Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

kdo jsi?

29. 11. 2003

668

Autor

Femme_fatale

občas člověk zjistí, že jeho blízcí jsou vlastně úplně jiní, než si myslel

Jsi zrnko písku na poušti.

Jsi dítko, co se dopouští

Toho největšího hříchu.

Rušit kostel v jeho tichu.

Ticho krásné, ba i chladné.

V temné noci, taky za dne.

A ten den je náš poslední.

Tak už se konečně rozhlédni.

A zjistíš, že jsi ještě dítě,

Které křičí neurčitě,

Nemá-li, co si zamane.

Na lásku nechci být sama. Ne!

romale

21. 12. 2003

Dát tip

Docela dobré. Je tam to, proč by se básnička měla psát. Rýmovanka? Hloubka se může ukrýt i v nevinných rýmech, chce-li ji člověk vůbec hledat. Jenom slova a přece ne. Zajímavé.