Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sekýčově krásný večer jako zBaudelaira(„vrak slunce utonul vsvé krvi která dýmá“)chci přitulit se ale je mi ztebe zimaa přitom žádné hádky žádná nevěrapo tobě stýská se mi přestože tu sešvždyť místo polibků mi dáváš zase slovatvůj pohled skleněný je duše papírováa city - svoje city jenom cituješ
- hledání místa - vyprávění
09:09 Praha
je neurčitý podzim
čas kdy mráz trhá hlínu a zem dáví naše mrtvé
Naděje
Blížili jsme se kTřebíči jako každý rok, abychom „svoje“ lesy vyzpovídali, jak žijí bez naší každodenní přítomnosti. A všechny kopce vdohledu, všechny ty důvěrně známé tisíckrát viděné stráně a hřbety, které udávaly podobu mému dávnému domovu, hořely jednolitou rzí mrtvých lesů, nebo, kde už bylo po všem, zívaly bezlesým prázdnem.
Tak je to pravda, zvěsti nelhaly. Je to tu zlé.
uplakané město
studí tváře
spálí si stromy - rozfouká uhlíky
kolem
Ne, pane. těch pár milých vět.
ty měly rozptýlit Váš žal.
Vždyť nelze jen tak přihlížet,
kde kámen by se slitoval.
Písmák