Písmák křehkost
nikdy mi nedošlo
jak jsem křehká
až když jsi mě pustil ze svých rukou
a poštou poslal
z posledních dnů
jiskry nahradila sůl
plátno má barvu vnitřku těla
už nedokážu ani napůl
dělat věci, jak bych chtěla
až jednou
až jednou
bude někdo číst mé básně
nebude vědět, že jsou o tobě
z naší lásky
noviny
nesmyju tě ze sebe
otisky dlaní a prstů
možná vypadají vesele
ale skrývaj bolestivou vrstvu
od desíti k jedné
máme desatero přikázání
ale kdo se jimi řídí.
kočky mají devět životů
možná proto padají na všechny čtyři
schovávám se ti
schovávám se ti
pod dekou nočního života
ve všech tmavých koutech města
a nevím proč
konečná
z vlaku, z oken
koukám
kamses mi ztratil
ostatnímyšlenky jdou bokem
teď
kopeme si hroby
života nebo smrti.
zavřou mě po životě do nádoby.
budu moct být proti.
vrátíš se?
kde jsi. a jak daleko.
pošleš mi ještě někdy psaní.
možná by mi o tobě nic neřeklo,
ale já nezanechám ptaní…
konec světa
v celém vesmíru
jinak plyne čas
poslední přeživší
budou možná jedni z nás
dluh lásky
nevyužila jsem šance
všechno ti říct
zbytek lásky ti dám na splátku v bance
protože tys mě měl rád
nás
jen tak najednou
se mi vracíš
s rukama nad hlavou
asi nekrvácíš
jsi důvodem mých ran
jsi důvodem mých ran
ale jen ty je můžeš zhojit
jsi důvod, proč se obávám
že už se nedokážu v lásku spojit
bez tebe
odnikud nikam
střepy a krvavé rány
i bez tepu dýchám
i bez tebe jsem tady.
aleje lásky
chodíme po alejích lásky
po alejích nás dvou
po nekonečných cestách
kde ostatní nás nenajdou
jak?
jak mám poznat spřízněnou duši.
vždyť
jsme si taky tak připadali
když jsme si nejvíc rozuměli
zmoknout
hlavu mám plnou vzpomínek
co se nikdy nestaly
dlouho jsme spolu mluvili
tys mi dal prstýnek
až bude svítat
až bude svítat
a hvězdy zhasnou
já zkusím lítat
oblohou jasnou
normál
nedostala jsem se přes nás
jen jsem
s odstupem času
začala zapomínat
leť se mnou
leť se mnou nahoru
až kam budeme moci
nad výši obzoru
do hvězdné noci
úplněk
Měsíci, prosím necouvej,
úplněk ukaž mi.
Hvězdo má, podívej,
úplněk nemáš-li,
klamy
milovat tě není povinnost
z druhé strany
cítím vztek, cítím zlost
rázem z hezkých slov
zrnko cukru v soli
věříš mi natolik
že mohu utírat slzy z tvé tváře
ale když mi řekneš, že mě miluješ
tak to nemyslíš vážně
bolestná
stačila vteřina
a už jsi zase tady
zas nic neslyším, nevnímám
ani šepot, žádné rady
bodláčí
mám popraskané rety
a koukám na tvá ústa z bodláčí
bolí mne nevyřčené věty
pro které aň slov a rukou nestačí
vzkaz
kde necháš mi příští vzkaz,
který o lásce mne znovu poučí.
bude ještě někdy něco z nás.
budeš se v něm se mnou loučit.
malý vůz
tolik hvězd a tolik múz
jeden měsíc a jedno slunce
i tak jsem pro tebe
jen malý vůz