Na Písmáku publikuje 52 tisíc autorů, 469 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Vítejte na Písmáku,

literárním serveru s tradicí od roku 1997. Mezi stovkami denně aktivních autorů rozvíjejte svůj literární talent a třibte svůj vkus. Najděte na Písmáku nové přátele sdílející vaše nadšení pro psané slovo.

Zaregistrujte se a začněte publikovat své básně, povídky či úvahy. Začínající autoři naleznou oporu a radu mezi ostatními Písmáky, těm zkušenějším pomohou k dalšímu rozvoji kritikové serveru Písmák.cz.

Denně na Písmáka přibudou desítky nových děl. Nejlepší z Písmáků se dočkali i knižního vydání své tvorby, někteří z nich jsou na Písmáku stále aktivní. Prozkoumejte jejich tvorbu, inspirujte se a učte od nejlepších.

Poslední díla oceněná redakcí [?]

DatumNázevAutorKategorie
01.11.2016 - XXI - per_zayHaiku
23.01.2022 A lepšíJanina6Povídky
11.07.2020 PROČ ODLETĚLI PTÁCIvesuvankaPovídky
13.12.2022 V kubistickém labyrintukvajPovídky
18.01.2023 HarmonikaAlenakarVázané verše
02.01.2023 SiluetaAlenakarVázané verše
11.12.2022 OdstíněnáTriviusVázané verše
10.02.2012 V jednom leseMuamarekVolné verše
22.11.2022 jinotajeZuzulinkaVázané verše
03.02.2020 BirdmrstnymJen tak pro radost
 



Včerejší nejúspěšnější dílo

MIMOZEMŠŤAN - díl 4.

 

„Běžte už domů, Kukvajci, ráno moudřejší večera. A počítejte s tím, že kapitán Bílek z kraje si právě vás vyžádal jako místního znalce poměrů k ruce pro vyšetřování. Takže od zítřka jste mu k dispozici.“

„Provedu! Až dorazí podrobná zpráva z prosektury, veliteli, budeme hned o něco moudřejší. Musíme z náměstí taky odtáhnout policejní vůz, kdoví proč nejde nastartovat. Tak ráno nashle,“ zasalutoval rotný.

Než došel domů, přestalo sněžit a na nebi se vyloupnul úplněk. Nebyl žádný strašpytel, přesto se cestou párkrát ohlídnul. Měl intenzivní pocit, že není na ulici v tuto pozdní hodinu sám.

Později stál ve svém bytě u okna, již převlečen do pyžama. Zkontroloval stopy v čerstvém sněhu. Byly jen jedny, jeho. Asi se mu venku něco zdálo.

Popřemýšlel, koho všeho budou muset co nejdříve důkladně vyslechnout – sousedy staré Vraždové, když příbuzné, zdá se, neměla - pak hospodského Hromdopola a partičku ochmelků, která snad do zítřka vystřízliví. Možná si přece jen všimli, ale docvakne jim až později, že tam v tom loubí mohl kdosi postávat (neboť pachatele prý cosi láká zpět na místo činu). Anebo uviděli odjíždět auto, z nějž vrah zřejmě vyložil svoji oběť. Proč ale právě tam? Někde v houštině nebo na skládce by beztvarý balík sotva kdo registroval.

Popil čaj, naposled kouknul na měsíc, který se houpal hodně nízko nad městečkem a vyhlížel tak ledově, že Kukvajcovi naskočila husí kůže. Zatáhnul závěs a zalezl do postele. Dost přemítání, musím se vyspat - od rána dělám s tím Bílkem - celkem sympaťák, nepovyšuje se, a že by mohl! Tak abych si netrhnul ostudu!

Za chvíli se pokojem rozléhalo chrupání uondaného policisty.

Pod závěsem se dovnitř protáhly první ranní paprsky. Mobil nezazvonil, byl kupodivu docela vybitý. Právě tak se cítil on sám, jako by ani nespal!

Honza Kukvajc si dal studenou sprchu, snídani a letěl na obvodní oddělení policie. Luboš, jak se představil kriminalista Bílek s tím, že si budou tykat, tam byl během chvilky.

„Frčíme do bydliště té zavražděné paní, Honzo. Ty to tady znáš, tak sedej za volant.“

„Rozkaz… tedy … samosebou, Luboši! Směr Eliášova 12.“

Zatuchlý vzduch činžáku provázel rozhovor s nejdůležitější osobou z domu (poté, co paní Vonásková alias Vraždová záhadně zesnula, jinak to byla pochopitelně ona). A sice s domovnicí.

„Páni inspektoři, o mrtvých jen dobře, ale to byste ji museli poznat zaživa! Strkala do všeho nos, psala stížnosti a udávala, jó, ta tady měla nepřátel!“

„Nějaké konkrétní jméno?“ poptával Luboš Bílek podrobnější fakta od ženy v teplácích, kostkovaném šátku a hadrem v ruce.

„To víte, páni, to já zas nemůžu jen tak mírnix týrnix někoho jmenovat! Ptejte se spíš na úřadech, tam věčně věků otravovala, možná by věděli víc… jsem imrvére sehnutá nad kýblem, tak co já vím…“

„To jsou svědci,“procedil Bílek v autě. „Já nic, já muzikant!“ Kukvajc otráveně přikývnul.

Okénko podatelny. Zápisová kniha došlé korespondence Městského úřadu.

„Jistě, od paní Vonáskové tady máme desítky dopisů, jak račte vidět. Většina se týkala problematických vztahů se sousedy v jejím bydlišti. Ti si zase stěžovali na ni. Chovala se podivínsky!

Naposledy prý o půlnoci tloukla holí do kovového zábradlí a křičela, že se konec světa přiblížil a aby se všichni hříšníci v domě dali na pokání, jinak že je ve světelné lodi odvezou ufouni do otroctví!“

„Cože? Mimozemšťani?“ podivil se Luboš Bílek a dodal: „No jo, byla to přece už stará osoba, tak se musí brát s rezervou.“

Zato Honza Kukvajc byl zaražený. Co světlo, které se z malého laptopu namodrale rozšířilo po celém náměstí, a podivný "kosmonautský" oblek na zavražděné? A náhle se mu vybavila i helma, kterou později již na místě činu postrádal, stejně jako notebook. Možná stará Vraždová na něco důležitého kápla a "oni" se jí potřebovali tak hrozným způsobem zbavit?

Rotný Kukvajc se rozhodnul, že domněnky o ufounech si zatím nechá jen pro sebe.

Ve vysílačce se ozval šéf. A jelo se na stanici. Prý nějaká novinka v případu Vraždová!

 

 

Co se tu právě děje




Pismak.cz 1997 – 2023, provozuje Dobrý spolek, pravidla Wiki of 21st century Letní dětský tábor