Bezejmenná
Seděla pod schody. Průzorem, kdysi dávno vytvořeným zručným kameníkem vyhlížela na hlavní třídu. Léto vKrušnohoří trvalo jen pár týdnů a vlídný podzim se nečekaně brzy převlékl do zimníku.
Skrýš s rozhlednou v centru lázeňského dění býval až dosud Bezejmenné úkrytem i stínem,zatímco dnes cítila, jak jí promrzá tělo až na kost.