Písmák Uroboros
1
Kráčel jsem, jen tak, prostovlasý a bez milenky. Byl jsem bez knihy, bez časopisu a vůbec bez žádného čtení. Šel jsem bez přítele, kamaráda či známého, jen tak, bez cigarety v koutku. Bez láhve vína v brašně.
Korporatnik
"Chci vidět průměrného vojáka mé armády. " zahuhlal František Josef I.
Úkolem byl pověřen jistý Alois M. , vojenský fotograf.
Temnosvět Inž. Fremonta
V citlivých duších už se ozývala budoucí vzpoura podobající se všem historickým vzpourám; v nitrech básníků a pábitelů už vřela budoucí vojna, padaly bomby a párala se střeva; v nitrech už zazníval marš a válečné loterie, sociální bouře a nová dělba práce. A nešťastní vlastníci těchto rozbitých duší jako vždy trpěli v utlačení či v utajení; a obě tyto varianty stály za psí štěk. A zatímco ti první byli vytlačeni mohutnou většinou až na samý okraj společnosti, druzí trpěli v tichých vnitřních emigracích a nikdo je ani neznal.
Města spala ve všelijakých huronských módách, zatímco venkov stále víc a víc páchnul hnojem.
Émile Zola: Přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství
V letošním roce jsem četl především naturalistická díla z přelomu století; a krom Germinie Lacerteuxové bratří Goncourtů, Kuprinovy Jámy a dalších děl jsem se začetl hlavně do Zolova životního díla, a sice do série románů odehrávající se za druhého francouzského císařství sledující osudy členů rodiny Rougonů a Macquartů. Cyklus je tvořen dvaceti romány, které vycházely téměř v pravidelných ročních odstupech od roku 1871 do roku 1893. Do cyklu patří nejslavnější Zolova díla včetně románu Germinal, Lidská bestie, Zabiják či Nana. Díla lze číst samostatně, neboť návaznost je až na jednu či dvě výjimky velmi volná.
Šumná monstra dávných dnů
Sotvaže doplály první velké ohně a k zemi se v oblacích šedého prachu zřítila první ruina, z podvědomí přeživších humanoidů se vynořila záplava šumných monster dávných dnů. Předantické bestie vpochodovaly na světlo a po stoletích racionálna opět udávaly směr. A zběsilé lidské ornamenty pohlcovaly poušť, a v divé abstraktní koláži pokrývaly svět. A dávná rumiště, žhavá jezera, podzemní bunkry, děravé jeskyně, krátery i noční obloha; vše bylo nabito hustou emoční záplavou vřelých lidských citů a tužeb.
Hříchy moderního člověka
Při své cestě ze zaměstnání se Loremius Ipsumdale zastavil v malém zanedbaném papírnictví. Jaksi bezmyšlenkovitě si prohlížel regály s prázdnými výkresy a stohy všelijakých sešitů. Zalistoval v tlustém černém zápisníku s pevnou vazbou a vložil jej do prastarého nákupního košíku z kulatého drátu. Ve chvilce si vybral také malou soupravu propisovací tužek v několika barvách.
Princip zdánlivých protikladů
"Dovolte, abych vám obkroužil oblinku," požádal malíř a jeho štětec pak překonal veškerý dívčin ostych. Okaté děvče s šetnácti léty na krku přitrouble špulilo rtíky a dočista se již zabydlelo v roli modelky.
"Tyto vaše tahy budou zdobiti slavné síně, mademoiselle," zazněl tlumený malířův hlas z nitra měkkých křivek.
Záplava tvarů na plátně a rozechvělé tvary na živé předloze, mladé svaly, pevné prsy a silná stehna; malířovo kostnaté předloktí, žilnaté ruce a zašpiněné nehty, bříška prstů rozleptaná od ředidla, sytá omamná vůně z růžového dívčího těla i ze zasviněné palety.
Úsměv z cizích tváří hrá
Z rádia hraje známá píseň a dobrá nálada zahryzává drápky do podvědomí nás posluchačů, neboť je to píseň stará veselá a tuze krásná, normalizační. Melodie, jež se honila v hlavách dělníků několika generací, zvesela kráčejících na ranní směnu, se opakuje a opakuje a refrén je prostý a tak chytlavý, a text je tvořen poblouzněnými mantrami zamilovaného chlapce; a výkony hráčů jsou přímo skvělé.
Převlékáme se v šatně a slyšíme starý šlágr, a žijeme životy svých otců a otců našich otců. Jak se necítit povzneseně.
Kombo
Čtyři mladí přátelé se sešli ve zkušebně na kraji malého města.
"Tak dneska naposled," řekl Jozka, zapojil si elektrickou kytaru a z reproduktoru zazněl pískot zpětné vazby. Bohuš šrouboval činel a Luděk ladil baskytaru. Čeněk postával u okna, hleděl na siluetu starého nádraží a popíjel pivo z láhve.
Potrhlo
Názorové proudy se střetly zhruba uprostřed malého náměstí; a lidé si tam začali vzájemně rozbíjet lebky. Masa postav se přetláčela sem a tam, a ti nejslabší byli ušlapáni svými soudruhy. A jenom bláznivý pozorovatel vše sledoval ze štíhlého obelisku, škodobolibě se ušklíbal, uhýbal před vyraženými zuby a chvílemi ulehal na vršek černého monumentu a zamyšleně zíral do nebe. Do jarního podvečera zazníval šaškův přiškrcený chechtot a zběsilé cinkání z rolniček, které měl připevněny na nohavicích, rukávech a v rozcuchaných loknách.
Poslední spotřebitel
Blonďatá paruka mi sjela do čela. Cosi zlověstného jsem zasyčel a štítivě ji odhrnul na zem. Příčesek plesknul o podlahu a odplazil se mezi regály. Z police vyskočil smeták a rozpřáhl se mi po hlavě, ihned jsem ale poznal, že útok byl veden až příliš zbrkle, příliš brzo a příliš rozmáchle.
Vočka
Představte si parné léto v jakémkoliv velkém městě. Své myšlenky směřujte dále od centra do zapadlých uliček, a tam. do malého hotelu umístěte člověka. člověka na útěku, jenž nervózně přesedává z kraje notně proležené matrace na rozklíženou dřevěnou židli a po chvilce zase zpět.
Nefritová Metropole
Vše pochopitelně skončilo úplně jinak, než jak bylo předpovězeno filozofy, vědci či populární kulturou. Nelze tedy mluvit o mimozemském útoku, atomové válce ani o hordách živých nemrtvých. Konec se podobal povodni myšlenek, která zachvátila každou lidskou mysl.
Průtrž informací se objevila bez zjevné příčiny a hystericky se probíjela do všech hlav bez ohledu na pohlaví či věk.
Mým národům
Mým národům,
s okamžitou platností zakazuji užívání zájmen; ve všech formách, ať už v psané či v orální podobě. Jedině přísným zákazem lze efektivně zamezit nekonečným rozhovorům typu:
"Podej mi to. "
"Co. "
Ergonomie pracoviště
Hans najel na hrbatou lesní cestu. Po pěti minutách opatrné jízdy zaparkoval vedle drobného dřevěného stavení na kraji rozkvetlého palouku. Dříve než bezpečnostní technik vystoupil z vozu, pročetl si záznam zaměstnance, jehož domácí pracoviště měl prověřit.
Hodnoty byly z formálního hlediska zcela bezvadné.
Rudá je krev, černá je zem
V momentu, kdy jsem vešel do údolí, jsem pocítil dříve nepoznanou lehkost, kráčelo se mi jaksi volně a bez starostí, a už jsem i zapomněl, zda jsem do údolí odešel ze svojí vlastní vůle anebo zda jsem byl vyhnán, abych se v tichu a samotě napravil. A vězte, že nápravy mi bylo třeba jako sůl chlebu. Smilnil jsem, lhal jsem a kradl. Pletl jsem mladým devčátkům hlavu a vše jen tak pro zábavu.
Spisovatel Stydký
Obyčejná špinavá putika u nádraží, jeden z posledních pajzlů. Dožil jsem se doby, kdy mladí touží po moderním stylovém interiéru a čisté sklenici, po netuctové značce piva a po zahraniční značce rumu. A všecky ty zahulený knajpy, výčepy, sklepy, hospody zmizely bůhvíkam. A já jsem zůstal sám, všem těm změnám navzdory; navzdory vysokým sklenicím a navzdory mizejícím popelníkům a navzdory hygieně, navzdory moudrým řečem a navzdory edukativním kampaním.
Maltézské pláně
Seděl jsem na staré kožené židli v čekárně jakéhosi úřadu či na pohotovosti. Proletěl jsem očima místnost a spatřil jsem celou řadu banálních detailů, žadný z nich mi však nenapověděl, kde sedím a proč.
Nervózně jsem si na ošoupané sesli poposedl. Pohlédlo na mě hned několik ospalých zraků, neboť koženka pode mnou hlasitě zavrzala.
Epická báseň
seděl jsem zaměstnán s dalšími dvaceti lidmi ve velké otevřené kanceláři
vzájemně jsme se obtěžovali mluvením, zápachem a řečí těla
-- kreativní dodržování pravidel = porušování pravidel
z toalet zavanul slabý zápach moči
ústa má temná
seděl ve svém kutlochu obklopen špínou a starými obaly a usilovně potlačoval podřadné duševní návyky které si osvojil v minulosti. omyl. potlačoval duševní návyky které mu byly v minulosti podsunuty a které slabošsky přijal za své, ach ano, slabošství bylo prvotní příčinou. slabošství, lenost, tichá rezignace, ztráta perspektivy.
Kaitmannovy deníky
Kaitmannovy deníky
První Kaitmannův deník jsem získal čistě náhodou, to když jsem si jednoho mrazivého listopadového rána zapomněl vzít čtení na cestu do kanceláře. Jel jsem tehdy vcelku neobvykle, z chvilkového rozmaru jsem totiž přesednul do jiného autobusu. V přestupním místě byla na dřevěnou stěnu zastávky přibita polička s odloženými knihami. Je možné, že jsem o té ubohé knihovničce podvědomě věděl, neboť jsem denně projížděl okolo.
Místopis Lömmunijského kontinentu (úvodní slovo a tři fragmenty)
Úvodní slovo
Lömmunia se nachází padesát dnů jízdy od říší Středu, a to ve východním směru. Pobýval jsem v tomto zapomenutém koutě světa po plná dvě léta v převorství Bhütrdkském, odkud jsem v rámci svých povinností prostého regimina vyjížděl na dlouhé výjezdy do dalekých měst, městeček, vesnic, osad a samot. A tímto bych rád prostou profánní formou shrnul místopisné povšechnosti, jichž jsem v průběhu vzrušujících měsíců nabyl.
Dlouze jsem přemítal o struktuře tohoto pojednání a po únavné noci plné tíživých snů jsem se rozhodnul pro strukturu nahodilou, spontánní.
Lodivod
Lodivod se vzhledem podobá loutně, sedí na ráhnu a hledí skrz moře do zemské kúry, posiluje negativní myšlenky, přebírá se v hlenech, smrká, saje z moře plankton a slzy plačících dětí. S hypnotickou pravidelností se kolébá do rytmu dalekých vesmírných vibrací. Palcem u nohy přejíždí po palubě. Hrubé dřevo s hrbatou texturou a na něm tlustej prst podobající se živému červu.
Fotbalová simulace
Vtomto textu bych se rád svěřil se zajímavým fenoménem dnešní doby; a pro většinu sportovních fanoušků jistě půjde ostará známá fakta. Ktěmto faktům jsem přišel náhodou a zcela mě - fotbalového laika - ohromila.
Stalo se, že jsem si ve městě potřeboval ukrátit pár hodin času, na okolnostech nesejde; prozradím jenom pár klíčových slov: nezdařená schůzka, výluka vlaků, sněhová kalamita. Vešel jsem tedy do náhodné restaurace.
Zhoubný názor
Když se Samuel Řanda jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že mu mezi lopatkami vyrostl jakýsi nestvůrný názor. Tvrdý byl jak pancíř. "Co se to se mnou stalo. " pomyslel si.
Dvanáct rozechvělých paží
Nastoupil jsem do malé kanceláře v přízemí starého domu pár kroků od brněnského nádraží. Všichni mí noví kolegové už dávno odvykli jakémukoliv pracovnímu režimu a nedovedli mi s určitostí říct, čím bych se vlastně měl od sedmi do tří zabývat. Poctivě jsem si odseděl každou směnu, přestože vlastně o nic nešlo, snad jen o to, abych si udržel jakous takous vnitřní disciplínu.
Chápal jsem své podivné zaměstnání jako trest.
Odvaha
Odvaha
Odvaha je nebojácnost. Odvaha je věrný druh, jenž pomáhá překonávat strach při chůzi tmou, je to rytíř Falstaff, mluvka, poživačník, pozér, jehož je a není radno poslouchat. A v srdci je to zbabělec a hlupák, jenž se neodvažuje projevit slabost, je to nízký tvor, kterému záleží spíš na mínění druhých než na vlastním přežití.
Odvaha nechť leží v srdcích prostých lidí a nechť se projevuje při jejich prosté práci a v jejich prostém životě, nechť je odvaha rozvíjena v romantických dílech pro plebs, v knihách a v televizi a v rozhlase, odvaha však nepatří nikam dál, odvaha se nehodí na bitevní pole, odvaha nepatří státníkům a nikomu, kdo ovlivňuje masy.
Poslední tón
Rozhodnutí odjet z Bezejmenné díry ve mě klíčilo několik let; a vlastně odjakživa, od první chvilky, kdy jsem už nebyl děckem. A snad právě v tom byl rozdělovník, či spíše most, mezi dětstvím a dospělostí: v tom, že jsem si uvědomil nízkost a bídu místa, kde jsem žil, kde jsem pracoval a kam jsem se chodil napájet vínem a kde jsem hledal poddajné dívčí klíny.
Ještě před měsícem bych tento svůj příběh popsal jinak, rozepsal bych se o Díře i o svých bratrech, den za dnem bych probral vše, co mi teď připadá tak fádní a bezbarvé; a proč s tím ztrácet čas. Teď se chci soustředit na svůj přerod, je-li jaký, kdy jsem i ze svojí hlavy vyhnal Bezejmennou díru a stal jsem se jiným člověkem.
Ten báječnej Nitkův svět
Ten báječnej Nitkův svět
Muž jménem Nitka spěchal stmívajícím se městem. Vracel se z kanceláře a pohrdal ostatními chodci. "Jak jste hnusní. " mrmlal si tiše.
Pastvina
Zachariáš si po dlouhé době vyšel ven s přáteli. Pět mladých lidí se usadilo v tradiční české pivnici. V podniku bylo plno, odevšud zazníval smích a bujaré hlasy, pingl přecházel po place s tácem půllitrů, pozorně se díval; a když některý z hostů dopíjel, položil mu pod nos další škopek.
Zábava byla v plném proudu, jenom Zachariáš seděl trochu stranou, seděl a tupě zíral na ozdobná kachlíková kamna ve výklenku.
Janek Mluvka
Janek Mluvka
S úsměvem magora se Janek zvaný Mluvka rozloučil se ženou a s dítětem a se svým bytem a se všema věcma.
“Nehrň se do chomoutu, Mluvko,” poradil mu kdysi starej dobrej otec, poradil mu dobře a měl pravdu, Mluvka si ale nedal říct a do chomoutu se nahrnul jak dobře krmenej poplašenej býček na jatkách.
“Ahoj, ženo,” řeklo Mluvka. “Ahoj, děcko.
Trosečník ve vaně
Trosečník ve vaně
Ospalý večer v domě na tichém předměstí.
Ze strany, kde stálo město, se šířil vzdálený hukot automobilů, zatímco z protější strany, kde stál les, se šířil vzdálený hukot sov. Ach ano, od mého domu bylo ode všeho daleko, příliš daleko. Daleko od starostí i od božského klidu.
Strach
Strach
Strach je tichý společník v krajinách snů a představ, neúprosný průvodce, jenž vytrvale našeptává, napovídá a lamentuje, a cynicky se baví u dramatických pochodů, jež dokázal zařídit.
Tělo kráčí po chodníku, mysl se zabývá čímsi nevýznamným a strach předělává všechny ostatní chodce na padouchy s najfem u pasu, pohazuje jedovatý jehly a ostrý střepy, vyžívá se v průchodech a v průjezdech. Strach se zabývá čistě teoretickými věcmi, zasazuje je ale do skutečných kulis. Strach roste, stárne a moudří spolu s jeho nositelem.
V pustině
Stalo se, že jsem se s pěti svými přáteli vypravil na dobrodružnou výpravu do ruin předválečného města. Bylo to dva-a-dvacet roků po válce, tedy v době, kdy byla většina trosek již dávno rozebrána či řádně přebrána sběračskými výpravami. Zvolili jsme proto město obklopené rozlehlou pustinou, kam se, jak jsme předpokládali, dosud nevydalo mnoho skupin.
Plán naší výpravy jsme předložili městské radě.
Následující forma Karla Potůčky
Karel Potůček se toho dne vzbudil a během několika málo chvil si uvědomil změnu. A byl to pořádnej šok. Ne že by se přes noc proměnil ve švába nebo mu narostly kraví rohy, kde ty věci, přátelé. Změna se udála uvnitř Karlovy hlavy.
seděla mi na klíně
Seděla mi na klíně, pusinkovala mě, já jí to vracel
a trpělivě jsem jí vysvětloval, že to nic neznamená,
že láska je chcaní proti větru,
že venku je zima a lidi tam v noci mrznou
Hostina
Chcíp jsem jak pes a rád mám svůj hrob, jsem tu já - a - a hlína - a každej den hostina (pro červy jsem cosi jako poklad).
A nejspíš už tě neuvidim a už se nepodívám do Disney Landu.
A nepřivítám novýho prezidenta, nepozvu ho dál a neposadim ho do starýho křesla před starou televizí.
A to je škoda - že mistrovi neřeknu, jak velkej že je kokot, a že jsem celý leta krad nářadí a krátil si směny.
Sląski
Koncem října se odehrál dvojitej mord, jednalo se o párek výletníků z Práglu. Když jsem dorazil do vesnice (byla to poloobydlená osada u hranic jménem Sląski – alespoň dle mapy, místní si říkali všelijak), odvedli mě – div mě za ucho neodtáhli – k svýmu felčarovi. Doktor si zbudoval malou improvizovanou márničku přímo pod svou ordinací.
„Brunon,“ představil se lékař.
trdlo od vedle
"na sousedy si člověk musí zvyknout," řekla domácí,
a já si myslel, že je to taková ta běžná fráze.
a první noc kolem půlnoci jsem se probral a s údivem zjistil,
že vedle mne leží někdo další.
a nač bych tak cvičil a šlechtil se
a nač bych tak cvičil a šlechtil se
a bystřil si paměť a oddával se počestnosti
a přestal si tupit hlavu a začal si ostřit smysly
- v hrobu se beztak leží v šatech
Pozitivní pohled na prodlouženou pracovní dobu
cestou do práce zhasínaj pouliční lampy
Brno s tupou lhostejností odkládá plášť
svlíká se jak laciná holka někde v klubu
předvádí svoje zle zkroucený údy
Sníh a lešení
jdem po ulici; já a moje holka
sněží a ona hledí nahoru, sleduje poletující vločky
a nechává si je rozpouštět na nose
sněží a já hledím dolů; po kotníky v rozbředlý břečce
Úplná balada, chvílema blues
slečno. paní. vy tam.
ukažte na mě prstem a já se toho chytnu
a budem se milovat a vyznávat si lásku
a hladit se po tváři, fakt
Pro chvilku ticha
Starej Balcar - kdysi to býval klenotník - seděl na zápraží, kouřil dýmku za dýmkou, houpal se v křesle a vyrval by si koleno pro trochu klidu.
Kočka si brousila drápky; precizně a čistě, kdysi tak i Balcar přibrušoval šperky, věčně mžoural a rád si pro tichou práci zničil zrak.
Už jak děcko řval a ječel a kopal kolem sebe pro chvilku klidu, hlasivky by si ztrhal pro pár momentů božskýho ticha. Marně.
Evoluce v cyklech
Vstala a spolykala hrstku prášků. Ostrá bolest hlavy rázem pominula, neboť byla přebita čímsi tupým; úmorným. Hrdlem si prolila něco kávy, namazala pár chlebů pro děti. Navlékla si předpisovou minisukýnku a rty si zvýraznila předpisově rudou rtěnkou.
Murkův návrat
"Kriste-je-ží-ši. Vzpomeneš si ještě někdy na Karlíka. " zavřeštěl z ničehonic ten nezvanej přízrak. Kývnul jsem že jo a v mžiku jsem přehodnotil ten bláznivej nápad jít se projít do svýho rodiště.
Kouzlo nevyřčeného, vážení přátelé!
S oblibou užívám nevyřčených slov. Kouzlo však pominulo,
zde totiž - snad nešťastným rozložení či volbou písmen,
snad vlivem nevhodné konstelace hvězd či vývoje ceny piva -
nezbylo nic:
Lojzova noha
"Kriste-je-ží-ši. Vzpomeneš si ještě někdy na Karlíka. " zavřeštěl z ničehonic ten nezvanej přízrak. Kývnul jsem že jo a v mžiku jsem přehodnotil ten bláznivej nápad jít se projít do svý rodný čtvrti.
Čokl
A ona prý že jaký bych byl zvíře.
A já že zrzavej čokl.
To kvůli těm mejm vlasům.
Načež si cosi poznamenala do notýsku,
Střepy
Mě vám se bude krásně umírat,
budu sedět v proutěným křesle,
číst si a popíjet klaret ze skla.
A z ničeho mi klesne ruka,
Pedant
Seděl ve své kanceláři a hleděl do monitoru.
Poté listoval časopisem a luštil křížkovku.
A poté skrz okno pozoroval ptáky.
A dělníky spravující fasádu protějšího domu.
A v čem že je ten rozdíl?
A nač bych se tak těšil.
No vždyť je to putna.
Požehnanej počet políček
nachází se v kalendáři.
Močící žebrák
Stál u křoví,
ramenem se otíral o kmen,
kosár jak turecká šavle,
kropil do trávy, dolů na zem.
Flašky jako střelivo
Stovky a tisíce
prázdnejch nábojnic,
jo láhve sou
půvabná munice.
Ospalá kráva
Pod nohy jí štípu klacky rovnou z hřbetu.
Řežu a sekám a dlaní třísky metu
přímo na zem - na zem z hřbetu.
No a nic. Kráva spí.
Proutník Poruba
Proutník Poruba seděl na sesli,
zručně ohýbal vrbové proutí.
A zatímco neúnavně pletl koše,
děvkař Mrázek mu doma ohýbal ženu.