Silas alias Snake sedí na svém trůnu ve středu rozlehlé jídelny. Stůl, dost dlouhý na to, aby se u něj mohla konat královská svatba i s dvorním orchestrem, je obsypán delikatesami, za které by se nemusela stydět ani Britská královna. Svíčková z jatečného býčka krmeného s mateřskou láskou. Křepelky plněné foie gras.
...
Vidíš, co to je, nebo myslíš, že je to . . .
V jednu slunečnou, teplou neděli jsem se vydal do ZOO v Troji.
...
Brána HM Prison Belmarsh se pomalu otevírá. Mohutné panty skřípoujako hřbitovní kříž v podzimním větru, jako by sténaly nad tím, co mají propustit. Jakoby samy nechtěly pustit ven zlo, které mělo navždy zůstat uvnitř, uvězněné v železe a betonu. Velká ocelová křídla se neochotně rozestupují, pomalá, těžká jako staleté dveře krypt a odhalují štíhlou vysokou postavu, která nevychází — pluje ven.
...
Člověkem jsem nikdy být nechtěla, ale nedal jsi mi na vybranou. Asi nikdy nepochopím, co tě vedlo k tomu, zvolit si lidské tělo. Lidí jsme se báli a vyhýbali se jim, co páchlo lidmi, to jsme považovali za nebezpečné. Teď jsem jim blíž, než by bylo ještě možné.
...
Byla nebyla, ale spíš byla jedna ne úplně malá církev a ta církev patřila Františkovi. Jenže Františka si jednou zavolal BůH k sobĚ domů. Ale ten BůH měl bydliště na nebesích, čímž František opustil život pozemský a šel se věnovat životu nebeskému, jako je nebeský golf, nebeský minigolf, nebeský ping pong, nebeské kuželky, nebeský skok přes švihadlo a nakonec i nebeské plavání na sto metrů. To je v celém výčtu život nebeský, ve volném čase se dále podávaly nebeské drinky na nebeských plážích.
...
Když byl malý, vyprávěla mu maminka pověst o jednom království, na jehož dvoře žili tři nerozluční přátelé.
Král, umělec a rolník.
Všichni tři milovali divadlo.
Jednou se domluvili, že si zkusí prohodit role.
...
Jáchym seděl vrohu stolu a pozoroval cvrkot kolem sebe. Pokoušel si zapamatovat jména studentů, skterými bude příštích pět let chodit na přednášky. Za okny rekreační chaty se už dávno setmělo a zábava gradovala. Vkoutě přibývalo vypitých lahví a cítil marihuanový opar zjointů, které někdo kouřil na verandě a nezavřel dveře.
...
Koule
Když jsem začal na Proseku hrát bowling, pořídil jsem si pochopitelně mimo bot, rukavic a brašny hlavně kouli. Vlastně po poradě přátel hned dvě. Jednu normál na rovné hraní a jednu točivou, excentrickou. Ty koule mi připomněly, jak jsem kdysi dostal nápad dopátrat se nějakého tajemství, nebo se dostat k síle mít život ve vlastních rukou.
...
Přeběhnout ulici bylo záležitostí sebevrahů, ale Průša ji přeběhl. Dokonce ani nesledoval, jestli nevběhne nějakému ze stovek aut pod kola, visel na mně očima, snad abych se mu v davu lidí na chodníku neztratil. Vyneslo mu to pár zatroubení a nějaké pobavené pohledy chodců, kteří ho ohodnotili jako debila, ale cíle, což znamená mne, dosáhl.
"Pojď sem.
...
"Omluv se Nejvyššímu. Rouhal ses. " křikl na Immanuela Joe, který v psychiatrické léčebně ležel na vedlejší posteli.
"Jak jsem se rouhal.
...
Uvězněn
Srpnový den s krásnou modrou oblohou a úmornou třicítkou se pomalu chýlil k večeru. Všechno kolem suché bez kapky, platný zákaz zalévání, a tady již nebylo nic na práci.
„Květo, já bych byl dneska pro, to zabalit, co říkáš. “ zašveholil netrpělivě Karel sedící na verandě v houpací sedačce, která se s ním mírně zhoupla.
...
Patnáct let
Někdy se při setkání rodin vyskytnou události, které by nikdo nečekal. Pro mě jednou z takových byla svatba mého synovce, s jehož rodinou jsem se po rozvodu mé sestry stýkal jen sporadicky i s několikaletou přestávkou. Na svatbu jsem byl s mojí manželkou pozván, aniž bych věděl, kdo další z rodin narušených rozvody se svatby zúčastní. Pro mě to bylo setkání dvojnásobně překvapivé, protože jsem se tam setkal se svým synem, a hlavně s dcerou po patnácti letech.
...
Sněhurka a sedm dezolátů
1. kapitola: Go woke, go broke.
V různých koutech republiky sedí sedm mužů u svých počítačů. Každý sám ve svém bytě nebo domě, každý s vlastním hněvem namířeným proti nové Disneyho Sněhurce.
...
Mulimír Skočtam byl už od narození trochu zvláštní. Jeho zvláštnost spočívala v tom , že měl čtyři ruce. Tyto ruce měli každá jednu dlaň a 5 prstů stejně jako běžná normální lidská paže. Nicméně i přes tuto normálnost byl Mulimír nepřehlédnutelný.
...
Údolí u hranic: hraniční přechod Zdoňov / Łączna Kyhel . V roce 2003 pouze zelenná hranic pro pěší; nyní vozidla do 2,5t a 2,2m - především návštěvníky Adršpachu z Polska. Souřadnice GPS. 50.
...
Říkejme jim třeba dcera s matkou, otec se synem, děda s vnukem, či prastrýc s praneteří si šli, jeden pár z nich ku venku opouštějíc tak prosthory povnitřní. I v oblečení mravní, vzali na sebe své nákupní batohy, jelikož se jim jednalo o nákup to fatální, ale to ještě neměli zdání katastrof budoucích, neboť to ještě neproběhly, jelikož vše čeká na místě tomu ke kterému náleží. Bylo určitě počasí jakési, paměť to pochovala, nemůžeme se přesně zaručiti, však pro potřeby čtenářské můžeme říci, že hodně sněžilo, foukal vítr, svítilo někde slunce i měsíc jistě také hezky si posvítil jaké bylo teplo, bezvětří a déšť i mlHA, z čehož něco z toho určitě kdesi někde bylo.
Ti dva tedy tehdy dcera s matkou, otec se synem, děda s vnukem, či prastrýc s praneteří, netušeje hrůz budoucích ubírali se do centra všeho obchodu, kde se děje všeliké nakupování ku potřebě uspokojování hladu osobního si cestou tam brebentili jakési řeči z nesmyslů.
...
Seděl jsem u stolu a podpíral si hlavu, těžkou jako cent. Upíral jsem zrak na čtvrtku papíru, kterou jsem měl před sebou. Zchodby sem doléhaly zvuky, tak typické pro tenhle dům. Křik, hádka, opilecké hlasy, kdy se někdo vracel zhospody.
...
Ztráty a nálezy
„Franto, víš, čemu se nejvíc divím. “ obrátil se Venda na něho otázkou.
„Ty se divíš furt, tomu se zase já nedivím. Tak vo co de.
...
Chladný noční vzduch ho štípal do tváří i do kůže na rukou. Její tvář byla zachumlaná a schovaná za šálou, ruce měla vkapsách kabátu. Byl večer, ulice byla osvětlená řadou lamp, lidé je míjeli, silnice byly plné aut, ale všechno to působilo vzdáleně. Jako by je svět chtěl nechat o samotě.
...
Podle prastaré legendy vytáhl za vlasy bůh Maho z podmořských hlubin ostrov, aby už Mahajové nemuseli žít v moři jako ryby. Na tropickém slunci se Mahajcům líbilo a vracet se zpět do chladných a mokrých hlubin se jim nechtělo. Původně měli šupiny, ale na slunci a vzduchu jim osychaly a odpadly jak suché listí a z každé šupiny vyrostla kokosová palma. Od té doby se natírají kokosovým olejem, aby jim šupiny znovu nedorostly.
...
Zazvonil jsem a místo Ilony otevřela její matka. Je to pořád stejné. I ta otázka: "Je Ilona doma. " I ta odpověď: "Ilonka doma není, šla demonstrovat.
...
Novinář PišPapír právě zapnul modem a poslouchal, jak se pípavě spojuje telefon se vzdáleným serverem. Připojení k TrojSvitSíti byla hodně nová věc: k síti, která spojovala celou planetu TrojSvit, tedy alespoň její nejvyvinutější města a státy. Podíval se z okna, Červené Slunce právě zapadalo a zanedlouho vyjde Bílé. Vystřídá ho třetí, poslední, Modré.
...
Vsedačce cosi prasklo a všech šest lyžařů včetně mě vyjeklo strachy.
Sjeli jsme zocelového lana a začali se kutálet ze svahu jako obří bowlingová koule.
Když jsme vrazili do sloupu, vyletěl jsem mezi smrčky. Ostatní zůstali vpleteni mezi gumové tyče, které je nepřestávaly objímat.
...
Liečba depresie
Bol to prvý deň letných prázdnin 198x.
Juraj sa prebudil až keď mu lúče letného slnka pošteklili líce preniknúc cez medzeru medzi rotelou a oknom. Chvíľu ešte bdele polihával odkopúc paplón, začínal ďalší horúci deň a preň bolo podstatné že ho čakajú najdlhšie prázdniny, tie medzi maturitou a nástupom na vysokú. Tešil sa i keď presne nevedel ako ích využije, plány so spolužiakmi boli ako predpoveď počasia alebo Nostradamovo prorctvo-možno vyjde a možno aj nevyjde.
...
Písmák