Písmák Prokletí básníci
Vryj se mi hluboko pod kůžiPaříži Verlainovských nocíchci ještě ochutnat životnež se stáhnu zpátkydo své šedé ulitya stanu se zas seboudneska se proklínámjen pro jedinou nocobjednal jsem nám pokojv tomhle hotelukde spolu psalikde spolu spalitady pil absinttady se tolikrát vyzvracel ze svých bolestítady psal své Galantní slavnostitady se milovali…Arthurejaké to bylo. být součástí velikánazpocenou a vzdychajícísvůj k svémusvůj do svéhoa pak zemřít mladýa krásnýa prokletýale tolik bohatý…
Vryj se mi hluboko pod kůžiPaříži Verlainovských nocíopil jsem svou nesmyslnou morálkučtyř bílých stěna výplatních pásekkoupil jsem děvkyať můžem chvíli žítVive la France. potit se a křičet tam co onijejich slastírvát život za pačesya…Iluminovat…
zhasněte všechna světlaať svítí jen Moulin Rougerudé srdce nás všechnás všech co žijemco se ukájímeco se stydlivostí nám tolik vlastnívybuchujem vášnítak jako onisvůj k svémusvůj do svéhohlavně ať se to nikdo nedozví
jsme si směšní