Oblaka dabra
Pokaždé, když pozoruji hvězdy,
tak se mi všechny jejich dráhy
protnou ve švidrání
a vesmír se smršťuje
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePokaždé, když pozoruji hvězdy,
tak se mi všechny jejich dráhy
protnou ve švidrání
a vesmír se smršťuje
Mám v žilách řeku z těžkých kovů
která dnes jen tak
z plezíru
mění mé slunce v supernovu
Ta situace byla krásnou ukázkou toho, že i ticho může být nesmírně romantické. Psal se prosinec roku 1957 a vtehdejším Chicagu panovala taková zima jako nikdy předtím. Teploty hluboko pod bodem mrazu a takřka nepřetržité sněžení se tenkrát stalo neodmyslitelnou součástí všedního života všech tamějších občanů.
Bylo něco málo po deváté hodině večerní a ti dva tam stáli, jako kdyby jim to nechutné počasí ani nevadilo.
Vhorečkách
…krajina dvou řek,vzkaz vymyšlený mezi teboua někým, koho čekáš. Zde neotálej, neotálej a jdi,za deště jako za slunečního svitu,počítej spovodní. Bude tě čekata vstoupí bez klepání,tak jako může pouze vášeň.