Být nemocný je normální
Henryk Kalafuna byl průměrný padesátiletý muž s průměrně prošedivělým vlasem. V průměrnou ranní hodinu 4:56 nastupoval do průměrného ranního vlaku, který průměrně odvážel cestující na průměrnou denní šichtu, jenž průměrně začínala v 6:00.
Henryk sice nebyl šťastný, ale to ničemu nevadilo, protože na štěstí nezáleželo, bylo zvykem vydělat si peníze a ty nepadaly z nebe, ale přicházely prací, pokud dotyčný splnil určitou normu vymezenou časem, rychlostí pracovníka a počtem odvedené práce, pak dostal určitý obnos peněz, které byly měřítkem štěstí, podle toho co za ně bylo možno si koupit.
Henryk sice byl ženatý, ale žil sám, když mu manželka na dovolené utekla s tanečníkem hispánského původu.
...