Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSkutečnost
Autor
hatlalinka
Věnováno té zrzavé slečně za její úsměv a panu hrobníkovi za jeho péči (mimo to Evě) (a úplně nejvíc ze všeho Mírovi)
Byla unavená,
unavená ze včerejší noci,
včerejších lidí a včerejšího života.
Ráno se vzbudila a koukla do zrcadla
„Jsem to ještě já nebo mě zítřek pohltil?“
Seděla tiše,
v hlavě černou díru od křivdy a smutku
„Pomozte mi...“ volala,
aniž by pootevřela ústa.
A jen ten, kdo cítí si všiml,
ale pomoci nedokázal.
Je vidět?
Díru v hlavě a díru v srdci,
obrovskou díru, která vhání slzy do očí.
Umírá pomalu a přitom tak rychle.
Za vraty hřbitova,
slečna zrzavá,
směje se, směje.
Proč nemá žádný důvod k pláči?
„A proč já jich mám tolik?“
jako tu díru v srdci
Je vidět?