Poslíček jiné reality

Pomalu soustředíš se
magickou záři vnímáš,
ne dnes ještě neusínáš,
cizí svět blíží se.

Svět tak rozdílný,
a stejný přesto
zraku vjem podivný
úžasné velké město.

Ulicemi procházíš
páčky, táhla, tlačítka
bezmocný si připadáš
vydati se nevíš kam.

Po okolí se rozhlížíš,
z bezmocnosti své máš strach,
když tu náhle co nevidíš,
poslíčka máš nadosah.

Zprvu slabý zdá se býti
tvé příkazy vykonati,
zvířeti podoben býti,
po městě jal se pobíhati.

Mocný však spojenec
brzy se z něj stává,
pevně v rukou tvých
vůli tvou rozdává.

Nástroj ducha tvého
sluha poslušný vždy,
tvoří obrazu krásného
tak jak tomu chceš ty.

Ni smrti nebojí se
bitvu-li vedeš,
a kam mu ukážeš,
zkáza zjevuje se.

Dokonalost jeho smyslů
čistého světla záře,
paprsků jasných bitů
ti sesílá na oltáře.


Pravdu díš,
ten nástroj znáš,
i ty jej máš,
zve jména myš.