Písmák Balada o smutných očích plukovníka Arkadije Jefimoviče Sluckého
Zvonil budík, drkotal do sibiřské noci, pak přestal. O pět minut později si plukovník prohlížel svoji tvář ve špinavém zrcadle nad umyvadlem a upřeně hleděl svému odrazu do očí. Začal mluvit sám k sobě: Vstávám o půlnoci, dvě hodiny po večerce, kdy káranci už spí a s nimi i většina posádky, okna jsou temná a noc mrazivá a celý tábor se řítí kol zemské osy vstříc netečnému vesmíru. Vstávám o půlnoci, abych mohl pronést tato slova, sám pro sebe a pro nikoho jiného.