Písmák Proč
Proč psát, když vše už bylo napsáno
Proč snít, když sen roztříští se o ráno
Proč toužit, když mé touhy nejsou naplněny
Proč se ptát, když odpověď zní jen od ozvěny.
Jsem sníh
Ve svém genealogickém hledání jsem se dostal až do doby, kdy nebylo sněhu, dokonce nebylo ani vody. Vracel jsem se zpět a ještě dál, až dokud nezmizela stopa času. Absolutní nic, neexistoval dokonce ani prostor. Díval jsem se na to, co mne obklopovalo a připadalo mi to nekonečné.
Lásko...
Lásko
Lásko, vyjde zítra ráno slunce.
A bude hřát, nebo nás spálí na prach.
Lásko, bude zase den nebo vše končí touto nocí.
Láska podruhé
Láska je bolest hlavy
po probdělé noci
Láska je hrnek kávy
pro můj dobrý pocit
Děkuju, žes nezapomněl
Už nikdy to nebude jako dřív
Ty to víš stejně dobře jako já
Láska- ta umírá a bolest zůstává
Já vím, že už bys neudělal to co dřív,
Protiklad
Víš, že s klidem přežiji,
že ty máš rád techno
a já zase Lucii
A víš, že mi vůbec nevadí,
Noc kdy napad sníh
Nebrečím, nemůžu brečet. Nic necítím, nemám už žádný pocity. Jsem asi z kamene. Studená, bezcitná.
Pláč poražených
Útržky cizích psaní
Vybledlý inkoust- rozmazaný
Tajná láska- pro zasmání
Ksmíchu, kpláči
Zpověď prázdným zdem
Zhasínám světlo
a zpovídám se prázdným zdem
vprázdném pokoji
Jen se klidně směj,
Ztracená lásko
Směješ se,
a já jsem šťastná
Tak moc miluju Tvůj smích,
který mi nepatří
Prvné krok
Holé větve stromů si šeptají,
že my lidé často milujeme potají
Tak málo řekneme si narovinu
a z prodkých citů máme často těžkou kocovinu
Vločky
Venku padá sníh,
tak tiše létají vločky krajinou
Dřív než je zem pohltí,
dřív něž se navždy rozplynou,
Smutný lidi
Koukne na ulici
smutný lidi
šedivý a uspěchaný
Dobře vidí
I to se stává
Dost velká na to,
Aby dělala osudový chyby
A moc malá na to,
Aby mohla se znic poučit
Touha
Na chvíli bych chtěla být větrem,
rozcuchat ti vlasy
a něžně ti pošeptat do ucha,
že tě miluju
Bolest lásky
Bolí mě každý tvůj pohled,
kterýs´ mi věnoval
Bolí mě každé tvé slovo,
cos´ pro mě psal
Nech mě jít
Já bych chtěla poznat opravdovou lásku
A ty bys mě chtěl vlastnit jako pejska na provázku
Abych ztratila svou hrdost, pýchu
a byla sama sobě k smíchu
Kam se poděly mé sny
Kam se poděly mé sny.
Já věřila na princezny,
co sto let spí
A na prince,
Prostě ho chci milovat
Zmatek všedních dní se mi točí kolem hlavy
Čas plyne rychle a žádný dobrý zprávy
Oči se někdy smějí a často brečí
A do toho všeho spousty řečí,
Zbytečně
Ztracená jak kapka vody v moři
Zbytečná jak spadlé listí na zemi
Srdce plné vášně- hoří
Jeho teplé objetí- zázemí
Dopis od tebe
Přemýšlím,
tiše jen sama v sobě,
bez tebe a bez lidí
Sama, schovaná ve svým hrobě,
Mám ráda
Nemám ráda přetvářku,
tak proč se občas přetvařuju
Toužím po lásce,
tak proč nikoho nemiluju
Ty to pochopíš
Nevíš, jak mi je
A nevím to vlastně ani sama
Možná myslíš,
že jsem jen nafoukaná dáma
O štěstí a smůle
ŠTĚSTÍ- pavouček, co šplhá po zlatý niti dolů
ŠTĚSTÍ- Když jsi mě držel a byli jsme spolu
ŠTĚSTÍ- čtyřlístek- malý, zelený
ŠTĚSTÍ- tajný přání, splněný
Štěstí
Až jednou na střepy rozbije se tvůj sen
a místo růží ti bude padat listí,
pak zvedni hlavu
a řekni si,
Lhostejnej svět
Polámaný city,
zavázaný v dlaze
Láska, pošlapaná
na podlaze
Být spolu
Slaný jako voda vmoři,
slzy tečou
Svět se pod nohama boří
a dny se vlečou
Mamince
Černý brýle, ať nevidí slzy
Ať nikdo neví, že ji to mrzí
Ať nikdo neví, že ji má ráda
Ona sama vlastně neví, proč se s ní hádá
Spoutaná
Svázaný ruce
a okovy na nohou
A myšlenky,
co vlastně myslet nemohou
Miluju
Možná ho miluju
a možná pro mě neznamená nic,
tak proč bych chtěla víc.
Možná ho miluju
Když jsem s tebou
Někdy mám pocit, že padám
až úplně dolů
Někdy mám pocit, že lítám,
to když jsme spolu
Pocity
Pocity,
to je to, co se ti hlavou honí
Zradila tě,
ale pořád sníš jen o ní
Promiň
Jsi tak blízko,
a přitom jsi ode mě miliony světelných let
Děláš, že posloucháš,
a přitom máš jinej, jenom svůj svět,
Noc bez tebe (ty zrádče)
Tmavomodrý inkoust někdo rozlil po obloze
a na něj nasázel miliony stříbrných teček
Slunečnice sklopily své hlavy
tak tiše,
Láska
Láska občas schovává svou tvář,
tak jako anděl svatozář,
když nechce, aby ji lidé poznali
Snad se bojí, že by se jí vysmáli
Měla bych to vzdat?
Jak říct slovy to, co cítím k tobě,
jak říct ti to tak, jak to ještě žádná neřekla.
Jak pustit ven to, co držím v sobě.
Co kdybych to radši vzdala a utekla.
Holčička
Holčička
Zavřený oči a zaťatý pěsti
a tolik smutku za víčky
Naivní víra v lásku a štěstí,