Písmák

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vybraná díla

z útržků

zakleknuté vpaměti
babky jednotící řepu
rok za rokem se vzdalují
ve stopách vodníků a víl

Můra73
53
7192
45

Dilema mezi snoubenkou a sousedkou

Slunné odpoledne — sousedka se nahýbá přes plot a vytrhává mi kosatce jako by to byl snad nějaký plevel na ulici parkuje auto — obrýlený muž otvírá dveře a říká: „už vás čekají, slečno“ náhle zvonek trhá duši bytu na cáry ve mně se sveze cosi do útrob rychle zametám předsíň a snažím se ukrýt ponožky pod linoleum „už jdu, už jdu“ gestikuluji jako by mě měl někdo vidět — cestou si připravuji proslovy „budeme se brát, můj milý“ říká slečna a vstupuje mi lodičkami do břehu na to nejsem připraven tak zvoním u sousedky a požaduji čisté bílé prádlo muž v brýlích mezitím upevňuje stetoskop v pantech dveří „nejsem připraven“ říkám „za chvíli se vrátí otec“ „to je hlavní svědek“ říká ona „a teď ticho. musíme si prohlédnout mrazák“ sousedka lomí křivýma rukama a vynáší ze dveří mé kosatce děkuji jí a chvíli s ní tančím valčík otec nepřichází tak tančíme polku chci vzít do kola muže s brýlemi avšak tváří se černě „nemají hovězí zadní. “ hlásí slečna brýlatý muž se rozchází směrem ke mně otec stále nikde sousedka odbíhá a zamyká za sebou na všechny západy držím kosatce a snažím se tvářit obstojně „pojedeme, tady nám pšenka nepokvete. “ uvažuji, zda-li mám zmínit rodinné pole s kukuřicí muž v brýlích se odráží a skáče z jednoho zábradlí na druhé nesouc mou nevěstu v neoholeném podpaží přichází otec a nese mi kopací míč ten večer přesto usínám neklidně s kopacím míčem a usilovně myslím na sousedčina pevná ňadra

Zbora
23
7512
31

On

Prošel jí klínem.
bylo mu jako v dusítku,
když stával se písní –
důvěrně známou.

egil
20
927
0

Odvahou propasti....

Odvahou propasti bezednýkde zespoda se čáry máry zmije vlasy ježibaby po mě sápaj´by uštkly mě(tak brzo)je, a , promiňte, jen pro mě nějaký malý května skále zachycený ve větru láme se, ale kořeny ho drží. Zakletej do slova láska(a nestydim se za to) . . .

Honzyk
32
231
33

Výběr děl

další díla z Výběru
Nahoru