Rozevřený sykot

Večer když
matnou tmu rozčeří lampy
Zhasínám oči a potichu smutním
Nepoznám lampáře, co rozžíhal lucerny

07. 07. 2007
4
4
1746
Miniatury, hříčky

Soumrak jezinek

Sedmihlavá kráska, po večerech potají juchající v hloupém klobouku Rozety a Rozetky, rozevlásátá sběhla do ohrady k havraníkovi. Havraník, řeknutý Hlekrkavec, ctihodný muž ctihodné ženy a ctihodných dětí, v onu polozaprášenou dobu rozprostíral kůly k večeři krákavcům. Zatloukaje mršinu po mrše, mrchu po mršině deset centimetrů hlubokým hřebíkem, pobroukoval si nějakou odrhanou lipovou píseň.
„Zatroleně, zase mi chybí vidličky.

08. 04. 2007
2
3
2333
Blbůstky

Monolog (podruhé čarodějkou)

Listím se propadámdo jiných krajin
Listím
Se zvadlou kopretinou ve vlasechZním jakoPostmoderně uměláStarodávně zapomenutáJeskyňkaJen ten vyčítavý pohled je škaredě stejný
Tahle šedivá zbrázděná ulicerozbitý chodník ukopnutá hlavaA proč nemůžu vidět jiným směrem. Rozlitá barva přepůlená ještěrkaChameleon za záclonou si myslí, že je nenápadný

23. 09. 2006
1
0
1374
Indispozice

Porozprava předvečerní, zádušní a krotká

V mraky pozlacené ulici stalo se nestalo bylo by se stalo. Potkali se dva, náměsíčný a náslunečný, obličeje bílé, ruce natažené jak nemlouvavě tyranské a bičující loutky. Chodidla taky bílá, ale s hnědým blátem rozdusaných kaluží smíchána.
Sedli si na drvěnou lahvičku, protože tamta stará starženka ze třetího patra pletla podobiznu mraku.

06. 07. 2006
1
1
2227
Blbůstky

VI.

Mračnou pěšinou loudám se potají
I když už víly mají usínat
Chřestím a hrkám
A umlkám vzápětí.

02. 07. 2006
1
0
2173
Miniatury, hříčky

Svlékání do modra

malinkou
rozpuklou
trhlinou ve větru
trychtýřem sleju své slívové bolesti

29. 06. 2006
16
4
3176
Miniatury, hříčky

Starobní závan nacionalismu v tramvaji

Vlastně nešlo o nic. O bohapusté nic. Studenti se vraceli ze svých domovů do svých přechodných domovů, vášniví vyznavači nedělních předvánočních nákupů se vraceli do reality a nešťastníci s tupými lokty ve větru vláli za napěchovanou tramvají, přivřeni rukou do dveří. Vlastně nešlo o nic.

18. 12. 2005
2
0
936
Úvahy

Vše pro vážnou hudbu, ale nic pro koncerty!

Vycházela jsem po krásném schodišti s krásným červeným kobercem v džínách a svetru a přede mnou cupitala šlechtična ze zapomenutých dob v temně zeleném nabíraném šatu se zlatým lemováním. Její trubadúr zřejmě zabloudil do nějaké útulné krčmy. Svůj svému, nic mu nevyčítejme. Dáma s sebou totiž vedla syna, bohužel jen v obleku, nikoli v dvorském hábitu.

16. 12. 2005
1
0
1302
Úvahy

Záhada sobeckého naplnění biologické potřeby

Jeden ultrarevolucionářský asketický mladík, který by možná mohl i existovat, vešel ve čtvrtek kolem poledne do velkoobchodu s nábytkem a pilně se pustil do práce. Řezal, co mu pod ruku přišlo a naporcované části postelí rovnal na hezounkou hromádku dříví. Ó venkovská idyla. Kdyby přišla zima, obchod má hned čím přikládat.

14. 12. 2005
1
0
982
Úvahy

Nedostavěné hrady z písku

Výběr

Existuje hrad, hrad z písku uprostřed myšlenkové pouště. Je zvláštní a nedostavěný, bez oken a dveří. Opuštěný, ne osamělý, s hradním pánem v plesnivé kobce. Nevinná hračka.

12. 12. 2005
3
0
2497
Úvahy

Pod hábitem počmárána

Elipsy, čmárance a rozmazané vodové barvy - hoj. Hojnost všeho. Všeho. Hoj.

10. 12. 2005
2
0
2407
Jen tak pro radost

Kritický pohled z tramvajových kolejí

"Městská hromadná doprava se tak jmenuje proto, že když vůz nečekaně zabrzdí, tak jsou všichni na jedné hromadě," ozřejmil mi jednoho krásného dne můj zkušenější kamarád. Odborník to na slovo vzatý samozřejmě, žádný tramvajový panic z vesničky mezi kopci, kde jezdí maximálně malé děti na hřbetech svých otců, a to navíc jen, když si hrají. "Ale klid, bude to v pohodě," dodal s mírným ušklíbnutím při pohledu na mou překvapením deformovanou tvář.
Ale já vím svoje.

24. 05. 2005
9
0
7358
Povídky

Večery pod pouliční lampou

- Lavička mezi stromy je šedivý kamínek na umetené cestě, který si může vzít a malovat na něj
vždy jen jeden člověk. Barevné oblázky se přece neztrácejí.
Byly už snad dvě hodiny v noci. Odbíjely kostelní hodiny.

20. 05. 2005
2
0
3758
Povídky

Po zarostlém... cestě :)

"No, pokud mám být upřímný, Faraeli, tak ti musím zcela vážně sdělit, že si myslím, že vyhnout se obloukem všem krčmám a přívětivým vesničanům, kteří mají pro pány z města vždy náruč a spíš se sklípkem otevřeny, od tebe bylo přinejmenším nedomyšlené. A chodit po zarostlých cestách, kam už nezabloudí ani opilí vozkové, to je taky nápad jak z hlavy ospalýho draka. Budu k tobě shovívavý a pro tentokrát to pominu - pokud souhlasíš s tím, že okamžitě - okamžitě. opouštíme tuhle pustinu.

08. 04. 2005
1
0
1237
Próza na pokračování

III

Místo sbírání šupin tvého draka z dýmu spálené trávy,
Indigově zakalených kamenů ze skla
CHyť vítr - neodleť mi -
Adepte na vévodu mraků

04. 04. 2005
4
0
2300
Miniatury, hříčky

Levitující maňásek

Na břehu pláže meditoval stařec s průzračně modrýma očima. Vlny soli cákající zpod bosých nohou Pilota jej rozežíraly, ale chlamaly i plíseň rozetových vousů, a tak dál levitoval. Pilot odhodil svůj služební širák v dál a sedl si starci za krk, aby měl lepší pohled. A tak demitovali oba v rezavějícím stříbru Luny.

20. 03. 2005
5
0
3439
Blbůstky

O dýňovém protlaku a piškotech

Výběr

Bílý Hilarion by byl Bill, kdyby byl. Jenže nebyl. Probrabal se v kybelíku s rozpadem, když ho zdarma (podruhé jen za 50 korun a žezel. ) vezli na smetanovou zmetkárnu.

11. 03. 2005
7
0
5341
Blbůstky

Ještě jednu kávu, prosím!

Už jste o nich určitě někdy slyšeli. Jsou to tajemná místa. Jako by zahalena vším podivným, co v nich hoří, kouří nebo se kouří. Asi se hned tak nestane, že tam po práci zajdete s přáteli na pivo (dobrovolně) a probrat ne zrovna šťastné výroky politika (taky dobrovolně), ke kterému společně chováte úctu asi takovou, jako ziskuchtivý prodavač jmelí k zákonům.

08. 03. 2005
10
0
4366
Fejetony

Křivolaká cesta k neutralizaci

Vždy s láskou vzpomínám na den, kdy mi přišel dopis od armády. Takové krásné logo tam bylo, v levém horním okraji. Ten list mě povolával k vojenské akci. Nadšeně jsem si oblékl oficiální uniformu a přes ni oficiální maskáče, abych zavazadlový prostor našich umně sestrojených letadel zbytečně nezatěžoval.

03. 03. 2005
4
0
2529
Blbůstky

O krkavcích a lidech

Výběr

"Nevykládejte si to špatně, pane, ale nemám zájem," řekl mi s úšklebkem ten holohlavý muž a bouchl domovními dveřmi. Zavírat se nejspíš učil podle průvanu v nějaké velmi větrné oblasti a jak jsem tam tak stál s otevřenými ústy a dopředu připravenými argumenty, mohl jsem být nakonec rád, že uschlé jehličí a červené bobule ze staré adventní dekorace na jeho dveřích nebyly napuštěny prudkým jedem. Byl to však už asi čtyřicátý pátý potencionální zákazník, který mne a mé vycvičené krkavce odmítl, a já jsem se rozhodl, že podobné zacházení už si nemohu dovolit. Zazvonil jsem tedy znova a inspirován mdlou chutí vánočního věnce jsem hulákal: Ježíšek.

25. 01. 2005
16
0
8944
Povídky

Malá etuda o pouštním písku

„Člověče. poušťane. “ pronášel tichým basem neznámý, zahalený od hlavy až kpatě včerném hábitu. Štítivě přitom dloubal do druhého neznámého, který ležel na zádech, rozplácnutý jako mořská hvězdice, a dlouze oddychoval.

18. 01. 2005
6
0
4624
Ostatní nezařaditelné

Na ulici...

Farael prchal směrem k domovu. Docela jej překvapilo, že Sidreon jeho nesmělý návrh tak rychle přijal, jako by nad ním sám už dlouhé týdny rozmýšlel. Zprvu nemohl uvěřit, že se jeho přání proměňuje v realitu tak nenásilně, ale vzápětí jej plně pohltilo nadšení z připravované cesty a rozptýlilo jeho chmury.
Když přišel domů, položil s opatrností hraničící s úctou rozlámanou loutnu do rohu pokoje, přemýšleje, jestli má zkusit zaklepat na mága, který bydlel o dům dál a snad by mohl jeho hudební nástroj dát zase do pořádku.

11. 12. 2004
0
0
1084
Próza na pokračování

Šermířské turnaje

Faraela vzbudil až zvuk kamínků dopadajících na zavřené okenice. Prohrábl si rukou vlasy. Kolik je vůbec hodin, napadlo jej; připadalo mu, jako by snad vůbec nespal. Sidreon si o tom myslel zřejmě něco jiného
"Faraeli.

07. 12. 2004
0
0
1789
Próza na pokračování

Dekadentní myšlenky

Farael zamyšleně prohrábl ztichlé struny své loutny. Znuděným pohledem zelených očí sledoval lidi v krčmě. Jeho přátelé se snažili na něčem dohodnout s hostinským a byli přitom dost hluční. Odvrátil se a nespokojeně mlaskl.

03. 12. 2004
2
0
1291
Próza na pokračování

Epilog

Aquirifen na první pohled nevypadal jinak, než když z něj odjížděla. Jen byly všechny domečky opuštěné… Na vévodském hradě však dál vlály modro-šedé praporce. Nad hradbami stále kroužilo pár orlů.
Armelie zprvu nikoho neviděla.

29. 11. 2004
3
0
2503
Próza na pokračování

Návraty

Armelie stála nehybně jako socha vytesaná z mramoru. Ruce měla stále napřežené před sebou a chladným, odcizeným pohledem hleděla na celý výjev. Zborcení skalisek a tekoucí krev, to je jednoznačná symbolika, honilo se jí hlavou. Mrštila s odporem a děsem krvavými lasturami do moře a utíkala pryč od prokletého místa.

25. 11. 2004
2
0
2579
Próza na pokračování

Čarodějnické procesy

Výběr

Kousek za městem Šumperk, v polích u cesty na rozhlednu Háj se ve vysoké trávě ukrývá nenápadný němý svědek jedné z nejtemnějších etap v dějinách města - čarodějnická boží muka, vystavěná v době bezuzdého řádění inkvizitora Františka Bobliga z Edelstadtu na Šumpersku a Velkolosinsku.
Postavit je v roce 1648 nechal syn Jindřicha Peška, bohatého a váženého šumperského pláteníka, na památku svého otce, jenž byl i se svou manželkou obviněn z kacířství a čarodějnictví. Přestože se pláteník ani při nejtěžší tortuře k obvinění nedoznal, čekal jej stejný osud jako všechny údajné ďáblovy pomocníky. Bobligem byl označen za obzvláště nebezpečného čarodějníka a chráněnce ďábla, jenž mu pomáhá překonat všechnu bolest, proto byl upálen i bez přiznání.

23. 11. 2004
6
0
5686
Ostatní nezařaditelné

Bitva o Aquirifen

Výběr

Aquirifen měl oproti Dmorgům několik výhod. Měli mága, velice schopného mága; měli bezchybnou vojenskou taktiku a dokázali využívat předností skalistého terénu, na nějž byli zvyklí. Dmorgové však měli značnou početní převahu, a to i přesto, že podstatná část jejich zmateného a neuspořádaného voje nepochopila, že Niagror je mrtvé město, a vybrala si jej tudíž za svého nepřítele. Probořili mohutnou kamennou bránu a vstup do říše stínů pro ně znamenal konec.

22. 11. 2004
2
0
2485
Próza na pokračování

Toulky Mungilem

Armelie se toulala lesem. Snažila se najít cestu k prstenu Mungilu. Stejně jako Siruella i Dethargol se úzkostlivě vyhýbal odpovědi na otázku, jak je to dlouho, co ji našli. Zmocňoval se jí čím dál tím jistější pocit, že zmešká svou příležitost.

19. 11. 2004
4
0
2723
Próza na pokračování

Zrcadlový les

Když procitla, první, co zaregistrovala, byla kořeněná vůně a hedvábná měkkost podušek, ve kterých ležela. Přepadl ji neodbytný pocit, že není v místnosti sama a že ten někdo, její společník, se právě usmál. Prudce se posadila a jejími svaly projela ostrá bolest, jež ji sklátila zpět do hebkých polštářů. Postava k ní přistoupila a posadila se na okraj lože Armelie.

15. 11. 2004
2
0
2850
Próza na pokračování

Ledová cesta

Strašně fučelo. Nevěděla, zda si má třít prokřehlé prsty nebo si dlaněmi zakrýt zmrzlé uši. Dlouho neslyšela nic jiného než hvízdavé svištění ostrého větru. Ale bylo to pořád lepší než dunivý zvuk valící se laviny, který se posléze ozval.

11. 11. 2004
1
0
2423
Próza na pokračování

Ve vesnici Äthirjanů

V duchu počítala, kolik dní jí ještě zbývá. Před ní se tyčily mohutné hory… a za nimi, za nimi je Mungil, říkala si pevně. Šla po úzké kamenité cestě, stoupající tak prudce, že se místy musela přidržovat výběžků ve skalách, jimiž byla obklopena. Musím se pokud možno vyhnout osadám Äthirjanů, napadlo ji, když si vzpomněla na další historku Frederika.

07. 11. 2004
3
0
2948
Próza na pokračování

Ulicemi

Na Kamenné ulici stál pod mohutným javorem zamlklý mladý muž jménem Mondschein. Zadumaně civěl na špičky svých bot a vedl rozporuplný vnitřní monolog. Měla to být Kamenná ulice. Samozřejmě že ano.

03. 11. 2004
6
0
5039
Povídky

Paprsky

Celý den pršelo. Armelie seděla smutně u okna a bezmyšlenkovitě kreslila prstem na římsu elipsovité obrazce. Její zachmuřený výraz a občasné bolestné povzdychy Frederika zrovna neutvrzovaly v přesvědčení, že by mu byla ochotná vyprávět o své proměně. Pošmourná nálada nebes se jako stín vplížila i do pokoje.

01. 11. 2004
1
0
2529
Próza na pokračování

V Chomonikki

Frederik vyšel před hostinec a nerozhodně se rozhlížel kolem. Ani ve snu by nepočítal s alternativou, že se v Chomonikki potká právě s Armelii, což ho nutilo trošku pozměnit načrtnuté plány. Třeba by se tentokrát dala přemluvit, napadlo ho, a kdyby ne… konečně… být v kontaktu s čarodějkou se přece vždycky hodí.
Vešel do krámku krejčíka.

29. 10. 2004
2
0
2794
Próza na pokračování

Opuštěné letiště

Po rozlehlé přistávací ploše opuštěného letiště se kutálel prázdný papírový kelímek. Muž v modré uniformě típl cigaretu a vstal. Krokem, z nějž byla patrná sebejistota, vyšel na osamělou polchu; zastavil se. Nepřítomným pohledem sledoval zšedlé oblaky; nerozlišoval, kde končí a začíná samotná dráha letiště.

26. 10. 2004
3
0
4963
Povídky

Voskovky

Výběr

Brka z rozedraných křídel andělů- jako oškubané peří posvícenských hus -praskala pod nohama dusajících dětíkterým ze špatně zavřených aktovekvypadávaly barevné voskovkynekoupené v hračkářství na rohuVýkresy z hrubého papíruPocákané tuší mnohem méně než by bylo správnéVisely na nástěnce ve třetím patře budovy- vrátit se. -v dírách na silnici se po vytrvalém nočním deštivytvořily kalužekde se utopili čtyři zmatení brouci"Utíkejte. Tam u zdi. "- a něco víří vzduchem -nezakopnoutneuklouznout na blátě…na jedné zlomené pastelcese uchytil černý brouka díky větru se dostal na břeh…"První.

14. 10. 2004
15
1
9668
Ostatní nezařaditelné

Setkání

Uháněli jako blesk, přesto se jí zdálo, že se vlečou. Pobízela koně; nejprve slovy, potom bodáním, nakonec kouzly. Vložila do něj tolik magie, že si nebyla jistá, že se nezhroutí, až z něj kouzlo postupně vyprchá.
Krajina kolem spala ponořená v měkké tmě.

11. 10. 2004
2
0
2980
Próza na pokračování

Vzkříšení

Když vyjeli ze skal Aquirifenu a dorazili k Redairskému lesu, zastavila Armelie koně. Vévoda následoval jejího příkladu a čekal. Čekal, co udělá, co řekne… na cokoli. Dívala se kamsi před sebe, ale nedokázal vytušit, co sleduje; před nimi se rozprostíral jen obrovský les, neproniknutelný pohledem.

07. 10. 2004
1
0
3084
Próza na pokračování

Ledový palác

Loutka Jeho Veličenstva krále sebou trhala vnepravidelných intervalech podle toho, jak mocně zrovna šašek, který její provázky svíral vzaťaté pravé pěstičce, kýchal. Zotevřených oken paláce vanul do rozlehlé místnosti mrazivý vzduch a králův blázen ve svém útrpném klácení nahoru a dolů marně signalizoval, aby je někdo zavřel.
Tmavovlasá královna Kerstin ve světle modrém hábitu sbíle vyšitými sněhovými vločkami významně nadzvedla obočí. Hra, kde měl hlavní úlohu její vetchý manžel a šarlatánský lékárník ponoukající starce ke koupi bílého pepře jako dekorativního písku vzámecké zahradě, se jí zprotivila a umínila si, že ve skutečnosti vesničan svou příležitost nedostane.

29. 09. 2004
4
0
2986
Povídky

V citadele

Flamien opatrně zaklepal na dveře vévodovy ložnice. V duchu přemítal nad Malefikou. Nebyl sice u toho, když vévoda a jeho mágové vhodnou čarodějku vybírali, dobře však věděl, že vévoda dost neústupně trval právě na Armelii, přestože ji nikdy neviděl. Proto ho zajímala - že jí vévoda tolik důvěřuje.

26. 09. 2004
3
0
2809
Próza na pokračování

K Aquirifenu

Paprsky slunce vlévaly do barev Kärimssonie teplejší odstíny. Armelie se pomalu vracela z mořského břehu k paláci. Dënuel stál na bělostném schodišti a se skloněnou hlavou cosi šeptal pegasovi. Jako když jsem jej viděla poprvé, pomyslela si Armelie a trpce se usmála.

23. 09. 2004
1
0
2342
Próza na pokračování

Dračí škleb

Bil (se) podzim, až létalo krvavé listí. Matěj stáhl těžkou okenní oponu, odtáhl zázvoru z dveří, natáhl na nohy kanadu a švédsko, vytáhl z kůlny dřevěného hraběte a roztáhl se na hliněném schodišti, protože zakopl. Do široka se rozkrokoval a hloubil nad listovou (s)pouští patou do země důlek. Slunce paprskalo až nevhodně žlutě, ale Matěj si utřel uši do flanelové ruky.

21. 09. 2004
3
0
3588
Blbůstky

Propast

Armelie seděla na pobřeží a vybírala z mořské vody barevné kamínky. Zítra musí odejít. Musí opustit Kärimssonii a třeba už se sem nikdy nevrátí. Cítila, že tahle karmínová říše zahalená v jemném oparu vonícího skořicí a sladkými ambrelami, jí jako jediná z těch zemí, kterými prošla, utkvívá v nitru.

19. 09. 2004
1
0
2889
Próza na pokračování

Kukuřičné pnutí

Něžně sněžně se zeprešele e chedněk tenel. Maidnel strčila hlavu dovnitř z noci a ostrým kuchadlem oškubala klonovaného krocana velikosti SPO [Sváteční Pokrm Osamělých]. Opeření vířilo, hnáno zuř(ř/č)ivým ventilátorem houpajícísícího se na podkousané šňůře.
Pala hala houpalaha, hola hela hohohala, spievala si SMA-ženka Maidnel [Spolek Mýtů o Astronautech].

18. 08. 2004
2
0
3237
Blbůstky

Náhodná setkání

Procházela jsem parkem, na zádech kytaru, myšlenkami v jiném čase. Najednou mě někdo chytil za rameno a trhl se mnou. Zpět do reality. Tázavě jsem se na něj podívala, ale nic neříkal, neznala jsem ho, šla jsem dál.

17. 08. 2004
5
0
4391
Úvahy

Retardovaný posel

Za bujarého zpěvu písně Jede nedojede poštovský panáček včera skupina lidí ze spolku DRPD podpálila v městečku na severu Čech pošťáckou uniformu a deset tisíc čistých obálek. Vedení České pošty je tímto barbarským činem pohoršeno a nejmenované zdroje dokonce uvádějí, že se uvažuje o uvrhnutí poštovní klatby na zmíněné město.
Předseda spolku DRPD (Dopis - retardovaný posel dneška) údajně prohlásil, že se nadále hodlá zasazovat o vymýcení nekvalitních služeb ve prospěch elektronické pošty. Podotýká, že nejde o malicherný střet konkurentů, nýbrž o zdraví a bezpečnost celé populace.

15. 08. 2004
0
0
3118
Fejetony

Medvěd a veverka

Jednoho pěkného podzimního dne se v lese potkali starý mrzutý medvěd a mladá rozdováděná veverka. Hopkala z větve na větev, monitorujíce bystrýma očkama situaci pod sebou. Občas, když se zrovna z vyšších větví stromu zvolna snášel list větších rozměrů, se vrhla střemhlav do volného prostoru, drapla jej tlapkami a doplachtila na něm k zemi.
Medvěd mezitím seděl zpola zahrabán do kupy listí, kterým tak prozatímně dotvářel tepelnou izolaci, a zasněně mžoural do oslepujících paprsků chladného podzimního slunce.

14. 08. 2004
3
0
3176
Písmáci dětem

I

Fléten tiché tónyIluminují nebeLístky svìtlaImitujíPád

30. 06. 2004
2
0
2779
Jen tak pro radost

Kitharista v proměnách času

U prachaté silnice:Na koleníku seděl kytarista Joshua /Američan/. Kyselé drzevo jeho spalo v černé kukle. První kára, druhé auto, trzetí povoz - to je provoz, bublal si pod zuby. Joshua totiž stopoval.

08. 06. 2004
3
0
3666
Blbůstky

Bitva o Niagror

Dënuel nervózně přecházel po terase a co chvíli zvedl pohled, aby se ujistil, jestli posel z Aquirifenu dorazil či ne. Byl tak zabrán do svých myšlenek, že nezaslechl přibližující se kroky. "Dobré jitro," ozvalo se za ním. Překvapeně se otočil.

04. 06. 2004
4
0
2936
Povídky

- mandlovníky -

Julius se zastavil a zaclonil si rukou oči. Z obchůdku s broušeným sklem, který právě minul, se ozval tříštivý zvuk a krátké zasyknutí. Bylo asi devět hodin, devět hodin večer. Julius zkoumavě klouzal pohledem po oprýskané omítce domu v mlhavé naději, že někde zahlédne jméno ulice.

02. 06. 2004
5
0
3371
Ostatní nezařaditelné

Země nebeských koní

Kärimssonie, nejjižnější cíp světa, země nebeských koní Šarlatu,… kolik spojení s jménem říše létajících koní se jí vybavovalo v mysli, když vpluli do červánkově zbarvených mraků a začali se snášet k zemi. Kärimssonie se utápěla v potrhaných cárech šedivě bílé mlhy. Půda se proměnila ve změť narudlého teplého dýmu a bělostných oblak. Pegas pozvolna přešel z rychlého klusu do pomalejšího tempa.

29. 05. 2004
1
0
2943
Povídky

... z Paříže

Výběr

"Panis angelicus. sit panis hominum. " bájil ve fantastické tónině kněz ve škrtícím taláru. Ale markytánka v kočárku se zapřísáhlým hadím spřežením si hudrovala oko.

02. 05. 2004
8
1
9471
Jen tak pro radost

Tanec hvězd

Smrákalo se. Poslední listy spadly ze slunečního stromu a poztrácely se v propasti noci. Nějací dva muži se ubírali ztemnělými uličkami směrem k domovu.
Plesk.

20. 04. 2004
4
0
3583
Povídky

Barkarola

Rozdrcené mléčné lasturyNěkdoRozfoukal do mořePak pokleklUcítil vůni soli

06. 04. 2004
4
0
4053
Jen tak pro radost

Rezavé pampelišky

Pan Knott byl jako prach obyčejný horník z východní Evropy. Ráno spal vždycky hroznivě dlouho. Východ slunce ho totiž zvnitřně deptal a Západ taky. Nejraději trhal pampelišky a jetelil se nad spanilými květnovými lístky.

01. 04. 2004
5
0
4839
Jen tak pro radost

Proměna

Tryskající modravý proud vody s tichým šploucháním padal do vod Deumské fontány zvoníc jako jemný déšť ledových kapek tříštících se o zrcadlo zamrzlého jezera. Na stříbřitých lístcích svátých ze všech krajů karakornským větrem nehybně leželo tělo omámené Armelie. Z bolestně stažených svalů jejího obličeje bylo znát utrpení. Ruce měla nepřirozeně pokroucené za zády, stále spoutané provazy.

27. 03. 2004
3
0
4262
Povídky

Poprava

Rozednívalo se. Na dno cely Armelie však mnoho prvních mdlých slunečních paprsků přes tělo mrtvého Fladrika zastírající skoro celý otvor neproniklo. Ležela ještě chvíli na slámě navlhlé ranní rosou a přemýšlela o nočním nedomyšleném podniku Äthirjanů. Zarážela ji už jejich samotná přítomnost v Lätiferu.

20. 03. 2004
1
1
2772
Povídky

Prokletí Karakornu

Vyschlé dřevo praskalo. Muž s červenou kápí přes obličej jej s funěním sbíral ze země a házel na hromádku zlámaného klestí. Kromě soušek ležely u jeho nohou i mladé stromy, jež byly skáceny předešlého dne ztupenou sekerou bezvýznamného muže sloužícího králi. Usychaly pupeny, větve svou ohebnost neztrácely.

15. 03. 2004
3
0
4614
Povídky

V elfím paláci

Na příští den shromáždil vévoda malou družinu čítající včetně něj asi pět lidí a vyrazili k Smädienu. Jakmile vstoupili do lesa, připojili se k nim dva elfové, očekávající jejich příchod, a vedli je směrem k sídlu vládce elfů, Chanotha. Palác vypadal jako štíhlá točitá věž vystupující z rozkvétajícího poupěte růže; před ním stáli Chanoth s manželkou Nimborií. Zjevně byli zabráni v rozhovor s vysokým mužem v bílém, výšivkou olemovaném rouchu, když však vévodova družina přistoupila blíže, povšimli si jich a vyšli jim vstříc.

09. 03. 2004
2
0
5589
Povídky

Skalní říše

Halou dozníval zvuk vzdalujících se kroků. Audience skončila. Vévoda Adrien Armisdes stál opřen o jeden z vysokých kamenných sloupů hradní galerie a mlčky se díval za vzdalující se delegací. Království Meedofi se odvrací, pomalu, neznatelně… však přesně mířenými údery roztíná uzly pout svazujících je s Aguirifenem.

28. 02. 2004
7
0
4940
Povídky

zvěsti

Druhého dne za svítání se vypravila směrem k troskám hradu. Vstoupila do zahrad - tentokrát již nespoléhala na to, že budou mříže někde prolomeny, ale na své magické schopnosti. Přestože jí bylo krásné řemeslné práce trochu líto, vyslovila zaklínací formulku a železo se proměnilo v prach, jenž se letmým závanem větru zbortil. Nevěděla přesně, kam má jít.

27. 02. 2004
2
0
2108
Povídky

Trosky

Čtvrtého dne dorazila na okraj Läfirinu, hlavního města Lätiferu. Zdálky viděla smutnou zříceninu, někdejší domov baronesy Birbé. Malé děti po ní pokukovaly, spíše zvědavě než ustrašeně. Usmála se na ně.

23. 02. 2004
2
0
4741
Povídky

Dospělost...

Chlapec se stáva mužem ve chvíli, kdy se rozhodne kaluž obejít, místo aby ji přeskočil.
Platon

22. 02. 2004
12
0
8992
Citáty

Cesta do Läfirinu

Čarodějka Armelie seděla na břehu říčky Mythé, cachtala si chodidla v příjemně chladivé vodě a zasněně upírala zrak na blankytně modré nebe. Do království Lätifer, nejbohatšího kraje Lúmenorbis, vkročila sice už před několika dny, ale nezvykle čisté nebe ji stále poněkud zaráželo, stejně jako dětská naivita a přívětivost obyvatel. Není to tak dávno, co se skrývala pod polámanými smrky před rozzuřenými trpaslíky z Feroiy a v noci, kdy se nad krajinu přihnala sněhová bouře, málem umrzla. A z močálovitého severu do země jiskřivého vína, medu, kobaltinů, řekla si tiše sama pro sebe a pomalu ponořila dlaně do průzračné vody.

21. 02. 2004
6
0
4686
Próza na pokračování

ledové slunce

„Vražda. Vražda přímo v našem městě. Vražda. “ vykřikovali zimou prokřehlí kameloti prodávající večerníky, seč jim hlasivky stačili.

18. 01. 2004
6
0
6863
Povídky

pc versus kytara :)

"nemám doma počítač a ani v nejmenším po něm netoužím. počítač je blbost - kupte si radši kytaru. "
noel gallagher

16. 01. 2004
4
7
7355
Citáty

mumifikace

byl to asi nějaký trest způsobený vyšší mocí. pomsta za všechny mrtvé, padlé v marném a nespravedlivém souboji s nesmyslnými zvyky jiných, kteří je vraždili po jednotkách, desítkách, snad i po stovkách. kolik jsem jich ten den poslala do říše stínů. přesné tabulky si bohužel nevedu, ale asi jsem překročila jimi stanovené limity, takže se tam vzbouřili a vyžádali si reinkarnaci na aspoň na jednu hodinu pozemského času.

14. 01. 2004
4
0
4831
Povídky

střepy

dívka s rozpuštěnými havraními vlasy běhala po lese, smála se, tančila. zpívala do větru. lehké zašustění jejích šatů, zvonivý hlas a opar její vůně, a byla pryč. tančila kolem stromů jako lesní víla, která se nedá zastavit, jako mlha, která se ztratí.

13. 01. 2004
2
0
4115
Jen tak pro radost

Fantazie

Probudil se do pošmourného rána, které jen mdle osvětlovaly pouliční lampy. Připadalo mu, že snad vůbec nespal. Kdyby měl v povaze sklony k zoufalství, musel by ho stále se opakující sen nelítostně připomínající debakl jeho neslavného projektu zbavit soudnosti a naděje. Vykoukl z okna; pršelo.

12. 01. 2004
3
0
5146
Úvahy

mr blad blu astronaut (w)z rokl(i)e

V obrovsky velkém městě vegetoval děsivě normální člověk, jehož znali pod jmény Mr Blu, pan Blad nebo taky Astronaut z Rokle. Ani na čtvrtý pokus se nesnilo, že tvorem hojně myšlenkami oplývajícím moudře novými je. Přebýval v soukromé kleci v budce, tedy v malé mini budově. Mříže místo okenních skel navrtal do okenních rámů zcela selbst, jelikož v ryze praktického muže vyl bychován.

26. 12. 2003
15
1
8354
Blbůstky
Nahoru