slečno, smějte se za mě, já už nemohu..
slečno, smějte se za mě, já už nemohu.
vkadani na rohu
je úplně jiná hospoda
nežli ta
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se slečno, smějte se za mě, já už nemohu.
vkadani na rohu
je úplně jiná hospoda
nežli ta
Z knihy všednosti
Normální, běžné a chladné
Jeli jsme navštívit Karla Š. na chatu.
Škodovkou, anebo jiným, naprosto běžným autem.
Lidé úzkých roků
Obědváme nahé makaróny ve stínu stromů, které pamatují o mnoho víc než my, lidé úzkých roků. Rozmlouváme o věcech, jimž můžeme rozumět sotva zpola; člověk by musel žít nejméně dvakrát, aby něco pochopil. Pak pijeme kávu a naše myšlenky i řeč se zrychlují. Je nám jisto, že řeč nemá žádný střed a její pravda se třpytí jak hvězdy vzdálených galaxií.
TŘI DUBY
Kdyby uměly stromy mluvit lidskou řečí, dozvěděli bychom se od nich mnoho zajímavého. Vyprávěly by nám o tom, jak jejich semínko někde v lese nebo u cesty či na břehu řeky, rybníka, spadlo na zem a o tom, jak a kde vyklíčilo, dokonce možná i cestovalo, aby vyrostlo v dospělý strom.
Mám ráda stromy a mým oblíbeným stromem na naší rovnoběžce je dub. Obdivuji nejen jeho krásu, ale především jeho sílu, houževnatost, odolnost.