Písmák Nech je jít
Nech je jít
Ať volní jsou jako ptáci.
Co stejně nemohou .
Vzlétnout.
Jen tak být
Jen tak být.
Cítit život.
Vnímat tlukot svého srdce.
Milovat každé ráno.
Dívej se
Dívej se mi do očí.
Říkej mi jen pravdu.
I když se často mnění v bolest.
Varuj se milosrdné lži.
K obrazu svému.
K obrazu svému.
Tě předěláme.
No, nejsi podle našeho.
Gusta.
Co z tebe udělají?
Co z tebe udělají.
Když budeš sama.
Sebou.
No, určitě budeš černá.
Obrazy mé duše.
Pravda.
To jsou obrazy mojí duše.
Bez příkras.
Bez milosrdné lži.
Obrazy našich světů.
Obrazy našich světů, jsou hluboko v nás. Světů, kde není zlo, kde každý nový den se stane něco krásného. Já takový svět znám, bez nesmyslných válek, hádek, nenávisti. Dokud budeme v takový svět věřit, budeme schopni přijímat i jeho znetvořenou tvář.
Strážný anděl.
Jeho krásnou tvář.
Spatřuji ve svých.
Snech.
Mnozí už na něj nevěří.
Proč lidi stále lžou?
Dnes se zamýšlím nad tím, proč někteří lidé stále lžou. Vytváří si o sobě a svém životě, příběhy. Dokonce mají svoji lež, za pravdu. Celý svět je nemocný.
Zapomeň.
Zapomeň na všechny.
Co ti úsměv vzali.
Na všechny.
Co tebou pohrdali.
Pád
Když přijde pád.
Vstanu.
Když přijde rána.
Nastavím druhou tvář.
Vlastní svět
Svět jenž někdo stvořil.
Z lásky.
Ten nezná lež.
A hloupé masky.
Věčnost je jen okamžik.
Věčnost je jen okamžik.
Čas velmi rychle plyne.
Rok s rokem se míjí.
A než se nadějeme.
Jeho pomsta.
Když konečně pochopila.
Že jí jenom krutě lhal.
Odešla.
Už nechtěla slyšet.
Ticho
Ticho.
Tak ráda ho poslouchám.
V tomhle ukřičeném světě.
Je tak vzácné.
ZRCADLO
Vždycky mi napoví.
Jaká jsem já.
A také odpoví.
Jací jsou ti druzí.
Až jednou.
Až jednou bolest má.
Rozplyne se jako.
Mořská pěna.
Odvane jako severní vítr.
Moje cesta
Čas tak plyne.
S ním i moje cesta.
Každičký vzlet, předchází i pád.
A přesto vím, že musím zase vstát.
Tolik bych chtěl
Tolik bych chtěl.
Tolik bych chtěl vnímat jas tvých očí. Ale nemohu se odtrhnout.
Od vrcholků statných hor,co pod nimi se vzpínaji.
Zas....
Zas.
Zas je mi do radosti,je mi tak dobře náhle.
Jak vzácné jsou,tyhle chvíle.
Co přijdou jako kouzlo.
Chybíš mi.....
Chybíš mi,jsi mi tak vzdálený,i když blízsko tě mám.
Někdy stýskat si i začínám.
V tiché melodii beze slov.
Pak slzy beznaděje stékají.
Přehoz z Baldachýnu
Přehoz z baldachýnu.
Jsi jako hebký přehoz z baldachýnu.
Jsi světlo,co nedá šanci mému stínu.
Jsi sen co v srdci dřímá.
Proč???
Proč.
Proč vstoupil jsi do mých snů.
Potichu a znenadání.
Proč.
Malířka z dávných časů
Díky ti malířko z dávných časů,
žes jednou z večera. Malovala.
Moji tvář.
Jsi jako čarodějka,když si tak s vráskami v mé tváři.
Toulat se a snít....
Toulat se a snít.
Toulat se a snít,
chtěla bych jedenkrát.
Toulat se a bloudit.
Zklamání
Zklamání.
Děkuji živote za radost ,co jsi mi dal.
Děkuji ti i za sklamání.
Dal jsi mi radosti i smutku tolik.
Tajemství
Tajemství
jsme jako tajemství,
každý z nás něco-skrývá.
V těch nejtajnějších zákoutích.
V tanci
V tanci
Být jako vánek,co s větrem si hraje.
Tančit jak víla,co vznáší se v jiné kraje.
Tanec je vášeň.
Oslava života
Tak jako zmírám,někdy.
Tak i Múza někdy.
Mlčí.
Pak zase náhle v duchu.
Co je to?
Co je to.
Co je to láska.
To je odpuštění.
Víra říct znovu:Mám tě rád.
Vzpomínky
Vzpomínky
Vzácné jsou naše vzpomínky.
Listuji v nich jako v knize.
Začala jsem jí psát,když jsem se narodila.
Je krásná
Je krásná
Růže je krásná. Však má trny svý.
Může tě ranit.
Jak láska,přátelství.
I když.
I když
I když je ticho,slyším písní tóny.
I když cítím smutek,je ve mě kousek radosti.
I když jsem sama,mám pocit,že jsi se mnou.
Tulipány
Tulipány
Jak krásně ty Tulipány
ve váze mi zavoněli.
Že dal mi ten,kdo má mě asi rád.
Zamyšlení
Proč?
Proč.
Proč mám pocit,že jsem stále sama.
Sebe se teď ptám.
Pocit mám,že dlouhá léta,něco.
S větrem ve vlasech.
S větrem ve vlasech.
S větrem ve vlasech a s nadějí.
V srdci. Šla jsem.
Tóny ticha
Tóny ticha
Tóny ticha se v síních rozléhají,
je jen slyšet jak rychle plyne čas.
Myšlenky své melodie hrají
Ráno
Ráno
Jak krásné je každé ráno.
I to probuzení,které vždy s ním přichází.
Je krásné,protože víš,že se někdo vedle tebe probudí.
Doteky
Doteky
Jak jsme bez nich chudí.
Jak je postrádáme.
Dávají nám víc nežli to ostatní.
Jen pro okamžik.
Jen pro okamžik.
Jen pro okamžik,stojí za to žít.
Jen pro ten letmý úsměv.
Co život trvá.
Tvoje dlaně.
Tvoje dlaně.
Jak dávno se mi zdá,
že tvoje dlaně.
Mi něžně pohladili
Zapomeň.
Zapomeň.
Zapomeň na vše zlé co ti udělali.
Odpusť jim.
Sami sobě lhali.
Koření.
Koření. Nešetři-láskou,sladké je koření.
Také s ní neplýtvej.
Dávej jí,ale také se jí nauč brát.
Mlčení.
Mlčení.
Mlčení,to často slýchávám.
Nečekám ani na odpověď.
Jen sama sebe se ptám,proč stavíme si z toho ticha.
Někdy se mi zdá.
Někdy se mi zdá.
Někdy se mi zdá,že nemocný je člověk snad.
Že život připadá nám jako tragédie.
Což zapomněli jsme se smát.
Utři si slzy.
Utři si slzy.
Utři si slzy,když někdo v srdci poraní Tě.
I človek pláče,někdy jako malé dítě.
A člověk někdy city těžko zvládá.
Vzpomínková
Vzpomínková
Už dohořívá svíce na chladném kameni,
že tady věčně spí se,je neklamné znamení.
Že úsměv tady není,jenom vzpomínání.
Podzimní večer
Podzimní večer.
Podzimní večer, chladnou dlaní tě pohladí.
Nebe je plné hvězd.
Nenechám se já podzime.
V tónech písní.
V tónech písní.
Když vesele si zpívám,
hned je mi do radosti.
A v tónech krásných tančím.
O růži a jasmínu
O růži a jasmínu.
O růži a jasmínu vonícím ve váze.
Zdálo se mi jen.
Měla jsem pocit,že zavoněl mi sen.
Jako pavučina....
Jako pavučina.
Je křehká jako pavučina.
A něžná jako tvoje dlaň.
Však krátká je jak pohlazení,
Ostrovy
Jsme jako ostrovy.
Stále se hledáme.
Bez lásky v životě stále jen vzdycháme.
Někdy těch zranění z lásky se bojíme.
Psaní
Dopis je slůvek pár,co pošleme do dálky.
Před světem ukryjeme do bílé obálky,
některá psaní,ta známe i nazpaměť,kouzlem
co bývá v nich chceme se opájet.
Ve víně
Ve víně
Ve víně je pravda.
Jedna moudrost praví.
Je v něm také láska,těch co mají vinohrady.
V čem spatřuji krásu?
V čem spatřuji krásu.
Tvé oči jsou jak oázy,co slzy někdy zalévají.
A tvář,tak tajemná je,až dech se tají.
Co skrývá,nevím je mi záhadou.
O růži
O růži
Příběh o krásné růži.
Co pod okny mi zavoněla.
Škoda,že mluvit nemůže,
Kde je mi nejlíp.
Kde je mi nejlíp.
Kde je mi nejlíp.
Vnáruči stromů,schoulená v listí.
Myšlenek.
Tichá ulice
Tichá ulice
Šla tichou ulicí sama a zas.
Cítila v bytí svém jak plyne čas.
Šla tichou ulicí v trápením svém.
Povzdechy
Povzdechy
Jsem za samotu provdaná
ona mě v noci objímá
a srdce někdy ztrápené,proč.
Báseň o Chéronovi
Báseň o Chéronovi
V mlhavém oparu pluje loďka malá
a na vlnách se tiše zmítá
A moře svojí píseň zpívá - jak vítá převozníka.
Když nemohu spát.
Když nemohu spát.
Zas nemohu spát,
tak v myšlenkách se toulám,
v krajině usínání.
Sonet pro básníka.
Sonet pro básníka.
Bez Tebe bych ani nevěděla
milý básníku,co je to něha,
bez Tebe něžný básníku,bych ani nevěděla
Modlitba
Modlitba
Odpusťte mi moje viny.
Vy,kterým jsem ublížila.
I já jsem vám moji milý.
Vzpomínka
Vzpomínka
Jsi moje vzpomínka.
Nikdy snad nezemře mi.
Nejsi jen pouhý sen co vzniknul z poblouznění. Můj život jinde je tvůj zas tam.
Úsměv
Úsměv
Jak málo stačí a můžeš druhému hned dát.
Náruč plnou úsměvu.
Ten je tím pravím darem a ten ,kdo dokáže ho dát.
Slzy
Slzy
Někdy jen tak přijde a to bez optání.
Pak se nad mou hlavou jako černý stín.
Smutek sklání.
Co je báseň?
Co je báseň.
Báseň je slůvek pár a rým v ní nemýt
to je snadné.
Snad básníkem je jenom ten,kdo bez rýmů to zvládne.
Chci
Chci
Chci být sama sebou
zlobu tišit něhou
A závist ta ať mými verši zmírá
Podzimní romance
Podzimní romance
Krajinou podzimní procházím
je všude kolem nás na cestách
zdali-pak kus krásy té vzít si smím.
Zámek
Zámek
Na břehu řeky sedím dívám se do kraje
až dech se tají jak ta řeka krásná je.
Když zavřu oči vidím nebe nad hlavou
Ptáci
Ptáci
Ptáci co mají křídla
jak asi sťastni jsou
nad každým splýnem svým
Co se koupit nedá!
Co se koupit nedá.
Co se koupit nedá.
asi se teď ptáte
Třeba úsměv,když se usmíváte.
Zamyšlení
Zamyšlení
Já chci vám říci bez přetvářky
že sama nejsem bez chyb
to vám říkám z lásky