Písmák I.
Maturita mi dokázala, že asi nejsem tak k ničemu, jak se mohlo po celou dobu mého studia zdát. Učitelé do mě hustili tisíce a tisíce nesmyslů, nevěděl jsem, proč zrovna já musím takové věci znát. Ale vmomentě, co jsme stáli vučebně (nutno podotknout, že první úspěšní maturanti byli nejproblematičtější studenti včele se mnou) mi došlo, že teď začíná život.
Kecám, jediné, na co jsem vtu chvíli myslel bylo, že si dám cígo dole na rohu a naproti vobchodě si koupím první placatku, co uvidím.
II.
Ředitel byl zajímavý chlap. Někdy vpůlce minulé dekády byl členem zastupitelstva na Praze 8, měl takové ty politické manýry (hlavně vyprávět neuvěřitelné příběhy). Byl to flegmatik, všechno měl naprosto na háku.
U nás na škole to fungovalo tak, že od septimy (pro neznabohy – jedná se o třetí ročník střední školy) měli všichni studenti povinně volitelné semináře.
III.
Ve škole to bylo celkem fajn. Našel jsem si kamarády, se kterými jsme kamarády dodnes, objevil mnoho nových věcí, poznal spoustu holek – těch tam bylo. Bohužel u nás ve třídě většina holek moc ksvětu nevypadala, ale abych nekřivdil, měli jsme pár spolužaček, které získávaly obdiv napříč naším i ostatními ročníky.
Jak asi lze jednoduše vyvodit, u nás ve třídě se na ty nejhezčí kousky pravidelně strhávala velká lavina testosteronem nabitých chlapců.
IV.
U nás na škole se pořád něco dělo. Bylo jedno, jestli je středa, pátek nebo neděle, kalbičky byly na denním pořádku. Kousek od školy byla taková fajnová hospůdka – u Vokounů. Dámy a pánové, na tuhle putyku budu vzpomínat navždy.
V.
Vkvintě, po první velké zkoušce – tzv. malé maturitě, pravidelně přichází do tříd noví studenti. U nás tomu bylo stejně. Já jsem samozřejmě ve třídě měl svoje dobré kamarády, ale do kvinty – kmému překvapení a úžasu – knám přišel můj kamarád Tonda, kterého už jsem znal, byl jsem fakt rád, že knám přišel.
VI.
Nechci, aby to vypadlo, že se mi rajdy nelíbí. Líbí a moc. Takový ten klasický večer někde vbaru, ideálně vcentru – protože tam jsou i holky odjinud. Ale, jak už jsem zmínil, vobdobí mého největšího pubertálního rozpuku mi sice stál jen zvůně vlasů všech dívek, ale bylo pro mě mnohem důležitější to, aby byla slušná a hlavně – aby byla na úrovni.
VII.
Já jsem hodně komunikativní a extrovertní člověk. Nebojím se přijít mezi úplně cizí lidi a udělat tam bordel. Vdobě gymplu jsem byl snad ve čtyřech partách. Ale jedna byla speciální.
VIII.
SDanem jsme se celé naše studium scházeli pořád. Buď jsme šli na fotbálek nebo třeba jenom na cígo. Musím na něj prásknout, že to sním jsem měl první zkušenosti skouřením. Zpětně je to fakt vtipná věc.
IX.
Je fajn mít narozeniny vzáří, teda aspoň já to cítím jako svojí velkou výhodu. Školní rok začíná, všichni spolužáci jsou doslova nadržení na všechny možné akce. Takže bylo naprostým pravidlem, že na moje oslavy chodilo hodně lidí. Takové pohonění ega by podle mě občas potřeboval každý.
X.
Vpátek se mi vůbec nechtělo do školy. Já hrozně nerad dělám povinnosti, když mám narozeniny, mám pocit, že bych celý den měl slavit jenom to, že tady můžu být, že můžu dýchat.
Na mámu jsem zahrál, že je mi trošku špatně od žaludku, věděl jsem, že ten večer i přesto nějak ukecám. Moc se jí to nelíbilo, věděla, že to chci zatáhnout, ale asi se slitovala nad oslavencem.