Písmák Prý slyším trávu růst
kroky skal
tlukot vody
melodii mlčení
výskot palců
Hledání slova
Hledání slova
do zvuků vichru
bambusových kmínků
jdou tyn dam jdou jdou
Letní popražky: Žižkov
V ranním hluku
neslyším na krok
Vede mě Cesta z města
Technické služby
Tak zatím
Hudba a zpěv AI
Křižuju cestu myšlenkám zbloudilým
a zakopávám o zbytky stesku
V tomhletom světě zdánlivě prohnilým
Letní popražky: Kostnické náměstí
Šestého července
Kostnické náměstí
Slunce zapadá na tváři Vladimíra Boudníka
(Náhody nejsou. To jen já utíkám. )
Letní popražky: Šternberský palác
Ve skrytu rizalitu
mi čas se Starými mistry
vyměřuje rázný kustod.
raz
Báseň
Anodělní potlaskání
soruncem otruřená
mětlivcem pokříbřená
sotluva co svenřím dlobě
poklinchu a šleptem
Popáteční ráno
do práce zlehka těžce
potkávám ranní pěšce
po cestě z nočních šachovnic
střílejí zvratky temných plic
Má smysl být? - interpunkční
Pro emme s díky za přátelství (a omluvou nejen za sykavky)
Hudba a zpěv AI
Hmmm
Hmmm
My First Father's day
(Za inspiraci děkuji emme. )
Děkuji, táto.
Smyla jsem včera,
táto,
Kdybychom zapomněli
Hudba a zpěv AI
blyštivé závěsky kapek křišťálu
z kručinky rám zítřejšího rána
na šíji rty
Panenka z porcelánu
Hudba a zpěv AI
panenka z porcelánu
budí se k ránu
z pohádky
So it goes
Nevystřelil.
I když jsem si to moc přála.
Tak moknu.
Pročekání (Návody k ...)
Hudba a zpěv AI
Jdi podél řeky
a na konci postav svíčku.
Na konci čeho.
Ritus a čas
Hudba a zpěv AI
Vztáhla jsem ruku pro kapku štěstí
Myslela jsem, že nikdy nepřijde
A ono pořád bilo
Bez viny zůstanem?
Hudba a zpěv AI
velebíš hlas
který můj není
skrze mě mluví pochopení
Haló! Slyšíš?
Haló. Slyšíš.
potkal jsi v životě stébla trav
některá těsně minul
některá přešel
Světlo
Nevybalancovaná
Pod nohou mukly jeřabiny,
plodová krev a moje stíny.
Po roce pevněji či vratce.
Na hraně bilance
Podobna lodi
na odiv plamence vystavím
červené
odlivu předností
neschopná pohybu
Znaménka
Použij spřežku pro spřažení,
použij čárku k oddělení,
otazník
užij k ověření.
Zkosení konce
Na vějičku slov
sedla si tečka.
A tak byl konec.
Za větou.
A já budu zas moct
Ležím si tiše v nesvém těle,
nehybně obnažená až k morku
pro svůj vnitřní zrak.
Bez vlády
Květ eN
Svou tvář ti do rukou
položím, jaro.
S květy se duben
nemazlil. Málo
Mám ráda
Ruce na hřbetu
Vyprávějí mi nejen o obsahu
Sebe
mi otvírají
Naposled
Vstupuješ na verandu snů
bosý
boty jsi nechal na nábřeží dne
než zahoukala Večernice