O jablkách, fotbalu, pivu a cestě na hrad
“Jak bych Vám to řekl. Podívejte, jablka jsou naprosto vším. Je v nich celý vesmír. Vy, my, naše minulost i přítomnost.
...
“Jak bych Vám to řekl. Podívejte, jablka jsou naprosto vším. Je v nich celý vesmír. Vy, my, naše minulost i přítomnost.
...
Ležel jsem na posteli v psychiatrické léčebně a tělem mi probíhaly proudy energie. Duchovně-bláznivou interakcí s ostatními pacienty jsem nabyl spousty zajímavých náhledů, pohledů, inspirací: a konečně to snad mám. Neřešitelná situace ve vztazích. Neřešitelná situace v práci.
...
Ropucha seděla na velkém leknínovém listu, protože malý by takovou velkou žábu neudržel. Byla oblečená do červeného brokátu a na hlavě nosila zlatou korunu. Tak to alespoň viděly žáby. Ve skutečnosti měla na sobě kus červeného hadru, který našla v močále a na hlavě víčko od plastové láhve, které navíc nebylo zlaté, jen žluté.
...
Vzali se na Krétě, za šumění vln. Bylo jim dvacet, velká láska, už bez sebe nemohli žít. Milovali se každý den do umdlení. Ještě online dostudovali, aby mohli online pracovat a dostatečně si užívat moře, slunce i skal.
...
Šlo to všechno pěkně naráz. Usnul jsem. Umřel jsem. A možná ještě ne.
...
Zničující závist
Zlý úmysl byl dokonán. Duševní bohatství, s krásou a láskou lze snadno zničit. Bolest se nedá lehce odpustit. Jedovatá slina ulpí na překvapivě nejcitlivějším místě a vezme všechno.
...
Sir U. Plnnay de Generatte se s úsměvem rozhlédl po dobyté planetě, jako by to byla snad jeho zásluha, že Císařství dobylo Nové Švýcarsko. "Mohu mít dotaz, pane. "zeptal se jeden z členů výsadku.
...
Melounář
Dva přátelé, Pavel a Vláďa, přišli navštívit kamaráda Rudlu, ležícího na ARO ve Všeobecné nemocnici pro srdeční selhání. Netrpělivě seděli na chodbě, ale museli čekat, protože zrovna měl nějaké speciální vyšetření. Rudla byl jejich nejlepší kamarád. Nikdy nikoho nezklamal a jeho dlouholetého přátelství si velmi vážili.
...
Milí přátelé historických vycházek,
rádi bychom vás pozvali na další historickou vycházku, tentokrát s průvodkyní Petulou Heinriche po Janáčkově nábřeží.
Sejdeme se ve čtvrtek 5. 6. 2025 v 18:30 h u domu Janáčkovo nábřeží 1 na Praze 5.
...
Pan Jindřich psal román, ale jak už to tak bývá, neustále doplňoval, škrkal a opravoval a k tomu používal tužku a gumu.
Jednoho dne si guma povzdechla a řekla: „Máme jeden společný problém, paní tužková, ubýváme. a jak to tak vypadá, než náš pán dokončí svůj román, my už tu nebudeme. “
Tužka si odkašlala a řekla: „Jistěže o tom už dávno vím.
...
Přišlo to jako blesk zčistého nebe. Jako každá pohroma, o které nic netušíme do chvíle, než srazantní brutalitou rozrazí dveře a vrhne nás do zcela změněného světa. Jenže tohle nebyla přírodní katastrofa, tohle bylo dílo lidí, kteří se neštítí ničeho. Hlomoz vulicích a na nebi jim definitivně přerval spánek a celé vyděšené předčasně vyhnal zpostelí.
...
Metro, sakra.
Sakra, proč to zase už nejede. Je špička všedního dne, ale metro si asi hraje na prázdninovou nedělní půlnoc, nebo co…
Ani žádný hlášení, co jako… Jestli máme jít pěšky, nebo jet tramvají, nebo…
Nóóó, konečně. Jo, a až teď něco tlampají – když přijíždí vlak a není vůbec nic rozumět…
...
Co je správné, kdopak ví, mrtví nám to nepoví…
Když spatřil náhrdelník s kočkou, zaúpěl.
Nejradši by televizi vypnul a tvářil se, že se nic nestalo. Ocitl se na nástupišti, na nějž právě přijely dva vlaky, a on si musel vybrat, na který nastoupí.
...
Silas alias Snake sedí na svém trůnu ve středu rozlehlé jídelny. Stůl, dost dlouhý na to, aby se u něj mohla konat královská svatba i s dvorním orchestrem, je obsypán delikatesami, za které by se nemusela stydět ani Britská královna. Svíčková z jatečného býčka krmeného s mateřskou láskou. Křepelky plněné foie gras.
...
Vidíš, co to je, nebo myslíš, že je to . . .
V jednu slunečnou, teplou neděli jsem se vydal do ZOO v Troji.
...
Brána HM Prison Belmarsh se pomalu otevírá. Mohutné panty skřípoujako hřbitovní kříž v podzimním větru, jako by sténaly nad tím, co mají propustit. Jakoby samy nechtěly pustit ven zlo, které mělo navždy zůstat uvnitř, uvězněné v železe a betonu. Velká ocelová křídla se neochotně rozestupují, pomalá, těžká jako staleté dveře krypt a odhalují štíhlou vysokou postavu, která nevychází — pluje ven.
...
Člověkem jsem nikdy být nechtěla, ale nedal jsi mi na vybranou. Asi nikdy nepochopím, co tě vedlo k tomu, zvolit si lidské tělo. Lidí jsme se báli a vyhýbali se jim, co páchlo lidmi, to jsme považovali za nebezpečné. Teď jsem jim blíž, než by bylo ještě možné.
...
Byla nebyla, ale spíš byla jedna ne úplně malá církev a ta církev patřila Františkovi. Jenže Františka si jednou zavolal BůH k sobĚ domů. Ale ten BůH měl bydliště na nebesích, čímž František opustil život pozemský a šel se věnovat životu nebeskému, jako je nebeský golf, nebeský minigolf, nebeský ping pong, nebeské kuželky, nebeský skok přes švihadlo a nakonec i nebeské plavání na sto metrů. To je v celém výčtu život nebeský, ve volném čase se dále podávaly nebeské drinky na nebeských plážích.
...
Když byl malý, vyprávěla mu maminka pověst o jednom království, na jehož dvoře žili tři nerozluční přátelé.
Král, umělec a rolník.
Všichni tři milovali divadlo.
Jednou se domluvili, že si zkusí prohodit role.
...
Jáchym seděl vrohu stolu a pozoroval cvrkot kolem sebe. Pokoušel si zapamatovat jména studentů, skterými bude příštích pět let chodit na přednášky. Za okny rekreační chaty se už dávno setmělo a zábava gradovala. Vkoutě přibývalo vypitých lahví a cítil marihuanový opar zjointů, které někdo kouřil na verandě a nezavřel dveře.
...
Koule
Když jsem začal na Proseku hrát bowling, pořídil jsem si pochopitelně mimo bot, rukavic a brašny hlavně kouli. Vlastně po poradě přátel hned dvě. Jednu normál na rovné hraní a jednu točivou, excentrickou. Ty koule mi připomněly, jak jsem kdysi dostal nápad dopátrat se nějakého tajemství, nebo se dostat k síle mít život ve vlastních rukou.
...
Přeběhnout ulici bylo záležitostí sebevrahů, ale Průša ji přeběhl. Dokonce ani nesledoval, jestli nevběhne nějakému ze stovek aut pod kola, visel na mně očima, snad abych se mu v davu lidí na chodníku neztratil. Vyneslo mu to pár zatroubení a nějaké pobavené pohledy chodců, kteří ho ohodnotili jako debila, ale cíle, což znamená mne, dosáhl.
"Pojď sem.
...
"Omluv se Nejvyššímu. Rouhal ses. " křikl na Immanuela Joe, který v psychiatrické léčebně ležel na vedlejší posteli.
"Jak jsem se rouhal.
...
Uvězněn
Srpnový den s krásnou modrou oblohou a úmornou třicítkou se pomalu chýlil k večeru. Všechno kolem suché bez kapky, platný zákaz zalévání, a tady již nebylo nic na práci.
„Květo, já bych byl dneska pro, to zabalit, co říkáš. “ zašveholil netrpělivě Karel sedící na verandě v houpací sedačce, která se s ním mírně zhoupla.
...