Když umíraj hrobníci

„Stojí to za hovno, když umíraj hrobníci. “ rozletěly se dveře do sálu. Klimbající osazenstvo zvědavě, leč líně, zvedlo hlavy. Starej Vokoun sundal sako a pověsil ho na věšák.

14. 03. 2018
9
13
1462
Povídky

Houstone, do prdele, máme problém

Jako dítě jsem bydlel vbytovém domě číslo devatenáct.
Jelikož jsme jako předpubertální mládež měli trochu jiné zájmy než okolní party, byli jsme často označováni za divné. Nezajímaly nás „dospělé“ zájmy a to po dlouhou dobu. Nechodili jsme sholkama, nepošilhávali po alkoholu, ani nezkoušeli kouřit.

12. 03. 2018
15
40
2121
Povídky

Myšlenka dne

„Kulovej blesk nezastaví žádný brzdy. Jen vypínač. “ řekl mi starej kamioňák.
- Proč vypínač.

07. 10. 2023
4
8
133
Miniatury prozaické

Kalina

Vyprávěla kalina,
jak potkala Stalina.
S Chruščovem se nalil,
pak se pod ni svalil.

28. 02. 2023
6
17
339
Blbůstky

Judita a Návštěvník

JUDITA
Když se ohlédla, zkameněla. Před jejíma překvapenýma očima hořela Sodoma zářivými plameny. Takový obraz zkázy rozhodně nečekala. Nevěřila těm hloupým řečem svého muže.

26. 06. 2021
2
14
336
Miniatury prozaické

Proč se na sport raději jen dívám

Mírně rozkročit, vzpažit a pravou rukou vykroužit velké kruhy. á 1, á 2. No tak nic.
Já vím, mnohé klouby již neslouží, jak mají a mohly by opustit své jamky.

10. 06. 2021
7
12
434
Miniatury prozaické

Poezie od flašky 6

SKŘÍTCI
Bydlel skřítek, jeden, druhý,
vživém domku smnoha pruhy.
Sužováni sluncem, vedry,

05. 06. 2021
3
11
269
Ostatní nezařaditelné

Tři jednó ranó zabíl...

Včera jsem si vzpomněl na jeden slogan ze seriálu Dva a půl chlapa…
. Máte svůj byt zamořený pavouky a komáry.
Náš sprej si s nimi poradí a položí je na máry… Možná se ptáte proč. Možná taky ne a je vám to jedno.

04. 06. 2021
7
16
526
Miniatury prozaické

Poezie od flašky 5

LHÁŘ
Pod paprsky rudé kladenské záře,
vezou mě v kleci na dřevěné káře.
Označen byl jsem za sprostého lháře,

02. 06. 2021
2
8
339
Miniatury, hříčky

Zlevnili nám kachny

Zlevnili nám kachny. Mělo mě to napadnout.
Nedostatek vozíků, polámané berle a zbytky utržených oděvů na parkovišti. Že po obloze prolétne jakýsi potenciálně nebezpečný asteroid jsem nedávno četl, ale že by se schylovalo k válce, to mi nějak uniklo.

21. 05. 2021
19
44
1274
Miniatury prozaické

Poezie od flašky 4

ŠOK
Z Ratibořic v zámku,
mají na kahánku.
Tam komtese Líze,

01. 05. 2021
3
5
307
Blbůstky

Poezie od flašky 3

KAPR
Jako ten akrobat na laně,
riskuji pro dnešek ve vaně.
S životem jsem na ostří nože,

26. 04. 2021
8
16
324
Blbůstky

Poezie od flašky 2

KALINA
Vyprávěla kalina,
jak potkala Stalina.
S Chruščovem se nalil,

22. 04. 2021
2
7
329
Blbůstky

Poezie od flašky

KOMÁR A FACKA
Častokrát si říkám,
"nejradši bych si vlepil facku".
Však jen komár

20. 04. 2021
11
20
669
Blbůstky

Retro

Tak mě včera urazil náš mladej. Přišel a chvíli nerozvážné stepoval kolem. Znenadání se mě zeptal, jestli jsem někdy měl gramofon. Řekl jsem, že za nás měl gramofon každej a že neznám většího potěšení, než roztočit na pětačtyřicítku Suzi Quatro nebo Marylu Rodowicz.

17. 04. 2021
14
34
445
Miniatury prozaické

Šmerkust

Hody, hody, doprovody,já jsem malý zajíček. Dejte něco na zahřátínebo pytel vajíček. Vzpomněl jsem si tuhle, když na mne, v pravidelném hledání čehosi, vypadla ze skříně bužírková mrskačka, jak jsem s touto upravenou verzí říkanky vyrazil kdysi provětrat pomlázku do terénu s naším prtětem. Od té doby už samozřejmě odtekla spousta vody.

01. 04. 2021
9
22
473
Miniatury prozaické

Sbohem, kamaráde

Zas je to tady, kurva fix.
Co rád jsem měl a bez příkras
tam převozník dole na řece Styx,
bez hnutí brvou vzal mi zas.

27. 03. 2021
5
14
396
Vázané verše

Vesmírná

Moc se mi to nelíbí
a dělá mi na čele varhánky,
že slunce musí na nebi,
kličkovat mezi beránky.

11. 09. 2020
1
4
545
Miniatury, hříčky

Odešel mi kamarád

Tak mi odešel kamarád. Kamarád můj nejvěrnější. Umřel mi Set top box.
Dále již jen STB.

17. 07. 2020
2
5
406
Miniatury prozaické

Interview

(Nesestříhaná a necenzurovaná verze)
Vden kdy mne sochařský mistr pozval, abych sním udělal interview, jsem si do kalendáře zapsal poznámku oranžovým zvýrazňovačem číslo 8852. Mistr mi na otázku, kde se sejdeme, řekl: „U mě pod mostem“, což mi přišlo velmi vtipné. Vím, že jeho vila je ve čtvrti pěti největších prominentů města. Je to sice, mírně řečeno, dost svérázný jedinec, ale říkat jí most…no…já nevím.

08. 05. 2020
2
6
595
Povídky

Co se děje v trávě

Lehl jsem si unaveně do večerně naladěné trávy, podepřel si hlavu a tiše, s mírným otupením, zíral do travin a pomalu se dostával do stavu, kdy tělo pomalu bystřilo svůj sluch i zrak. A náhle ho moje oči spatřily. Ten podivný mumraj hemžícího se hmyzu mezi stébly a to mne zaujalo natolik, že jsem pak po drahnou chvíli nevstal.
Scházeli se totiž zřejmě podivní hosté.

29. 08. 2019
9
12
822
Povídky

Po stopách malého pasáčka...

Tak jsem se po více jak 40 letech vydal do míst, kam jsem jezdíval za svým zbožným dědečkem, co pěstoval,. pardon,. co choval své ovce. Tady se ze mě vždy stával malý pasáček a náležitě jsem si to užíval.

24. 12. 2018
5
15
1307
MIMO

Marion

Přerovnával jsem tuhle věci ve skříni a narazil na sváteční béžovou košili. Už jsem ji na sobě neměl mnoho let a ani bych se do ní už asi nevešel. Tak si říkám, proč tady ta košile ještě pořád vlastně visí. Ovšem jakmile jsem uzřel na její levé straně velký mastný flek snádechem oranžové, který nikdy nešel vyprat, hned jsem si vše vybavil.

23. 11. 2018
9
19
1185
Povídky

Podivné Vánoce

Výběr

Je to už dávno.
Za pár dnů měly být Vánoce. Kolem leželo asi půl metru sněhu, bylo ticho a byla zima jak v ruským filmu a byla vojna. Náčelníci, politrukové a rozkazy.

14. 11. 2018
12
26
1371
Povídky

Když

Když ti mysl začne rdousit podzimní splín
a na hubená ramena ti sedne pustá melancholie,
musíš okusit na patře nespočet cizokrajných vín,
jež strážce Božího ohně Hermés samoten opatruje.

09. 11. 2018
2
4
759
Jen tak pro radost

Když jsem byl malým pasáčkem - ...pojď, já ti něco ukážu

POJĎ, JÁ TI NĚCO UKÁŽU
Ještě ten týden, co se rozloučil sovcemi, opustil i dům na skále.
Rozloučil se i s panem Fiedlerem, kterého to rozhodně nijak nepotěšilo, neboť v dědovi ztrácel nejen kamaráda, ale hlavně společníka ve svých kulišárnách. Popřál mu hodně štěstí v novém domově a na cestu mu dal tři sklenice medu a propolisovou mast, kterou již po mnoho let vyráběl podle nějaké staré německé receptury.

02. 11. 2018
11
38
2343
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - ... a svět se zastavil

A SVĚT SE ZASTAVIL
Poslední chvíle si stěžkým srdcem zapsal do své kroniky.
„… Tak už jsou vohradě. Koukají kpohybující se gumové plentě ve vchodu.

26. 10. 2018
5
11
921
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Osudové rozhodnutí

OSUDOVÉ ROZHODNUTÍ
Jak jsem stárnul a přicházel do pubertálních telecích let, neměl jsem už tolik času jezdit do vísky za „svými“ ovcemi a za jejich majitelem. Objevili se jiní kamarádi a bezva parta, která se tak špatně opouštěla, byť jen na pár dní. Mé návštěvy řídly a objevovaly se nové zájmy. Prostě jsme oba zestárli.

20. 10. 2018
7
16
1040
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Čarodějka a pavouci

ČARODĚJKA A PAVOUCI
Dědečkův dům byl doslova obsypán pavučinami.
Nebylo to proto, že by se o dům nechtěl nikterak starat, ale byl prostě postaven vmístech, kde právě tito členovci měli své hájemství. Měl různé kouty, koutečky, zárubně a zákruty. Přívětivá prkna a prkýnka se škvírami a otvory po sucích.

12. 10. 2018
5
10
950
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Bezovka

BEZOVKA
Venku bylo kolem čtyřiceti. Ačkoliv do autobusu proudil vzduch všemi otvory, co byly kmání a dokonce i otevřenými předními dveřmi, lidé se i tak potili jako dveře od chlíva. Mnozí se snažili pocení zaspat, což ovšem dost dobře nešlo. Jiní ho vyháněli mávajícími novinami, či družným rozhovorem se sousedem.

01. 10. 2018
4
6
916
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Výlet a med

VÝLET
V téhle vesničce nebyl kostel. Dokonce ani maličký kostelíček, či zapomenutá "Boží muka" kdesi v polích. To děda, jenž přijal krátce po svém příchodu víru, nesl dost těžce. Jako člen církve, který objížděl po republice různá shromáždění věřících s podobnými týpky, míval děd často od kázání absťák.

21. 09. 2018
5
8
932
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Vosy

VOSY
„Vosy jsou takový divný nepovedený včely, co nedávaj med, a štípou jako kurva,“ prohlásil jednou pan Fiedler, když si děda stěžoval, co se jich letos zase urodilo.
Bylo to skvěle řečeno, ale mělo to jednu dost podstatnou chybu. Byl jsem u toho já. Asi je zbytečné zdůrazňovat, že slovo „kurva“ mne okamžitě zaujalo a chytlo se mě jako hovno košile.

14. 09. 2018
5
12
1031
Próza na pokračování

Setkání

Naposledy jsme se políbili, ještě jako děti.
Teď vyrval svoje unavené vnitřnosti
a sláskou mi je pověsil na krk
jako zlatý věnec šampiónů.

08. 09. 2018
8
4
822
Miniatury, hříčky

Když jsem byl malým pasáčkem - Ťutínek

ŤUTÍNEK
Ten večer mi do limonády vletěla můra. Nevím, co tam hledala, ale trefila se přesně. Maminka vzala sklenici a vylila ji na zápraží a chtěla nebožačku zašlápnout. Děda ji duchaplně zarazil úchytem za předloktí.

07. 09. 2018
6
15
1153
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Flinta a konvalinky

Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek.
FLINTA
„Pojď, já ti něco ukážu…. ,“ říkal mi dědeček vždycky, když měl pro mne nějaké překvapení.
Narozdíl od tatínka.

01. 09. 2018
6
10
1052
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Skřítci a broučci

Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek…
SKŘÍTCI
Když mě poprvé vedl lesem cestou mezi jehličnany, držel mě pevně za ruku, abych mu neupadl přes nějaký kámen na cestě a neumazal se mu. Možná byl veden i obavou, že bych si při tom také mohl odřít koleno a u toho bych zcela jistě dost hlasitě vřískal. Představa, že by mi ho pak musel dlouze foukat a obkládat rozžvýkaným jitrocelem ho dost děsila.

24. 08. 2018
5
9
995
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Mí nejvěrnější a nejlepší přátelé

Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek.
MÍ NEJVĚRNĚJŠÍ A NEJLEPŠÍ PŘÁTELÉ
Když se děda přistěhoval do vesnice, udělal ve svém životě jeden osudový krok. Pořídil si ovce.
Kdomku patřila i rozsáhlá louka se dvěma planými třešněmi a lískovým remízkem a tak materiálu na krmení i podestýlku bylo více než dosti.

17. 08. 2018
5
14
1225
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Anička

Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek.
ANIČKA
To, že byl děda samorost, o tom jsem se již zmínil. Rád si však také střílel ze svých spoluobčanů a na různé žertíky byl kadet.

10. 08. 2018
6
17
1288
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Potůček a ohnivá voda

. nikdy na Berouše nevystrkuj zadek.
POTŮČEK
No, potůček, on to byl spíš takový pramínek, ale potůček mi znělo vždycky tak nějak honosněji a mile. Dávalo to člověku představu o něčem významnějším a ne jen o nějakém takovém odplivnutí.

01. 08. 2018
6
15
1447
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Přivítání

Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek .
PŘIVÍTÁNÍ
Cesta se najednou začala více zvedat do kopečka a člověk se musel do kročejí více opřít, aby nad tím "prďákem", jak říkala mamka, zvítězil. To už ale byla vidět dědova chaloupka a jeho kouzelná studna sozdobným, na modro natřeným zakrouceným madlem.
Do té studny se chodilo pro vodu a ta byla tak neskutečně studená, až z ní trnuly zuby.

26. 07. 2018
9
20
1434
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Cesta

. Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek .
CESTA
Když jsme smaminkou přijeli za dědou autobusem, museli jsme se od zastávky vždycky notný kus cesty vracet klikatou cestičkou mezi baráčky, neboť dědeček, stejně jako strýček Věrek, bydlel až u lesa na kraji vesničky. A to, prosím, rozhodně nebyli nikterak pokrevní příbuzní.

20. 07. 2018
6
15
1458
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Maminka

Nikdy na Berouše nevystrkuj zadek.
MAMINKA
Když se při svých půdních revizích trámoví jednoho dne podíval vikýřem na svůj dvorek, uvědomil si, co mu tam pobíhá masa. Řekl si, že nejlepší bude všechno to masíčko nejdřív sníst.

13. 07. 2018
9
19
1399
Próza na pokračování

Když jsem byl malým pasáčkem - Dědeček

DĚDEČEK
Můj děda zmaminčiny strany byl taky pěknej čípek.
Tato věta patří spíš těm, kteří nějaký čas sledovali mého strýce Věrka. Ti, kteří o Věrkovi nikdy neslyšeli, nechť vynechají slůvkotaky.
Po válce měl obchod smetrovým zbožím kdesi vÚštěku.

04. 07. 2018
8
10
1323
Próza na pokračování

Mám respekt aneb tlející bestie

Po menším zápolení jsme otevřeli dveře staré vojenské nemocnice. Prý byla postavena už kolem roku 1840. Zámek, který visel na mohutné petlici, již naznal také velikých změn ode dne vlastní výroby. Stejně jako zbudovy, od které se odlamovaly kusy omítky, i zněj kus čehosi prapodivného odpadl.

01. 07. 2018
4
11
1275
Povídky

Strýček Věrek - Epilog

Můj strýček Věroslav, přiznám se a to bez mučení, mi věru moc chybí.
Moc rád používal různá přirovnání, bonmoty a veselá moudra. Vždycky jsem si říkal, že bych byl rád jednou jako on. Bohužel na to asi nemám mozek sodpovídající pamětí.

25. 06. 2018
3
9
1084
Próza na pokračování

Strýček Věrek - Šumák

Můj strýček Věroslav často začínal své věty „Moje milá, krásná maminko…“
To míval vždycky něco za lubem a přiznám se, že mě tahle věta pokaždé potěšila, jelikož pak přišlo něco vtipného. Babička se usmála a přitom na Věrka hrozila svým ukazováčkem a slibovala muhezkých pár na holou. Nikdy mu ale nedala. A nedala nikdy ani nám capartům a to ktomu musela mít příležitostí nepočítaně, protože jsme jí zpestřovali život dost často.

13. 06. 2018
4
12
1103
Próza na pokračování

Jak jsem vychovával

„VÝLET“
Mezi nohama se mi vkuchyni proplétal nově koupený autobus ve žlutočerveném laku, postrkovaný drobnou pravačkou. Ústní motor dělal brm brm a ééén ééén.
Úplně mě to vytrhlo od utírání nádobí, kterým jsem se uklidňoval po hádce se svým svědomím, když mi neúprosně spílalo za to, že jsem lenoch línej. No tak jsem vstal a šel to udělat.

09. 06. 2018
11
8
1214
Miniatury prozaické

Strýček Věrek - Jablka

Můj strýček Věroslav byl už od malička pěkné kvítko. O tom by mohla vyprávět nejen babička, ale i každá zjeho těžce zkoušených sester. Zvlášť tetička Kamila, která, ač by se do ní vešel dvakrát, měla co dělat, aby ho ukočírovala těmi správnými směry. Musela používat různé chvaty a rozličné typy úderů, aby ho co nejdokonaleji paralyzovala a mohla si poplkat skamarádkou či tokajícím amantem.

02. 06. 2018
4
10
1135
Próza na pokračování

Baby to věděl

„Rozplynul se jako dým od cigarety a nezůstalo po něm nic, jen trochu smradu,“ vyprávěl starý Vaněk, známý po všech hospodách a pohostinstvích jako otec Váňa. Přimhouřil oči a vyprázdnil další půllitr.
„Když čert nemůže škodit, aspoň zasmrdí. ,“ ušklíbl se hospodský Sláma a připsal mu na účet dvanáctou čárku.

01. 06. 2018
7
13
1404
Povídky

Strýček Věrek - Dřevo a uhlí

Můj strýček Věroslav miloval svou maminku. Vychovávala ho vdobrého člověka, i když to často bylo nad její síly. Ochraňovala ho a vždycky stála za ním. Často bohužel i vokamžiku, kdy tajně kouřil ve vrbičkách.

26. 05. 2018
7
14
1376
Próza na pokračování

Strýček Věrek - Dalekohled

Výběr

Můj strýček Věroslav celý svůj život věřil, že ve vesmíru nejsme sami. Přemýšlel o tom, kudy chodil a občas stím otravoval celé okolí a hlavně tetičku. Magdalena pořádně nechápala, o čem hovoří a raději si hrála spanenkami na školu, kde ona byla paní učitelkou a dávala „žákům“ pěkně zabrat. Zato ve mně našel jedno velké ucho i vykulené oko.

18. 05. 2018
6
12
1280
Próza na pokračování

Strýček Věrek - Bramborové placky

Můj strýček Věroslav mě neustále překvapoval. Například když ve svých krátkých kalhotách náhle vstoupil do vysokých kopřiv, aniž by mě předem varoval. Úplně jsem ucítil jejich spalující dech, když je svou línou chůzí rozvlnil. Utrhl si tři kopřivové šlahouny a počal se jimi šlehat po holých rukách, od loktů až po ramena.

12. 05. 2018
4
16
1425
Próza na pokračování

Čistič

Byl krásný letní den. Slunce stálo vysoko, vánek lehce ševelil, ptáci v korunách si štěbetavě předávali nějakou zprávu a psi se radostně honili za svými ocasy.
Měl chvíli po obědě a v bílém overalu za sebou táhl velký úklidový vozík s roztodivnými roztoky, s ještě podivnějším složením. Už z dálky ho vítala třepotavá žlutá šustící páska.

06. 05. 2018
6
30
2131
Povídky

Strýček Věrek - Malíř

Můj strýček Věroslav byl takový boží všeuměl. Krom zedničení získal i ušlechtilé dovednosti.
Například dobře hrál na kytaru. Nejen takové to mlácení do strun, jako je běžné u mládežníků při různých pijatikách u ohňů.

01. 05. 2018
6
19
1508
Próza na pokračování

Dýně

Nedbej ženy, nedbej tchýně,
zakopej je mezi dýně.
Žlutých květů celé davy,
vyrostou znich jejich hlavy.

29. 04. 2018
3
4
1367
Miniatury, hříčky

"Andílek"

Dělník se ptá se slzou v oku,
maminko, prospal se náš synek trochu.
Pro svět, kde těžce bude dobývat si místa,
Vladimír, náš malý komunista.

24. 04. 2018
4
8
1254
Blbůstky

Strýček Věrek - Houby

Můj strýček Věroslav bydlel na samotě u lesa. Když se oženil, dostal snevěstou od pantáty i kousek věna a tak se smojí novou tetičkou rozhodli, že si postaví malý domeček. Jelikož strýc chtěl být co nejdál od pronikavých očí drben a ještě o něco dál od jedovatých jazyků pomlouvaček, rozhodl se pro vzdálený pozemek u lesa na konci vesnice. Dokonce vprvotním nadšení uvažoval i o padacím mostu.

19. 04. 2018
5
11
1249
Próza na pokračování

Strýček Věrek - Utopenec

Můj strýček Věroslav mne jako malýho vodíval po vsi a seznamoval snad se všemi psy, co jich obec měla. Nechával mě jimi očuchat, aby věděli, že tohle je náš kluk a vy na něho budete hodní, jinak česnek už mám připravenej a zatopit v kamnech, to je hned. Ty hodně známý „firmy“ jsem si pak mohl i pohladit a od těch přítulných si nechat oblíznout celej ksicht. Od brady až po čelo.

13. 04. 2018
5
18
1505
Próza na pokračování

Strýček Věrek - Věrek

Můj strýček Věroslav se narodil dvanáct let před válkou a dva roky před svým bratrem. Mým tatínkem. Přišel do rodiny, která již měla na kontě pět dcer, starostlivou a obětavou maminku a otce žijícího spocitem, že selhal. Proto byla zpráva o narození prvorozeného syna tak nečekaná, že se můj budoucí dědeček radostí zhroutil.

09. 04. 2018
5
12
1324
Próza na pokračování

Strýček Věrek - Prolog

„ . byl studnicí krásných nesmyslů…“
Prolog.
Když jsem byl ještě malý človíček sotva plínu nesoucí (podle obsahu), připravil jsem často rodičům nejednu horkou chvilku. Jedna však byla opravdu „vařící“.

05. 04. 2018
5
12
1349
Próza na pokračování

Na kopečku - Klavírista

Na kopečku je domeček a ten je plný koleček. Ta kolečka se otáčí, anebo taky ne. Některá kolečka jsou nafouknutá, jiná zase splasklá. Spousta koleček se otáčí už pomalu a jen pozvolna posouvají majitele vpřed anebo skoro stojí.

01. 04. 2018
4
7
1144
Próza na pokračování

Na kopečku - Pohádková babička

Na kopečku je domeček a ten je plný koleček. Ta kolečka jsou různě rozvrzaná, ojetá a mnohá čekají, až je někdo vymění za ta, která se ještě nikdy ani neotočila. Ta čekají ve skladu, vtemnotě. Čekají, až přijde Lojza a vytáhne je zkrabic.

27. 03. 2018
4
10
1300
Próza na pokračování

Trpaslík osudu

Z novinových výstřižků, stvořil jsem si trpaslíka
Prý z bezduchých textů poskládá mou kroniku života
Opírá se při tom o světové názory, jak o švédské hole
Pije kávu dějin a lógr lije na kompost historie

22. 03. 2018
5
6
1572
Volné verše

Na kopečku - Emílie

Na kopečku je domeček a ten je plný koleček. Ta kolečka jsou různě namontovaná a nainstalovaná, a pak jsou tady ta, která jsou všemožně přeházená a často ztracená. Někdo má o kolečko víc a jinému se zase nedostává. Často si přejete ta kolečka všechna najít a vrátit na správná místa, ale ono to už nejde.

19. 03. 2018
7
13
1507
Próza na pokračování

Tajemný kamarád

Siri vystrčil hlavu do mýtiny. Tenhle malý gorilák již delší chvíli cítil zvláštní vůni, která se kolem linula jako had. Zřejmě tu rozkvetly nějaké květy, které tu vposledních dnech ještě nebyly. Přivřel oči a tu nádhernou vůni si začal vychutnávat a představoval si ty květy, které ji mohly vydávat.

15. 03. 2018
6
27
2090
Povídky

Zatrolený meloun

K něčemu se přiznám. Mám rád hrušky. Nerad je kupuju, raději je dostávám. Není to tak dlouho, co jsem si je ale musel natrhat sám a přiznám se, že se při vzpomínce klepu ještě teď.

14. 03. 2018
9
16
1725
Miniatury prozaické
Nahoru