Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 452 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Vítejte na Písmáku,

literárním serveru s tradicí od roku 1997. Mezi stovkami denně aktivních autorů rozvíjejte svůj literární talent a třibte svůj vkus. Najděte na Písmáku nové přátele sdílející vaše nadšení pro psané slovo.

Zaregistrujte se a začněte publikovat své básně, povídky či úvahy. Začínající autoři naleznou oporu a radu mezi ostatními Písmáky, těm zkušenějším pomohou k dalšímu rozvoji kritikové serveru Písmák.cz.

Denně na Písmáka přibudou desítky nových děl. Nejlepší z Písmáků se dočkali i knižního vydání své tvorby, někteří z nich jsou na Písmáku stále aktivní. Prozkoumejte jejich tvorbu, inspirujte se a učte od nejlepších.

Poslední díla oceněná redakcí [?]

DatumNázevAutorKategorie
21.07.2021 My MAJKL65Volné verše
09.03.2004 ZenPepoVolné verše
11.10.2012 Modlitba panákaswenVolné verše
13.07.2021 Trnkyukrytá v mákuVolné verše
10.02.2014 x62x (Blikání)Můra73Haiku
11.07.2021 bolíšdievča z lesaOstatní nezařaditelné
26.03.2021 Óda na radostSafiánVolné verše
01.07.2021 H O R E Č K A . . .blacksabbathVolné verše
03.05.2021 zvíře tma a člověk světloatkijMIMO
30.03.2021 březnové intermezzoatkijJen tak pro radost
 



Včerejší nejúspěšnější dílo

TD - Den prázdninových zážitků - SVATBA MOTÝLŮ

Teplý vítr shání
mraky do stáda
v dálce šumí jez
louka bzučí ticho
klaním se
            té krajině.

 

Stalo se L.P. 1981.
 
Je léto a já mám se svou třiapůlletou dcerkou naplánovanou dobrodružnou výpravu.
 
Cíl cesty Terčino údolí. Začátek cesty České Budějovice. Autobusem až do Trhových Svinů. Pro malé dítě by to byla, pěšky už z "Budějc", nepřiměřeně dlouhá trasa.
 
Večer před výpravou balíme společně bágl. Náhradní oblečení pro dceru, pláštěnku. A svačinu. Večeřet už budeme na místě. Ubytování máme domluvené přímo v Tereziiných Lázničkách. Nahoru přivazuji ještě celtu. Do kapsy nezbytnou KáPeZetku, za opasek nůž. Víc toho nepotřebujeme.
Boty nás tlačit nebudou. Moje pohorky jsou hodně vyšlapané a boty dcerky už také ušly nějaký ten kilometr.
Ráno vstáváme brzo, ale nemůžu ji přinutit, aby už zavřela oči a hlavně pusu. Těší se! Pořád se na něco vyptává. Hlavně na cestu. Tu znám dobře. Tak jen pro jistotu přibaluji mapu a buzolu.
 
Třicetpět minut jízdy autobusem je za námi. Rychle procházíme městečkem a hned za ním stáčíme kroky do luk. Počasí nám přeje. Nikde nikdo. Jdeme za ruku, indiánským nebo písničkovým krokem. A že těch písniček známe!
Voníme k lučním květům. Některé už známe. Ty co ne, trháme a ukládáme do sešitku, který má Babu s nezbytnými pastelkami ve svém batůžku. Až se vrátíme, budeme je určovat podle obrázků v knížce, kterou dostala k narozeninám.
 
Z dálky k nám doléhají zvony. Je poledne, čas na přestávku. Na kraji lesa rozprostírám celtu. Z báglu vyndavám housky s máslem a sýrem, okurku a rajčata ze zahrádky. K pití máme vodu z čutory. Malá jí jako dráček.
Za chvilku mi pokládá mi hlavu do klína a usíná. Nevadí. Čas máme dobrý. Opírám se o kmen stromu, pod kterým táboříme. Zaposlouchávám se do bzučení ticha.
 
Probouzí mě zatahání za triko. Cácora na mě kouká s prstem přes pusu. "Mami, koukej," zašeptá, že ji sotva slyším a ukazuje na louku.
Nad ní se vznáší téměř pravidelný kruh motýlů.
"Vidíš je? Tam! Tam pod těma motýlkama," ukazuje do rozkvetlé louky.
"Koho?"
"No přeci tu motýlí princeznu a toho motýlího prince. Oni mají svatbu. Slyšíš tu hudbu?"

Já slyším cvrčky v trávě, vidím motýlí kruh. A své dítě. Úžasem velké oči upírá do trávy. Sedí úplně tiše. Jen nohama pohybuje - do taktu?

 

Co se tu právě děje
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor