Jak jí vyprávět a nevyděsit

“Tati, už mi o vesmíru před spaním nevyprávěj,” procedí Lucinka mezi slzami, když s pláčem procitne do nového dne.
“Ale vždyť jsi o něm vypravovat chtěla,” brání se tatínek, zatímco jí ještě v pyžamu chystá snídani.
“To jo, ale nechtěla jsem se bát. Když o vesmíru mluvíš, tak se pak bojím,” kňourá Lucinka a otírá si poslední slzičky.

01. 03. 2024
2
2
77
Povídky

Jediná mezi všemi

“Jsi má jediná,” zašeptal něžně a políbil ji. Hluboce se zahleděla do jeho očí a lehce usmála. Beze slova.
“Nikdo jiný pro mě neexistuje,” pokračoval zvolna a pak se odmlčel.

05. 02. 2024
2
2
102
Povídky

Jak se hraje Hra

“Kbelíky s sebou a jde se na věc. ” zavelela Hanka. Tlupa dětí, ani se snad všichni navzájem neznali, popadla náčiní a následovala ji. Nový den na pláži si žádal další hrad z písku.

19. 01. 2024
4
2
123
Povídky

Můj první soukromý strach

Dál už ne. Nemohu se na to dívat. Ani koutkem oka. Odvracím zrak do šera sálu.

14. 12. 2023
12
12
261
Povídky

V předvečer velkých narozenin

Zítra mám narozeniny. Nemůžu se dočkat. Konečně jsou tu. Načekal jsem se stejně jako natrápil.

22. 11. 2023
5
7
181
Miniatury prozaické

O nás jedinečných

“Tak mi je sem pošlete,” zavelel inspektor, “pěkně jednoho po druhém. ”
Mladá dívka vstoupila za malý okamžik do místnosti a nesměle, přesto však přezíravě se usadila na připravenou židli, která stála uprostřed. Přeložila nohu přes nohu a nervózně se rozhlížela.
“Můžete mi povědět, co jste včera večer na místě trestného činu viděla.

19. 10. 2023
5
5
168
Povídky

Jako děti

‘Tahle povídka bude o tom, jak nám dospělým hraní s dětmi umožňuje stát se znovu dítětem. Tak. Je to nosné téma. A navíc neobyčejně originální.

21. 09. 2023
1
1
115
Povídky

Záhada neposedných knih

Snad to znáte. Možná jste si to toho také už všimli. Rodinná knihovna. Obsah uspořádaný, jak kdo má rád, tak, jinak, nebo nijak.

25. 08. 2023
7
8
173
Povídky

Tam dole

“Připadáte si duševně zdráv. ” zeptal se mě lékař.
“Jak kdy,” odvětil jsem stroze.
Právě jsem se nacházel dole.

10. 08. 2023
4
2
162
Miniatury prozaické

Bez kontroly

Nesnáším ho. Od první chvíle, když jsem si jej před usnutím začal všímat. A v posledních letech se to jen zhoršuje. Jak si uvědomíte přítomnost toho neustávajícího zvuku ve vašich uších, už se jí nezbavíte.

14. 07. 2023
5
9
177
Povídky

V bahně a jeho nebi aneb o jednom z nás

Na peron doběhl na poslední chvíli. Rozčiloval se a hudroval pod vousy, ale věděl, že za okamžik jede další spoj. Tak jen klid. Pár minut počká.

16. 06. 2023
1
1
165
Miniatury prozaické

Kupředu zpět aneb cesta dlouhým životem

“Krize středního věku říkáš. Jak vyšitá. Kdepak. Jen mi tak říkajíc spadl řetěz z kola,” odpověděl jsem příteli u piva na jeho dle mého názoru zcela unáhlenou a mylnou diagnózu.

03. 06. 2023
1
1
345
Povídky

Jak se chtěli poznat    

“Je na čase, abychom se opravdu poznali,” pronesl kolega se znatelným neklidem v hlase, když mě vítal ve svém domě, a dodal, “jsem rád, že jsi přijal mé pozvání. ”
Jeho vila byla obklopena rozlehlou zahradou, kterou mě provedl, než jsme vstoupili do domu. Procházeli jsme se a on dlouho nic neříkal. Po rozpačitých minutách plných ticha náhle vyhrkl:
“Tenhle bazén postavit, to tedy bylo utrpení.

26. 05. 2023
2
2
146
Povídky

Jak jsem poprvé neplakal

No a co má být. Tak mě zase vyvedou zadním vchodem. Prý abych neděsil děti v čekárně. Popravdě řečeno, o ně mi zas tolik nešlo.

17. 04. 2023
5
4
251
Miniatury prozaické

První psací stůl

Konečně jsem se dočkal. Trvalo to. Byl tady a byl jen můj. Měl všechno, co jsem si přál.

27. 03. 2023
6
4
331
Miniatury prozaické

Cesta z protisměru

Jedno mrknutí a všechno bylo pryč. Nic už jsem nepoznával. Jen samé jiné a cizí. Popravdě řečeno, to mrknutí trvalo řadu let.

22. 03. 2023
0
3
183
Povídky

Ta pravá pohádka

Rodina bez dětí. Nepředstavitelné. Rodina bez dětí pro nás nebyla rodinou. Po dětech jsme toužili a když se nám narodila dcera Hana, ocitli jsme se téměř na vrcholu spokojenosti.

17. 02. 2023
4
9
450
Povídky

Hlasy

Konečně. Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba.

13. 01. 2023
1
1
294
Povídky

Ve svých kůžích

Co si dnes obléknu. Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pravé.

16. 12. 2022
0
0
152
Povídky

Cesta kuklou

“Co to máš na tváři. Tady vlevo. Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké.

11. 11. 2022
3
3
225
Povídky

O muži, který na vše přišel

A tak jsem na to tenkrát přišel. Co mi to dalo hlavy lámání. Skoro celou polovinu života. A to už je věk.

27. 10. 2022
2
9
305
Miniatury prozaické

Těm, co mě spasili

A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, že by to snad mohlo dopadnout jinak. Byl jsem si tím jistý. Já že mám zemřít.

16. 09. 2022
2
1
197
Povídky

Na dno a pak se vrať

Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybují lidé a že se nacházím v jakési rozlehlé místnosti.

26. 08. 2022
4
4
460
Miniatury prozaické

Jak jsem se zastyděl

Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu nejmenšímu dětství, začnete pomalu vnímat a poté i chápat, že zlobíte.

05. 08. 2022
6
12
508
Povídky

Jak jsem viděl mraky plout

Až tehdy se to stalo.
Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy. Hrál jsem si na koberci v dětském pokoji v domku, kde bydlela babička, a vzhlédl k oknu.

15. 07. 2022
0
1
343
Povídky

V klubíčku

"Tati, tati. Já chci k tobě. " kňučí z dálky nepřeslechnutelný hlásek.
Kdo by odolal.

06. 05. 2022
5
3
418
Miniatury prozaické

Nad ránem

Hluboká noc a všechny její popletené sny jsou pryč. Příjemně s nimi bylo. A pohodlně. Možná až příliš.

31. 03. 2022
1
2
286
Miniatury prozaické

Na břehu

“Jak jste se rozhodl, generále. Dáte svolení k odchodu. ” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, avšak se znatelným respektem v hlase svého velitele. “Myslím, že už nemůžeme dále otálet, pane,” dodal, aby svému dotazu přidal na naléhavosti.

16. 03. 2022
1
1
230
Povídky

Jak jsem si zapomněl brýle

Zjistil jsem to až na cestě k autobusu. Navyklým způsobem jsem chtěl stále sklouzávající brýle vrátit zpět na místo a ono ejhle: brýle nikde. Co teď. Pokud bych se pro ně chtěl vrátit, jistě by mi autobus ujel a já zmeškal příchod do zaměstnání.

11. 02. 2022
2
2
422
Miniatury prozaické

O muži, který získal vše

Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věku, ať už si pod tím na základě vlastní zkušenosti představíte cokoliv. Ale kdepak. Šlo o prostou nespokojenost, kterou člověk zažívá a musí zažívat nepřetržitě po celý život, jinak by snad ani nebyl člověkem
Avšak nespokojenost, která nás jindy pohání vpřed, musí v případě hrdiny naší povídky zůstat neukojena. V opačném případě byla sto zničit naprosto vše.

27. 01. 2022
4
1
493
Povídky

Dva mezi všemi

Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Nijak se nelišila od ostatních, které trávily čas na tom místě.

14. 01. 2022
0
0
213
Povídky

Jak poznat hvězdy a nespálit se

Jak je vůbec mohlo napadnout, že se nechám omezovat. Navíc něčím tak pomíjivým. Proč by mě mělo zajímat, že jsem v jejich očích přezkou na opasku nějakého vymyšleného hrdiny. Že jen kvůli tomu patřím do souhvězdí, jež nese jeho jméno.

22. 11. 2021
1
1
478
Povídky

…, tak přidej!

Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kterém ležel připoután vzpouzející se muž. Vrzající kola vozíku zanechávala na dlažbě mokré koleje. Venku vydatně pršelo a voda zatékala až k prahu.

25. 10. 2021
2
1
342
Povídky

Ve vzpomínkách

Když jsem se mezi nimi objevil, na hřbitovní zdi bylo plno. Byl jsem slepý. Jako když se narodí pes. Musel jsem si nejprve důkladně promnout oči.

24. 09. 2021
1
2
289
Povídky

Dáma, atlet a dívka z obrazu

“Tak už je tady zase. No jen se koukni. ”
“Je to ona. Všiml sis.

23. 08. 2021
1
2
272
Povídky

Jak si nechal vymalovat byt

Bílou. Jen čistě bílou. Co tím myslí. Proč po tom všem navrhuje jen obyčejnou bílou.

23. 07. 2021
3
4
266
Povídky

Půvab nekonečné změny

Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již nedělalo potíže provést to efektivně, tedy zhluboka a s přiměřenou dávkou životní moudrosti, jíž se mu do těchto dnů podařilo nabýt. Jaro bylo ten tam, jeho vláda se rozpustila ve vlnách tetelícího se letního vedra a ostrých lijáků. Jako by na něj již zapomněl.

24. 06. 2021
2
3
295
Povídky

Slečna a strom

Řekněte si jistě, že takových stromů je plno. Míjíte jich podél cest nekonečné řady. Všechny jsou stejné. Řady.

09. 06. 2021
3
3
313
Povídky
Nahoru