Písmák Putování oním světem
Znenadání, v temné noci,když z děr lezou v lese mloci,přišel za mnou jeden pán. On že bude teď mým druhem,na pouti po břehu druhém. Prý je k tomu povolán.
Tak má duše vyletělaokamžitě z tíhy těla,neb mne k spěchu pobízel.
Krabice
Uschoval jsem do krabice
spísmem zašlým pohlednice,
ze starých časů
pramínek vlásků,
Před předem prohranou bitvou
Až při útoku posledním
kolísaje upustím svůj meč
- za tu představu se rdím
zní zbaběle snad… leč…
Noc ve Skotsku
Zapadlo Slunce nad jezerem,
obzor jako karmín plál.
Tichým letním podvečerem
dudák Scotland the brave hrál
Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu?
Kdyby se dle starých obyčejů
ruce chmatáků a zlodějů
sekaly hned po krádeži.
Otázka vynoří se maně –
Setkání s bezdomovcem
Tak jsem potkal bezdomovce…
ztracená to byla ovce.
Ovce sama bez pastýře.
Já si chtěl hrát na rytíře,
A čtenář...
Brbláme nad počasím,
brbláme nad poměry,
včase žní hluché klasy,
skloněné všemi směry.
Rvaly děti
Rvaly děti žíly matky,
ssály také její krev.
O kosti se vedly hádky,
- střelba, nenávist a řev.
Stmívá se, je už čas...
Stmívá se, je už čas…
zavětřil vůdce vlčí,
noc má tak mnohokrás,
laně se vhouští krčí.
Marnost
Jen smutná paní
v kočáře sedí.
Venku dva páni
ve tvářích bledí
Touha
V příšeří na stole list papíru teď leží,v ruce chvění. a proč stopa tužky běží,nikdy ale nedostihne kalný proud řeky;tišíc srdce mé, roztrhá ho na kousky. Slunce tančí, my dva spolu jdeme v tišině…Chtělas tehdy osvěžit se v prudké bystřině. Nevěda, jak to chodí, odešel jsem jen na mžik,bylo pozdě, uslyšel jsem tvůj poslední křik.
Kdo neskáče, není...
Kdo neskáče, není Čech…
To mám zase jednou pech.
Vyskočil jsem trošku,
hned si zvrtl nožku.
Setkání s přítelem (1944)
Toť osudu zvláštní rydla -
hledě včera přes mířidla,
příteli můj, poznal jsem tě.
Já vněmeckém stejnokroji,
Pikle
Tajně jsem si ukul pikli,
pevnou, ostrou, do dlaně.
Neboť jsme si nějak zvykli,
sázet vsporech na zbraně.
Nepřítel
Mé nepřátele kryje zem…kéž nebudeme v náví spolu. Já unikl jsem skoro všem,jen jeden příčinou je bolu. Ten poslední pokoje mi nedá,a byť tisíckrát byl poražen,on na nohy se stále zvedáa meč má opět vytažen. Slavil jsem jeho porážkumnohokrát během bytí,na šíji mu podrážkuuž jsem chtěl položiti.
Mor
Z otevřených dveří pokoje vyřvávala píseň:„Skinhead, skinhead, bomber zelenej, těžký boty až na horu zavázaný, skinhead, skinhead, je vyholenej a to není zakázaný…“. „Zdar, soukmenovče“ zahlaholil světlovlasý mladík, asi 19letý, a vstoupil do místnosti. „Sieg, kamaráde,“ ze židle se zvedl stejně starý muž, oblečený v khaki bomberu. „Mám pro tebe tu gas masku a helmu.
Mé paní
Ty, jež dáváš inspiraci
doma, vpřírodě i práci.
To tvé básně jako ptáci
sedají mi na papíře.
Ošplíchal mě kamion
Ošplíchal mě kamion,
stalo se to včera,
nesl jsem si demijón,
prázdný od večera.
Dvě pastelky
Konec nastal velmi rychle -jako zmrzlé vody krychleve sklenici zanechané. Jako jízda vkolotočiči v zimě sjezd po úbočí. Snad jsi tušil, co se stane.
Teď tu stojíš v prázdném bytě,nikdo tady nezlobí tě.
Epitaf
Samoten, nemocen a stár,
když se přiblížil můj kar,
já četl knihu steorií,
jak jest psáti poesii.
Bojíš se?
Bojíš se,
že odejde zítra s jinou.
Že zůstaneš s kopretinou,
jež má lístky otrhané
Básník a rytíř
Kráčel básník nočním stínem,
byv omámen silným vínem,
pro verše zde námět hledal.
Tu uprostřed kapradin
Blaničtí rytíři
Nejsem mladík nerozvážný…
Můj cit kvlasti není vlažný,
i jal jsem se pomoc hledat.
Vždyť se národ topí vbídě,
Obrázek
Krajina kolem řeky vydechovala chuchvalce mlh, které se líně převalovaly mezi stromy. Půda byla nasáklá vodou, ze sehnutých větví padaly těžké kapky. Po nebi se hnaly ohromné mraky napité vlhkostí posbíranou kdesi nad Atlantikem.
„Hansi.
Vivat, Čechie!
„Nejsme jako oni“,
křičeli jsme pod Václavem.
Klíče dávno už nezvoní,
jiná hesla hýbou davem.
Město blízko hranic
Znám město blízko hranic,
zněj mladí odcházejí,
Prý: „Vše je tady nanic“,
staří už pouze klejí.
Uprostřed všeho
Uprostřed všeho pohodlíšpatně jsme se rozhodli…Za Zemi se pomodli. Uprostřed všeho bezprávípřipijíme na zdraví…Než nás zítra popraví. Uprostřed všeho chaosunemáme čas na rosu…Spadl kámen na kosu. Uprostřed všeho nevkusuhrst kamínků zElbrusu…Daruji Ti (vpoklusu).
Tlučte, proste a hledejte!
Tloukl jsem,a nebylo mi otevřeno. Řekli jen: „Vaše jméno. “Tak jsem jim je sdělil. Pak po mně někdo střelila já vyhýbaje se ráně,uvolnil místo kurtizáně.
Básnické klání
Stalo se to kdysi, kdesisnad za dubovými lesy –Žil si sobě jeden král. Dětí žádných nemaje,žena jeho poklad je,vše by pro ni udělal. Ta ho jednou ráno budí,že se opět velmi nudía chce nové kratochvíle. „Co tak turnaj na kolbištiuspořádat vtýdnu příštím.
Pod Patrikem
Zástup mužů vpolní šedike kostelu tupě hledí…Patrik prsty žehnající. A nabité čtyři kvérypostrkují dezertéry,bokem stojí důstojníci. Od východu děl zní hřmění,nastupuje závěr dění,vůdce žádá kanónfuter. Něco břeven, dvě oprátky,vranním tichu proslov krátký…Nedostane dopis mutter.
Borovice
Ořezali pracovníciod technických služebvparku starou borovici -cíl všech ptačích tužeb.
Pro ně pouze práce běžná,pro ni ovšem drama…ponížena (přesto kněžna)kazí panorama.
Zahradníkem od Larischezasazena bylaOřezána stojí tiše,ubývá jí síla.
Do dvou let ji stejně setnou,vkrbu někde shoří.
Letáky
Drobné vločky sněhu pozvolna plnily vzduch. Kurt Umlauf zabočil na křižovatce doprava a po chvíli došel khostinci. Chytil kliku a otevřel. Hned na prahu ho zarazilo, že vjindy tak hlučné místnosti je klid a jen rozhlas vyhrává nějakou vážnou symfonii.
Je teskný večer
Je teskný večer, Karle Kryle…Dál tančí lidstvo pošetiléna ostří nože, nad propastí. Co kdysi černé, dnes je bílé…sklízíme plody vesměs shniléa kde kdo ohání se vlastí. Čest dál se na hnojišti válí,klečí i ti, kdož dříve stálive strachu před hordou běsů. Zarostly stezky do Valhally…Kráčejí hrdinové malí,na hrudích nesou čísla dresů.
Ber kámen...
Stála tam u krajnice,vlasy jí ostříhali,od prachu šedé líce,u nohou klouček malý,ve věku batolete. Hrál si tam snábojnicí. „Nestůjte, zadkem hněte. “,zuřili důstojníci.
Čokoláda
V jednom nejmenovaném městečku někde v západní části Třetí říše, na jaře roku 1945…
„Seržante. ”, z chodby se ozývalo volání, které jen zvolna pronikalo do uší dřímajícího muže. Když zaskřípaly dveře místnosti, přece jen otevřel oči.
„Ano, kapitáne,” seržant McColish se posadil a spustil nohy na zem; přitom několikrát zívl.
Klíček
Jeden malý trpaslíčekztratil od chaloupky klíček. Všude pátral, všude hledal,houští prošel, listy zvedal. To je ale nadělení,klíček není knalezení. Došel tam kde nad polikrouží statní sokoli.
Příchod zimy
Dešťové kapkyomyjí tlapkytoulavých koček. Zakleté mrazemzmění se rázemv baldachýn z vloček.
Led spojil břehy,snad kousek něhyrozdáme dětem. Ledoví brašiuž nejsou plaší,sklo zdobí květem.
Dědeček a vnuk
Stalo se to už nepsaným zvykem. Každou první neděli v měsíci k nám přijíždí můj syn s manželkou a jedenáctiletým vnukem. Po svátečním obědě nastává chvíle oddechu.
„Dědečku, dědečku,” malý Sergej mi vyskočil na klín a neodbytně si pro sebe vyžadoval pozornost.
Stíny svobody
Pláče vdova
u Duchcova
teď nad mrtvou dcerou.
Esaul vparku
Čecháčkovo vyznání
Nemiluji jazyk ruský,
nesnáším i mluvu Goetha.
Však k manévru prostor úzký…
Dilema to řeším léta.