Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Vítejte na Písmáku,

literárním serveru s tradicí od roku 1997. Mezi stovkami denně aktivních autorů rozvíjejte svůj literární talent a třibte svůj vkus. Najděte na Písmáku nové přátele sdílející vaše nadšení pro psané slovo.

Zaregistrujte se a začněte publikovat své básně, povídky či úvahy. Začínající autoři naleznou oporu a radu mezi ostatními Písmáky, těm zkušenějším pomohou k dalšímu rozvoji kritikové serveru Písmák.cz.

Denně na Písmáka přibudou desítky nových děl. Nejlepší z Písmáků se dočkali i knižního vydání své tvorby, někteří z nich jsou na Písmáku stále aktivní. Prozkoumejte jejich tvorbu, inspirujte se a učte od nejlepších.

Poslední díla oceněná redakcí [?]

DatumNázevAutorKategorie
24.04.2021 Tomíkova loužeJanina6Povídky
10.05.2021 - CIX-per_zayHaiku
02.05.2021 Nedělní ránoThea v tramvajiVolné verše
23.04.2021 SeparaceGoraHaiku
16.11.2019 ŽlutámirekPísmáci dětem
08.04.2021 Nesmysly před spanímIngastatlatlaPísmáci dětem
21.04.2021 Hřbitov (edit)jazzy newVolné verše
21.04.2021 zápisky z exkurze XII (pohřbené půdy)LuzzMIMO
19.04.2021 Kozel básníkemeClaireJen tak pro radost
23.11.2016 O odvazeThea v tramvajiVolné verše
 



Včerejší nejúspěšnější dílo

Pátý den...

 

Hledám. Jako včera, jako předevčírem a ještě nějaký den předtím. Obchůzku pravidelně začínám ve sklepě. Pak nahlížím za kotel. Po několikáté obcházím dům. Zahradu. Přilehlé pozemky. Zase je mi do pláče, když vidím na zídce černá huňatá koťata. Ptám se, jako bych věřila, doufala, že mi odpoví nebo dají mrknutím najevo, jak se věci mají:

„Kde máte mámu?“  Mrkají, ale poplašeně, nedají na sebe sáhnout. Přiblížím k nim ruku, skokem jsou opodál. Je jim přesně rok, ale ještě nikdy nebyla bez své mámy. Šedá kočka, kterou jsem pojmenovala Korat, si vloni na jaře vybrala naši půdu k porodu koťat a naši rodinu ke svému životu. Měla totiž v ulici pod kopcem své majitele, ale přešla přes pár zahrad a natrvalo zůstala u nás.

A teď je najednou pět dní pryč. Kdo nikdy žádné zvíře neměl, asi by netušil, jak mi je. Jaké obavy se mi honily hlavou. Můj nejhorší opakovaný sen je, že někudy procházím, dejme tomu opuštěnou vesnicí, a vidím desítky, stovky hladových koťat, sbíhají se ke mně a já se budím děsem. Za těch pět dní, co kočka Korat zmizela, bylo všechno naruby.

Včera jsem se snad posté koukla na římsu okna, kde sedávala, a spatřila šedavý stín. Vrhla jsem se ke dveřím. Nikde nikdo. Tak moc si přeju její návrat, že ji vidím na obvyklých místech, kde sedávala.

Sobota, dvě hodiny po obědě, když volá manžel.

„Rychle si vezmi klícku na kočky, jedu pro tebe.“

Nejsem z toho moudrá, ale než se stačím vypravit, je doma a překotně vypravuje. Jel z práce kolem lesíku Dubík, což je asi kilometr od nás, uviděl známého hasiče, jak u mostku nad potokem parkuje s malým služebním autem a někam se žene se žebříkem přes rameno.

„Nazdar, co tady děláš, máte výjezd do lesíka?“

„Zdar, kominickej, ale člověče, támhle v koruně toho nejvyššího habru sedí už prej nejmíň dva dny nějaká kočka. Někdo zavolal měšťáky, ti zase nás, nemají třicetimetrovej žebřík!“

„Kde? Jo, už ji vidím. Proboha, to je asi naše kočka, žena už ji pár dní postrádá!“

V tu chvíli přijel zaměstnanec útulku s odchytovou klecí. Muž mu vysvětlil, že kočka je naše, tak zase odjel.

Pokus sundat polodivokou, vystrašenou kočku dopadl tak, že asi z dvaceti metrů výšky vyšplhala až docela nahoru. Proto jel pro mne, abych Korat přemluvila k návratu. Těžší úkol jsem snad nikdy neměla!

S vyvrácenými krčními obratli stojím pod obrovským rozvětveným stromem, volám na kočku, ale všechno marné, i šustění sáčku s laskominami. Zírala na mě zezhora, vypadala nějak malá a na můj hlas reagovala šviháním ocásku a stříháním slechy. Když jsem si představila, že z té panelákové výšky spadne, dělalo se mi zle. Skoro s pláčem jsem ji prosila, aby se nebála a slezla. Kdepak.

Hasiči povolali velký vůz s dlouhým žebříkem a plošinou. Do kabinky  nastoupil i můj muž, navlékl si rukavice a na podlahu připravil klícku. Jediný výsledek byl ten, že se kočka přesunula na nejvzdálenější místo stromu.

Poslední možnost - přejezd nákladním autem na mostek. Znovu vysouvání žebříku, muž ulomil suchou větev a směroval kočku k cestě dolů. Věřili jsme, že pod stresem sleze a vrátí se sama domů, ale přešla na tenkou větev, odkud už neměla úniku. Ona se prostě z nějakého důvodu bála sešplhat po dlouhém kmeni na zem. Manžel se vyklonil z kabiny, popadnul Korat a šup s ní do bedny. Byla to riskantní operace, ještě, že nemá strach z výšek!

Jelo se domů, ale předtím jsem děkovala hasičům, že záchraně kočky věnovali svůj čas. Také dvěma ženám, které volaly policii, když si všimly, že kočka je na stromě několikátý den.

Kočku jsem nechala přes noc doma s talířkem jídla a vodou. Strašlivě zhubla, vypadá zase jako kotě. Ale žije a to je hlavní.

 

 

Co se tu právě děje

17.05.2021 14:48annniekritika Anna a sedm krás
17.05.2021 14:45gabi tá istákritika Trávová odysea
17.05.2021 14:44Abakustip Císařovna je nahá
17.05.2021 14:44Abakuskritika Císařovna je nahá
17.05.2021 14:34lastgaspkritika Němý Sergej a kráčející bagr
17.05.2021 14:13bixleykritika ŤAPŠLAP JDE DO SVĚTA... díl druhý
17.05.2021 13:49Katariinatip Anna a sedm krás
17.05.2021 13:40cassykritika Anna a sedm krás
17.05.2021 13:40cassytip Anna a sedm krás
17.05.2021 13:40ředitelnové dílo pod slupkou od banánu



Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor