Vítejte na Písmáku,

literárním serveru s tradicí od roku 1997. Mezi stovkami denně aktivních autorů rozvíjejte svůj literární talent a třibte svůj vkus. Najděte na Písmáku nové přátele sdílející vaše nadšení pro psané slovo.

Zaregistrujte se a začněte publikovat své básně, povídky či úvahy. Začínající autoři naleznou oporu a radu mezi ostatními Písmáky, těm zkušenějším pomohou k dalšímu rozvoji kritikové serveru Písmák.cz.

Denně na Písmáka přibudou desítky nových děl. Nejlepší z Písmáků se dočkali i knižního vydání své tvorby, někteří z nich jsou na Písmáku stále aktivní. Prozkoumejte jejich tvorbu, inspirujte se a učte od nejlepších.

Včerejší nejúspěšnější dílo

Ten příběh možná mnozí znáte.

Je žena, dlaně mozolnaté,

do kterých právě popadla,

obnošenou tyč vahadla.

Na každém konci toho klacku,
džbány dělané po domácku
a měl bych vám říct v úvodu,
že s nima chodí pro vodu.

Ještě něco, co není zřejmé,
ač jsou nádoby obě stejné,
ať je vám známa příčina:
v jedné je vidět prasklina.

Na konci cesty od potůčku,
utichnou zvuky drobných krůčků,
když žena sundá dlouhou hůl,
v jedné nádobě vody půl.

„Odpusť mi ženo,“ vadná říká,
„odpusť, že ze mě voda stříká,
já vím, že dělám ostudu,

vyměň mě, plakat nebudu.“

A na to odpoví jí žena:
„Hloupoučká, nebuď rozrušená,
všimla sis, když tě musím nést,
co roste na tvé straně cest?

Dobře vím o tvém nedostatku,
věděla jsem to od začátku,
však ty si byla příčina,
že cestou voní květina.

Každý z nás máme svoje chyby.
Každému něco jiné chybí,
kdo jiné bere, jaký je,
jen ten si život užije.“