Písmák S neznámou tváří
Je den ticha a her,
mizí včerejší tváře
Jedním pohledem
do očí
salto do neznáma
rozhodni v srdci najisto,
pak klidně skoč,
leť
v souladu,
Zvědavé oči plné života
nebudu se dívat
do křivého světa
co se zaschlou solí
na tváři žije
v rovnováze
Každou chvíli menší
náklad na duši
na srdci
Netušil jsem.
rozum v klubíčku spí
neskrytě se pouštím
každý den
spadnout
z koně
Dotek nezkrotné nevinnosti
V záhybech noci
se pokouší sát
co silné
v síle je
Anděl z Las Vegas
Srdce bije v hrudi
a myšlenky ztrácí jasnost
V pocitu bláznivéhé emoce
hraju s neznámými profesionály
Okamžik životního setkání
Energie a smrt
soulad a společný rozměr v nepředvídatelnu
obojí síly tvůrčí
a nespoutatelné,
Nezlomitelný osud
tak to síla namíchala.
. být přesně v tom úžasném stavu,
kdy se nedají snést jakékoli svoje slabosti.
Všechno jen pudí k tomu
v mystických proudech
zavál vítr,
prozradil bezedné ticho
ve kterém se probudil.
rozjasnil
Milovník osud
Osud
Tisíckrát potkaný.
Tisíckrát vstupuje neznámý.
Projde.
toulání prachem, hvězdami a tichem
kolem pokladů,
které nehřejí,
projít
a nezdržovat
víry nebe
jak vysoko
jak hluboko
podívám se v nebe
sférou ticha,
V tichém souladu
ticho své nástroje
ladívá do ostra
a nástroje se vlídně
poddávají
Ne polevu!(j)
Dobré dobré ráno
. už od šírání
před svítáním
rozpuštěná již jsou krásna včerejšků,
šeptám ti
Procházím se s tebou
údolími
Po očku sleduji
každý krůček,
Nit
Na ostří
co je tenčí než nic
odvaha posledního nádechu
. nebránit si v úsměvu
po stezce
Dnes si obleču
sváteční pocity
postavím se
čelem k ní
Najít cestu
Pálivé poškrábané oči.
Trny
a ponurý zakletý nehybný svět
uvízlý v ostnech
Když už, tak už..
Čas se svíjí
a rozkládá
v útrobách krouží
rozpustile, nevázaně
Žádné další důvody..
Už zase chci
ochutnat živou temnotou
prázdna bez času
tmu hlubší než noc
Mezi světy
Tisíckrát se dívám dolů
oči zavřené
sním
nic mi nechybí
v intuici
Chtěl bych si myslet,
že to byla náhoda.
ale byla to
dobrá volba,
dala jsi mi chuť zemřít
Tak daleko od nikde
a nikam
Tak všude
pádem do propastí
Hluboký zářez
Zajatci pudů
se činí
berou si kousíčky
intimních tajemství
To jako vážně?!?
Pokleslé koutky úst
a divný pocit v těle,
chuť kovu na patře
Rituál lidí
Netečně
Máš vše.
. a stačí ti nic
pro své celé štěstí
krev je krví
Nepodobnost osudů
Někdo sní,
že uvidí sílu
v očích cizích,
neznámých
Elastické srdce
Ach moje náročnosti
myslel jsem,
že toho mám na sdrci tolik
Teď je nejnáročnější
Dál než nic
Aspoň tu nejmenší šanci
přesáhnout přes nic
jde to
nepohrdnout,
Neznámé světlo
Znovu, znovu a znovu
vane mnou vítr
z temnoty sálá
v zčeřených
Bez štítu
Na pažbě plno zářezů,
na kontě čistá nula
Někomu furt nejde do hlavy,
že se dá žít bez problémů
Na vlastních nohou
Chtěla jsi slyšet
že jsi jediná
a tak ti tiše říkám
ano
mezi žárem a mrazem
Přitlačený ke zdi
pozoruji kým
vzduch stojí
a čas milionu očí
Na okraji vesmíru
Odejít a přitom celý zůstat
těch chvil zas tolik není
kdy srdce klouže temnotou
a září
Za horizontem
Každý den se znám míň a míň
za rok budu - nevím
Vylívám minulost jak vodu z lodě
a ráno už nezrcadlí můj život
prázdnotou
Stahující se temnota
dál probouzí
nutnost nových úsvitů
. to s dneškem nekončí
Dotek
Otevřený vesmír
do očí padá
V něm jeho světy
v nich jejich radost i smutek
Bič na Adama
Kolik stínů, takových jak ty
nevědomky vrhá do pekel
ve jménu tvých stop
Kdyby jsem tě někdy někde potkal
rozhodnutí bez myšlenek
nepolapitelná průzračnost šťěstí
nechává svět světem
a neplete se mu pod hliněné nohy
Není po čem toužit
Na hrotu času
Nedaleko hladových očí koček
v hustém příšeří
omamné vůně
divokých trnitých keřů
proč čekat do zítřka
Odstrojené přísliby,
předivo snů,
truhly plné neznáma,
hlubiny přítomností.
Mlčení a pohled do řeky života
Tak a je to.
na světě.
Narození
. povedlo se to
sen co se vrací
Na ostrově noci
s jednou můrou
čas vymyká se svým poutům
Ona přesně dodržuje
Restaurant "Zbrusu nové chvíle"
DNES si uděláme srdce na volno.
Tato lahůdka se neobejde bez řádné přípravy.
A tak si v prvé řadě dokonale nabrousíme nůž. Už ten zvuk broušení musí protnout ten moment.
...Drahá, dneska půjdem na kohoutí zápasy
osud.
Láskyplně
vzal mě do náruče
a pohladil od krku dolů
bez historie
Snad věříš v tu jistotu,
že vzpomínka na mne
tě potěší a zahřeje představou,
jak ráda by jsi nehty
Tichý a studený příslib svobody
Na hraně ovládání
ještě krůček dál
už bez domova
až za okraj
s rozumem v koncích
Sneviditelným tělem
Beze slov
Bez jediné myšlenky
se neustále upřeně
Bez tíže
V ledových částech mého srdce
provádím návštěvu milou
Proč nechtěla do rozkvetlého patia,
kde v ratanových křesílkách
Bojovat až do konce
Zárůstají díry a otevřené jizvy v těle
kterými se ze mne vykrádáš
jak já sám ze svých snů,
ze svých radostí
V pouštích tmy
Mám žízeň v očích
Touhu pít světlo
Přání tak vroucí
V každém kousku těla
Mimo všechny pochybnosti
Nesplést se a neuhnout
Vidět víc
Vidět pod kůži kůže
Vidět do světelnosti světla
S tebou
Sbalil jsem se.
Trvalo to věčnost.
Do poslední
jsem vynášel
Jakého si mne představuješ?
Zvědavě jsem otevřel
neznámé dveře
A srdce divoce bušilo
vzrušením,
šance mít šanci
Komu na tobě záleží
a čím se živíš
smutná nálado.
Ženeš své vlny
Z celého srdce pro tebe
Narazil jsem.
Podle všech snad do všech stěn,
které obemkly svět.
Nikdy jsem je neviděl.
ano
Mám plné uši ticha
a slova žádná
pod povrchem neznámo
a na povrchu jeho tvář
Domov si mě najde...
Procházíme se tajemstvím
kde se rozprostíráš
Říší šepotů a letmých stínů
Bosí po pěšinkách světla