Vítejte na Písmáku,

literárním serveru s tradicí od roku 1997. Mezi stovkami denně aktivních autorů rozvíjejte svůj literární talent a třibte svůj vkus. Najděte na Písmáku nové přátele sdílející vaše nadšení pro psané slovo.

Zaregistrujte se a začněte publikovat své básně, povídky či úvahy. Začínající autoři naleznou oporu a radu mezi ostatními Písmáky, těm zkušenějším pomohou k dalšímu rozvoji kritikové serveru Písmák.cz.

Denně na Písmáka přibudou desítky nových děl. Nejlepší z Písmáků se dočkali i knižního vydání své tvorby, někteří z nich jsou na Písmáku stále aktivní. Prozkoumejte jejich tvorbu, inspirujte se a učte od nejlepších.

Včerejší nejúspěšnější dílo

„Včera som ti hovorila, že máme na večeru huspeninu. Ale nebola to huspenina. Bolo to strašne dobré. Nakrájaný zemiak, kúsky šunky, hrášok, uhorka, zaliate to bolo takou jako rozšľahanou smotanou, k tomu rožek.“

„No, to mohlo byť dobré.“

„Na obed mal byť boršč. Ale že to bola koložvárska kapusta. Len tej kapusty tam bolo málo. Tak sa baby smiali, že to bola len koložvárska. Kapusta nie. Ale skoro všetko som zjedla. Dobré to bolo.“

„Aspoň ťa nebude preháňať.“

„Vieš, čo sme pred obedom robili? Piekli sme osie hniezda. V kuchyni na stole bolo všetko nachystané. Cesto v takej kocke, už ho bolo treba len rozvaľkať. Plnky orechová, maková, jablková. Dali nám biele zástery aj čapice na hlavy, ja som natierala žĺtkom.“

„To je super! Ty si rada piekla, len si už nevládala plechy dávať do trúby a vyťahovať. Tak si tam prídeš na svoje.“

„Ostali nastrúhané jabĺčka, pýtali sa, kto by si dal, tak som sa prihlásila.“

„To je dobre, mami, že papáš aj vitamíny.“

„Áno, dostali sme aj pomaranč na olovrant včera, aj banán dnes na desiatu, tak sa prinútim a zjem to. Večer som si dala Ibalgin, aj Lexaurin a spala som do piatej, Gabika!“

„To som rada. Dnes príde za tebou Iva a Julo. V piatok by prišla Monika, ak budú deti zdravé.  Ja ich postrážim, ona pôjde za tebou. Nechcela, aby som ti to dopredu hovorila, aby si nebola sklamaná, ak nepríde. Ale ty si už veľká, pochopíš to.“

„ Pravdaže. Ďaleko je to do toho Záblatia. Večer sme prišli tak neskoro, strašne som bola unavená.“

„Mami, stále pracujem aj na Dome humanity. Písala som pred dvomi dňami znova riaditeľke, zatiaľ nereagovala. Vlado sľúbil, že jej dnes zavolá. Keby sa uvoľnilo miesto, uprednostnili by ťa.“

„Aj som vám chcela povedať, či by sa nedalo ešte presťahovať.“

„Neboj sa, myslíme na to.“

„Máte so mnou len starosti.“

„Nie, to nie sú starosti.“

„Včera som čakala na sanitku dole pri radiátore, prišla až o jednej. Riaditeľ ma prišiel pozrieť. Utešoval ma, že na tom dispečingu to tiež nemajú jednoduché. Odprevadil ma potom až do sanitky. Nemusíte, deti, chodiť tak často. Veď vás to potom neodbremení. Je mi tu dobre. Aj strava sa zlepšila. Som stále slabšia. Dobre sa o mňa starajú. Som teraz na izbe, pôjdem sa trochu natiahnuť.“

„Ale my to neberieme ako povinnosť. Že musíme ísť za mamou. My sa na teba tešíme, chodíme radi. Naozaj, ver mi! Aj v nedeľu som sa za tebou tešila ako malé decko a bolo mi tam s tebou dobre. Vieš, do Biskupíc som sa tak netešila. Povykladala som jedlo, chvíľu sme posedeli, bežala som na autobus a teba tam nechala samú. Bolo to čoraz ťažšie. Stále v strese, kedy mi kto zavolá, kde ťa našli.“

„Som šťastný človek. Pozdravujem aj Peťku.“

„Choď si ľažkať, oddýchni si, kým príde Iva s Julom.“