Setkání pod Lysou

Lysá ráno slunce vítá,a já spěchám popaměti,na východě právě svítá,moje tělo hangem letí. Bučinkou zpět ke Korýtku,nad Satinským vodopádem,pamět vrací bezezbytku,pouze chvíle před mým pádem. …Nad dolinou mlha stoupá,leží na ní jako deka,hle dole se dívka koupá,zpěv se nese do daleka. Vodu má už po ramena,vidět je až dolů na dno,ačkoliv jsou ponořena,ňadra její patřím snadno.