezůstat snít,
a k tobě prorazit.
Déšť luny
Dáma bez psíka,
led(n)ová silueta,
retům uniká,
vysvlečená věta.
(šep)Tající karamelitánka
V peřoví chřípí,seismické pohyby,
křivky se třípí
a tříští pochyby.
Vtlačená, snící
Cestovní (vz)ruch
S šepotem kolem ucha
rty trnou dech tají
vine se jinotaji
voňavá předtucha.
Kouty nad desnou (tváří)
Až přijde čas,
Napjatá kůže povolí
Dřív zaséval jsi do polí
Teď zůstaneš sám v (p)lánech
Skořicová horalka
Přichází k vrcholu
z údolí skořice
horalka z ulice
naklání se dolů
100p
"Přestaň, přitlač, přiraž, popřípadě pozvedni pozici",promluvila půvabná příležitostně přelétavá partie. Prosebné poklony přistávaly pod podrážděnou pokožku,přičemž pohladily pestrý pudrový povrch prostorné plochy. Pominula pleticha, přešly plytké potlačené pocity,přestože popálily půvabné partie přívrženců postelových pletenic. Pravda, prostá, přísná, podnosem podložená pravdapropíchla poučené persony přísně penetrovanou petlicí.
Pustá rána (do tmy)
Slunce paPRSkys ranní rosouhořce bojujípod nohou bosou V bílém světlenebylo patrnéco krásně kvetlé. Teď v rudém zatrne V první řadě jsimě vyřadilaz listu objetí. Citům se spílat Neo(, )pouštěj mě,když pro tebe tlučeto mé srdénko. A já splácím účet Hledat co není.
Když jsi přišel pozdě, čekej
Čekala jsem celý večervánek mě stranil děsuna zápraží se šeřilo anoc beztebnou neunesu
V krajkových mracíchrozpoutal jsi co se daloteď čekám, spoutaná, samav lásce a vloni se vše stalo
Kukačky nesnáší celoujá se ale už nechci dělitpraskají polena, kolenaale ne dveře skrze máš vejít
Těžce se nesu do rohunemohu dál, dál už nevše sečteno, bez dělenív rohu zůstává kaluž měKe mě jsi nepospíchalptáci tě dovedli k ránučteš rozmočená slovatak zůstanu, už nevstanu.
Stíny pa-říše
Pod trpkým sluncem matky měst
Ti vítr suší slzy, šaty
a lidské stíny pod věží
Ti neustále drží paty
Cesta do ložnice
Nedospělá koketnice
plyne v rozbouřenémtriku
občas vhodí pohled(-nice)
do (zre)zlých schránek chlapíkům
bezohlednost
Občas
se s ohledem na tok času ohlédnu
přes šedivá ramena do dávných dnů
Koukám
Sen noci posvatojánské
Šum kol aut
brum jejich motorů
hvizd brzd a píst-
sviští horem pádem
Vítr ze Champagne
Posaď se a poslouchej
ten vítr letního večera
ten vítr tě vždy usvědčí
prociť to-nebuď posera
Na špičce nosu dokola
Sohledem na dětství
vidím kopu zmatků
vidím snahu o štěstí
hádky kolem statků
Hymnus vypelichaného kocoura
Vzpomínám,
jak se špunty večery proležel a snil,
co bylo a mohlo být
Svět byl trychtýř
Na myšlenkových vlnách
Slaná vlna pleská facku
mrháš jejím snažením
doufej,že tě nesemele
neunikneš zatracení
Tajemství beznadějných snů
Ve dne jen těla bez duší
se plazí a hledají cestu
trápení jejich přeruší
když čas se blíží ke snům
V mracích
Venku je svět jako prase
veselej a špinavej
z půlnočního okna vidím
tisíce světel nahej.
Cesta do dávna
Ranní průlet
rodným krajem
sladký úlet-
nemá zájem.
Bed of roses
Zavržen,
a se mnou i vleklý sten
plísní zel vlhkých stěn
jak podpaží lehkých žen.
sněženky a Petra klíče
Sněženky a Petra klíče
odmykají jarní šou
obdař nohy procházkou
hlavu tichem, jsi-li sklíčen
živýmrtvý
šortky kšilt a cikareta
v ústech klid a pěst
z předměstí a měst
šli do širého světa
přelet pod kukačky hvizdem
zase,
voňavá v plné kráse
je pro mě odměnou
vysněnou, domněnou
pondělní dopoledne
pondělní kolonoskopie
bílý fix piští na papíře
jak drzé myši v díře
ve více než velké míře
e-doba
Rozcuchlý dětina:
na dlaních mýtina
v srdci hlubá studna
nesmělým děs sundá
princip něhy
Duši mou proťal kvas,
vždyť na mě z nebes hlas:
'nenajdeš něhu s žádnou ženou,
vše ti nahradím tvrdou měnou'
karaoke remorkér
Večer,
vycházím ven za světem
prohlédnout si vztahů váhy
slyšet řeči, sladké snahy
vrituální
Vždyť ty to víš
vplétám se do peřin
když sama spíš
a já jinde spím
Nohama stírá rosu na štaflích
Rosnično,
kolik mi příjde dnů.
. čti z očí, dlaní, duší.
Jak dlouho dál půjdu.
galimatyáš
Než vyplul jsem z lůna
jak pramen z horké Země
svědkem je mi luna,
já byl jen čisté sémě
duše jako staniol
Za zády velmi dlouhý den
přiznávám, možná to byl sen
ač měsíc bílý je jak křen
teď na povrch chce vše ven
Bůh ví kdo
Ač je drobná postavička
- tvrdohlavá bojovnice
chce se přec dát hýčkat
na polích bez hranice
Tak jak?
Je ráno ráno, nebo večer.
Co je je skutek a co sen.
Dotaz dovnitř, pravda ven-
je to mač na dvousečné meče
nad láhví váš(-ž-)ně
život je žvanec a snů fůra
a málokterému uhneš
to chlapovi pak ztuhne
i krev vžilách, je stvůra
Za trnkovým keřem
Řídký sobotní podvečer a
slova jak šípy s jedem
to co příjde vím předem
jak blesk jsem tupě sveden
svíčková
Za oknem vše jen ne vánice
ztišíme hádky, na krky věnce
jsme koňmi, co pískají tence
houkají a tak vyhnou se panice
Naděje umírá po sedmý
V dlaních, slzách, spánky bezesné
vlažně a vážně se klaním já k zemi
teď paním a pánům čelist klesne
jak spatří mě, jak stýská se mi.
večer-nice
S okem,
nad tisíci jasných města hvězd
černo - žlutý noční oceán
s okem v okně bdím k ránu sám
Svícen
Sníš, nebo vzdycháš zasněná, se mnou-
počatá jsi z čista jasna, čistá hladina
počala jsi hřát duši, ruce se mnou
zníš jak vítr v listí, když večer začíná
šaMAN
Malý pořízek pod rajskou oblohou
a pod ním nevinné střepů houfy
snad slova ven ta znova nemohou
hlava ztrácí směr, poráží sloupy
Nepří(ná-)jemné
Na tvé tělo vrývám slova
ty jsi kmen a já jsem dláto
chybujeme stále znova
i osli chodí cestou zlatou
S nadějí na( člo)věky
Za koženými víčky
sen se lehce chvěje
jako plamen svíčky
z palandy se směje
Letní (r)ůže(h)
Když Bůh kreslil záhon růží
zeptal se oč stojí muži.
A ona tam bděla bělá
jak by ani nevěděla
s-nad(n)ěji
S láskou na první dotek
Zmizel i slepcův rmut
Svírám svírou azimut
Odtek ostnatý plotek.
Yesterday
Spřáteli zpíval na zelené louce
Shlavou bez tíže, čistým srdcem
Co chtěl jsem, dělal jsem pouze
Líbal tě, kreslil svět prstem
Zima
Tváře bílé její
úsměvem teď zejí
to ztoho všeho, že jí
teploty tak srážejí.
Lolita
Ve dlaních laní krev prolita
-zté kam hledím pohled mám
byl jsem tvůj guru, ty má Lolita
v bok tvé schránky usínám.
P.U.Berta
Děly se věci, děly-
vestředu, vpondělí…
vneděli jsme nesměli
to bděli jsme a spěli.
Valašské frgále
Ze svatebních fotek
už jásot odtek
vývar už vyvál
procit, kdo sníval.
nevyřčená
Hledám a ztrácím to z prostoře-
. kosti mi při tom vápenatí,
přežívám stranou jak DIA slad-
. kosti mé cítí, že to ztratím.
náDIVka
Trvá ta naděje, že náboj
najde si cestu do míst,
kde se léta nic neděje,
kde jsou jen z prázdna závěje.
SLátANINA
Život je jak loutky nitě
a dubová scéna bez loutek
- jeden je bílek, druhý žloutek
„chceš mě, chci tě, miluji tě“.
l'šnek
Pravá podstata věci
je, že všeci šneci,
ač vně či v kleci
jsou pomalí přeci.
vyrovnaná
Vtemnotě jak vlékořici
vykročeno ke „svobodě“
vězíme na mrtvém bodě
plachty ztrouchnivělé lodě
ájsíkmí
Paprskům mířím vstříc
sradostí blázním znebe
kráčím, vzhlížím měsíc
hledám se uvnitř sebe
TyrkYS
Denně maluji den potem
barvami zvíry a touhy
ty jsi mého štětce hrotem
já lásko- plátnem pouhým
Kytička
Na vlastním práhu,
vrahův úsměv a křik,
je půlnoc, 'TAK'-'TIK'-
-dva kroky od výtahu…
sebedecentralizace
Kudy já kráčím
tam světla plají
lidé se ptají
šeptají, já sním…
padák wonderbra
Místo podprsenky mé dlaně
ten postoj svrchovaný jest
posed můj je jedovatá lest
tvá ňadra jsou plaché laně.
Vášnivá kapsa zoufalcova
Jako vlažné jehně a rozmarýna
byli jsme spojení rajským sosem
třel jsem tě hřbetem a ty mně nosem
teď hledíme na sebe zbřehů Rýna
Svár a škrob
Tak asi dvě hodiny ku ránu
Otevřít sáček sosudem
Nakousnout jablko sváru
Vše vnaškrobeným pyžamu.
V alejích řas
Přivři oči a
představ si to po čem nejvíc prahneš,
zelený tygr vbublině,
let na křídlech oblohy,
Milenka Mohamedova
Jsem z tebe rozbušený
Za cípem jsi mechová
V mlze i žáru jsi bledá
Pod prsty kámen (b)roušený
Se slzou na půli žerdi
Na piede. stále,
sbírám sny,
dny, lásky, vrásky,
zkuše. dosti
Okamžik hrdobců
Jednoho letního večera,
Vplném květu jsi stála,
Měla jsi to, co nikterá,
Obyčejně úžasná, stálá
síla-nebe-svoboda
Líná léta praxe
vprach se obrátila
línám samým blahem
jedním tahem SÍLA
Světla květy
Pár slov jsem prohnal ústy
jsou chvíle, kdy to nezbrzdím
Namísto horka, kráter pustý
Prohnal jsem ústy lásky stín
Kam se poděly šaty s mašlí?
Kam se poděla ta vysmátá holka
ta holka v šatech smašlí vzadu
kde je to děvče, co zeleně kouká
sproplou šíjí a s úzkou bradou
mlaDost
Mám chuť pít z duhy
hrát se ti ve tvých vlasech
dýchat ti na krk z nudy
smát se a utíkat ve snech
tiše
Tak jako kůl a kotě
tak jako noha bez druhé
ticho bušící do stěn
rovnítko s jedním pruhem.
krok, šum, rok
Letní lesní vánek s lunou
namazaný med namaděru
slova jak struny se linou
duše poraněná o důvěru
posté znova (pros mě znova)
jsme odsouzeni nevinou
ve stech zdech leč osamělí
jdeš za jiným, já za jinou
jsme chybovali, smůlu měli
dechovka
Dýchneš na mne svou lenivost
Malý cintorín, co mu odzvonilo
Zvadnul pravdy klas – vzrušivost
Posedla nás touha zhatit to dílo
Sever proti jihu
Nedělní odpoledne setmělo se
Jiskry, olivy, mentol, rohypnol
Alpský rum střídá vodka slosem
Ukradli nám pryže ze všech kol
po M s
Trojskok do macechy
přes příkop – hop, hop
Čechů ctnostné cechy
ledopád rudých antilop
To ona
Dvě růžovoučké makové panenky,
Vanilkové styky smirku a hedvábí
Horké ňadro vteklé vmozolu ruky
Chvění vykoupeno silou korábí
Nedělní rána
Volný průběh života je až děsivě šedobílý. Výčitky střídají úsměvy, promíchané slzy seškrábanci, protřepaný elitismus spokorou, podušená sexychtivost sochotou ve vlastní šťávě. Stmívá se, lištičky lezou zkanafasu, vzávěsu sjezevci a lidská ochota podat pomocnou kudlu roste jakou sněženky po…sněhu. Ztepilý Tarzan se přeci projížděl s kyprouJane a uvřeštěnou Chittou na nosatém Bimbovi súmyslem pouhého přátelství, nebo snad příběh byl dopsán pouze do okamžiku první nenávisti kpohlaví a prvnímu vášnivému kopání karet.
Samaritan v lišejníku
Jsou dva smysly -
- když ztrácím hlavu
dva psí kousky
přes celou šatlavu
Supi klovou vždy dvakrát
Moje lebka je jako děvka
Špinavě vyzírá do zrcadla
Nese se vášnivě a zlehka
Má své těsné chapadla
Á, dva, tři
Šlo to, jak šlo, život tekl sladce
Voněla ústa, oči sty borůF/Vkami
Svěženi pramenem vpohádce
Netížili jsme si svět otázkami
SimVillage
Přesýpací strojek ucpala strouhanka
Máš vlhké slzy, vše jde ráz na ráz
Voníš jak z jihovýchodu seveřanka
Štiplavý pohled, až na šíji trne mráz
Renesan-C
Do ruky vtrhl trs tvých vlasů Divoká čokoláda s karamelem Něžný nátlak jak za starých časů Ne kdy,ale jak pod sebe stelem. Chuť. ,. Šanci.
Na konári
Pohlaď mě –
jen letmý dotek kůží,
jen sametem o samet,
pouhá chvíle, věčnost.
Chůze do kopce
Vsakuju do sebe promile života
Chybí mi pár deci, abych procitl
Sténám, obtěžuju svého pilota
Dejte mi pocit……
Kdysi dávno pod květovanými šaty
Seschlé skráně věkem, vínem
Odulé rety pod černými kníry
Cigaro si žhaví vzteklým štírem
Kytary naladěné vtíze síry
PodPaso-doble
Roky jako šlépěje ve skořápce závějí
Skryté jak zářezy na pažbě mušketýra
Neónové trikoty na bradavkách zavlají
Před chladným krbem kůže znetopýra
KroxumkRock
Jó na světě dvacetšest let
Jsem tu a ty tam těch svých
Co mohl jsem dělal jsem hned
Sbíral strasti, tratil úsměv a smích
KOULE TROJBOJ:Cizo-ložnice
Ukaž mi své sáhy něhy
U své vody nemáš břehy
Jsi nečekané čarokrásno.
Jsi mé temno-jsi mé jasno
Platinová revoluce
Mám Tě velmi rád,
však cítím tvůj chlad,
ze snů jsi utekla napořád,
zůstanu v nich sám stát,
Ani krok bez variability
Dnes mě napadla naprosto světoborná myšlénka (alespoň tedy pro mou maličkost světobormá je). Řešil jsem nenadálou příhodu, . neměl jsem hrnek na kávu (jsem kavař jako hrom). Při všelijakém přemýšlení nad hrnky (nazval bych to "syndrom zoufalství a touhy po kofo-opojení"), mě napadl koncept Eko-own hrnku.
Mocný pán
Z voňavých úst je chutné slovo potravou pro duši lesk v pestrych očích ega zdrtí hebké líce svůj hřích netuší srdce s jazykem je zbraní smrti. Za radu zradu z hradu. Za let zálet za sto let. Na stole nastolen jsem pro Tebe.
Vůně smrti
Přitlač mě ke zdi,
ani na chvíli ti nedám naději na mou smrt, vyslov svá temná přání, i tak se vzedmu ze tmy a zašlapu tě červe, natáhni ruku, v nejlepším případě ti ji urazím k zemi, vyplázni jazyk, švihem ti jej oddělím od krku na věky. Ráno vyslovíš motlitbu ke dni, koleny stlačíš podlahu, ze dnů stanou se všední, krev přej svému vrahu. Zatlačím ti oči za spánky, mlčky mi oddáš svůj řev, z voňavých vlasů copánky, teď zdobí čerstvá krev. Zač stojí život po Zemi, zač stojí smrt a věčnost, s nataženými pažemi, teď prosím o milost.
Za dnů deště
Za hebkými rtíky ústa plná perel Jahodový rozmar voňavý a křehký Do koruny sekvojí smí jen dravý orel Pronikám do tebe- divoké řeky Zmastím první-poslední pro naše akty Jdi za světlem, nemůžeš mě nepotkat Fousky od kakaa mi natrhnou koutky Ležérní nedbalá elegance nastokrát Zavři oči – přisávám se Zatni pěst – zlobím jak čert Našpul rty – vzdávám se Oddej se – to není žert Prokletou krajinou proběhnem obezřetně Čas k sebeučení rozdělme si napolovic Ve dnech bez elegance drž mě, veď mě Nastolím ti vládu rozumu s dotykem tvých plic Duše zasněná v polích bergamotu V ruce prošlá jízdenka do stanice ZOO roztančeni na Amorově hrotu zažehnáni žahavě žhavou medúzou Prolíbáni životem, prostýskáni samotou vidím tě - kvete ve mne každý cit zvedla jsi nade mnou svou sukni rozvlátou chci tě teď a tady, nechci se zastavit Na tvá ňadra pryští slzy temné oblohy Dmou se-krotím je vším možným po ruce Měsíc se stydí sledujíce ty polohy Svíjíme se-nevysmeknu se již více.
Dychtivé polštářky
Bůh tě vytesal z alabastru Žitné klasy do vlnících se kadeří Jsi bysta Trójská z rukou mistrů Kdo nehladil broušený samet -nevěří Pod ostrými cípy divokých obočí Mihotá se dvojice živých zrcadel Motýlí efekt, když hlava se otočí Vlasy jak z vosku, voní jak tisíce včel Tvé horoucí voňavé hrudky našpulené Cítím je v blízkosti mých a ježím se Co není incestní je vlastně dovolené Vzadu za víčky pikle kout snažím se Čekal jsem na to týdny, roky nebo vteřinu. Připraven teď a tady tě o něj připravit Bochánky se nám noří jak polštář o peřinu Hoří mi uši, srdce mlčí- nechce snad žít. Čtyři dychtivé polštářky se po sobě válejí Souhra dvou nosů, otěrem smí se zapojit Bylo to, je a bude, ve městě nebo áleji Nutkání retních hrátek - touha tě políbit.
Vytržený prsu
Se světlem otevřeš oči dokořán
Čekáš za to pozlacený slabikář
V žilách ti koluje ďábel sám
Líbá ti snad každý čelo, tvář
Tramvaj do stanice ...Ty
Buď na prodej - koupím bezezbytku
Zkus vonět - nevydechnu více již Měj chuť - proměním se v kytku Buď dálkou - přijdu o krok blíž Měj úsměv - přisaju se v mžik Rozuměj mi - budu tam kde jsi Ztrať slova - já budu tvůj křik Zuličnič - já budu běhat bosý Udeř mě - uhnu a zachytím tě Hlaď se - neptej se a hlaď se Zmiz si - zviditelním si tě Hlaď mě - budu sametovým masem Přitáhni se - umřu a budu žít Drž se mě - budu poutem věků Šeptej - nech se mi vyzradit Chci tě - jsi poklad Aztéků.
Průsvit
Ze země lotosových hladin Kde vůně svírá krásu ženy Tys, já tě očima hladím Plán něhy mám vymyšlený Kdyby vítr vál tak silně, zběsile Ty v něm v průsvitných šatech …tvářila se vášnivě, spanile V tom větru bych cítil tvůj dech Sníh zamanul si zemi skrýt Tvé třepotavé kadeře míjely vločky Tebe zas přál bych si políbit V zádech drápky dvounohé kočky V podzimu barev sním v trávě Snesl se déšť mezi listy, lidmi Prosvitlas v celistvosti právě Až jazyk za zuby zatrnul mi Žes ne snem, však skutečnou Dalas mi najevo a šeptalas tiše Slova, akty – buď teď mou Blížíš se ke mně obnažená z výše.
Okamžik Othelův
Poslední letmý dotek rtů Kdybys věděl, že naposled Naposled zažiješ pubertu Naposled roztaješ její led Líbej ji a nechtěj znát samotu Pěj „hallelujah“ jejím ústům Šeptej lehká slova do kroku Tanči s ní tango milenců Někdy jak rána z Božího rána Myšlenka na změnu v posteli Ta idea budiž peklu zaprodána Tam kde vášeň se v smrt převtělí Opravdovost rozhodnutí se objeví Zřejmě ani nejde zapomenout Je to jako malá loupež století To vážné se dá těžko překlenout Kdyby šlo jít zpátky s větrem Kdyby šlo tě nepotkat či nevzdat Je to jak opít zimu svetrem Je to jak v sobě sám zůstat.
Senosečí den
Sípu, horké vlhké polevy na koblize
Sypu, z rukávu něhu, sprostotu a sny S láskou na tři jsme jak Jamajčani v Rize Dám ti štětec- jsem v ránu vzor popisný Pobíháme po pokoji a schnou nám slzy Velké hrachy házíme o stěnu či sviním Připadám ti, že zatřepu chodidly brzy Peklo je dole, my hrabeme se pod ním Zapřisáhlí publicisté polibků od pasu Víš, že jsi mé malé věno neřesti a trní Stírače stírají, zemři – jenž nedržíš basu Kočka na kočce – 4 nohy celkem – chrní Zeptám se smrti na příští senosečí den Pokleknu před vlastním egem - odpouštím si Vepřové abscesy a hra na bezpečí žen Připiš si mě do Pasu, letím z římsy Snímám – tvé nádherné kolory zraků Jestli je láska – jsi to ty na tisícpětset let V čekárně pekla kulhá sedm d’Pejraků Vnímám velmi zřídka, lépe na to nemyslet.
Rty sladké jak dorty
Vkládám do Tebe své mizerné naděje Jsi světluškou se zadečkem k posvícením Čtu v Tvých očích Korán a Ty se směješ Řasy máš jak velbloud s přimhouřením Denně Ti skláním hřbet k Zemi poklonami Nočně pak skokem klokaním jsem v loži Věcné jsou (nedo)statky mezi námi Věčně Ti kážu: Svět není až zas tak Boží Jsi malý důkaz pravdy o tom, že prostě jsi Já neztratil, nehledal, nemeškal a už JSME Tiše Tě sleduji jak řidič madam Daissy Není mi jasné, kdo víc si z toho vezme Za stezkou pravdy „Nečekej úsměv od ženy“ Rty sladké jak dorty máš, já nemeškám chvíli Vyndáváš se z šatů, a já jsem právem utoužený Trvalky na dešti jsme, sny se nás nabažily Sami vzali jsme si krásu, svobodu. životy Samoobsluha na „krásu- vyndej to na pána“ Snídám bez úmyslu, střídáme se mezi ploty Cítím, vidím, slyším, to co hrála Nirvana.
Věc
Sníš si o mé nepřítomnosti
Stékám ti z předloktí, kap Pěna čpící z krvavých kostí Miluji Tě jak sekeru Tvůj kat Nesníš o mně, nevíš čím jsem Zhlédnu Tvé bílé tělo v střepu Nekončící touha na podnose Okna z pískovce, střechy minaretů Vysypu se Ti do almary cetek Naplním Tě touhou po poznání Cítím, že nejsi jen další odlitek Cítím, že cítíš teplo mých dlaní Ztrácím poslední zábrany smrti Touhy jsou pyramidou nekonečnou Vůně ušních lalůčků se v nose vrtí Cítím Tě a běžím bezhlavě tmou.
U R @ ME
Jsi jako mé večerní Granko- Zamíchám si tě prsty do mléka Proudíš mi do hrdla slámkou Osvěžující, ledová, roztékáš Jsi moje odpolední čokoláda- Sto chutí, vůní plynoucích Jsem u tebe a ty máš mě ráda Jsi „čoko“ s chilli – taje sníh Jsi horoucí Zázvorový čaj- V době kdy stůňu, sílíš ve mně Pro zázvor šel bych světa kraj Pikantní, leč sladko-kyselé sémě Portské – pro mne léta státé- Víc než víno, jsi krví Země Splývám s tebou obohacen Prodlužuji čas, až když jsi ve mně Jsi proložený, prohřátý Gyros- Ten, kterým se sytím s chutí Jsi z těch nejlepších ovcí a koz Jemná, křehká, k rozplynutí.
Bílé květy
Zářivé bílé naducané květy
Jsou všude kolem a já planu Dej jen ruku na naše světy Přilož polibek pro kurtizánu Za bílými větvemi modré mléko Rozlité tučným horoucím sluncem Mám slzy v očích- vidím to Eko Baraka v reálu, stýskám s koncem Začni drolit modlitbičku spásy Přiseju svoje sémě ze země MĚ Kolem květů malé včelí zátarasy Hudba ráje, slzy kalí své plémě Slyším v nitru pění plačící duše Podej se mi a nebudeš víc prahnout Za ta léta smysl žítí všem nám ušel Ty bílé květy nutí strom nezhynout Jsme prodané vdovy a není zvratu Cítím tu vůni bílých květů v modři Předpovědi na včera zabalí ztrátu Hlad po lásce a smyslu v nás bouří .
KOULE TROJBOJ:Kotníkové bačkůrky s přezkou
Vživotě každého člověka je spousta chvil. Mnoho ztěch mezníků se, přiznejme si či ne, týká zamyšlením nad sebou samým. Zde je pramen všeho dobrého a zlého, zde si myslím, že se rodím mezilidské vztahy.
Vezměme si klasickou situaci, ať chceme či ne každý ji snad jistě zažil.
KOULE TROJBOJ:Zoufalá nabídka
Šedivé zdi, tabáková naplň skousky mdlých jedinců lidských spředpotopním jazzem, smutno neveselo vtento páteční večer.
-o pár hodin dříve-
„Miláčku rozhodni se sama, jestli půjdeme ven, či mám objednat nějaký film vpůjčovně. “ Nikdy bych nevěřila, že se náš poměrně nedlouholetý vztah dostane do tak úzkého špalíru možností co svolným večerem. SRomanem se známe již přes rok a půl, je to milý a inteligentní mladý muž, ovšem bez větší než malé dávky fantazie.