V bouřce

(Jo, Lukáši, je to nějaké divné...; nevím přesně, jak je to dnes, ale třeba takový geodet ještě před pár lety za dva tisíce Kč hrubého pracoval třeba někdy  i několik dnů...)

Mám kamarátku, ktorá mi každý rok venuje hromničnú sviečku,...je ro fajn pocit mať barličku ...

Když jsem byla malá holka, tak jsem při bouřce utíkala pod střechu přístřešku na zahradě. Bydleli jsme tenkrát v Jaselských kasárnách v Opavě. Byla tam v pytli sušená krev pro slepice a nářadí. Sedávala na něm a pozorovala... Když utichala, tak poslouchala zvuky :okap a stružku vymletou deštěm a pak tu zvlášní barvu oblohy. Jako byla umytá peklem. A přesně tak voněla.

Bouřka je krásná.

Tohle je akční! Ale potom ta nádhera, až to pomine...   :)

Manželka se bojí bouřky v noci. Proto se vždycky drží hromosvodu.

Tak arabesky se ti zachtělo. Nebo hromosvoda ?

Považuji prakticky za vyloučené, že se Václav Divíšek alias Prokop Diviš v souvislosti s tvým dílkem obrací v hrobě.

Viděl jsem zasažený mohutný smrk. Vprostřed lesa (nikoliv na kraji, jak se stává nejčastěji). Část kmene explodovala a metrové třísky z se rozletěly až 20 m daleko. Vybuchly mu i některé kořeny. Hlína nad nimi byla odhozená. Obrovská energie. 

Já mám ve verandě větev dubu. Je jako strom, až po strop. Ten blesk z ní svlékl kůru, je na jednom místě černá jeho dotekem. Chytila mne tenkrát v lese, Najednou ztichli ptáci. A po straně pěšiny jako by někdo prsty prohmatával listí. Chvělo se. Vidím to jako dneska. Zrychlila jsem krok. Pak udeřila. Psi utekli a začal mi hrát mobil. Měla jsem strach se pohnout. Pak jsem došla k tomu dubu. Bylo to kousek. 

Vzala jsem si ho domů. Teď už vím. 

dík

rivalů na rozdíl od tvrdých hlav ořechů i oříšků