Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZakokrhal kohout
Autor
Radovan Jiří Voříšek
Zakokrhal kohout
zemřelé zrno vypudilo klíček
Pak zazvonil telefon
ve jménu Otce Syna a Ducha
a už nás je zas o jednoho víc
Slíbený
požehnaný
a já se už už
musím začít učit umírat
Bude to snadné
když jsem tolikrát nahrazen
Přišel mi dopis, který jsem sám sobě
před léty psal
Zahvízdalo mezi zuby času
zírám slova
psaná mým dávným rukopisem
Jsem pořád dokola
Jen paměť současných dějů
mi odplouvá mozkomíšním mokem
Četba křížů v polích
kde jsem roky nebyl
přetrvává
10 názorů
S tím nahrazením máš asi pravdu. To já budu nenahraditelný... co to plácám, chci říct nenahrazený...
Poezie, která člověka uchopí a on už nemůže přestat číst...
Já když slyším zakokrhal kohout, tak mně to evokuje velikonoce.
Goro, vnímáš to správně. Pro mě je leccos spojuje, proto jsem je dal na jeden "papír".
Janino šestá, dík, Evži a Supe taky dík.
Radovane, vnímám dílo jako dvě básně. Druhá začíná v tučném písmu... obě poněkud fatalistické, zádumčivé. Dobře!
Takové hodně osobní.
Radovan Jiří Voříšek
03. 01. 2024K3 dík