Spálená země

Tmu češe blesk a duní hrom dva jezdci jedou v čase tom černý kůň jejich, bílý plášť z přivřených očí hledí zášť Jedou a nesou zprávy zlé, že člověk, ten už nežije, že člověk zhynul rukou svou jen stíny bloudí pustinou Pak jeden z jezdců v třmenech vstal do tiché pouště zavolal, že člověk bořil, neměl sil by nového co postavil znal léčit přesto churavěl uprostřed davů osaměl on vraždit uměl, znal se prát nevinné pobil mnohokrát a kazil, kdo to napraví znal právo, stranil bezpráví své vědy sílu v zbraních skryl a vlastní éru ukončil. Tmu češe déšť a duní hrom dva jezdci mizí v temnu tom jen mrtvá Země zůstala by v mrtvém tichu skonala.

---