Písmák Představa
,,Jak dlouho tu budeš. ‘‘
,,Právě jsem přišel, ani jsem se tu neporozhlídnul‘‘
,,Bolí mě z tebe hlava‘‘
Sklapnu desky sešitu a zavřu oči. Debilní denní světlo mi prosvěcuje víčka a před očima mi mžiká barva mandarinek. Jako každou zimu si někoho pozvu do pokoje a nechám ho, ať okupuje moji postel, poličky, židle a občas ho pustím až do koupelny.
Láskyplná
Láska. Krásná, zasněná, vyskakující z husí kůže. Odlehčenost se snoubí s klidným tělem, představy se noří tak náhle v hlavě, jako rybka, která se sápe po návnadě. Chci s tebou být v těch sněhobílých peřinách, u otevřeného okna, ze kterého na nás praží slunce.
Nikoho nepotřebuju, ani sám sebe
,,Proč se řežeš. ‘‘
,,Tak nikomu tim snad neškodim, ne‘‘
,,No škodíš sobě snad‘‘
,,Vždyť já to tak neberu. Je to snad moje tělo, mohu si s ním dělat co se mi zachce‘‘
Jsem jen slisovaný narcis
Ve své peněžence měla jednu malinkou prázdnou krabičku od očního stínu, ve které nosila ostří, odšroubované z růžového ořezávátka, z jejího šuplíku s výtvarnými potřebami. Nebo to mohla být prázdné tělo propisky, které také sloužilo jako úschovna ostrých předmětů.
Měla ho tam pro jistotu, až zase přijde těžká chvíle, kdy by s ním musela běžet na dívčí toalety a na stehna si načmárat pár krvavých ranek. Těžkou chvílí mohla nazvat všelicos, nepovedený test, neschopnost soustředit se, potlačené slzy, křik táty, nebo zhnusení ze sebe samé.
Podzim
Podzimní období pro mě patří k jednomu z nejkrásnějších. Mrazivý déšť, kluzké listí a promočené ponožky. Drobnosti, které mi dokážou vyvolat uklidňující, úzkostlivou náladu, kterou ráda podpořím typickými vlněnými svetry, do nichž se zabořím a stýskám si nad svým životem. Jsou to takové rituály.
Cigaretová slota
Cigaretová slota
nechť ať má láska sviští v tvých plicích
ať stojí v dýmu nad tvojí hlavou
nechť plameny v rukou planou
Sex
Spojené nervy, doteky rukou,
srdce buší toužící mukou,
vlhké polibky, sázené na kůži,
mé prsy rozechvěle touží
Kvetu
Kvetu
tak náhle, tak znenadání
rozkvetla jsem se ti pod rukama
máš snad nadání
Deštivo
déšť padá do očí,
nejsou to jen slzy.
slaný, sladký.
v mlze ztrácí se konec cesty.
Hvězdy
Sedíme v obloze. Křehké denní světlorozpoutalo příběhy mraků. Jejich životy pomohlynočním hvězdám. Rozzářil nebe.
Dno
Když jsem tam poprvé vešel,
blo nicotno, až prázdno
čiře jsem viděl na dno.
Pozval jsem tě tam
Žiju
Občas mám strach ze zítřku.
Strach vnoci usnout,
ráno otevřít oči.
Strach zneznáma,
Cítit
Chci, abys mě zničila.
Vymačkala ze mě
poslední slzu,
jako šťávu zcitronu