Písmák Vladimír Hruška
Vladimír Hruška autodíly
čtu nápis nad výlohou
a mám chuť na hrušku
to kvůli tobě Vladimíre.
Muž ve slušivém obleku
Muž ve slušivém obleku jede tramvají. Nenosí ho často, ale pokaždé, když se do něj oblékne, znamená to událost. Dnes má velký den, chce se vším skoncovat. Pojede na nábřeží, kam chodíval s ní.
Tatínkovi
Za pohádky o potkanech a trpaslících
drbání ve vlasech
povídání o kaktusech a velkých malířích
názory, nápady a naslouchání
vysátá
Vysátá
super moderním přístrojem z předvádečky
za třicetpět tisíc bez DPHá
hádám
Balící
OK. každý máme nějaké ty talenty. O sobě můžu říct, že obstojně kreslím a mám jisté estetické cítění, obratně se vyjadřuji psaným slovem a rozumím textům včetně básní a jako bonus umím otočit jazyk o 180 stupňů. Tak jako každý máme nějaké schopnosti dané, život nás musí naučit se vyrovnat se s našimi neschopnostmi.
Poslední ráno
,Tenhle podzim příliš mnoho pršelo’, pomyslela si a zalila meltu. Poslední mlíčko v ledničce.
,To je dobře, ať se tady nezkazí. Vašík by to tu nechal.
narozeninová
Někdy se to tak semele
čím déle jsi v čase
tím víc ti utíká
s každým skokem
předvolební
Jedna moje kamarádka
chytrá, krásná děsný zlato
na otázku :“Koho volíš. “
“Nikoho, já seru na to. “
mezi atletikou a baletem
není čas
na veršování
mezi atletikou a baletem
když jsi matka v taxíku
holky na E55
Čekají
roušky nemají
panoptikum zoufalství
naděje za korunu
z vůní sklepů
Z nostalgie
upletu si svetr
z vůní sklepů
starých domů
O nás
Chceme číst o sobě
o svém nic nedělání
jako alibi
že v tom nejsme sami
Písmák mi psal.
Napsal Písmák mailem
"Chvíli jsi u nás nebyl/a"
To protože jsem debil
taky trochu ztracená
dospělá
vyčpělá mateřstvím
dospěla básnířka
zvážněla
bez tance a alkoholu
mamince
Až umřeš
nestane se vůbec nic
ráno bude zase ránem
Obama Obamou
Jsem ještě člověkem
jsem syrová
bouraná v Globusu
jsem ještě člověkem
a čerstvá
ženám
S mládím odešly múzy
Bez rozloučení
jak je jejich zvykem
Sbalily kufry
Vyznání
Vyznání
mám ráda vyznání
syrová a nerůžová
čtu sloky po deckách
pod asfaltem
tráva roste pod asfaltem
jako blbý nápady
v mojí hlavě
dělaj mi pukliny, boule a šrámy
Houbaři
Houbaři
s plnými košíky jehličí
usedli znaveně na rozlámanou lavičku
zastávky autobusu
Píšu teď pro tebe
Píšuteď jenompro tebe
to aby jsi věděl
že se mi stále dokola
zdají sny
velryba
Lednové nohy
a v břiše velrybu
čekám na porod
malinké Vodnářky
Můj anděl
Říkačky, básničky, kotrmelce
a bledý anděl sedí
na místě spolujezdce
občas na mě šmátne
odcházím
ta nejvšednější chvilka
co tě se mnou potkala
tě bude mučit ve spánku
až tě opustím
33
33 jako Ježíš
víc jsem nedokázala
vlasy dlouhé na ramena
vážnou tvář
o lásce
Zčistajasna
je mi jasná
tvoje poznámka o nahodilých dětech
co zatoulaj se čápům do potrubí
na lenošku
jak lehcese mi nechcenedělat nic vícnež mrkat očkamakřehcea posílat polibkydoleva dopravaaž by i tohletozačla být otrava.
bez elektriky
napíšu ti email
prstem do pupíku
nežnazí poběžíme
ledovým domem hledat dřevo
Chvíle
Je správná chvíle
na křičení
na prosahání vlastních ňader
na otázky ohledně scénářů
Bravó
kde jsou ti ubožáci
co sednou ke klávesnicím
a začnou klapat
více méně rychle
Beata
Jsem mimořádně unavená. pracuji 12hodin v noci, každý den, již 4. měsíc, 3. rok.
ovíněná s Hynkem
mé opilé uši, Hynku
civína mě ze skleničky
jako třešně od pudinku
červené a horké přece.
ženy nového Gulagu
mrknutím vteřiny
odkrojila mi kousek toustového chleba
tak každodenně hnusného
a poplach zvoní
vstoupil jsi mi
vstoupil jsi mi
do života
nahý a ztopořený
a každý večer po té
pozdrav ze zimniho Skotska
třicátouosmou noc
chodím po plaži
plné chaluh a mořských šneků
dnešní měsíc
o skále a rybách
celou tu skálu vpravo nad Vltavou
kde na jaře se žlutí tařice
chytili do pevných rybářských sítí
a vybrali z ní všechny ryby
jsem stále
Jsem stále nějaká divná holka
někdo někde asi vyměnil
nějaký drát, kolečko, kus článku
co měl pak ze mě udělat
přítomná
namíchaná z různých planet
za dlouhých únorových večerů
při čtení Talmudu
předříkávána hubatou cikánkou
konec léta
mám ještě vanilkovou
příchuť ještěrek
kterým slunce vypálilo
do kůže boudičky
po souloži
po souloži
jako mroži
leží na velikém bílém loži
nožičky jim sotva slouží
děti
rozkutálely se děti
poulici
jako skleněnky
napadaly do kanálů
indispozice v srdci
Včerejšek
mi popletl srdce
trčí tam teď vpulovru
težkodýchá
letní psaní
elektronickou poštou na těle
už nic neposílej
čekám
na zprávy posunkovou řečí
letní zkratka
to na stehnech mám jizvy
od bílých lvů
a kolena jsou přeplněná pískem
Balada o Beatě
roztrhali mě psi
všichni moji psi
roztahali mi na kousky
mé ruce
hanba
zapoměla jsem se
obrátit nazad
a klesnout do kolen
stočit hlavupod paži
přeplněná
tolik prázdných kelímků
olízaných srdíčkových lízátek
a tácků od hořčice
hovínko v pytlíku
Narozeniny velkého náčelníka
Pro velkého náčelníka
bubínky hlučej vždycky hlasitěji
a oheň vříská pod pečínkou
všelijaká zaříkání
Začátek mé knihy II.
Z lékárníkových pilulek a sirupů by onemocněla i Ominka
a ta měla tuhý kořínek, jak říkávala, když odháněla špačky od višní
a přitom sprintovala přes celou zahradu.
Jo z té staré višně to byl sirup,to byla meducína.
koketér
vítr má zvláštní tvar
co nosí strašné nóbl klobouk
a často voní po ovoci
to hlavně vlétě ve vlahé noci
o zelené babce
jsem už jako stará babka
v básních píšu o počasí
a bolí mě kolena
každou noc však beru zkrátka
tvarohovej
ten dnešní den
je tvarohovej
narovnám ho do poličky
vedle knížky od Frimmela
sousedka
věšák s lososovým svetrem
štramák k pohledání
klaní se až k zemi
a pomáhá mi do křesla
O husině
A tak se zmíním o kůži
už do zlatova opečené
však včera jsi mě nazval husou
jen letní tance s květinami
nenajdu nikde
ani to pramálo
co protáhnu knoflíkovou dírkou
apřišiju na manžetový rukáv
jak špagátek na ruku
Začátek mé knihy
“Ale vždyť seš na toho černého už moc velká. ” přívětivě naznačila ta vyzáblá kolotočářka a naopak ukázala na toho velkého flekatého poníka sposranou prdelí.
Lhala. Nebyla jsem velká.
letní zácpa
Zaprášené ulice
zakonzervované sluncem
s reklamou na zádech
tě pouští jako kapku rtutě
zachlupacené koleje
zachlupacené koleje
zarostlé jako tvoje hruď
vlaky po nich už leta nejezdí
stejně jako tebe
hroší balada
skleněné oči
skleněné řeči
hladké a studené
to já jsem hned
z vlaku
.
Trasa vlaku Ústí-Teplice.
Psal do bloku. Do stejného jako vždycky píšu já.
bezblátové spojení
bezblátové spojení
čistých duší
jako kabel
z bílých perel
identita
identita provléknutá
mými prsty
co klapají jak klapky od klavírů
na má ňadra
parková
promokly mi botky
vnočním parku
tostromy brečely
když se skláněly
promarněné
promarněné chvíle
tolik srdcí vjednom koši
stékají ti za límec
astudí na zátylku
tatínkova holka
vypadám jako můj otec
čím dál tím víc
se mu podobám
když svítí světlo
narození dítěte
na placatém spodním rtu
růžová barva
i na lících
černošké náladě nepřidá
drobky mouru
z malovaných řas
jen drobky mouru
na stole sedává
s nohama u krku
vyždímaný den
vyždímaný den
vyždímaný už od rána
ohnutý
anahrbený
básnířka
Rozuměl snad jenom
jejím nohám
kolena ji drbal
s neuvěřitelnou
chtěl bych mít uši jako slon
Chtěl bych mít uši
jako slon
a k tomu
velké šedé nohy
Smývám tě
Smývám Tě
po kapkách
z horkého těla
Kohoutek mručí
než přijde zase
zrušili všechna pravidla
a mužům nasadili parohy
odpadkové koše nadávají
podhromadou zmrzlých brambor
z rozpláclého dne
Zrozpáclého dne
vnímám jenom vůni kávy
a cigaretový kouř
objímá mě kolem pasu
nálady
složité nálady
rozpodivná armáda
salutuje v hlavě
ráz dva
za velkou zadnicí
Za velkou zadnicí
paní Madam
celý čínský národ
vykukuje pod sukní
Rozespalé
Zapomenuté ranní duše
po velkémflámu
uvčerejšího televizního programu
mátoživě skáčou
zase jedna ranní
Ranní kávu
rozlila zas nálada
Ksakru .
až na Hlavu 22
uplave nám Praha
uplave nám Praha
někam možná k Ústí
na gumovým raftu
Praha naše drahá
ranní 2
Utkaná představa
z ranního čtení
nad ranní kávou
kosáci zlomyslně řvou
tolik vážní
slíbili jsme si
samé vážné věci
tys mě držel za hlavu
co válela se v hloubce klína
----------------
uchem vletěl
do hlavy mi blesk
listí z mých uší
spadlo na zem
ty její oči
ten nutkavý pocit vypráskáme z hlavy
slivovicí
hurá
ale ty její oči nás pak budou
sežral mě pes 2
Sežral mě před lety
pes
se vším všudy
hlavně s hlavou
vedro
v tom těžkotonážním vzduchu
kdy vlní se mi vlasy
teplem na silnicí
tisknu rozehřátý obličej
Vodnářka proradná
dnešní den
mě kručí v duši
už od rána
a moc mi sluší
vysmááátááá
spoustu krásných
jarních řečí
jsem poslala
do všech koutů světa
je mi škoda :o)
nevím čím jsem se
proti sobě provinila
a někdy mám pocit
že
víno
francouzské víno dozrálo
v mé krvi koluje už leta
venkovanka se zlatými copy
krev a mlíko
Hráškové jaro
zelenavě na duši
je tomu jarnímu
vyvalování na sluníčku
světle zeleně
pohoda slintavá
srdečně jedno
je miuž delší dobu
pár těchplancavých slov
sršáňů škaredých
Brouka
vzduchoprázdno v hlavě
ani vzduch tedy
a tak tiříkámbroučku
a ty se směješ
hříčka s ním
zlomilo mi srdce
příslovečné určení času
kdy.
a i páteř
O zrdcadle
Shledávám se
s naprostým nepochopením
při kouknutí do zrdcadla
\"Zrdcadlo, zrdcadlo. \"
Tenhle pronárod
Je to banda
tenhle pronárod.
Čert ví
proč mu nerozumím
Popelářský sen
Být tak tím
na co jsi jako dítě myslel.
Začal by jsi popelařit
hrdě na stupátku
Vyřčené
Nemyslím
že by tato výpověď šaškova
neměla být vůbec vážena
to proto, že ji máme plnou hlavu
Krá krá krá
Slévám
poháry a spostu slov
do velkého šmodrchance
Krása chvíle
Papučová nálada
Papučové nálady
se jen tak nezbavím
přesednutím
z křesla do křesla
Já jsem tady!
Anonymní ztroskotanci úsměvů
kteří každým dnem
své stavy proťukávají klávesnicí
otevřít, zavřít, přihlásit, odhlásit
Chci s tebou
Chci s tebou.
v podchodu u náměstí
domy tam mají rohy
a stromy kopyta
V ráji slunečnic
V ráji slunečnic
postavím si z proutí dům
a ten se bude otáčet
za sluncem
V hospodě zastavil se čas
Krev z pravé dírky
tvého nosu
pokapává zaprášený stůl
plný rozházených karet
Mám oči plné Prahy
Mám oči plné Prahy
těžko říci
kdo je jako pískem zasypal
jen slunčení vrány prolétly oblohou
Smyl života
Po další sklenici vína
mi konečně došel
smysl života
Sedl si mi pod nohy
Plná!
Plná pocitů
šťastná a tolik smutná
Plná rozporu
milá a tolik zlá
Zapomněli
Zasklená budova
plná skla
a řečí
zašifrovaná na písmenka
O louce
Chtěla bych urvat
celou louku
a donést si ji
do všech váz,
Doteky
Doteky slov a doteky dlaní.
Doteky očí a doteky rtů.
Doteky pláče a doteky smání.
Doteky nocí a doteky dnů.
Na zastávce
Tma se zlehka dotkla
zaprášené ulice
a oranžová světla lamp
pro noční hmyz
U Tlusťocha
Stejné tváře a výrazy
tak bezradně a děsivě
stejné
u stejných půlitrů
Yetti
Znásilnil ji Yetti
a tak vždy na jaře
bloudívá po horách
obnažuje své vnady
Neopiju vás
Neopiju vás
už
žádnými lacinými slovíčky
seskládanými podle vrtivé nálady
Možná
Možná jednou
přece jenom pochopim
proč na týhle
skorokulatý planetě
.........
Tu mou zvláštní nepřekonatelnou touhu
válet se neustále po zemi
mi překazí každý rok jen ta zatracená zima
Atak mi nezbývá nic jiného
...z dopisu jednomu Písmákovi
Rozespalé nádraží
tak jako by chtělo dospat
sobotní noc
Zdaleka ne první vlaky
V hlavě
Místo dvojek
napsat otazníky
místo jedniček sedmičky
a místo sedmiček jedničky
...z dopisu
Rozespalé nádraží
tak jako by chtělo dospat
sobotní noc
Zdaleka ne první vlaky
O básnících a západu slunce
Již příliš mnoho básníků
psalo o západech slunce
a líbalo můzám ruce
při tom krvavém cirkuse
Pavučina z červených vlasů
Tanec dotýkajících se prstů
se ozývá
v hlubině pocitů
a rozum se jen usmívá
Mám na mysli toho Boha
Mám na mysli
toho Boha
co cesta k němu
není nedělní cestou do kostela
Vzplanuly mi vlasy
Vzplanuly mi vlasy
Jak ohnivý punker
zařvala jsem do ticha
šedivé noční ulice
Neslušné ráno
Ráno se mi zaše šklebí
dělá křivé obličeje
s pusou plnou mlhy
Jde o jedno
O medojedojedech
Medojed obecný
požírá všechny medy
co jich tu na Zemi je
Jedoužrout obecný
Ubrečený den
Rozbrečel se den
kňučí jako malé děcko
počůrané hladové
kaše už mu nechutná
Baobaby
Tlusťoši šediví
ostrými prstíky drápou se knebi
jsou tolik velcí a tolik ztepilí.
Kununurští psi
Spousta jezdících psů
ve velkých pracovních autech
chladí si své čumáky
vlíném vzduchu
Uctíváme Satana
Uctíváme Satana
a klaníme se Bohu
všichni jak hromada šneků
s ocelovou ulitou
SARDINKY
“No tak,
hajej miláčku.
Už spinkej.
Maminka ti poví pohádku…. ”
Křížala
Bude ze mě křížala.
Když zapomenu své tělo na slunku
Když zněho vpravé poledne vystoupím
a odskočím si na pouť
Asi už nic nenapíšu
Jsem vyčerpaná
Pero přestalo psát
a já nemám sílu
dojít vedle ke stolu
Srdce mé
Tak pokud bude řeč
o mém srdci-
- tak je to jen
těžko napodobitelná
Sídlištěm
Kdosi ti zatarasil cestu
sídlištěm
tvých přání
A ty naštvaně
Na plese - psáno v opilé melancholii
Na plese
už vnímáš na půl citu,
vidíš na žádné oko,
všechno X krát,
Piju kafe
Piju kafe,
už mi ani nechutná.
Čtu noviny
a básničku vnich,
Chrlič
Překvapila jsem ho jednou k večeru
když sprostě nadával
na jednu drzou krysu
co mu lezla po hlavě
Motýli
Páří se na chvíli
dva bílí motýli
na bílém kameni
pěkně jsou znavení
Víla
Vpletu si slunečnice do vlasů
věneček žlutého pole
krásek udivených
až vyroste máhlava
Cikáni
Ti cikáni
vypadali jak Maorové
rozpláclé nosy
kulaté brady
Strůžky potu
Strůžky, strůžečky potu
ztékají z kopce čela
získat tak minutu
lepší než prasknout na mysli
Hledám hastrmany
Hledám hastrmany
v zapadlých koutech u rybníka
každý večer
celé léto
BÁSNICTVÍ
Básnictví se dnes nenosí
jen pár bláznů
vypotí ze svých mindráků
komplexů, neuróz a depresí
ZVÍŘE
Jsem zvíře
převléklé do fraku
doutníky poházené
v šuplíku nočního stolku
Dokud ve mě neumřeš
Dokud ve mě neumřeš
nechci tě ztratit
z dohledu
Já nechci
Vila Barborka
Osamělá
stojí na rohu Moskevské
už 2 dny a 2 roky
a na jejích ramenou
projíždím krajem...
---------------------
Ta hluboká žalost
vycházející odněkud zevnitř
tak hluboko a žalostně bolící
O HMYZÁCÍCH
O Hmyzácích
O KOMÁŘÍCH
Bzukáši komáši
obzukaj mě kolem ucha
WYNDHAM...
Balada o Wyndhamu
Zavřeli i ta jatka ze začátku dvacátýho
při jejichž stavbě zemřelotolik lidí
co se už léta válí na hřbitově pionýrů
POLODIVNĚ
POLODIVNĚ
Polodivné krávy
co mají polodivné rohy
Polodivné stromy
Pár řádků o depresi
Pár řádků
Jak jednoduché
je napsat pár řádků o depresi
Maluje se básníkům
Větrám vám
Větrám
Rozpravy o budoucnu
pohřbívají vše skutečné
A přítomné prožitky
ČEKÁM
ČEKÁM
Omasti mi vlasy.
Pomaluj mě krví.
Mé srdce strč do mikrovlnné trouby.
Unavená krajina
--------------------
Unavená krajina
od věčného hrabání a dloubání
má oči smutné ubrečené
Obrazy
OBRAZY
Posvátné drbání na hlavě
a obrazy nad tím kroutí hlavou
a ty je napomeneš
Cukrárna
Stála jsem u pokladny vjedné zteplických cukráren. Paní, co mě účtovala můj růžový dortík, náhle zařvala na cukrárenského pomocníka, tak aby to všichni slyšeli:”Hele řekni tomu dědkovi, ať laskavě zaplatí. ”. Vykulila jsem oči a přisedla sdortíkem ke stolu, s výhledem na onoho “dědka”, velmi zvědavá o co tu jde a jak to dopadne.
Vemte mě s sebou
VEMTE MĚ SSEBOU
Zrozvášněných nocí
zbyly ty správné stíny
vsrdci.
Padá
PADÁ
Sníh
a fráze mi lezou do úst
a prodírají se mi mezi zuby.
Cinkot rtů
Cinkot rtů
Polibky sklenek
křehkých od studu.
Cinkot rtů
Vše zlé se jednou vrátí...
VŠE SE JEDNOU VRÁTÍ
A bylo to.
Několik minut před důležitou pracovní schůzkou jsem při otevírání dveří sáhla na kliku omatlanou nudlí z nosu. Ztuhla jsem odporem a chtělo se mi strašně zařvat. Toalety nikde a tak jsem křečovitě utřela prsty do kapesníku a s velimi nepříjemným pocitem jsem vešla do dalších dveří k jednání, v duchu nesmírně pohoršena.
Šanovský park
--------------------
Park, kde za chodníkem pláčou děti
za dlouhých nocí
tak hořce a nevině
O poezii v nádražní hospodě
O POEZII V NÁDRAŽNÍ HOSPODĚ
Je to děvka
kudrnatá
mlhavá
Pojďme mluvit o blbostech
DNESKA
Pojďme mluvit
o blbostech.
Těch globalit a vážností
Recept na zimu.
---------------
Zprofilu
ptáček zobáček
očíčka škvírky dírky
Anděl
Anděl
Každý se těsně postaví kvypouklým stěnám sloupů
stanice metra Anděl
a ti co se nevejdou
Já a Puškin
JÁ A PUŠKIN
Vzpomněla jsem na Puškina
tak trochu bojovník
a velký básník.
Depka1
V NOCI
Klepe mi Depka
na okno.
A já ječím: “Zavřeno. ”
Noc
Noc
skočila městu na záda
až z toho auta a domy vykulily oči
a lampám se zase rozsvítilo
Zadlužená
ZADLUŽENÁ
Dlužím
Spořitelně peníze
kamarádce Andersena
BBB
BBB
Ochutnám mozek ze své hlavy
až bude hlava má na stříbrném tácu položená
jako hlava Jana Křtitele
Až bude konec světa
AŽ BUDE KONEC SVĚTA
Prý bude konec
světa.
Psali to v Lidových
Divadlo
BYLO TO DIVADLO
Zatáhla se opona
a dohrála se hra
a diváci odcházejí
Kočka
KOČKA
Na celou jednu hodinu
stala jsem se kočkou.
Proběhla jsem po střeše
Dědek a babka
Dědek a babka
Dědek babka
vsobotu vneděli
milují si na peci celé hodiny