I šest dnů Oldislav Písmovládce tvořil Písmák, sedmý den pohlédl na své webové dílo a shledal ho dobrým, i jal se odpočívati nad emailovou korespondencí a sklenkou Coly ve které pozvolna mizely dvě kostky cukru.
Osmého dne mu tam začali chodit lidi, ale to nebyli lidé dnešní, nýbrž včerejší a ty Oldislav shledal hodnými docházky Písmáku.
Pak se začal počítati letopočet, nám známý jako 00. 00.
...
Autobus
Večer. Opuštěná zastávka košířského autobusu spříznačným názvem „U Lesíka“. Ztemnoty masy stromů zaslechnu houkání sovy, nejspíše zčeledi strigidae, tedy nějakého puštíka… Ano, toho, co dal jméno Strize – čarodějnici…
Okna vzdálených vilek jsou většinou potemnělá. Vnárazech doléhá severozápadní vítr.
...
Anna Purná se narodila v Malackách v době budování socialismu. Rodiče malé Aničky byli velmi chudí, avšak i když měli velmi hluboko do kapsy, chtěli své dceři zajistit co nejlepší budoucnost. Rozhodli se proto, že se za prací přestěhují do hornické Ostravy.
Anička si zpočátku na černou Ostravu nemohla zvyknout a se slzou na tváři vzpomínala na rodné Malacky.
...
Simon upřeně hleděl na psycholožku a vtváři se mu zračila nejistota. Za necelou čtvrthodinu mu skončí další zřady sezení, které mu pomáhalo včlenit se do běžného života. Do normálního ne, ten už vtéto zemi pár let neplatí.
„Myslím, že jsme spolu učinili veliký pokrok.
...
Náhoda
(Tento príbeh je celý fiktívny a jeho podoba s prípadnou realitou je čiste náhodná)
Sedela a hľadela striedavo na už potmavnutú obrazovku počítača a striedavo na navštívenku s e-mailovou adresou. Nikdy sa tak dlho nerozhodovala ku napísaniu jediného majlu. Náhoda je kúzelná svojou nepredvídateľnosťou. Udalosť ktorá sa nemusela stať.
...
“Jak bych Vám to řekl. Podívejte, jablka jsou naprosto vším. Je v nich celý vesmír. Vy, my, naše minulost i přítomnost.
...
Ležel jsem na posteli v psychiatrické léčebně a tělem mi probíhaly proudy energie. Duchovně-bláznivou interakcí s ostatními pacienty jsem nabyl spousty zajímavých náhledů, pohledů, inspirací: a konečně to snad mám. Neřešitelná situace ve vztazích. Neřešitelná situace v práci.
...
Ropucha seděla na velkém leknínovém listu, protože malý by takovou velkou žábu neudržel. Byla oblečená do červeného brokátu a na hlavě nosila zlatou korunu. Tak to alespoň viděly žáby. Ve skutečnosti měla na sobě kus červeného hadru, který našla v močále a na hlavě víčko od plastové láhve, které navíc nebylo zlaté, jen žluté.
...
Vzali se na Krétě, za šumění vln. Bylo jim dvacet, velká láska, už bez sebe nemohli žít. Milovali se každý den do umdlení. Ještě online dostudovali, aby mohli online pracovat a dostatečně si užívat moře, slunce i skal.
...
Šlo to všechno pěkně naráz. Usnul jsem. Umřel jsem. A možná ještě ne.
...
Zničující závist
Zlý úmysl byl dokonán. Duševní bohatství, s krásou a láskou lze snadno zničit. Bolest se nedá lehce odpustit. Jedovatá slina ulpí na překvapivě nejcitlivějším místě a vezme všechno.
...
Sir U. Plnnay de Generatte se s úsměvem rozhlédl po dobyté planetě, jako by to byla snad jeho zásluha, že Císařství dobylo Nové Švýcarsko. "Mohu mít dotaz, pane. "zeptal se jeden z členů výsadku.
...
Melounář
Dva přátelé, Pavel a Vláďa, přišli navštívit kamaráda Rudlu, ležícího na ARO ve Všeobecné nemocnici pro srdeční selhání. Netrpělivě seděli na chodbě, ale museli čekat, protože zrovna měl nějaké speciální vyšetření. Rudla byl jejich nejlepší kamarád. Nikdy nikoho nezklamal a jeho dlouholetého přátelství si velmi vážili.
...
Milí přátelé historických vycházek,
rádi bychom vás pozvali na další historickou vycházku, tentokrát s průvodkyní Petulou Heinriche po Janáčkově nábřeží.
Sejdeme se ve čtvrtek 5. 6. 2025 v 18:30 h u domu Janáčkovo nábřeží 1 na Praze 5.
...
Pan Jindřich psal román, ale jak už to tak bývá, neustále doplňoval, škrkal a opravoval a k tomu používal tužku a gumu.
Jednoho dne si guma povzdechla a řekla: „Máme jeden společný problém, paní tužková, ubýváme. a jak to tak vypadá, než náš pán dokončí svůj román, my už tu nebudeme. “
Tužka si odkašlala a řekla: „Jistěže o tom už dávno vím.
...
Přišlo to jako blesk zčistého nebe. Jako každá pohroma, o které nic netušíme do chvíle, než srazantní brutalitou rozrazí dveře a vrhne nás do zcela změněného světa. Jenže tohle nebyla přírodní katastrofa, tohle bylo dílo lidí, kteří se neštítí ničeho. Hlomoz vulicích a na nebi jim definitivně přerval spánek a celé vyděšené předčasně vyhnal zpostelí.
...
Metro, sakra.
Sakra, proč to zase už nejede. Je špička všedního dne, ale metro si asi hraje na prázdninovou nedělní půlnoc, nebo co…
Ani žádný hlášení, co jako… Jestli máme jít pěšky, nebo jet tramvají, nebo…
Nóóó, konečně. Jo, a až teď něco tlampají – když přijíždí vlak a není vůbec nic rozumět…
...
Co je správné, kdopak ví, mrtví nám to nepoví…
Když spatřil náhrdelník s kočkou, zaúpěl.
Nejradši by televizi vypnul a tvářil se, že se nic nestalo. Ocitl se na nástupišti, na nějž právě přijely dva vlaky, a on si musel vybrat, na který nastoupí.
...
Silas alias Snake sedí na svém trůnu ve středu rozlehlé jídelny. Stůl, dost dlouhý na to, aby se u něj mohla konat královská svatba i s dvorním orchestrem, je obsypán delikatesami, za které by se nemusela stydět ani Britská královna. Svíčková z jatečného býčka krmeného s mateřskou láskou. Křepelky plněné foie gras.
...
Vidíš, co to je, nebo myslíš, že je to . . .
V jednu slunečnou, teplou neděli jsem se vydal do ZOO v Troji.
...
Brána HM Prison Belmarsh se pomalu otevírá. Mohutné panty skřípoujako hřbitovní kříž v podzimním větru, jako by sténaly nad tím, co mají propustit. Jakoby samy nechtěly pustit ven zlo, které mělo navždy zůstat uvnitř, uvězněné v železe a betonu. Velká ocelová křídla se neochotně rozestupují, pomalá, těžká jako staleté dveře krypt a odhalují štíhlou vysokou postavu, která nevychází — pluje ven.
...
Člověkem jsem nikdy být nechtěla, ale nedal jsi mi na vybranou. Asi nikdy nepochopím, co tě vedlo k tomu, zvolit si lidské tělo. Lidí jsme se báli a vyhýbali se jim, co páchlo lidmi, to jsme považovali za nebezpečné. Teď jsem jim blíž, než by bylo ještě možné.
...
Byla nebyla, ale spíš byla jedna ne úplně malá církev a ta církev patřila Františkovi. Jenže Františka si jednou zavolal BůH k sobĚ domů. Ale ten BůH měl bydliště na nebesích, čímž František opustil život pozemský a šel se věnovat životu nebeskému, jako je nebeský golf, nebeský minigolf, nebeský ping pong, nebeské kuželky, nebeský skok přes švihadlo a nakonec i nebeské plavání na sto metrů. To je v celém výčtu život nebeský, ve volném čase se dále podávaly nebeské drinky na nebeských plážích.
...
Když byl malý, vyprávěla mu maminka pověst o jednom království, na jehož dvoře žili tři nerozluční přátelé.
Král, umělec a rolník.
Všichni tři milovali divadlo.
Jednou se domluvili, že si zkusí prohodit role.
...
Písmák