Písmák Za modrého úplňku
Když pecen zpece
vykulí vůni
stoupá
prostírá se
Popeleční středa
z kočiček
zas se pálí věnce
babičkám tančí prsty u růžence
křížek přesně na střed čela
Stávala jen tak
Stávala jen vrozhalence
od bolesti
kbolesti
a vítr volal vbožím mlčení
Střípky z motivačních rozhovorů
Jdi až tam, kde není temnota
bez ohlédnutí Lotovy ženy
Nebo umřeš na souchotě
přemožený
Mlčíš
Mlčíš o každý den
kdy hledal jsem ti
cestu na Petrov
Na schodech peří
Šlo se spát
Nezamykalo se
Kdo třeba oklikou se vracel
mezi bludičkami
mohl přespat
Půjdu jí za svědka
Koupala brambory
nejedla
a když, dala je somáčkou žaludečních šťáv
potkanům
Babička
Babička
Bývalo v ní
spousta místa
kam se dal zavěsit zvon
Otče náš
Tatínku
jenž mezi hvězdami
světíš nás Jménem
Přijď domů
Suzanne Renaud
Ovečko
Ovečko setmělá
napást ses neměla
Ovečko ztracená
Bohuslav Reynek
Bohuslav Reynek
Křídla ptačí v totalitní kleci
Básně umlčené k morku kosti
láskyplných vzájemností
Večerní intermezzo
Večerní intermezzo
Když cvrček hraje, už víme
že knotu jenom zbývá
ždibec k utopení. Uklízíme
Komolím, komolíš komolí 14
Když se pohádali, začali se škrtit. Psycholog jim poradil, ať modřejší ustoupí.
Kdysi překvapil můj otec mou matku, jak se nahá opaluje na mezi. Díky této mezní situaci jsem se narodil.
Markéta Lazarová
Denměl být ryzíVybarvil sekrutě cizí
Pramen pannyprýští z rozbitého kalichaOsud nerozdanýv tříšti dodýchá
Co zbylonesvěřuješ knězi
Za očimavlci vězína pomezípohanského háje
Gotika
Oblouk, žebro nalomenéna vrcholu srostléOdvážně se klenevěže trčí, ostré
Jako se jas zvedá z přítmírozechvívá prostorloutna svými rytmy.
Kousek od konce
Dny jsou krátkécesta strmá, kamenitáKroky vratkérozvrzaná brána vítá
Už se blízko měří stínyhloubka, rozsah kalužinysíla, četnost skutků láskyJak jsem často střídal masky.
Donaha
Bez šupindonahaV břiše bolí minulý čas
Prožitků směsicebarví svit měsícebez příkras
V grafice nitrapradávno stvořilo zítraa rezavými vrypyfixuje křivé archetypy
Utonuloco je cennékdyž bují křivdy nesplacené
H 25 8-10
*bez nad potokembzučí celým rojem včel -hledá se básník
*zmrzka v Ostravěje nažloutlá s puntíky -saze s vanilkou
*jen tichá slovazrcadlí milostný verš -rány se hojí.
Najdeme si v sobě skrýš
Kdybychom jenom vědělico nás všechno neminebyli bychom si dávno blížKalvárie strmých pěšinbolestivá stigmataPravda párkrát uťatálež nastokráte přijatáPodávám ti ruku, slyšVytáhneme hřebykteré se nám v dlaních šklebíNajdeme si v sobě zase skrýšTak podej mi rukuať už se tmy neděsíš.
Vyprávěj mi
Vyprávěj mi o skrčeném stavenío vlaštovkách v chlívěO jarním barvenía lesku v koňské hřívě
Za plaňkovým plotemzalévaná potemse červenají rajčata
Alík štěká na vratadědoušek se z pastvy vrací
Moc brzo tenkrát odletěli ptáci.
Pavlovský věneček
Pavlovský věnečekna hlavě pannySukně kousek pod kolena
Hlínou a vínem odkojenaTo je všecko o domověv jednom slově
Pavlovský věnečeka barva tvářízáří ruměncově
Pestré dýnko z mašlípanenku krášlíJako ty před nína hřbitově
Komolím, komolíš, komolí 13
Epidemiologové zaznamenali výskyt cholery. V krátké době se jim podařilo vytvořit model jejího šíření. A skutečně, nemoc se podle jejich cholerografie chovala.
Na benzince u E 55 se to hemží chlápky v dámských šatech.
Dvorek
°
Docela obyčejný vesnický dvorek. Krajina chlévaa králíkárny nad hnojem. Tady bydlí opuštěnost Joba. V křížcích honících se vlaštovek.
Nástup jara
Vodopády ptačích zpěvůa v nich cítímmatku živých Evu
Z děravého košeprolézají klíčkySvětlo chytábarvy na udičky
Náhlé ránobudí všechny spáčeJíva oděla se do chumáčeLouky mají rozestláno.
Prý tě zase opouští
Prý tě život opouštíprý tě zabíjíPřesto mu věřímSny trvají krátceDětské jako lusknutíodtékající v slzáchnevyspalých milencůToto ránoje jen jedno vzdychnutíMáš na to srdcejen ne žaludekAž se naučíšpopálit si rucea žaludek sjíždět peřejezase tě zahřeje.
Petrkov
Krajina hladípozvolnými kopcipomezí Moravy a Čech
Malovanábarvami střídáníročních období
Do daleka vedousuchou jehlou ryténitky cest
Jsou rámované hložímtrnových korun Velkých pátkůa od statkuvjíždí Kristus na oslátku.
Láska je jako mravenčení
Láska je jako mravenčenína Nuselském mostěJako zázrak občerstvenípo životním postě
Láska je jako osaměníod osobní samotyJako světlo v zatemněnípromlčené bankroty
Samotana prst si těrežný nitěnamotá
Namotá potajíHlavně že tijejí ústachutnají
Nešpory
Mlčením cesty doléhá zvonLipky stojí samyVětve sklání nešporami
Na mostě se svatído modlitby daliRáno odnese řeka stínykteré do ní napadaly
Mezi haiku a senrjú
vysoká trávapo pás dávné dívčině -ztratila se mi
ledy na Svratcezvoní vlnami mých temp -rudý v únoru
ozvěna hlasurozmluvila les na stráni -přitakává mi.
Komolím, komolíš, komolí 13
Vozy Volkswagen zastarávají. Z nedostatku vlastních nápadů kopírují konstruktéři jmenované firmy nápady konkurenční automobilky "Porše". Každopádně se Volkswagen hodně zporšil.
Dívky si od včerejška mohou na párty v brněnském Boby centru, půjčovat, sdílet či vyměňovat copy různých barev i délek.
Senrjú 25
ožralý upírválí se za hospodou -vysál opilce
myši se honíve strništi po žitě -orba nese klid
houslař v podchodu -marně zápolí s dárcia se strunami.
Přilétají sokoli
Po letechdo lesů a do polípřilétají sokoli
Volníkrouží kamkoliNa blízko místůmkde cosi prvotníhodosud trvá
Jako tykterá jsi byla prváa doteky nesměléstále cítím na těle.
Veřejný život
Veřejný život rodiny v přízemním bytěStačí hledat déle klíčeke shlédnutícelých dílů
Křik a pak miluji těNestelou posteleNa zemi peřinu
Studená večeřeBrambůrkyPivo
V pátek dávali proč má syn modřinu
Alkoholická
I když mi mé zdraví chátráchlastám jako drsná chátraTvrdnou mi má milá játrajá se na to dívám spatra
Pročpak já jsem jak ten mezekAsi chátrá i můj mozek
Večery u babičky
Upředená pohádkababiččinas kocourem na klíně
A v kuchyninebývalo zimakdyž netáhlo ze síně
Představím si mezizčernalými pláty peceoheň rudě plápolatJako drakaběsnícího z klecedát si maso pacholat
Vzpomenu si na tu bázeňže k nám vlezeuž je slyšet v komíněFantazie nezná mezedostal se tam po rýně
Komolím, komolíš, komolí 12
Pátrací akce po třech batolatech, které roztržití rodiče ztratili na výletě v oblasti Máchova jezera, měla šťastný konec. Záchranáři a policisté zapojili do hledání psovoda se psem, vrtulník s termovizí a echo lokátor se sunarem.
Básník věnoval milence sbírku, kde v básničkách ztvárnil jejich intimní život. Milenka však po přečtení této erozické poezie vztah raději ukončila.
Smrt (S 24, 1-3)
světlo naruby -poslepu poznávámpropast za dveřmi
vlastní limitanekonečně blízká nulekonečného bodu
všechno zůstávájen na lavičce sedíněkdo jiný
Pocta K. J. Erbenovi
Dvanáctá už odbilaza oknem šílený je rej. Lampa prskla, zhasla docelaže v ní došel petrolej.
Spíš má panenko, tvrdě spíš. Strašná hlava v okně ční.
Na Bašóova témata
*sedím na břehutůně starých básníků -žbluňknutí dojme
*řeka je blízkoteče jen ke hřbitovu –mně to nevadí
*a je tu zima -také já potichu chcibílé krajky psát.
Den co den
Na vodce loďkanabírá delírkoVydaná na milostlokální bouři
Den co den Vánoces prázdnými obalyzničených dárkůve světě zúženémdo šířky parku
Den co den svátekjak vír se točíKončívá matracínasáklou močí.
Postní terapeutická rada
Mám na tebe brachu pákudávej si půst od herákuDej si půst i od chlasturaději hraj kanastu
Do tvých ledů přijde táníprožiješ si zmrtvýchvstání.
Komolím, komolíš, komolí 11
V pátém ročníku soutěže o největší mýdlovou bublinu, zvítězil čtrnáctiletý Jan Bublal. O této netradiční akci informoval veřejnost známý bublicista Karel Dozvěděl.
Gynekolog psal v odborných článcích o novotvarech na vaječnících. Stal se díky tomu populárním publicystou.
Až žába skočí
°
japonský básníknaslouchá zpěvu žluny –kde na to brát čas
°až žába skočído tůňky inspirace…kalová nádrž
°v květu sakurynacházím harmonii –u nás nerostou.
Bod zlomu v životě Alexandry K.
Vlezla si pod dekuknížka - Rady zkušeného ďáblaNaráz jí bylo do brekukam až spadla
Z bývalých vztahůsvazky ohlých klíčůŠupinky předkožeknadrobených na podlahuDnes je jí na piču
Duši jak košili kominíkůChce to jen vysypatzatuchlý vajgly z popelníků.
Šmíráci
Svědci tvého narozenídávno už tě přerostliTeď znají i intimitu
Nakukují do ložniceaby dobře vidělinebo si sáhli.
Za větrumají drzé poznámkyHodnotí tě na známky
U kořenů se jim hemží myšiSnad ty něco neuslyší
Komolím, komolíš, komolí 10
Při domácí výrobě alkoholu, si strýček potřísnil spodní prádlo sladem. Že byl velmi šetrný, svlékl ho a přidal do kvasné kádě. Vypálil pak znamenitou slípovici.
Sovětští kolchozníci v rámci pokusů pro zvýšení dojivosti, krmili krávy kávovými boby.
Komolím, komolíš, komolí 9
Na vánočních trzích se opil tak, že skončil na záchytce. Rodinu zklamal, dárky nedonesl. Prostě všechno v punči.
Vyléčil jsem našemu psovi zánět.
Stručná zpráva z terapie
Svrbění čar života -Z rozpletených proutků hnízdavypadlo ptáčedo bláta
Vlastní nicroky vydávané v sázkuza krček na provázkua každou chvilkus ostřím na zátylkuz života se rychle ztrácí
Narodil se ve třicetiTehdy došlo k nedotětía zbylé drobky po koštětivyzobali ptáci.
H 24, 22-24
*v křoví vrabčáci –ve mně cosi poskakujejen když tě vidím
*vidím mlhavě –blízkost při dotyku rtůnejde doostřit
*vzrušen nádobím –ty se koupáš ve vaněza umakartem
Nevyžádané rady
Furt mlel pantemoháněl se Kantem
Nezvaní i zvaníže maj blbý poznání
Vím to jenom z útržkůdostal párkrát přes držku.
Příště
Zpoza plotu kouká „příště“krátí se čas přítomností žítJako léto odvanuté přes strništěsvoje „teď“ si nechá promarnit
Čas je hřivna darovanádá se snadno zakopatAvšak v noci nebo zránaumí spustit vodopád
Ať ta voda, která prýštínení slaná, ale živáať osvěží pouště tříští
Až bude každá hluchá chvíle oželenaPak v tom čase, který zbýváse zbarví úhor do zelena
Pojď už spinkat
Pojď už chlapčepojď už spinkatať uslyšíš zítrazvonek cinkat
A když budeš rychle spátiod stromečku zacinká tiJežíšek.
Nad hrobem
kolik úhozů měl tvůj živots odstavci a mezeramikdyž jsi nechal zkvasiti zrno na setí
na zadním sedadle Ladyvnady pokaždé jinéna zadním sedadle Ladyzakopával o sebe
po povodni se proud dostaldo nového korytaa děti se mohlyrozdýchat.
Buďme na sebe hodní
"Budem na vás hodníaspoň sto dní"řekli zvěři lev a lvice
Nebudem vás žráti víceBudem se mít prostě rádijako skvělí kamarádi
Zdravé byly naráz vztahyrovné jako z pevné dlahyZvířátka se v klidu páslyvedle nich se kočky třásly
Třepali se od slabostiz kožichů jim lezly kostiŽrali spousty trávytráva se lvům blbě trávíNezvládli to do zimyneměli holt enzymy.
Básník
štěrkemklidně vklečeposté slézá vlastní Križevac
až i cizí cáry svlečehladem třeba po daktyluaž už nebude mít žádnou sílu
pak hlavou o srdceposbírané zlomky skujea holou rukou sáhne pro okuje
pouštítřeba vklečehledá fatu morgánu
Komolím, komolíš, komolí 8
Prasklé těsnění kohoutku bylo zdrojem kapavky.
Roztoč zneužil zbaběle spánku cestujícího ve spacím voze a zaútočil na jeho pokožku. Hnusný srab.
O dudákovi, který hloupě naletěl vidině zisku a málem proto přišel o život, napsal J.
A co je víc
Matka kojí z láhvemobilPropastně vzdáleni blíženci
Nechej mě plakat za traumatický růstkřečové žíly
Nechej mě křičet trýzní, co jsme spoluv dotycích neprožili
Co to v tobě udělá, kdy si mě odřekneša co je víc o těle a žízninež sdílení jehly
Komolím, komolíš, komolí 7
Umělec zarputile drápe ryje do všeho možného, až z toho vznikl nový druh výtvarného umění.
Při odvšivování výsadkářů byl popsán zvláštní úkaz na temeni hlavy jednoho z nich. Zmíněný parašutista dokázal jeden pramen vlasů ovládat. Ten dokonce měl úchopovou schopnost.
Mini z minimarketu
*V klinči s cenou máslaprosí dvacka o milost
*Nákup za pětibábujsem kdysi neunesl
Dnes lehcena jednom prstu
Mám čím dál větší síluv prackách
Z léčebny
Na hlavě mám drátya v ní pátý přes devátýVypadám jak ježek bodlinatý
Su tu s ostatníma marodypouštěj do mě anody a katodya taky opiáty a barbituráty
Probíjím všema směry. a teď bez pověry -když se chytnu topenízuby na mě vycení
A v kotelně topičiposílaj mě do piči
Po tom
Potomse vydýcháváze vzlykání
Opilájak hostétenkrát v Kániz Galileje
Krásnéže dneska lejea nechtělo se z postele
Jsi svatostánkemv kostele
Zastavení
celý svět ztichnulv rajské zahradě zámku –usnutí vnoučat
vlak stojí tišev polích na červenou –zelená cvrčkům
přinášíš syna –hostie ve svatých rukáchzdvižená nad oltářem.
Modlitby Máje
Nastala hrdličkaku lásceku láscezbožnou píseň tvoříbez které se neumírá
a stvořiteli pekařoviz rukou dropty sbírá
*Na Bezdězu Jeruzaléms křížem Krista
Myrha do rana jiné vonné keřeMěsíc svezl se po sekeře
Kopla ho zebra
z komentáře inspirovaného komentovaným dílem, už nevím jakým:
Nakopla ho zebrazlomila mu žebraTeďka smutně žebráo pomocProsí svoji Ivanuže nevstane z divanuv noci ani mimo noc
Už ho chytá komaŽe jediná je v ČRkteré dají OČR
Ať zůstane s ním doma
H 24, 18-21
čekám na haiku -čím více nad ním hloubámtím je nápad dál
traktory svážícukrovou řepu z polí -asfalt je polňačka
na Jadranucikády pořád vržou -zvláštní druh ticha
kolem mých očíse stále něco děje -obklíčen haiku.
Sociální propady
°Noc se nekrátí a dne přibývá
Svatou Luciinotoričku ze stálého upíjeníumístili na odd. 23 v Brně - Černovicích
Nesmí ani do parku
°Rozsvícená oknado podzimních dešťůjsou propagandou bezdomovcům
Podzimní
Když listy lípámshodil první sníhneodlétlý špačekstrachem ztich
Když listí lipektleje na zemik vranám nedoléhážádné mrazení
Čas se snaží tajitže vůbec existujeNení vráskakterou neměl bych už včeraNeopadá nikdy tújea věk je jako zpronevěra
Barevné paradoxy
V Kadověu kadovánku*to hřeje
a venkuz původního vánkuvánice vějenátěr bílou tuší
Barví dočervenalidem uši
* domácí bylinný likér z hostince U Janečků v Kadově, který je balzámem pro promrzlé běžkaře.
Ze snů do bdění
Provinilé obrazy negativu člověkaozvěny co se ještě nenarodily daleké očímZe snů skočí do bdění hnusuna ubrusu kuchyňského stolu
Křížaly svíčka drobky vánočkyod konce adventu v košibez rozkoší tlejí
Stín si tančí se svými strachyNech ji věřit v život jako varováníže vazivo a šlachy se nezmění v srdce.
H 24
u hřiště dětí
klaxon a skřípání brzd –
míč ještě skáče
hudební pauza
Nad břehy říčky
Nad břehy říčkystoupávaly vlnyDnes už suché kameníto řečiště plní
Paměť už je dávno ztichaSnad se najde koutekkterý ještě nedodýchal
Zaslechneš ho dávná milátam kde čas jej ještě neomílal.
Mini z terapie
*Mour poslední várkyklesl od Polárky
Tolik nocížádný den
Plané tměúsvit odepřen
*Piku v obětív slzách
Ranní mše (z lodi II)
V kalichu životaráno se mihotá
V misce chlebaTy a něhavysypaná z kláskůOběť ta je pro lásku.
Plavba
Plavba
Západ protli mořští ptáci
Do hladiny slunce vykrvácí
a příď krájí další vlnu
S 24, 4-6
napsat tak čiráslova přímo z křišťálu -senrjú od Bašóa
seje pocit vin -na tržné rány otázeknemáme stehy
scenérienezapomenutelné hry -Řím je v plamenech.
Komolím, komolíš, komolí 6
Pozvánka do kina:
V pondělí jsme pro vás připravili animovaný film o neuvěřitelném úsilí za záchranu rybičky (klauna očkatého). Film nese název Hledá se Chemo.
V úterý můžete navštívit rodinnou komedii o životě mladé slovenská rodiny ve vysokohorské salaši - Na samotě u plesa.
Ve středu uvádíme psychologické drama o partě černě oblékaných nezletilých delikventů s názvem Učňáci z Madagaskaru.
V průjezdu
Za deště v průjezdu
narazil na hvězdu
Známou firmu
zdospěláckých filmů
Po žních
kačenám kopřivya vykopat jablóška –bolavá záda
babička sbírázapomenuté klasy –do poslední slzy
odchází z poles travnicí plnou klasů –díky u křížku.
Až už mi verše...
Až už mi budouverše drhnout na jazykutak jako víno s tříslovinou,
až už budoumít chuť stařiny,nechám je plynoutúdolím soumračné krajiny.
Až vzpomínkystanou se šejkrem s ozvěnami,nechám je usnout v záhonu s pomněnkami.
Na dně každé tůně
Na dně každé tůněcosi v hloubce stůněKalem hnitím sedimentyhříchem prvým druhým entým
Povolené stehydávno spící něhynutí k vyhřeznutí žlučiVrhá zášti do područí
Snad někde v suti světnajdem spolu amuletOchrání nás před uřknutím
Probouzení
S rukama zatím od dětství
a ještě po světěa ještě po světěbytostná žízeň
Zlehka odhalená spící dívkak pasu rozepnutou košili
Zešílí to uvnitř nepoznaněa opile láká k pohlazenínáruče plné hebkých žíní
Komolím, komolíš, komolí 5
Zasloužilého herce, absolventa JAMU v Brně, už začalo unavovat, že desetiletí dostával jen malé role. To se odráželo především v nízkých honorářích. Proto se překvalifikoval na dolování kovů. A o kom je řeč.
Z letošního léta
*Noc nakrojili rorýsiČas předjitřního usebránínaráz není k mání
Nevyspalý od kdysi
*V krůpěji životaráno se mihotáTa kapka je z rosy
Leskla by senebýt kosy
Odněkud z luk
na louce tišesedl mi motýl na ruku –báseň odněkud
čas se zpomalilv rytmu zvonu odkudsi –kreslím sloce křídla
boží přítomnostláká ke psaní veršů –dřevokaz kazí
na klíně notesa v něm spousta prázdných stran –umět číst z mraků
Komolím, komolíš, komolí 5
Soused má dominantního německého ovčáka, který trpí kožními problémy. Je to prostě herrpes.
Místo času a podnětů, dával jeden londýnský manželský pár svým dětem spousty liber. Šlo o typickou liberální výchovu.
Návraty
Vyprostím housle ze zajetí javoruať rezonují prošlým časemKolem stolu vzniká rodinaKolem houslí hodinabezhraničníDálku ohraničíže už není ničíale vlastníRozehrané táhlé notyhloubkou cennéPíseň každé struny pro ztracené
Zkrátíš si cestu humnyVstup ano smíš dřív než poprosíš
Benjamin
Přátelům včera večer zemřel nejmladší syn.
https://www. ucitel21. cz/benjamin-lev%C3%AD%C4%8Dek
https://www.
Z deště
divoká řeka
žene silnicí petky –
slalom mezi auty
déšť a vichřice
Postůj chvíli
Postůj na chvíliŽloutnou plakátyodkvétají akátyNektar hledá motýly
Náhle bylo dalekona vracenío úzko z úžení
Zával konverzačních látekjak když střelíš do kůzlátekZbylo jenom dlužení.
Půlnoc přišla tiše
Půlnoc přišla tišeaby pohladilalidem spánky
Jako křížek zlehka na čelopro loučeníse skřivánkyA ten časje závan vzduchujako záchvěv dlouhých řas
Za každou láskou
Za každou láskouprasklina skeletuPeruť mi vylíná, zabrání rozletu
Za každou láskou zhynulouve stínu postává postava prokletíPustá od dětí
Po vodě plujtak jako Morana, ať do rána zmizíA ta chladná, černá slujať poslední je krizí.
Konečně
Nasloucháočima s ozvěnou vnímání
Bosáproti ježkům slov
Řekl jí„lásko“ oněměleaby necítila lov
A touha vřelak roztání
Komolím, komolíš, komolí 4
Závodník, který jel v čele páté etapy Tour de France neznal trať a špatně odbočil. Následoval ho celý teleton.
Bouře brzy zešílí v cyklon.
Její ňadra jej okozily na první pohled.
Krátce a rozverně o jaru
Jaro se rozšílíkdyž Morana v košilimizí v zátočině
Pupeny pukají samočinněVidím křepčit jelenaVšechno se zelená.
Odpuštění
A bude to krokzbývá pevná závora
A bude to třešeňtemnem vrostlá do dvora
A bude to dušeroubovaná na ropuše
Te in tua cruce quaeroprout queo mero. Dimitte.
Schíza
Je mi OSUDMatka měla schízukdyž opilá agresivní spermiepočala tu moji
Splaven divokou stokousutí myšlenekvevnitř i navenek se bojímže se dvojímtrojím…
Zahlušenýtepem ve spáncíchaž se TO stanena Malé Straněnebo kdesi
Nejistota svlačcem svíráv drápcích netopýraběsy
Volně
z bezedné tmy kapesroky tahal slovado korzetu vázaného veršeaž jednou plachtil kolem raceknasedla začal loupit z palub škunerůodřezky létajících ryb
a pak širé mořenačechralo křídlanad pěnou hřebenů vlnjak se mu o tom dřív jen zdálo.
Ječmen a zimostráz
Když ječmen ve vousech
lechtá větřík, pomaloučku letí
ještě je to
pohlazení dětí
Kyrylivka
Jak napíšu o Kyrylivceroztříštěnou báseňtraumatem okupace
Od vyloupených domůpo pláže se třpytíjantar střepů pivních lahví
Vyvržené byčky* v trojobalunafty, sazí a mazutuVlny kalné medúzamiplní limán vydechující bahno
Život tu přežívá v potulných psechklouzajících se po náledíz vazelíny
Ke hřbitovu
Zvon ukrojilpřítomný čas
Pomalu za rakví ke hřbitovuaby byl prostork líbání vzpomínek
Křížek vpředu kolébá seZpomal neúprosný čase
Už se kácí v našem leseKdo ví kdo příštěpoveze se.
V bouřce
Hromničkaa trámy vržouOkapy nestačí přívaluPřetéká hluboký dešťový svod
V soubojiodvěkých rivalůvětru vody a bleskustrach z bouřky píše arabeskuo víře v modlitbu anebo hromosvod.
Hlasy
Hlasy, hlasy… kdo jim velíOdkud tečou ty návody na úchvatné činydo mé cely
Ze strany maminčiny
Kulaté kliky neuzavřou hlavuuzavřeným oddělenímCigáro je šnorchl nad hladinu pasti
Lomcuju dveřmi rozbitým čelemMříže se potácíZakázali kouřit, bídáciv paláci ozvěn mých hlasů
Komolím, komolíš, komolí 3
Pro případ rozvodnění řeky Tibery patří k záchranným prostředkům obyvatel Vatikánu vatikánoe.
Herci z řad neurozených měšťanů se nemohli dostat k pořádným rolím. Byli stále obyčejní plejbeci.
Svatý Vít se snažil hlásat víru.
O lásce mluvíš jako o početí
O lásce mluvíš jako o početíJejí štěp roubuji do krovuaby ses měla kde skrýt před nečasem
Dům zpohádkoví dětmiv moři zahradymezi rákosy jabloní
Tam chci aby zůstal zakotvenaž nám námořníkůmzvadnou divoká tetování.
Miniatury od vody
Pustila ho k vodě
Netečně stékají kapkyhrázi po temeniŘece je to lhostejné/nebo to aspoň dělá/Stejně jako listy/šupiny duše, těla/mizející v zátočině
*Rybník už má husí kůžiz deštěHorečka páry stoupáz hladinyHladí ranky jako po angreštědo původní neviny
*Nachytané slzysbírá do svého meandruaby ani jedna kapka veršenepřišla nazmar
V kuchyni
Od žárovkyvisí mucholapkabídy muší. Svléká muchám těla z duší.
Dřímot z mákua ze sporáku teplo. Na zápražípeří ptákůkteré kocour každý večer ubezduší.
Od řeky
cudný závoj mlhkryje hladinu toku -řeka poďobaná deštěm
most končí v mlzenedosáhne druhý břeh -Charón je jistý
hřbetní ploutve rybtvoří rovině kopce -živý horizont.
Dáváš se poznat jako holubice
Už je zase poptávka
po bunkrech a hradbách
Apokalyptičtí kazatelé
mají slyšení
Komolím, komolíš, komolí 2
Sokol ulovil holuba v dravé poledne.
V malém jezírku žije po generace jen několik málo raků. Tím pádem se rozmnožují pouze mezi sebou. Už z toho mají gene rační problémy.
Protialkoholická
Čas sype duše do úhoruChléb náš tekutývykazuje známky moru
Už mají na čepu nocBílá pěna mléčné dráhya souhvězdí váhyškrtí hlásek o pomoc
Velký vůz veze novou bečkudo mozečků do jatýreknás blbečků.
Konečná
Bylo to jako výdech bizona v mrazivém ránudivošská síla posledního nádechuvýdechem proměněná v nic
A pak už jen hmota z tělakteré měl tolikrát v náručiPára se rozplynula
Ptáci zmlklijak při čtení půlnočniceNezačnou už nikdy jitřní zpěv
Otevřel dokořán okno do ložnicea nechal svíčku úplně dohořetnež přilétli havrani
Na dně
Říká v pláčiže v ní bydlí kdosikterý její vztahy kosíPak jí drtí v lebce kostibez přestáníbez lítosti
Žije v ní a je cizíkdyž jej hledámizí
Živápřesto žití rozkládá serozpouští se vodkou zasejako vodou v které tonou ryby
Nepila bykdybykdybykdyby.
Dnes večer
Dneska večer můžu vrátitslovo odtržené od člověkačlověku
prostinkou pohádkou vnoučatům
… už je pozdě
a tak vám přeji, naše kuřátkaspěte krásně, hajíA přeji to všem dětemi těm, které ještě samy nedýchají.
Noci
Záře chanukových svícízasvěcuje noc -Hořet.
Slza v kamenikaždého mostu –od tebe ke mně
Měsíc za mrakymění krajinu v saze -noci víry.
2x čtyřverší
Ztuchlé ryby kalných mrakůhalí zemi do soumrakuz komínů se nízce kouřívítr žene z jihu bouři
Když s ní jedlsrdce v krkuMísto lžiček mělo cinkatvrkú vrkú
Čtrnácté zastavení
Čtrnácté zastavení. Sedím s dobrým výhledemjak ze skleněné rakve Sněhurčinyv kavárně na Champs Elysées.
Obličeje svaté, hříšné, vykrojené ryze. Tisíc tváří na oltáři chodníku.
Kačenám
zas stejně voníbrambory s kopřivami -dětství u dědy
koupání v neckách -místo gumové kachnytýdenní káče
na břehu strouhyhýbají se blatouchy –máma s káčaty
Kouření (S 24 1-3)
v hospodách nelze –revolucionářijsou na záchodku
něco tabákupapírek filtr sirka –zákaz na háku
lékař předepsalžvýkačky s nikotinem -vůbec nehoří
Kdesi u Hodějic
Kdesi u Hodějic za Litavouzkrocenou do korytahoří podél tratiAsi od kol nákladního vlaku
Umouněný došedase mi v kouři Milan ztratilÚplně zmizel na slepé kolejioprátky visící na švestce
Cvrček v kolejištirozechvívá vzduchMísto slova na jazyku popel
Z čeho se tak unavilže nedohonil svoje plányZa zády spáleniště nesplacených fakturLitava tekla příliš daleko
Brněnská káznice
Hmatám rukamazeď po zdiživotních obrazůpromítaných po výsleších
Stěny cel s nahranými"celoživotňáky"stále tepou viděnímiv tomto chrámuMatky Bolesti.
Podzim spustil
Podzim spustil, z deště stěna, struny smutníza studena, že se ozve umíráček. Nesměle,jak prvňáček se začne hlásit o slovo. Mrtví seskládají přes cestu. Zbylým se blíží „hotovo“
Lilo, ze břehů se vychrlilo, co ještě není smířenéco musí jít a ne že ne.
Základní škola Avdijivka, Kotovskoho 1
Vlavicích seděly děti
které tu dávno nejsou
Škola po smrti
Vyhřezlými střevy sborovny
Komolím, komolíš, komolí
Sestaveno z komentářů pod Pokroutkami a Chlamníčky:
Provozoval tak intenzivně lesní pych a polní pych, až u něj došlo na přepych.
Rád psával o ubývajícím Měsíci. Byly to nádherné srpeční verše.
Pláču z toho, jak se oteplováním scvrkávají kry.
Báseň
Vcítit se do prostoruprázdného papíruA3 na míru297 x 420Shora dolůslova ztrácetsmát se s niminebo zvracet
Být básní klidně nemocenjen ať jsou v ní emoce.
Zbaveni Otce
Zbaveni Otceneumí ani MatkuPravda. Dověká.
Bílkovina člověkapřiplácnutá k mobilubez podílupovinnosti
Zato dosti práva
Klikání nikamProč vlastně dýchám.
Ještě je to křehké
Tak už spolu bydlímeještě se stydímeŠepoty zpovědnicevnesli jsme do ložnice
Spřádáme vztahové špagetyjá a tyMožná se ze sebe najímeanebo z bagety.
Čtyřverší v trocheji
Máš co chtěl by každý kluktrčí ve mně naplý lukKřehký jsem jak ranní rosaže mě přijmeš jednou bosá
Z hloubky závrať, styčný boduniká jak o závodPotácí se vratká zemuniká nám "navzájem"
Blátem brodit za humnaTráva ještě nemluvnávítá máti živých Evutrylky ptačích zpěvů
Poslední přání
Ulepený vzduch
jeho plícemi
sychravo vočích
řídké keře na podbradku
Zakokrhal kohout
Zakokrhal kohoutzemřelé zrno vypudilo klíčekPak zazvonil telefonve jménu Otce Syna a Duchaa už nás je zas o jednoho vícSlíbenýpožehnanýa já se už užmusím začít učit umíratBude to snadnékdyž jsem tolikrát nahrazenPřišel mi dopis, který jsem sám soběpřed léty psalZahvízdalo mezi zuby časuzírám slovapsaná mým dávným rukopisemJsem pořád dokolaJen paměť současných dějůmi odplouvá mozkomíšním mokem
Četba křížů v políchkde jsem roky nebylpřetrvává.
Štědrý den
Štědrý den
Tajemství pronikádo oken
Hvězdami ryzímido zimypoodkrývá nejtajnější taje
Taje.
Mini z terapie
rakev je místo
kde jsou ruce sepnuty
nebo podél těla
vpozoru
Ladovská zima
spadané lupení na trávuobloha klenutá šedíhalí nám Vánoce do hávuděravých okapů z mědi
v Hrusicích před léty bylo mi prímafotil jsem v hospodě Josefův obrázek"dědečku řekni nám co je to zima"fotka je odpověď zvídavých otázek.
Na schodech z Petrova
Scházím schody z Petrova
odkud Ivan Blatný
vlnil svůj Zelný trh
A pak už
Zahřejem si nohy pod peřinou
Studený nohy schovám doma pod peřinou
a ráno kafe dám si, hustý jako tér
(zpívá Radúza)
Tvé ruce mě dnes nepřivinou
Porod
Mé paní a mamkám našich sedmi vnoučat
Zažloutlé prostěradlo
bolestivě zatemnělo vědomí
Mělké dechy do stahů
Haiku 23, 17-19
pojídám hrušku -
sladká chuť se mi mísí
s bzučením vosy
drozd neodletěl -
Pověry (S 23,24-26)
černá kočka -
kvůli oklice přijdu
domů zas pozdě
kominík -
Tajemství
Kdybyste dříve, než v pravou dobu
chtěli lásku přivést khrobu
odhalte, kde mělo zůstat tajemství
A třeba byste, a vy smíte …
Z rodinné terapie
Vtiskl jsi do mě
úplně jinou Marii
abych byla oním jedním já
jako ty
Ranní čaj
Slimáčí slzy podzimního mžení
žehlí hroudy záhonům
jak babička hladívala
prostěradla na přestýlané posteli
Brno, za sv. Jakubem
Nad svatým Jakubem
obloha změnila se vnach
Zní zvon pátek od soboty půlící
U výčepu Na stojáka
V rozčílení
Řvali jsme vrozčílení
co nemělo se
ani šeptat
co pak líto je
Vzkříšení
Zakokrhá kohout
a smrt odežene
Plamínků svíček už nebude třeba
Zakokrhá kohout
Univerzální návod k použití nefunguje
Na všechno máš prý lepící pásku
Nefunguje pro oddělování
rozbíjení
semletí
Zimní variace na Bašóovu žábu (S 23,21-23)
na konci cesty
leží zamrzlý rybník -
žába neskáče
kluci hrají hokej
Balada na pondělní ráno
Poslední sen oprýskal
šupinami primalexu ze stropu záchodu
Vodovod odťukává
rdoušený času odchodu do práce
Spářka a bugr
Šel jsem pařit
Jeden velký lok
Dá se to popsat
leda přes Caps Lock
Krajina domova
Do pukliny v zídcemučenka se vpletlaMaria ve výklenkuzáří i beze světla
Od dědiny táhlé stráněkaple cesta setá holubími pírkyScéna jako báseňze zlidovělé sbírky
Změnila se užscenérie dávnověkáKrajinu jsme odkloniliod člověka
Sklizně H23,14-16
proud zrn pšenice
plní sýpku po okraj –
rozpršelo se
vybírané bobule
Ruce ženy
Potok rozezněný
nese rozpuštěný sníh
I ledové balvany si dnes povyskočí
Ruce ženy
Úlety
Kolem tebe
jak po břehu potoka
kde listí pluje pokaždé jiné
Žádný podzim nepomine
Ze skal (před 35 lety a ještě více kily)
v rukách silný třesz tíhy těl a karabin -káně se vznáší
vrchol stěny jeblízko odřené ruky -úsměv do potu
nahoře ticho -jen zrychlený tep a dechprozradí život.
Nemá mě ráda... má mě ráda
O čem má být báseňpro otrhanou kopretinupomýlenou v proroctví
O výčitkách.
Že přišel o svou prvotinua aniž by byl býval chtělpráší se mu na model
Jeho sedmnáct ještě nemá pláštěnkua tak když se toulal po venkuschytal studenou sprchu
čím dál rychleji
tok už čeří
kachnám peří
zmizí vdunajské deltě
podzim uviděl tě
Na balkóně v noci
na balkóně vnoci
s cigaretou rozjímání
a šestkrát splínem dolitou dvojkou vína
dotenkostěnné sklenice
Pohřeb tety Marie
kostelní zvony
zdeblínského chrámu -
blíž ktobě Bože můj
nad hřbitovní zdí
Výčitky
Výčitky
Tak vidíš
nedokážeš mlčet
Copak můžu být z ticha
O dechu (S23,18-20)
jedním dechem
za minutu čte mu děda –
astma je prevít
les dýchal vůní
Rande
horká letní noc
vřelé ruce “kam“ vědí
chloupky změdi
čeká jestli přijde
Eroze (S 23,15-17)
orné pole
poezie verozi –
v podloží jíly
není kam utéct -
Básnička z horka
Žeň času
je už na ouvrati
Halí ves do bílého fáče
a zbdělých dělá spáče
Prosvítání
Prosví(tání)
zrozjímání – exercicie na moři
Stačí jen obzor scelit s hladinou
Schoulená do sebe dvě víčka
Z tábora
Pozvala mě na noc do stanu
sympaťanda
zvedlejšího tábora
Jak rád bych šel
Z kopců (H23,11-13)
sbírá kameny
a klade je na sebe –
mění kóty map
kolem kapličky
Už jsou velcí
Minulost nočních vstávání.
Nesnášel jsem ty chvíle náhlých probuzení. Mohl jsem si do zblbnutí opakovat, že to je láska, a ta křivda je ve mně. Ve vteřině probuzení vím, co jsem zač.
Z vycházek a noci (S 23,12-14)
zas nespím –
rákos šeptá ze spánku
ukolébavku
znávštěvy vím že
Modlitba včerejšího večera
Modlím se teď
za roky příští
Ať za tebou stoupáme
jako po schodišti
Perníkářská
Vařili piko, dobrej var
až měli bejvák plnej par
Pak se jim chtělo cigáro
teď je vezou na áro
U táboráku (S 23,9-11)
bečka u ohně –každým půllitrem pivahvězdy víc září
sedíme v kruhu -ať už sedím kde sedímkouř mě miluje
oheň plápoláa má dnes zvláštní vůni –kde mám tenisky.
Je nás troška
Je nás troškaslabí jsmerozsévači, ženciKřehké prsty na růženci
Buď jeho zrcadlemopři se o křížjako o svůj rám
Neboj se. nepraskám.
Napít se pravdy
napít se pravdy
ze samého dna tůně -
vyhnou se sinicím
ze síly předků
Západ slunce
Moře kvečeru prudce temní
bez srdce jako bez kompasu
a pastýř zrudlých beránků
ví - už je zase nedopasu
Abychom mohli chvilku ještě spát
Potichu vstávala
měla už nalámané třísky na podpal
A když posouvala plecháč
melty po plotně
Tenkrát poprvé
S tvou hlavoublízko mojíS dychtivými ústyvzájemných podobojí
A z očí stala se zřídlanapsal bych:„narostla mi tehdy křídla“kdyby to nebylo klišé
Ale kdykoliv si„na poprvé“ vzpomenurozpláču se tiše
Už tenkrát napadlo měcosi o domověTo jak v březnuzačalo hřát červencově.
Bungee jumping
touhu měl skokempodobným puměskočit si z útesuna pružný gumě
dostal skok k narozkámchtěl se tak odvázatke gumě zapomnělnechat se uvázat
kdyby ti gumácibyli vždy důslednínebyly by narozkydnes jeho poslední.
Cestou z hospody, brendy
Cestou z hospody
chování je v hajzlulidi včera z mravů propadalikdyž mi cestou z pajzluruce pošlapali
Brendy
Pils.
Kdyby byla láska
K lásce sa přikládápolínko po polínkuTaky suché klestí
Ona ně vychládlavychládla ně pěstí
Kdyby byla láska ze slitinybyla by na ňu chuťsbíhaly sa sliny
Ale že ona jekřehučký plamínekvychládne kolikrátplotýnka kamínek.
30. dubna
Nahý záhon oblékl se natí. Kdosi před tím vyryl brázdy. Svatí.
Sprsty od hlíny vyseli semena.
Půl noci
Půl noci nespíš
houpáš dítě
máš už na něj vztek
položíš jej - řve
Když mi Vladimír Holan čte své verše
Zkaždého našeho setkání
vzniká aspoň sloka
které nerozumím
Ne hned
H 23,8-10
jen smítko prachu
koluje kolem slunce -
všechno co mám rád
klouzek růžovka
Osvobozený Jeruzalém
Osvobozený Jeruzalémje básníi věčnou touhourušenou raketami
Marně se ptášhlasem blízkým jekuKdo boří chráma proč mír je pořád na útěku
Marně vzhlížíšpřes zeď nářkůjestli spatříš bylinkářkus nůší plnou jitrocele
který umí léčit pravdubez výbušnin a bez ocele.
Okamžik
*Táboříme pod muzeem vorařství. Je načata první vodka Chlibnij Dar. Dosud nikdo z nás netušil, kolik a hlavně jakých darů chléb dává.
Oroseným večerem sjíždí do údolí povoz.
Budík
Budík
čtvrt na ráno
noc na kahánku
budík tříští střepy
Leháš si skrčená
Leháš si skrčená do jeho postýlky
… aby aspoň zbylá vůně
… nebo ve snech snad
Další pokus nebude
Lesní komunikace H 23,11-12, S 23, 4
nesu si zlesa
mnoho nových myšlenek –
kdo je tam volal
zlesa mě nese
Brněnskej Bronx
Bývá to láska
na první jehlu
a pak už není nic
jako dřív
Morana
Morana se pořád hází po proudu
a skoncem podzimu se zase vrací
Asi se někde vmoři odpařuje do mraků
a v krupici sněhu se knám znova dopotácí
Kaple
kaple se vzpíná
každým rokem blíž k nebi
kořeny lípy
ke kostelíku
Vesničtí psi (S 23,1-3)
vesnické ticho –
psí vytí na Měsíc
nikdo nevnímá
Měsíc provokuje
O domově
Napíšu pár veršů
o domově
O pokoji potomkově
o ibišku v květináči
Nadosah pootevřených dveří
Už končí metrické pásmo dětství
a proto křičí na synkopy dospívání
v strachuplných sněních bez záchytu
že za vrátky už cosi vyryto je v linorytu
Haiku, vysvětlující pojmy atd.
Pojmy, vysvětlující, co to haiku je
Gošičigo (go - 5, šiči – 7, go – 5) – rytmus haiku 5,7,5 mór (slabik …). Je to jakýsi vyšší princip. Japonci haiku většinou píší do jednoho řádku, my bychom řekli – sloupečku. Ale není ani tak důležité slabiky počítat.
Osvoboď nás
Od Kaina
v polích kříže
a po nich smírčí kameny
Pláč znova třese rameny
H 23,7-10
noc je dnes krásná
záblesky Geminidy -
spánek mě ruší
už jsou dušičky -
Jakási krajina
Jakási krajina
zarputile otočená zády k tvůrci
Vylínaná z prašiviny
Stručné schéma naší viny
H 23,4-7
jirnice modrá -
vzpomněl na její oči
tenkrát poprvé
ano životu -
Z plavby po Jadranu (H 23,1-3)
vítr dnes tvoří
na moři vlnobití -
racčí houpačka
ryby neberou -
Babička, Čundrák
Babička
ve starém sadě
trhá jablka –
uschlé větvoví trčí
2023
2023
Další list
. a chce se ještě vůbec číst.
Zase bude zšedlý den.
Špitla mu
Špitla mu
… jak poznám, že ta báseň je pro mě.
Až zaslechneš útlý hlas nevyslovených lkání
a až noc se vpije
Až úplně se setmí
°
Za soumraku
rozsvítil se ořešák
A pak až úplně se setmí
S 22-24,22
Krátké dny
stmívá se brzy -
bezzubé mraky koušou
scvrklý bochník dne
Tenkrát v Betlémě
Hvězda shora
na zem shlíží
Stepní vítr tmou se vzpíná
Pastýřům se oči klíží
V podkrovní seknici
Z kamen šplíchá světlo
Zpodkrovní seknice
vpátek večer
vytěkal týdenní mráz
Vleklý smolař
jeho lásky vznikaly nemožností
dál je dusit
byl jako pták tišící žízeň po dálkách
kde ani tryskem střemhlavého letu
Pozdně dušičková
Na kameni šednou fotky
brzy zavřou rozvrzanou bránu
Na chlad nestačí už polobotky
ani knoflík na zející ránu
Kácení
Odluka lípy s Janem z Nepomuku
pila dokončila umírání
A v něm bez dalšího ptaní
pouštíš moji ruku
Bachmut
Uhasl oheň
a zvyhořelého trafa
vběhli vlci chladu do světnice
Čas se zalkl
Fragmenty
°
vyhnané vnitřní dítě
nikdo o něm neví
týrané je ve sklepení
Zastavení
Autobus stojív další dědině
Volební plakátyna stěně čekárny
jsou jako zastavení křížové cesty
Která ta strana
S 19-21,22
když krade benzín
vzplane vášní pilota –
svítí si svíčkou
loupám máslovku
Začala sezóna sběru ovoce
Stupidní
Na umaštěné klávesnici
tvořím program pro vesnici
Za sčítání jablek švestek
V krvi Krista
Jehlou buchny trhá žílu
Speedem vkrvi
život mrví
nejen sobě
Do žilní stěny
Nutkání kdíře
do žilní stěny
Falickým tvarem inzulinky
stává se jehla partnerem
H 22, 20 - 22
znehybnět zimou
jako hladina mrazem -
zaspávám starost
akordy zní vmol –
Na motivy Václava Čtvrtka
Zelený přeliv
věčně mokré šosy
Vušáku puškvorcem
maže si revmatická kolena
O lásce H 22, 16 -19
sbíráš borůvky
do plechového hrnku -
dvě máš pod tričkem
když zavřu oči
Vnučka
Bývala jsi křehce zranitelná
třeba i pohádkou
zcizích obličejů
Plakávala
S 16 - 18. 22
srdce svázané láskou -
jediný žalář
osvobozeni
vegan měl vhlavě guláš
Jistoty traumatu
Nikdo není bez bolesti
stačí jen když se dobré
co se má dít
neděje
Mezi sovou a denními ptáky
Vplachém klidu
někde mezi sovou a denními ptáky
praskání skříně od babičky
A i ty nové zvuky myčky
Paray le Monial
Někdo prvně jiný naposled
vážil cestu khořícímu keři
Chvála skládá boží slovosled
a nitro živě věří
Sedmá komnata nitra
Tyhle hvězdy znám
Tají se mi dech
a každý atom těla
o nich zpívá
Z Novohradských hor (S 12-15,22)
v hraničním pásmu
jen bažant moh tam a zpět -
lidi stříleli
dneska naopak
Zpáteční jízdenka
Zhasnu a
probudím se sám
Startérem negativ je samota
když mění
Odplaven
Jak vyhaslá pole
voláš po vlnách
zpřítomnosti odplaven
Zavolej mě jménem
Třicátá vážná známost známého básníka
Znal jsi ji
tak od půl třetí
Hnedka ti bylo jasné
kolik bude dětí
Vistárie
Dívám se oknem na stěnu z vistáriejak se ten modrý vodopád ze zdi lijeSlyším včely v tom jejich zákoutíi vrabci tam kdesi hnízdímladé schovávají při zdiChrání je modrý plamen kohoutíJak je to tiché v houstnoucím létěi vítr ustal ve své piruetěpřed deštěm v poklidné únavěČekám až přijdeš a že se připojíšsama sebou mě zas odzbrojíšDo lásky vlítnem po hlavě.
Na hladině
dýchají vodu
a zdobí ji kruhy
bez oblázků žabek
Ježíš
Od srdce k srdci H 13 - 15
krásně vystavěný děj -
kaple a oni dva
voní heřmánkem
nesou společně
Když pršely málem dokonalé trocheje
Mraky měly dneska pnutí
inspirace je prý nutí
napsat báseň vmorseovce
na asfaltu, na vozovce
Průlom
Ostře se rozednívá.
po arktické noci
Vsynaptických škvírách
vyvěrají dopaminy
S 10 - 11, 22
na vsi chcípl pes
ale nuda nepřišla -
měli jen kočky
opice shání víza
H 10-12 22 Kopřivy
kopřivy rostou
za ostnatým drátem -
tam se nemůže
spadla ohrada
Jablíčka
za kopci
daleko kdesi
dávno všichni spí
mládenec jde si
Nedojel
S nákupem rychle domů. Kolo, taška, třísky stromů. Střepy cinkly
po asfaltu. Kolem zakop o své tělo.
Obcházení
Lidství klečí
na zchromlých kolenou
smočeno močí krabičáků
A přímky cest mění se
Jak nás ten čas zná
(soutěžní)
Jak nás ten čas zná… bože můjKdy naposledčetli jsme siv zorničkáchKdy naposledneusedal prachA ve zpětném zrcátkumizí lávka z kulatinyAž se k sobě vrátím … budu jinýI řeč je třebaznovu vynaléztDo stěn stoupatstrže sléztUž hučí stoka z Augiášova chlévapřes ni se klene lávka z kulatinyVracím se … jako někdo jiný.
H 7 - 9, 22 (Ptačí)
zelené oči -
sleduji tahy ptáků
za jarní travou
špačci se perou
Pražská příhoda
Kamarád nesnáší mobily. Kamarád nesnáší telefonování na ulici.
Je varhaník, spinetista, klavírista, skladatel a virtuos. Je také vysoký muž výrazných rysů a pronikavého pohledu.
Čekání na housle
Ze zapomenutých melodií
kapem k(v)apem harmonie
Nesourodé rytmy bicích
na ušních bubíncích
S 4 - 6, 22
ve vůni konvalinek
pečeně z trouby -
boj vegan – maso
na louce kvete
Tohle to je domů
Z koberce líná psí moč
neví kdy a proč
proč a komu
Tohle to je domů
Něco k haiku
Přidávám něco málo k teorii haiku na podkladě známého Bašóova haiku o opičce v dešti.
Přepis do latinky:
hacušigure saru mo komino o hošinari*
Macuo Bašó
Umyj si hlavu
Kdybych tě neznaljako díru po uhlíkuDálko marných kudyKdybych tě neznalse vším všudy…Jen mi lžeša ta lež je šikmá stavba v PisseStará adresa na dopiseUž to není na měže se zmítáš vlku v tlaměČas se kvapem úžíUmyj si hlavuaž na husí kůži.
S 1-3,22
setmělo se už
hvězdy nejsou na vrbě
jen pařez zbývá
skřivánek zpívá
Únik z pasti zajetosti ve třech bodech
zatnout mozek
vžilnatou pěst
vypáčit zavedenou kartotéku
od ucha kuchu až vyklopí
H 4-6 22 O vodě
kde jsou lučiny
kde je vlastně obloha -
hustě padá sníh
vítr od jihu -
Sváteční ostatky
Vdeštivém podvečeru
mokrá žízeň
po víně
Vlezlo
V otcově náručí
Skautský slib
Přeříkával jsem si ho tenkrát
když jsme spali před svatostánkem
vKostelním Vydří
H 1-3, 22
ve hřbitovní zdi
vrzá železná brána -
uvnitř jen ticho
měsíc nevyšel -
Ze čtyř ročních období
vajíčka v hnízdě
vbodlinách keře
trnové koruny
Zadar
Beránci
Beránci bílí
na nebi se skryli
Tmu šíří
křídla netopýří
Na mrazivém nebi
Před jedinou hvězdoučerň se mění v nachZ něj se bleskem šíří svítáníTma prchá, že má strašnej strachzačla věřit na táníNoc je zkrátka na marách. U jesliček Krista Pánakřepčí se, pije, zpíváOd půlnoci do ránaruce k nebi letíNikdo nudou nezazívápastýři jsou jako děti. Ovce tančí na zadníchvolek na rozích se točívšude hlahol, rej a smíchjednookým září oči. Andělé troubí mohutněaž naskakují pupínkyTak, jakoby měli plíceA kdyby je fakt mělitroubili by ještě víceaž praskaly by bubínky.
Končí rok
Končí rok
Jak jej shrnout do pár vět
Někdy hřál
pak zas studil
čas v pranostikách
svatá Lucie
likérem se opije
černým jako tér
svatá Lucie
Fáze lásky
Byli jako zastavení na znamenía tak k sobě v omámenízvedli rukuláska – jako výstřel z lukunapřed hravárande na Starém městějemně hrají žestěněkde kolem Týnaláska - brzy spaváza čas více gilotinahnis už vzlínádo mastného tyluláska - popel při rozptyludusí, taky se v ní tonepak už ani to nev tepnách po ní zbyly kalya nad komínem spalovnylehčí zbytky vytěkaly.
totalitní
v krajině voňavých konvalinek
bolí hlava zrýsovaných linek
bez pestrosti
ztěžka
3 mini
zimní sněžení
těšíme se sdětmi
bojíme se tání
manželčin hlas
Jedinečná partie
Pije jako každý - má to pod kontrolou
nachází ji pomočenou v posteli, dítě s plnými plínkami
Šňupe - jen pro zábavu
mluví na ni netopýři při úplňku nakřivo
Vlezlé jedle
svědkyně mého dětství
dávno mě už přerostly
teď znají nejintimnější detaily
nakukují mi větvemi do ložnice
Zimní s přídavkem od rybníka
lednové slunce
v bílé závěji -
žhavé uhlíky v mraze
nadvláda mrazu
Svatomartinské
°
ve vinném sudu
sladká šťáva Pálavy ach
Martin přichází
22. listopadu
sypané čaje
provoní celou kuchyň -
Asie se vrací
inverzní časy -
Holka modrooká
holka modrooká
seděla u potoka -
zánět močových cest
vpotoce se voda točí
Pocity
Antikvariát
voní poezií
Těším se na své plnící pero
Žalmy deště
Nápady
Nejlepší nápady chodí
z ničeho nic
Lupiči nad ránem
- jediní kteří nekradou
Bekasina a spol
Bekasina
šla do kasina
Hrát že chtěla
a neměla kačky
Dušičky
Marie a Marta
o dušičkách lenoší -
Lazar vstal zhrobu
na dušičky
Slunce buší do mraků
Slunce buší do mraků
v odvěkém souboji
Nikdy se nebojí
rvát fotony do praku
Když slyším ...
napětí vkuchyni
ruka na klice
žíznivých dveří do koupelny
bez dechu
Ivan Blatný II
Tančí slova bláznova
zoufalství
ze zmačkaných listů vkoši
Estetická emoce pod dekou
Dokud to jde
Dává smysl
věnovat životu čas
dokud se ještě může
než skutálí se
Jak svět přichází o básníky
Aspoň pět asketických nocí
tesal jsem ti básničku
Stála mě víc
než Michelangela David.
Když už nejsme
Odkud a kam
je od tebe ke mně
když už nejsme
Už nechtějí nechat se vést
kotel, šípky, trn
plynový kotel –
schody přestaly vrzat
pod strýcem suhlím
červené ruce -
Na pomezí zimy
vpodzimním šeru
ke klášteru
zimní temno
poklop rovu
Z Balkánu
noční Dubrovník -
nad molem je ho slyšet
pod ním tak tichý
slunce spaluje
Moc už nezbývá
Život nelžestokrát mu můžeš látTo jen člověk často selžea v pěsti změní prstokladProkouknu tě jako dítějasně zevnitř uvidím těkdyž se marně domů vracíšTo čas už spolknulskoro všechen písekv hodinách přesýpacíchRozesetá nenávistubírá ti dechNaděje ulpívá užjenom na prstechZbylá možnostzuby ceníA času sotvak odpuštění.
Nerozmrzá jíní
Louže přetéká
steny sucha
Slza je oční prach
Svatodušní zvonění krátí čas
Nebe v kropence
znavené prázdno
jenom dva prsty stačí
vkropence nebe
kde nejsou slova
den po novu
IIIIIIIIIIIIIIIIIII
srpek zaseknutý v poli
ostré ostří nezabolí
nebyl mezi stébly včera
Duchovní kolekce
v čase adventu
umlčené díkuvzdání -
jak dlouho ještě
odvaha ztrácí sílu
Ježek
Věnováno mladému zvoníkovi od sv. Jakuba in memoriam
Ježek skrývá cosi v břiše
dostat TO tkví v zaklínadlech*
Pojďme za ním skrytě, tiše
Odcházej pomaleji
Odcházej aspoň pomaleji
než odeženu strach
a uvěřím, že dá se ztratit
ve tmě vlastní duše
Skromná pocta Bohuslavu Reynkovi
Je to dávno jako dětství
noc plíživých koček
A ráno na zápraží
zchladle vrabec leží
Vesnický kostel
Vzpomínky voní
posečeným jetelem
A kadidlem v kostele
Pískovcové dlaždice
Houslař
Jsi houslař
a já housle
hrající lidem vlastní melodie
Jsou milé
V noci mě budíš
Vnoci mě budíš po astrách
ráno někdy půstem
Stoletým srůstem
dávno nepulzuje strach
Janu Zahradníčkovi
dorůst až kproroctví verše
vězněného vkamení kobky totality
jak kposlednímu vydechnutí
kde už nádech není třeba
Po svaté Anně
Po svaté Anně léto mlčí od ptáků unaveně.
Jen kobylky občas vrznou, aby se po ránu
zahřály třením. Pospává jindy hravé štěně.
V trávě se hromadí prázdné ulity.
Házení za hlavu
Otvorem vtýlu lebky
vypadne všechno,
co se kdy hodí za hlavu.
I to, co se nehodí.
velmi pozdní odpoledne
cestou domů
po sedmi osudech
odkládám nános u sv. Jakuba
na vršku lípy
Modrá
Smrk – hraničníkpo modré z Petříkovaa blíž do nebemodré borůvkyJeseník zaplavenýmodrými jazykyteplo v tisíci m. n. m. promodralá vnoučatanikdo neví proč
Bonus pro morousy:
světlušek jak much
vnoci má být temnota
Holubí domy
Některé domy
jsou šťastné
až se úplně vyprázdní
od člověka
Opilý jezdec
Opilý jezdec soumraku
klušez houstnoucího šera
a zmlčení těžkého strachem
nic už nevyvěrá
krajiny odcházení
mrazem obalená
krajina odcházení -
hřbitov na vršku
branka vrzla -
Z chalupy
jdu přes zahradu
vtempu naší sekačky -
tráva ulehá
rybník svlnkami -
Kdybych tě neznal
Kdybych tě neznaljako díru po uhlíkuDálko marných kudyKdybych tě neznalse vším všudy…Jen mi lžeša ta lež je šikmá stavba v PisseStará adresa na dopiseUž to není na měže se zmítáš vlku v tlaměČas se kvapem úžíUmyj si hlavuaž na husí kůži
Holan
míval jsem strach vykoupat se vjeho verších
ve vášních náměsíčného
o kterých ani neví
jen pevné chvění
Silmarillion
V okrových sítích
bukových stínů
střapaté vlasy
lesních trav
ProArt
V sobotu 19. 6. ve 20:00 ve vile Löw-Beer (Drobného 297/22 Brno) se odehraje dlouho odkládané představení, na kterém jsem se podílel svými verši.
Více zde:
https://www.
Ještě teď zmítá se
Už padají
ta laskavá slova
do vln neodpuštění
Tak bolí pohlazení
Jarní signály
nočním virblem
srnčích kopýtek
uspávána je tráva
snad je to jen klam
Ludvík Kolek
Ludvík Kolek
Naučil nás z adoracečerpat hloubku tichaChválou lámat hradby od Jericha. Nezabloudit v mlze, šeruSlovem sahat na důvěru. Vzbudil žízeň tvůrců chrámůa představil Mariijako naši mámu. Ještě dnes cítím,z Obnovy to chvěnía z darů Ducha oněmění.
Psaní na sílu
Utahané verše
zpěti polovic
Život básni berou
tempo dechu nenaberou
Posttraumatický stav
oharek uhelnatí škáru
jizvy po cigáru
myslela, že se uleví
když ukáže
Svátost Slova
Svátost slova
početí pole
Co Bůh spojí
nezůstává holé
Moje babička Františka
Teta Jarka byla třetí dítě
Ještě lezla po čtyřech
Jednou ráno oblékla babička děti
roztopila sporák, nakrmila je
Dopis
Tolik nekonců
umlčených slovy
Text bez iluze
pro víc ran než Kristových
4 x h
Jabloň je plná
dopoledních sluníček -
zajdou do trávy
rázová vlna -
6 H
rozumíš dobře
šepotu zmořských mušlí -
pochopilas mě
roztává příkrov -
čtyřsenrjú
šumění lesa
přinesl si z lesa -
musí na ušní
pes který štěká
Stará továrna
stará továrna -
příroda si bere zpět
co jí sebrali
bříza prorůstá
máma
Pro koho dýchá
pro koho tepe
láska sama
splody větev
Velká noc
To je ta noc
jediné svíce
ve kterou už nikdo nevěří
Osamělý plamínek zažehnul
Dvacáté výročí tátovy smrti
jen beze slova
mluví datum z náhrobku
a schnoucí růže.
Dnes na snídani
Opadané slunceještě trochu ospale,sedí naproti u snídaně. V bistru Imprese. Trvalo roky přijetíže káva bude čím dál studenější,kofein vyprchá. Dnes ještě ne.
Ivan Martin Jirous
Zhospody U Křížovníků
na Starém Městě
po vlastní cestě
přišels Ivane
Netové diskuse
Balí slova slinami
plivou po lidech
shnilý dech
Někomu do vlasů
Pidiatury
Reakce Tálibánu na zkracování sukní
za mini
miny
Spor o majetek
Moravská soda
klima na houby -
pod břichem bombardéru
vyrůstá hříbek
je znalcem módy
Od úst k ústům letí zpráva
Měsíc je nitka rybí kosti
Tma má jizvy od neštovic
Noční mrazík nepohostí
Spánek dělí napolovic
Terapeutická realita po čtvrt století praxe
šedivej od pilin odřenejch hroších kůží
za nehty sediment zaprášenejch plic
rozedma sklípků třináctých komnat
dech mně těžce úží
Žádný tů voděnku nepije
Na humně studnička
ze dřeva roubení
Sedával syneček
včíl není
Svoboda na ústupu
Svobodně se dívej
výhledem přes cedník
Dýchej, aby ses mohl
do sytosti zalykat
Distanční výuka
Učí se distančně
Nemají na internet
Nemají internet
O phral rozměnil noťas na piko
Zavolal jménem
Ten
Který Je
zavolal jménem.
V soucitu pokleká.
Vrány
hlučné, vznešené
osamělé jsou vhejnu -
saze na sněhu
přichází jaro
3 x povětrnostní
zima bez sněhu
podzim trvá do jara
hrablo leniví
vítr vrákosí
Voláš o pomoc
„Až se hodně pořežu
začnu vás zajímat“
Voláš o pomoc
odmítáním
Marie a Marta
Opatrně usrkuje polévku
a Marta nese chleba
Vzadumání říká:
"posaď se ke slovu života"
sezónní slovo
sezónní slovo
najít alespoň jedno
leží pod hruškou
sezónní slovo –
GPS
Řeka je nemilosrdná tím, že teče
Odnáší Boha do bahna delty
A nám dosud nedošlo, že odnášen je člověk
od všech začátků, které proměňují
Z Mléčné dráhy
Kolem Severky se všechno točí
Vůz je vůz … a Sírius
je kočí
Na pozadí mouru času
V létě se smyslně smráká
v létě se smyslně smráká
štafetu vlaštovčích náletů na strašáka
převzaly piloti myši, letci tiší
měsíční nehýtek
Je pozdě
Je pozdě
na "stálo by to za to"
Stál, zdržel se léta
Kdo přijde naproti
PF 2021
starý rok,
ať už rozbije se o molo
a jen dobré z něj se vylodí
ať všemu zlému
Provence
Mezi zídkami, levandule
Ještěrky zpomalují
Zatměli jsme už odpoledne
Grenache zavírá oči
Snad napodruhé
Chtěl říct
něco do mlčení
Souzvuk snevinností
Neznal čistá slova
za okrajem
cesta zvadlých kroků
prošlapaná mlázím
za okrajem svítá
kdosi mlčí
Ještě je všechny mám
Ještě je všechny mám
Přímka nestala se zatím úsečkou
Jablůňka vkvětu
i s jablky
smutničky
zem leží ladem
koně jsou pryč ze stájí
strašák na poli
babí léto
Svatý Vavřinec
Nad splávkem noci ráno hlavou kroutí
Kouká do prázdných lahví vína
To se zase někdo rmoutí
když zajala jej kocovina
všechno je jinak
na stromech skrytě
vyhrávají cikády
romantik kleje
zvonička hlásí
Čtvero ročních období
hlízám někdo řekl, teď
hlíně praskly švy
tlakem šafránu
obilí zraje
Listopadová
Podzim se hlásí
studnami paměti
Hluboce jsou hloubené
Ve skružích plavou básně
Daleko
Smaltovaný kyblík
schází po pěti schodech
Hadr opile šněruje
celou šíři schodiště
Stromy
už zas je pozdní odplouvání podzim smývá listy stráním
roky vrstvil kruhy
kolem středu –
památníček života
Pozval ji
Pozval ji
Déšť se pozval sám
Vyšli, hnedka mokří
Co bys řekla
ProART - Holan-Vanutí
https://www. proart-festival. cz/cz/holan_vanuti/
Srdečně zvu spolu s choreografem Martinem Dvořákem (ač jen zázrakem se to odehraje v inzerovaném termínu).
Poezii k dílu jsem napsal, jak si při své přirozené skromnosti troufám podtrhnout :-).
jiskry, holub, jehličí
jiskry zohniště
vyletěly vysoko –
nebe plné hvězd
holub klepe zobákem
Když je manželka německá básnířka
Připrav mi k svačině
křupavou bagetu
Doprostřed namaž mi básničku
Prosím tě, ať není v němčině
Carpe diem
Budu ti věřit
i když řeknou, lžeš
Budu doufat ve smích
i když se teď nesměješ
O létání
motýl byl jen sen -
nehmotná stopa pigmentu
mezi prsty
slunce se sune
sem se chodím ptát
noc dospala den
vlípě svítá
hlava zNepomuku
listí slovy hýří
Sen
Občas se mi zdají sny,ve kterých vím, že snímŽádná skutečnostTenkrát, když na tátovi pučely metastázy,já byl mnohem starší než jsem dnes,se mi takový zdál:Že taťkův kmen saje rakovina… kořen odumřelTo je jen sen. Plakal jsem radostív nejkrásnějším probuzeníVšak někdy se zdá realitaNa větvích zšedlá jabka zimyhlína na kámena já sámtáta téměř mezi svýmijen si krátce počkatna ámen.
Haiku x
osamělá plavba
introverta -
zárodek trosečníka
štípaný bambus -
Na počátku bylo Slovo
Na počátku bylo Slovo
Zahnízdilo
protože bylo zoráno
To Slovo se stalo tělem
Ztemnělá slunce
strnulé vrány
na polním holomraze -
saze zkomínů
na sklonku vychládání
Matouš 25, 13
uchem jehly táhnou velbloudi
spokorou lehce projdou kdožínkám
jen špunt sektu trčí
vhrdle láhve bez bublinek
Vývojová
nastartovali vůz
projeli se v blues
pak zapřáhli radlice
a zpodsvětí ornice
pětihaičí
na podzim vřece
přibližuje se zima -
pluje na listí
kolem kostela
Na šňůře
košile vlaje
jako trenky nad hradem
není tak vtipná
Husa na provázku
Nedořečeno
Měl bych jít tam
kde jsi chtěla strávit dovolené
Khladině roubené rákosím
Doříct, co jsem nedořekl
Ej zídko z kamene
Ej zídko z kamene
pod horskou salaší
Hříbata k rybníku
kolem hnali
Něco k současným výkladům historie
Drolí se skutečnost
rytá do opuky
Cesta nesjízdná je
pro výtluky
Když se zrovna neklidně křižují myšlenky
Když se zrovna
neklidně křižují myšlenky
je to jak být sám
na bulvární tisk
Postřehy ze včerejší terapie
stačí hlt, husí kůže
vkleci zajdeš, zavřená
motor, ten už nenaskočí
zalklý vodkou, okena
něco závislosti
jen se pořádně nadechla
hned vyletěl pták
někdy hrdlička
jindy krkavec
Divoké husy
nad polem kejhá
hejno divokých husí -
padá první sníh
3x do větru
vparku je vítr
stromům shazuje listí
osika ztrácí strach
vparku je vítr
Čas je kámen na dně jezera
Kalná vůně mrtvých květů
dým sfouknutých voskovic
Rána v krku černě září
jasem pozhášených svic
sen jednoho anděla
vrátí se ti klidný dům
s vánočním stromkem, neopadá
bohatý prostými poklady
s okny bez fošen pro nebeské světlo
Rosničce
Rosničce
na větvi vrbičky rostoucí ze břehu kalného rybníka sedí malá rosnička
kuňká si a kuňká že ta modrá tůňka co se v ní narodila a strávila dětství jako pulec byla lepší v parném létě díky chladu hlubokého stínu lesa -
pohled ti po léta se mnou nezamrzl jen někdy se tvé studánky vylily z břehu
Nebyl rogalo
ještě slyšel ahoj a měl v ruce telefon
pak mu mraky vzaly peří
s jedním křídlem
se nedá letět
Proč
Hlíno
nerouhej se hrnčíři
neptej se jej proč
Jak bezrucí kejklíři
O Velkém pátku
O Velkém pátku
kolem ukřižovaného
krkavci
Vyzobat semena
A Slovo se stalo tělem
Svátost Slova
početí pole
Co Bůh pojí
nezůstává holé
Konverze
Až mé stopy překryjí
otisky divokých koček
na chlupy kožešin usednou
roje sněhových vloček
Ticho před bouří
Náhle se vítr zalklcuckem mrakuPusou jako od bezucumlá oblohuKumuly ježí ostnybřitká kosaPetr chystá rozsíthrsti prosa
Změřil mě
Změřil mě můj vlastní verš
Jako poutníka měří dálka,
cíl a to, co si z něho odnese
Můj verš řekl:
vyvěrat z hrobu
chléb se stává slovem
víno melodií
rozechvělé struny
starodávného vypravěče
modlitba
Voda trnula
Tolik se bála zimy
až znehybněla
voda usnula
Matiční
Pravda bez dosahuna hřebeni stěnyPravda barvybouřkového mrakuU paty zdizávěj hrachu.
Senrjú
podzimní mraky
déšť rozmočil stín
zakalil lesk kalužin
na okraji vsi
Litanie ubožáka
orodovnice oněmělá
okoralý obrázku zrakve
zbytku popela po kremaci
kropenko vyschlá
ptačí přemostění
za oknem kosi
křivky letu nad vodou
staví Černý most
lidé jdou přes most
Aktuální
mám jedno velký plusimunitu na koronavirus
… já a ještě jeden Rus
přes veškerou prevencidesinfekci v kredencipři veškeré osvětězbudem sami na světě
to má jedno velký mínus. a siceže ten Rus
Předjarní
Předjarní
Déšť prostřeluje mlhu broky
Noviny sněhu děraví
Život už kypí
domácí chléb
soumrak končí den
pták vlétl do trámoví
doma je doma
chleba a víno
Až zima lesy zalehne
Až zima lesy zalehne
žíhanou chmurou šedi
to nebe klidně vpoledne
tupozrace hledí
Litanie
v chladivém bezvětří
les se modlí litanie
list po listu
nešpory před spaním
Ve větrném bezvětří
stříbrný jas dne
změnil oblohu v klenot
nad šnečí cestou
rozpršelo se
Blíží se jaro
Blíží se jaro
Pilát si zmrzlé ruce myjeMrtvý čas se chvějeve stádiu agónie
Učím se po hmaturozpoznat tepod závěje
V křiku stěhovavých ptákůden už zase našel klíčeDodá zemi petrklíče.
Ivan Blatný
Jít kolem Svratky
až tam, kam už to nejde
Kvůli dešti
… jak jenom dneska lije
Zimní miniatury
mraky sypou sněženky
zpředjaří
vnich
pokaždé se vrací znova
Tam v Betlémě
Když prší noční rosa
noha nohu mine
obtěžkaná
bosá
3 x Růže
na stole vázave vodě kytka růžíláska bez trníIIrůže v kuchyniroky jich bylo máloza teplo domu
III
lepší prostředek
na dobrý spánek není
Telegrafní dráty
vlaštovky sedí
na telegrafním drátě
Afrika volá
krajina mizí
odřezky krize
poznal tu hodinu převratu
ve které stojí přede dveřmi ozbrojenci
srozkazem zabíjet
přesto, přes všechno
Zimní
Kjídlu
zbude hlad
Bída polím pod srst vlezla
Zholomrazu by se těžce žilo
Podzimní miniatury
vrba si odřekla poslední list
až na rybí kost
sklizeno do vysypaného klasu
na strniště
Let netopýra
umlkli ptáci
měsíc zastínil slunce
let netopýra
utichly lesy
Klidně ať mě vláčí
Klidně ať mě vláčílesklými oklikamia zlatý prach mi do očíkdokoliv hodí
To je jen neduživá mocplaná polní tráva
A co je vícnež že ve stájise hříbě rodí
A co je vícnež že zemidéšť obtěžkává.
Napsáno k performaci
Na všechny otázky, myslel si
že byl připraven odpovědět
svým složitým poetizmem
Květiny jsou tiché
Ze hřbitova
stuhy věnců
pod šedou fotkou
titulky němého filmu
kořeny túje
Dušičková
Kde jste, dávní v této chvíli.
Sám, v kalné mlze zbylý,
tápu do neznáma.
Kde jste, dávní v této chvíli.
Různoúhlé pohledy na lásku
Holubičí znamení
srdce odkamení
do podoby masa
Pavoučice ztouhy tká
Vladimíru Holanovi
Vy chudokrevní o krev Krista k transfuzi pro člověka
však s trativody krve Kainovy
Otevřeli jste mu oči
Někde vroce padesát začalo svítat, i když v temnu Pankráců a Mírovů
Pocta Holanovi
Květiny jsou tiché, ba ani kámen nevnucuje hudbu
cudnému větru
A co je zpěv vědí jen oněmělí ptáci
a možná tak trochu básníci, kteří ztrácí verše
Západy
modrý mech hoří
nikdo z ohně nemá strach
kouří vůně moří
na vlnách
Čas se klouže po sekeře
trním šípků
stezka z kapek krve
ke zvoničce na stráni
dechem jetele
Podzimní senrjú
pod stromy padá
žlutý nepopsaný list
čekat na haiku
nasněžilo pod kaštan
jsi báseň
jsi báseň obrácená
hebkou stranou
z žíní hříbat
dívčích vlasů
Ivan Blatný (Zelný trh)
Mlčením
maloval verše
Měly barvy a vůně
jeho prazvláštní krajiny
Kolik ještě
Kolik ještě
od pramene kmoři
Přes kameny
tříbit pevnost svazku
Cesty zpět
Cesty zpět
nechávají šlépěje
v metličkách jinovatky
Už neroztají
Konec léta
mouka rozemnutá mezi prsty v mlhu
podzim tajně vzlíná z větve v list
pozdničko přimhouřená
halíš podlouhlými stíny, usmířená
3 x o ptactvu
křepelka sčítá
pět peněz, pět peněz
podzimním břízkám
smráká se
Chlapi
chlapi už nejsou
odtáli kdoví kam
kořeny vedou do nikam
každý se jen chichotá
dogma v hlavě
dogma vhlavě
srdce bez víry
hladí krky
ostřím sekyry
Oteplilo se
Oteplilo se
Vinárna přetekla na chodník
Zahrádka rozkvetla štamgasty
Voní Vavřinečkem,
v rozbřesku stíny
vrozbřesku stíny
to jen bažanti vzlétli
dík brokům lovců
vrozbřesku stíny
Lesu je ticho
Vpříkopech u cest
polehaná stébla trav
Když zrály třešně
Zválaná tráva
Tři fauly
sezónní slova
jen na sedmnáct slabik
známka úspěchu
zvukomalebnost
Hledání
Začal jsem postrádat
nikdy nepoznaného, mluvit sním
a slova se stala modlitbou
- stopami vzasněžené pláni, po kolena
Jabloňový květ
Jabloňový květ
ač prosil jsem o úrodu
vymyl vzpurný déšť
Jen podzimpřišel si na své
Rybářská
Vzátoce zarostlé mlhou
uhynula půlka dne
Starý rybář měsíc
pomalu vykasává plachtu
Proutek Jišajův
vzešel proutek
zpařezu Jišajova
modlitba svlačce
prázdnem prorůstá
V dojezdu na zastávce rozjezdu
Vdojezdu na zastávce rozjezdu
Piko na lístek už mi nedá
až nakradu, tak prej dostanu
(když von neměl, dával sem mu zadara)
Dědovy ruce
Nad rozbředlým sněhem
mokrý závěs oparu
Plaňkový plot
a ještě bílá pole
dvanáctka
zbarevných stromů
zas vyletují draci
do zimy spadnou
svlačec na plotě
Odkvetlá
třešeň v květu sní
o lásce, naději
nežli odkvete
zrazená láska
Zazněl smích
Kam se poděl hřeb včerejších probuzení
Pronikal sny, tělem, vzpomínkami
Tma věrně tmavá kalila rozednění
Duše plakávala: Navždy sami
Ranní
ránem vzlíná čaj
podhůřím Himaláje
stoupá modlitba
špetka červánků
šeříky v mlze
šeříky v mlze
maminky ráno v parku
jsou na cigárku
ve zralém žitě
Čas bydlí na kyvadle
Jabloň je vkvětu
Pak jabko na zem spadlé
Čas zabydlel se na kyvadle
Měsíc vúplňku
Vánoční a Novoroční vinšování
Lásko započatá v Nazaretě
v Betlémě zrozená
Je tě málo v tomhle světě
nezůstávej ztracená
Jeruzalém
každičké jitro
vstávají zútrob noci
synové světla
tohle to ráno
Na odchodnou
Prvními tabulemi kouřového skla
zamkly se kaluže
Slunce že už nemůže
co se od něj čeká
Genesis
med kolem huby
včely znova přiletí
na truc ministrům
jsme ještě člověk.
Čápi se učí létat
prádlo na šňůře-
čápi se učí létat
v jižním větru
louka by pila -
Z vět se svlékat
ploty, hranice
přelétají jenom ptáci
já chci mít křídla
5,7,5 (-1,-1,-1)
noty kočičích tlapek
proč hvězdy mlčí
kdopak jim zavřel ústa
lež poporůstá
láska je úplněk
Good bye Black Sabbath
ne nějaký . co se hraje
v rozhlasech
byl jsi na dřeň
a o vzteku
Dálka
dálka začíná dveřmi
kořeny
vytažené do neznámé metafory
nových ran
Druhý příchod
Opravdový král se objeví na misii
V chatrči bez WC
se žloutenkou, s TBC
zatančí s bezdomovci ploužáky
Srpen 2018
Vedro se přitulilo ke kořenům
Kůrovec vábí zuby pily
Krkavci by se přeli o mrtvolu
však odletěli pít
Pocta Janu Skácelovi
Pocta Janu Skácelovi
Jednoduchý verš
až k pláči
Trylek ptačí
Bylo to, jako když seberou chlast
Bylo to … jako když seberou chlast
Prostor je past
Žádná zadní vrátka
a lávka … už jen vratká
Letní noc
°
Sporé jaro se lehce vzňalo
fénem léta
Znělá vůně lípy odezněla
Nedonošená
Nedonošená
Mezi pysky trčela
zčernalá krev oněměle
Jako když umírá báseň
Velkopáteční
jako olovnice
visíš z kříže
směr dolů
je smrti vstříc
z kraje jara
z kraje jarapršívá do políodemčený potok klokotá
těhotná hlínaa stařec o holialfa a omega života.
Přání
Sotva tě zahlédnu, cítím endorfíny
Mé ruce samy se chystají k dotyku
Z hrudi mi zní jak z kovárny kovadliny
Údery do rytmu milostných jazyků
Škvírou ve dveřích dobytčáku
Škvírou ve dveřích dobytčáku
Celou tu dlouhou noc prosí.
Škvírou pláčou o pomoc, bosí.
Vpotu rukou stéblo tone.
Vánoční a Novoroční
Pastýř betlémský
Vůně tmy jinak nic
Než blikot večernic
Ticho se nese
Odcházení
Nebudeme spolu
Znělo to nejdřív jako slza
spuštěná ovládačem
zprotější strany stolu
Dotýkané světlo
Dotýkané světlo
z jádra pohybu
Vertikála
a skála
Romantika odplula s léty manželsví
(Hokku)
jsem s tebou posté
pod nebesy, koukám se
na tvé křivky prosté
Podzimní trilogie
Symfonie
Šustění listí na cestě
Melodie křídel
vdvojhlase sdechem
Odpuštění
Rok 1989.
Seminář charismatické duchovní obnovy v Brně.
Totalita, seminář je tajný.
Ti, kdo jej vedou (např.
Bída
Bída
Je místo kde není Alláh.
Sinalé náměstíčko, spíše plácek.
Pár kamenných vykřičníků. Náhrobky.
Až doprší léto
Až doprší léto
zvednou se ptáci
a listy zatouží
letět snimi
Ochlazení
Pomalu sněhem zarůstá krajina
to opičí se zahrady po bílém nebi
Teplota s úsměvem nevinna
podle se ze rtuti šklebí
Věčné světlo
Věčné světlo
Večer spěchal
na mši svatou
Ulicemi vtekl
Snad abychom šli
Snad abychom šli
ještě pro jablka
Jen na vrcholcích nechat
až zapadá ptákům
Chanov
Chanov
Dech manuálů sociální práce zasmrděl
mezi zkaženými zuby bloků paneláků
Z bezcílí
Nejtěžší báseň
nejtěžší báseň
kterou jsem se neodvážil napsat
podle svého zvyku inkoustem na papír
Tady byla doma
Básníku, ...!
Básníku, musíš být schopen vraždynavždy, pro tři tahy veršebez rešerše
spatřit portrét v čmouhách na paletějak nikdo jiný v celém světě
nahmatat jej pro slepéNež dotepe.
Rozmarýn
Hledím tvýma očima
barvy uschlých rozmarýnů
Kudy jsme to vlastně odešli
z chládku baldachýnu
Mohl bych ti říct
mohl bych ti říct něco o smrti
kdybych ji stebou prožíval
kdybych sestoupil až ktobě
a nenechal tě o samotě
Čekání
Prázdno v polích
klekáním
a zima lehla znaveně
Už o polednách stmíváním