Tajné dveře

Uprostřed pokoje mám tajné dveře. Nikdo jiný je nevidí. Půjčil jsem si spoustu klíčů – od mámy, od spolužáků, od pana ředitele, od kněze i od čaroděje – všechny do jednoho jsem vyhodil. Tak na mě zavolali doktora. Ukradl jsem mu klíče od ordinace, ale ani ty nepasovaly. Rozstříhal jsem tedy všechny knížky a vyrobil si spoustu klíčů papírových. Možná že jsem to vypočítal, ale spíše to byla náhoda, že jeden z nich přesně pasoval. Dveře jsem otevřel dokořán a vstoupil. Těsně za mnou pak vcházeli první odvážlivci, postupem času přicházeli další a další a když už se tam blížila celá polovina lidu, rozhodli se ke vstupu i ti zbylí, rozběhli se a naskákali hromadně do mých dveří, div je nevyrazili z pantů. Když vcházel pan prezident, uťal jsem mu hlavu a vypil mu všechny jeho kompetence. Jen s papežem byl kříž, dostrkali ho tam až za stovky let.